Pro širší veřejnost tahle informace vždycky zůstala utajená, takřka jistým faktem nicméně je, že Lauderova společnost CME si uvnitř Rady platila svého informátora. To je kriminální čin. V příslušných materiálech informátor figuruje jako agent Gazela. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání podala v této souvislosti trestní oznámení.
V zápise ze zasedání Rady konaného 16. května 2000 se lze pod bodem 23 dočíst:
Rada jednomyslně souhlasí s odesláním trestního oznámení na neznámého pachatele Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10. Termín: ihned.
Rada souhlasí s odesláním informace a materiálů předsedovi Stálé komise PSP dr. Ivanu Langerovi.
V souvislosti s arbitrážním řízením R. Lauder vs. Česká republika Rada souhlasí s poskytnutím informací a materiálů Clifford Chance a Ministerstvu financí.
V tentýž den Rada vydala tiskovou zprávu tohoto znění:
Vladimír Železný (jednatel společnosti CET 21, spol. s r. o.), který vede mezinárodní arbitrážní spor se společností CME, oznámil členům Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, že při ústním jednání před arbitrážním orgánem zástupci společnosti CME předložili zápisy podrobných informací z řádných zasedání Rady s tím, že společnost CME byla pravidelně o probíhajících jednáních Rady informována. Na základě této ústní informace pak Vladimír Železný zaslal následně Radě ukázku několika „reportů“, které naznačují, že někdo z členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání bez jejího souhlasu předává důvěrné informace ze zasedání Rady, které nejsou určeny ke zveřejnění. V. Železný dále uvedl, že v týdenních platbách CME právní kanceláři Dewey & Ballantine jsou pravidelně fakturovány položky „Výdaje na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání“ v řádu desítek až stovek tisíc korun.
Rada jako celek se důrazně distancuje od podobných praktik, neboť v souladu se svým dlouhodobým stanoviskem odmítá být zatahována nejen do obchodních, ale i mediálních a zpravodajských sporů.
Informace však Rada považuje za natolik závažné, že na dnešním zasedání rozhodla je okamžitě poskytnout orgánům činným v trestním řízení …
S jakým nasazením české policejní orgány tuto kauzu šetřily, se lze jenom dohadovat. Vladimír Železný si před parlamentní vyšetřovací komisí každopádně v této souvislosti položil následující řečnickou otázku a hned na ni také odpověděl:
Proč zcela zmizela ze světa trestní kauza „Gazela“, kterou mohla při obhajobě činnosti Rady česká strana v arbitráži užít? I tady jde o případ, který má původ v paměťovém médiu, zaslaném neznámým zrádcem z řad CME do právního oddělení CET 21 a které bylo „včas“ zabaveno a zmraženo českou policií. Na význam tohoto důkazu … byly orgány, které reprezentovaly Českou republiku jako klienta, upozorněny. O jaký důkaz šlo? Mezi sděleními, která americké vedení ČNTS odesílalo do centrály CME v Londýně a New Yorku se pravidelně objevují reporty, které vypracoval a dodal tajný informátor pod krycím jménem „Gazela“. Jedná se o velmi přesné, detailní zprávy z průběhu zavřených zasedání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání České republiky. CME tedy mělo svého agenta, který pronikl do našeho orgánu státní správy a prováděl tam špionážní činnost. Mimochodem aktivita, kterou přísně zapovídají americké zákony a pravidla vydaná americkými kontrolními úřady. Už jen vyšetřování tohoto případu, které měla Česká republika iniciovat ve Spojených státech, by významně měnilo klima arbitráží a poukazovalo by na fakt nezákonného chování investora na území České republiky.
Pokud jsem byl správně informován, pak po zveřejnění některých reportů „Gazely“ podala Rada nebo její Úřad trestní oznámení na neznámého pachatele. Vyšetřovací orgány, zřejmě zcela pohlceny prací na desítkách trestních kauz dr. Železného, které všechny byly vyvolány CME, však v průběhu arbitráže nedospěly k žádnému závěru a ani mi není známo, že by české orgány upozornily na nezákonné chování Lauderovy skupiny příslušné orgány americké.
S kolegy z Rady jsme svého času vedli nesčetné úvahy, kdo z našich řad by mohl být oním informátorem. Někteří kolegové tehdy nejvíce podezírali Zdenu Hůlovou, ale spíše v souvislosti s jejími některými vlastnostmi, než že by k tomu měli jakékoli faktické důkazy. Uměl bych vůči Zdeně zformulovat některé výhrady, ale názor, že by právě ona byla „Gazelou“, nesdílím.
Mnohem dál zašel 29. března 2003 ve Volejte řediteli Železný, když se pustil do spekulací o bývalé vedoucí Úřadu RRTV. Nevím, nechci Heleně Havlíkové křivdit, ale některé věci do sebe opravdu až překvapivě zapadají. Jakoby na ráně (myšleno v podezření) byli vždy pouze členové Rady, faktem ale je, že vedoucí Úřadu se v rámci činnosti Rady účastní spolu s radními úplně všeho. Ba dokonce je to právě on (ona), kdo má – narozdíl od radních – přístup do archívu, tedy i ke složce CET 21. Radní mohou po úřednících Úřadu Rady naopak něco požadovat pouze jeho (jejím) prostřednictvím. Volný přístup do archívu vůbec nemají. Lze mít za prokázané, že právě Havlíková je autorkou onoho problematického „zápisu“, který nakonec posloužil jako klíčový důkaz proti České republice. Otázkou je, zda tento zápis byl později ještě zfalšován, respektive náležitě „vylepšen“. Havlíková se k tomu však během vyšetřování nikdy jednoznačně nevyjádřila a odvolávala se na závazek mlčenlivosti, který v souvislosti s arbitráží podepsala Ministerstvu financí. Nevím, jestli u kompletování materiálů ze složky CET 21 pro advokátní kancelář Clifford Chance, které si arbitři prý vyžádali, byl ještě někdo jiný, vedoucí Úřadu Rady Havlíková však u toho byla stoprocentně. Zařadila tam svoje soukromé poznámky, vydávané později arbitry za zápis, jenom z hloupé úřednické pilnosti, nebo v tom byl nějaký záměr? Nevím. A pak si vedoucí Úřadu vzala roční neplacené volno a odjela na zahraniční stáž. Kam? Do Spojených států amerických.
Neodvažuji se ukazovat prstem, ani si netroufám tvrdit, že všechny ty věci, které do sebe opravdu docela dobře zapadají, přímo souvisejí také s „Gazelou“. Také netvrdím, že je stoprocentně jisté, že Gazela musela nutně být ženského rodu. Ale stín pochybností o roli dr. Havlíkové v duši mám.
