Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek v Sedmičce 15. února 2004 prohlásil, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání byla odvolána proto, že porušila zákon. Ohradil jsem se proti tomu otevřeným dopisem a světe div se, stala se věc v českých krajích nevídaná. Miroslav Kalousek se členům Rady prostřednictvím ČTK omluvil. Budiž mu za to čest. Jenže Kalousek zdaleka není jediný, kdo se na adresu členů odvolané Rady dopustil neuvěřitelných výroků. Během schůze Poslanecké sněmovny, na které byla Rada odvolána, vypustili někteří poslanci ze svých úst celou řadu hanebných nařčení, pomluv a obvinění. Uplynul více než rok a nikdo z nich se nenamáhal alespoň jedno jediné doložit. Nebo se omluvit. Ze stenozáznamu jsem vybral jen některé poslanecké perly, tematicky je seřadil a opatřil poznámkami.
Vlastnické poměry v Nově a kupčení s licencemi
Pavel Dostál: „Kupříkladu ve vlastnictví licencovaných celoplošných televizí se Rada v poslední době už naprosto neorientovala. A v oblasti rozhlasových licencí – bohužel na první pohled to tak vypadá – nestydatě kupčila …“
Ve vlastnické struktuře celoplošných televizí se Rada samozřejmě orientovala velmi dobře, podle zákona však regulační orgán nemůže při řešení vlastnických sporů nahrazovat soudy. Nová Rada je na tom ostatně úplně stejně. Proč nyní Dostál mlčí? Jenom proto, že v nové Radě teď sedí jeho kamarádi?
Lubomír Zaorálek: „Například dopis pana ing. Pýchy, který mi sděluje o praktikách, které jsou v současné Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, o praktikách, které charakterizuje jako kupčení s rádiovými frekvencemi.“
Hana Marvanová: „Ještě bych chtěla zdůraznit jednu věc, která je velmi zásadní a která bude muset být předmětem velkých šetření. Zmiňovala jsem, že jeden z důvodů pro odvolání Rady já vidím v podezřeních, která byla vznesena při udělování rozhlasových licencí. Před týdnem obdržel premiér vlády i předsedové obou komor, obdrželi i poslanci v mediální komisi stížnost jednoho z provozovatelů rozhlasové stanice, konkrétně Rádia Sázava … Tito stěžovatelé upozorňují na to, že zejména v posledním období Rada přiděluje licence jenom jedné podnikatelské skupině spojené s firmou GES Holding a že provozovatel, který není spojen s touto jednou ekonomickou skupinou, že nemá u Rady šanci.“
Že Rada udělovala licence pouze jedné podnikatelské skupině, totiž GES Holdingu, není samozřejmě pravda. Pravdou ale je, že právě rádia spojená s touto firmou posléze dosáhla výborných výsledků v poslechovosti. Svědčí to o jediném: Rada vybrala dobré a životaschopné projekty. V kauze rádia Sázava držela nová Rada stejný kurs jako Rada odvolaná. Naopak firma spojená s autorem onoho udavačského dopisu, kterým není nikdo jiný než Ing. Miroslav Pýcha, někdejší radní z doby udělení licence Nově a svědek CME, musela rozhodnutím jiné arbitráže, dotýkající se právě rádia Sázava, zaplatit pokutu ve výši jednoho milionu korun.
Pokuty České televizi
Pavel Dostál: „Místo řešení zásadních záležitostí, o kterých jsem se zmínil, se závažnými celospolečenskými dopady, (Rada) uděluje pokuty různých parametrů veřejnoprávní České televizi, např. za vysílání filmu Obrázkáři a za vysílání pořadu – podle mne vynikajícího dokumentu – Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka. V nedávné době se Rada proslavila tím, že pokutovala dokonce satirický pořad ve výši půl milionu korun.“
Táňa Fischerová: „Dalším skandálním, již zmiňovaným příkladem je v poslední době hojně citovaná půlmilionová pokuta České televizi za uvedení politické satiry, což už není pouze finanční oslabování České televize, ale přímo cenzurní zásah do nezávislosti veřejnoprávní televize a svobody tvorby, který bohužel velmi připomíná léta minulého režimu.“
Hana Marvanová: „Dále je to zneužívání zákona o vysílání ze strany Rady při udělování pokut. Například naposledy mediální komise jednala o pokutě udělené České televizi za politickou satiru.“
Rada samozřejmě ve všech případech postupovala podle zákona. Pokuty České televizi posléze obvykle potvrdily soudy. Půlmilionovou pokutu za pořad České hlasování (to je ta satira) následně – což je zvláště pikantní – znovu projednala a potvrdila také nová Rada, v níž mají naprostou většinu lidé nominovaní současnou vládní koalicí. To už ale zmiňovaní poslanci ani nehlesli. Paní Fischerová to má s tou cenzurou opravdu nějaké pomotané.
Prohraná arbitráž
Pavel Dostál: „Jako přímý důkaz o pomoci členů Rady ke znehodnocení zahraniční investice může mj. posloužit zápis z jednání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání z března 1999, kterým členové Rady dali jasně najevo svou vůli písemně vyjádřit souhlas s ukončením spolupráce mezi držitelem licence a zahraničním investorem.“
O podvrženém a zfalšovaném klíčovém důkazu jsem toho už v téhle knize napsal dost, netřeba to opakovat. Rovněž tvrzení, že členové Rady písemně vyjádřili souhlas s ukončením spolupráce mezi držitelem licence a zahraničním investorem, je naprostý nesmysl a lež. Zajímavá je jiná věc. Když jsem v monitoringu pročítal veškeré Dostálovy výroky pronesené po oznámení výsledku stockholmské arbitráže, zjistil jsem, že jediné, co k tomu ministr kultury říkal, bylo „zasvěcené“ kolovrátkovité omílání odstavce 552. To je ten, ve kterém se píše o spolčení Rady se Železným během jeho návštěvy 2. března 1999. Vzhledem k tomu, že mediální problematika patří do kompetence ministra kultury, to opravdu není mnoho.
Dostál však zašel ve své prostomyslnosti ještě dál. Radu si jaksi automaticky rozdělil na tu špatnou (štěpánkovskou) část a na tu poctivou (milotovskou). A pak jen zíral, když ho předseda RRTV Martin Muchka během besedy v České televizi 7. dubna 2003 upozornil, že disident a jeho (Dostálův) přítel Stanislav Milota na onom inkriminovaném návštěvním dni seděl spolu se všemi ostatními a vůbec si nevšiml, že i on – dle interpretace stockholmských arbitrů Kühna a Schwebela – se právě spolčil s Vladimírem Železným. Zkrátka – zaujatost a nekompetentnost resortního ministra v mediálních věcech je takřka absolutní. Jeho dalším problémem je, že politiku provozuje jako osobní vendetu. Byl to on, kdo před svědky prohlásil, že „odvolání Rady je krevní msta.“
Lubomír Zaorálek: „Mezinárodní řízení kritizuje Radu za to, že nerespektuje zákony České republiky.“
Předseda Poslanecké sněmovny se fatálně mýlí. Bylo to přesně naopak. Arbitři Radu kritizovali nikoli za nedodržování českých zákonů, nýbrž paradoxně za jejich dodržování. Naopak oni sami porušili arbitrážní pravidla UNCITRAL, která arbitry zavazují ctít zákony té které země.
Petr Šulák: „Pokud tunelování státního rozpočtu ve výši 10 miliard Kč je slabý argument pro svolání mimořádné schůze a pro odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, pak myšlení pana poslance Tlustého a postoj klubu ODS je pro mne naprosto nepřijatelný.“
Poslanec ČSSD Petr Šulák se svým „tunelováním“ zřejmě spadl přímo z měsíce a ještě k tomu na hlavu. Jeho výrok uvádím spíše pro pobavení, komentovat ho snad ani nemá cenu.
Hloupost, nebo korupce?
Táňa Fischerová: „Sám zástupce České republiky soudce Hándl pět dnů po vynesení závěrečného výroku uznal na zasedání švédského odvolacího soudu svou podjatost.“
Pavel Dostál: „Při včerejším zasedání švédského odvolacího soudu, který projednává námitky České republiky proti částečnému rozhodnutí arbitrážního tribunálu ve sporu CME a ČR, došlo k zásadnímu obratu. Jaroslav Hándl, původní arbitr jmenovaný Českou republikou, který měl jako arbitr v celém sporu být nezávislý na stranách, byl podle své vlastní včerejší výpovědi v arbitrážním řízení podjatý.“
Lež jako věž! V předvečer výroku švédského odvolacího soudu Fischerová a Dostál ve Sněmovně a v přímém přenosu ČT předčítali lživé píárové materiály společnosti CME, které poškozovaly Českou republiku. Byly to pochopitelně špinavosti z dílny estébáka Michala Donatha. Je za tím jen jejich hloupost, nebo korupce?
Když dva dělají totéž, není to totéž
Bohuslav Sobotka: „Rada pro rozhlasové a televizní vysílání poté vyhověla žádosti subjektu, kterému byla tato licence prodloužena, a povolila mu rozložení splátkování tohoto správního poplatku … a pro mne jako pro poslance Bohuslava Sobotku je to jednoznačný důvod pro to, abych, pokud zde zazní návrh na odvolání Rady, abych bez nejmenší pochybnosti pro odvolání Rady hlasoval …“
Když stará Rada po předchozí konzultaci s Ministerstvem financí (!!!) povolila měsíční splátkový kalendář dvousetmilionového správního poplatku za prodloužení licence televizi Nova, byl to pro ministra financí Bohuslava Sobotku důvod k odvolání Rady. Když o několik měsíců později úplně totéž povolila nová špidlovsko – dostálovská Rada televizi Prima, ministr již ani nehlesl.
Bohuslav Sobotka: „Když se podíváme na složení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, … tak zjistíme, že jejím členem je člověk, který kandidoval do Senátu za Občanskou demokratickou stranu. Já se ptám, jestli je to v souladu s tím, aby zde byl nezávislý orgán, který reguluje oblast rozhlasového a televizního vysílání, a v čele tohoto orgánu s ne nevýznamným vlivem na fungování tohoto orgánu byl člověk, který kandiduje do Senátu za jednu politickou stranu.“
Tohle se mě týká přímo osobně. Do nové Rady vládní koalice navolila sedm bývalých poslanců a senátorů. Lze to hodnotit jako vskutku originální způsob jejího odpolitizování. Hlasoval pro to i ministr Sobotka. Člen Rady České televize Erazim Kohák v roce 2004 kandidoval do Senátu za ČSSD. Haló, pane Sobotko, nějak vás neslyším!
Nabízí se několik otázek. Jsou naši zákonodárci zodpovědní lidé, kteří pečlivě váží svá slova, zvláště když je pronášejí v přímém televizním přenosu? Nebo to jsou tlučhubové, kterým je pod ochranou imunity dovoleno urážet, pomlouvat a nactiutrhat vlastní spoluobčany? Nebo si myslí, že všechno smaže čas? Nesmaže.
