(Vladimír Železný vypovídal jako svědek před Vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny pro zjištění skutečností v souvislosti s arbitrážním řízením ve věci CME versus Česká republika dne 14. listopadu 2003.)
Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové,
předstupuji z vlastní iniciativy před tuto Komisi, abych vás seznámil s informacemi o působení investiční skupiny Ronalda Laudera v České republice, o vývoji vztahů mezi touto skupinou a televizí Nova a také o krocích českého státu a jeho orgánů vůči této skupině. Zejména půjde o informace, vztahující se k arbitrážím, které CME vedlo proti České republice. O okolnostech sporu a jeho pozadí vím asi nejvíce v této zemi a skupina, kterou jsem reprezentoval shromáždila z povahy své podnikatelské činnosti daleko největší počet relevantních informací.
Přesto musím s lítostí upozornit, že je to poprvé od zahájení arbitráží proti České republice, kdy mám možnost tyto, pro vývoj arbitrážních sporů kdysi potenciálně významné, ne-li rozhodující, informace prezentovat. Obhajoba českého státu mne v arbitráži nepřizvala ani jako svědka ve svůj prospěch. Důvody budou jasné z další části mého vystoupení. Skupina televize Nova vytrvale nabízela mnohé informace a dokumenty k obhajobě České republiky, naše snahy však byly příslušnými činiteli státu a právní kanceláří, pověřenou obhajobou českého státu většinou ignorovány. Naopak, jak upozorním později, orgány českého státu aktivně spolupracovaly při zmražení některých klíčových důkazů, které mohly přispět k úspěchu obhajoby České republiky.
Úvodem, prosím, dovolte několik metodických a terminologických poznámek:
– bude-li to nutné, budu o sobě hovořil neosobně, třeba jako o dr. Železném
– termínem „Lauderova skupina“ míním CME a ČNTS, aniž bych odlišoval
– CEDC vždy znamená CEDC Management Services GmbH
– CME budu pro jednoduchost užívat ve středním rodu, tedy „to CME“
– ČNTS budu pro jednoduchost užívat v ženském rodu, tedy „ta ČNTS“
– držitele licence TV Nova budu občas nazývat jen CET, bez 21 a s r.o.
– budu-li hovořit o Radě, pak tím samozřejmě míním RRTV ČR
Prosím také, abyste na chvíli zapomněli na to, co jste v průběhu čtyř let o sporu televize Nova s Ronaldem Lauderem četli, co bylo v médiích prezentováno o arbitrážích CME proti českému státu. Prosím rovněž, abyste k informacím, které uvedu, přistupovali naprosto chladně a bez předpojatosti. Vím, že po největší propagandistické kampani v dějinách České republiky to není lehké. Uvedu několik tezí, které se později pokusím doložit a které, alespoň na některé z vás, možná teď budou působit troufale:
– arbitráž, vedená CME proti českému státu byla pro Českou republiku neprohratelná
– investice Lauderovy skupiny do českého mediálního prostředí byla nejlepším obchodem této skupiny, a to i když nebudeme brát v úvahu miliardy „vydělané“ v arbitrážích
– Lauderova skupina nikdy neměla v postkomunistických zemích tak loajálního partnera jako Železného
– CET 21 a Železný v roce 1999 jen bránili licenci a české zákony v okamžiku, kdy jim nic jiného nezbývalo
– Rada neudělala Lauderově skupině nic nekalého, naopak na hranici zákonnosti byla její benevolence vůči ČNTS a CME
– parlament CME nijak nepoškodil; nová zákonná úprava, platná od 1.1.1996, byla standardní, logická a týkala se všech provozovatelů, nebyla tedy diskriminační. Zásady novely byly v souladu se zákonodárstvím Evropské unie, o čemž svědčí i to, že přežily harmonizaci s právem EU
– mnohé kroky České republiky, které Lauderova skupina v arbitráží napadala, hodnotila naopak v době jejich přijetí pro sebe jako příznivé, s nadšením je vítala a podnikatelsky je náležitě využívala
– arbitráž byla prohrána záměrně, zřejmě řízeným podvodem nebo dokonce rozsáhlým spiknutím osob z Lauderova okruhu a spolupracujících úředníků České republiky
Úvodem mi rovněž dovolte připomenout několik nesporných skutečností, které vám, kteří jste po čtyři roky četli náš tisk a dívali se na Českou televizi, budou také znít nezvykle:
Ani CET 21, ani dr. Železný nebyli účastníky arbitrážního sporu ve Stockholmu. Neúčastnili jsme se jednání arbitráže ani přípravy obhajoby. Doktor Železný nebyl přizván Českou republikou ani jako svědek. Přesto, že dr. Železný nebyl účastníkem řízení, byl i ve výroku hrubě osočen. Bylo společným cílem CME a jistých českých politických, stranických a vládních kruhů vtáhnout CET 21, ale zejména dr. Železného do propagandistického dopadu arbitráže. Věděly totiž, že vzhledem k vyloučení z arbitráže se ani CET, ani dr. Železný nemohou bránit jakýmkoli nařčením či podvrženým důkazům.
Nebyl, ani to nemohl být dr. Železný, kdo prý sám zlovolně přerušil spolupráci se servisní organizací ČNTS. V CET 21 platilo pravidlo, zakotvené ve společenské smlouvě, o spolurozhodování menšiny, kterou zastupoval vždy jiný jednatel, než dr. Železný. Bez souhlasu vždy dvou jednatelů nebylo možné schválit jakékoli rozhodnutí. Dr. Železný tedy nemohl žádné rozhodnutí o přerušení spolupráce sám přijmout.
I po odvolání dr. Železného z funkce generálního ředitele ČNTS v dubnu 1999 dostávala Lauderova skupina nadále téměř 100 procent výnosu televize Nova. Nikým nebyla na ničem krácena. Nikdo ovšem v tom okamžiku netušil, to se provalilo až v září stejného roku, že CME už nejde o peníze, ale pro změnu o získání licence. Té licence, kterou předem, aniž ji vlastnilo, už prodalo v rámci obchodu s SBS. Při prodeji celé CME ji bezostyšně zahrnulo do svého majetku, který nabídlo k odkoupení. A také té licence, kterou už po mnoho let mohlo CME vlastnit, ale kterou ze zištných důvodů kdysi zhrdlo a odmítlo, jak doložím později. Pokud by se CME nepokoušelo o pirátské vysílání a nesnažilo se zmařit kontrolu CET 21 nad vysíláním, byla ČNTS dodnes servisní organizací Novy.
Arbitráž, kterou CME vedlo v Amsterdamu osobně proti dr. Železnému, skončila zamítnutím jakýchkoli náhrad škody, kterou ve výši přes 500 miliónů dolarů nárokovala Lauderova skupina. Jen díky technické a nepodstatné chybě, která se týkala staré kupní smlouvy jedné společnosti z roku 1996 arbitráž současně zrušila tuto kupní smlouvu a zavázala obě strany vrátit si navzájem tak zvané plnění. Jedině z tohoto „technického“ titulu, který nijak nesouvisel se sporem z roku 1999, vznikl závazek pro doktora Železného vrátit kupní cenu, která díky úročení mezitím narostla na 860 miliónů korun. Stejně tak ale vznikl závazek na straně CME vrátit akcie. Mimochodem, dr. Železný musel vracet sám celou cenu i úroky přesto, že podstatnou část peněz původně předal jako broker celé operace dalším účastníkům, svým společníkům v CET 21. Na tomto závazku se po více než rok CME snažilo propagandisticky a také pomocí nekonečných trestních kauz likvidovat dr. Železného.
Co pro úspěch v arbitráži potřebovalo CME prokázat?
CME, jeho vlastníci i management si velmi rychle uvědomili, po podnikatelské katastrofě, kterou mimo televizi Nova a v mnohem menší míře mimo slovenskou Markýzu, zažívali v jiných zemích Střední a Východní Evropy, že musejí televizní podnikání prodat. Jinak riskují nenávratné poškození pověsti Ronalda Laudera, které by mohlo ovlivnit i úspěch kosmetického impéria Lauderovy rodiny.
Navíc R. Lauderovi a dalším činitelům CME v tu dobu hrozilo soudní napadení ze strany akcionářů za špatné hospodaření, a také pro uvedení v omyl a záměrné klamání na burze. Celý princip podnikání CME v České republice totiž vycházel z dvojakého přístupu. Zatímco navenek se CME tvářilo jako držitel licence, jako provozovatel vysílání a takto prezentovalo svojí pozici i na burze Nasdaq, uvnitř České republiky se obratně vyhýbalo regulaci a ponechávalo veškerou odpovědnost vůči Radě na vlastnících CET 21. Nemuselo tak reportovat na burze žádné správní řízení, ani další regulační opatření. Čerpalo prostřednictvím ČNTS téměř 100% výnosů televize Nova, ale současně nebylo na burze poškozováno rozhodnutími Rady. Televize Nova jen v roce 1998 vyprodukovala zisk přes 58 miliónů dolarů. Z toho ovšem společnost CET 21 dostávala garantovaně směšných 100 000,- Kč měsíčně.
Takové bylo uspořádání, které v roce 1993 přijal americký investor, který však, pokud vůbec investoval, pak prostřednictvím německé společnosti CEDC Management Services GmbH. Americkým partnerům vadilo dohodnuté uspořádání snad jen krátkou chvíli, pokud vůbec. A to do veřejného úpisu akcií CME. Pak pochopili, jak výhodné toto uspořádání je. Proto odmítali možnosti vstupu do majoritní pozice v CET 21. Jediné, co jim snad na uspořádání vadilo, bylo, že si podle licenční podmínky 17 museli nechávat schvalovat změnu vlastnické struktury ČNTS Radou. Tato podmínka byla ovšem více než vyvažována úžasnou výhodou vložení užití licence do nelicencované společnosti ČNTS, výhodou, která byla na pokraji zákonného uspořádání.
Je třeba připomenout ještě dvě okolnosti. Že s tímto právně nestabilním a problematickým uspořádáním neměl nic společného dr. Železný, který v té době nebyl vůbec, dokonce ani minoritním, společníkem CET 21 ani ČNTS. A navíc okolnost, že toto uspořádání přijal tehdejší investor ze CEDC vědomě a dobrovolně, včetně licenční podmínky 17.
Ani v dějinách televize nebývalý nástup a následný finanční úspěch televize Nova nemohl zabránit kolapsu Lauderova televizního podnikání ve Východní a Střední Evropě. Jedině Nova reálně vydělávala, a to opravdu hodně. Proto se Ronald Lauder v roce 1998 pustil do riskantního prodeje CME a jak se až 7. 9. 1999 prozradilo na tiskové konferenci kupujícího, tedy SBS, v Curychu, neváhal pro dosažení vysoké ceny 640 miliónů dolarů vše vsadit na jednu kartu a do obchodu zahrnout i licenci na vysílání televize Nova, kterou nevlastnil. Slíbil ji jako součást prodávaného majetku a pak ji nebyl schopen včas dodat. Proto prezident kupující společnosti SBS Lindskog na oné tiskové konferenci v Curychu celou tuto záležitost prozradil a oznámil, že vzhledem k nesplnění příslibu ze strany CME dodat v rámci prodávaného majetku i licenci Novy, SBS odstupuje od koupě.
R. Lauder ovšem původně věřil, že má do podpisu konečné kupní smlouvy s SBS dost času na to, aby majoritu v licencované společnosti od Železného koupil. Poslední písemná nabídka z dubna roku 1999 dr. Železnému zněla: za 60 procent CET 135 miliónů dolarů, což v tehdejším kursu byly 3,5 miliardy korun. Železný bláznivě odmítl a hrubě podcenil, co americký miliardář, kterému nevyhovíte, dokáže na území České republiky. Cokoli se mu zlíbí! Dostane vás do vězení, připraví vás o majetek, spustí na našem území se svými nájemnými žurnalisty zatím nejdelší a nejnákladnější propagandistickou kampaň v dějinách země. Dnes už vím, že zde může téměř cokoli.
Ale trochu zpět. R. Lauder dr. Železnému nabídl odkup majority CET, aby mohl prodat CME, což bez licence Novy bylo opravdu neprodejné zboží, alespoň ne za slušné peníze. Neponechal však nic náhodě a už od konce ledna 1999, po nástupu nového vedení CME, rozvíjel tak zvaný Český plán na nelegální uchvácení vysílacích frekvencí a následné vynucení převodu licence z CET 21 na CME. Podobně jako se to CME podařilo vůči držiteli licence na Ukrajině. To však v České republice neprošlo díky striktní kontrole vysílání ze strany CET a naopak to logicky vedlo k přerušení spolupráce mezi CET 21 a ČNTS.
Poslední nadějí na záchranu CME pak už byly jen arbitráže. Poté, co nevyšla náhrada škody v soukromé arbitráži proti dr. Železnému, nastoupily, pro jistotu hned dvě, arbitráže proti českému státu. Říkejme jim londýnská (podle Úmluvy s USA, žalujícím byl R. Lauder) a stockholmská (podle Úmluvy s Nizozemskem, žalujícím bylo CME CR, registrované v Nizozemsku). CME potřebovalo prokázat, že na základě slibu nějakého státního orgánu do České republiky skutečně investovalo, nebo že bylo legitimní nástupnickou organizací investora, že slib byl státem porušen nebo stát, ač mohl, nezabránil takovému porušení. Ani jeden z těchto předpokladů ve skutečnosti nenastal, přesto R. Lauder ve Stockholmu vyhrál.
CME hrálo v arbitráži s Českou republikou úplně o všechno. Kdyby prohrálo, pak by se finančním propadem v jiných zemích než bylo Česko ocitlo v bankrotové situaci, položily by je i dluhopisy, kterými si na rozvoj často nesmyslných televizních projektů ve Východní a Střední Evropě půjčilo. Zdůrazňuji, že si nepůjčilo na Novu. A kromě toho by jistě akcionáři žalovali management, včetně R. Laudera, za špatné hospodaření; k tomu by se mohla přidat i žaloba za chybné reportování na burze. Teď je vše zapomenuto, odpuštěno. Ze CME je bohatá společnost. Proto byly ze strany CME opodstatněny jakékoli prostředky, které by vedly k vítězství v arbitráži.
Českou republiku zastupovala kancelář Clifford-Chance. Obhajoba vykazuje některé nestandardní rysy a navozuje přinejmenším smíšené pocity, ne-li podezření. Totéž se však týká i českých institucí, které jako klient reprezentovaly český stát a také českých soudů a orgánů činných v trestním řízení. Nabízím vám dvanáct otázek, které si tyto orgány, zejména však kancelář, která český stát obhajovala, měly podle mého názoru položit. Ale nepoložily. Proč, to už je za hranicí mých vědomostí a odpověď přísluší vaší Komisi. Jsou to tyto otázky:
1) Byla úmluva o ochraně investic s Nizozemskem vůbec součástí českého právního řádu?
První otázka je legislativní, nepovažuji ji za tu nejvýznamnější, ale je případné se o ní zmínit. Česká republika vyhrála arbitráž podle velmi tvrdé Úmluvy o ochraně investic se Spojenými státy. Arbitráž náhradu škody zamítla se zdůvodněním, že Ronald Lauder si nemá na co neříkat. Všechna uspořádání vztahů v České republice znal, dobrovolně je přijal, profitoval z nich a když je mohl změnit, neučinil tak. Nestěžoval si, když mu uspořádání vyhovovalo a náhle až po mnoha letech žaluje český stát. Téměř do písmene shodnou arbitráž podle měkčí Úmluvy o ochraně investic s Nizozemskem český stát prohrál. Tuto Úmluvu s Nizozemskem za tehdejší ČSFR podepsal ministr Bakšay, nebyla však, podle našich informací, ratifikována. V tom případě ovšem taková Úmluva nemusela přímo zavazovat český stát. Do přijetí euronovely ústavy totiž neplatilo, že by mezinárodní smlouva byla bez ratifikace automaticky součástí českého právního řádu, tuto zásadu mnohem později zakotvila právě až euronovela ústavy. Rada, jako regulační orgán, je přitom povinna dodržovat jen normy, které jsou součástí právního řádu. Statut Úmluvy tedy nemusel být příliš závazný. Mohla snad mít charakter soukromoprávní dohody, arbitráž sice podle ní mohla proběhnout, ale odpovědnost státu a Rady by byla pravděpodobně zcela odlišná.
2) Proč český stát nenamítl nepříslušnost arbitráže podle úmluvy s Nizozemskem?
CEDC Management Services GmbH, německá soukromá společnost registrovaná v Mauerstrasse v Berlíně, byla a je od samého počátku partnerem CET 21 při usilování o zahájení televizního vysílání a také partnerem při následném poskytování služeb pro takové vysílání. Pokud opravdu, jak CME v arbitráži tvrdilo, někdy nějakým představitelem státních orgánů, zejména Rady nebo jejího Úřadu, byly během licenčního řízení CET 21 učiněny nějaké přísliby, pak snad možná vůči CEDC. Tyto přísliby byly naplněny. CEDC Management Services GmbH se stalo zakladatelem ČNTS a stalo se i minoritním společníkem CET 21 a je jím dodnes. Tato společnost si nikdy nestěžovala na jakékoliv příkoří. Dostávala dividendy, řádně navyšovala základní jmění, účastnila se valných hromad. Její investice je dodnes úspěšně chráněna Úmluvou o ochraně investic mezi ČR a SRN a tato ochrana nebyla nikdy napadena. CME, které Českou republiku žaluje, vzniklo mnohem později, paralelně k CEDC, a není nástupnickou organizací CEDC, protože to je nadále společníkem CET 21 a nadále má prospěch z úvodního uspořádání.
Mimochodem pokus CME o nahrazení CEDC jako společníka v licencované společnosti CET 21 byl zamítnut nejen Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, ale později pravomocně i českým soudem. Zde lze snad na okraj zmínit zvláštní trik, který v této souvislosti CME použilo. Snažilo se vytvořit dojem, že přistupující společností je CME jako majoritní vlastník servisní organizace ČNTS. Protože však jako společnost veřejně obchodovatelná na newyorkské burze se CME nechtělo vystavit riziku regulace, přihlásilo Radě sice jako přistupující společnost CME, ale nenápadně k tomu dodalo dvě čárky, tedy CME II. Náhle z toho byla zcela jiná, neznámá společnost! Rada však tento trik odhalila a vyzvala CME k doložení dokumentů o povaze této společnosti. Neschopnost doložit svá původní tvrzení následně vedla k zamítnutí tohoto přistoupení Radou a posléze i k pravomocnému zamítnutí českým soudem.
CME se tedy nemůže dovolávat nějakých hypotetických příslibů ze strany českého státu, které pokud vůbec byly učiněny, pak vůči jiné společnosti, která nadále působí na českém mediálním trhu. Přenositelnost příslibů na jinou společnost, když ta původní nejen stále paralelně existuje, ale je i původním společníkem a nadále má prospěch z úvodního uspořádání, je samozřejmě nesmysl. Mnozí právníci upozornili, že při uplatnění námitky nepříslušnosti Úmluvy s Nizozemskem mohla stockholmská arbitráž bez výsledku skončit už první den svého průběhu.
