Nejvýnosnější právní případy jsou obvykle ty nejnesmyslnější. Vzpomeňme jen na žaloby tlouštíků, kteří se najednou rozpomněli, že za jejich překypující sádlo mohou výrobci hamburgerů, či na celoživotní kuřáky, kteří si svoje prokouřené plíce chtějí nechat zaplatit od tabákových koncernů. Myslím, že skoro každému soudnému člověku je jasné, že v takovýchhle případech nejde ani tak o právo, ale daleko spíše o výnosný byznys.
Ve hře jsou obrovské balíky peněz a vyhrává ten, kdo si dokáže najmout úskočnější a kreativnější právníky. Pro některé advokáty se právě takovéhle kauzy staly výnosnou specializací. Jde zkrátka o to nalézt někoho dostatečně nešikovného a hloupého, kdo se nechá právními kličkami oškubat, a zvolit k tomu správnou metodu. Z podobného rodu jsou i Lauderovy arbitráže.
U klasických soudů se totiž ukázalo, že Lauderovy nároky jsou značně pochybné a že na Vladimíru Železném či na CET 21 se Lauder ani CME s největší pravděpodobností ničeho nedomohou. Arbitráže však mají mnohem volnější režim, zdaleka tady nejde pouze o zákony a paragrafy, ale také o atmosféru a dojem, jaký kdo vytvoří. A tak se z původně spíše špatného a v evropském kontextu nepříliš úspěšného televizního podnikatele Laudera stal úspěšný byznysmen v oboru arbitráží. Nejdříve jeho právníci vymysleli onu substituci, ve které obratného Železného coby protivníka nahradili hloupým státem se všemi jeho línými a vypočítavými úředníky a politiky a pak to zkusili na několik způsobů. Můžete vést třeba deset arbitráží, v devíti prohrát a pouze v jediné uspět. A jste vítěz.
Stačí sehnat ochotné svědky, „dodat“ klíčové důkazy, ale hlavně je třeba alespoň pro jednu z arbitráží zajistit dva velmi kreativní arbitry, kteří budou ochotni porušovat všechna možná pravidla hry. Tohle o arbitrech Kühnovi a Schwebelovi netvrdím já, takhle o nich ve svém separátním stanovisku píše jejich kolega arbitr JUDr. Jaroslav Hándl. Jeho stanovisko je také jednou z příloh této knihy.
Za dobu trvání války o Novu jsem v českých médiích zaznamenal desítky spekulací o korupci. Vždycky však šlo o přetřásání možné korupce mezi Železným a členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Čeští novináři do svých spekulací kupodivu nikdy nezahrnuli Ronalda Laudera a jeho lidi. Trochu to postrádá logiku. Stačilo si položit tradiční otázku: Cui bono? Rada pro vysílání totiž v souvislosti s válkou o Novu nerozhodovala prakticky o ničem a Vladimír Železný navíc dokonce od určitého okamžiku vlastně přestal být stranou sporu, protože do tohoto postavení byla šikovným manévrem Lauderových právníků namísto něho posunuta Česká republika. Proč by si tedy Železný měl platit lidi, kteří o jeho osudu vůbec nerozhodovali? Naopak ten, kdo o něco usiloval, konkrétně o obrovskou finanční částku – a výsledných více než 10 miliard je nepředstavitelná hromada peněz –, byla Lauderova strana. Spekulace o jisté motivaci ovlivnit běh věcí ve svůj prospěch se tady doslova nabízejí.
Faktografie tuto úvahu potvrzuje. Za prvé: Železný přece ve své amsterdamské arbitráži uspěl, arbitři rozhodli, že CME žádnou škodu nezpůsobil. Za druhé: Soudy mezi CET 21 a ČNTS nejprve daly pravomocně za pravdu Železnému, respektive CET 21, a po znovuotevření kauzy problematickým rozhodnutím Nejvyššího soudu zamířil celý tenhle spor definitivně do ztracena, když do hry vstoupila PPF a koupila obě spořící se strany. Za třetí: Regulační orgán, tedy RRTV, o ničem podstatném – a už vůbec ne o meritu sporu mezi CET 21 a ČNTS – nerozhodoval. Vše bylo v kompetenci soudů. A na druhou stranu: Není skvělé, když se najednou objeví svědek typu Landová? A když se jako na zavolanou vynoří nějaký klíčový důkaz? Nebo že přihopsá nějaká Gazela?
Naprosté většině českých novinářů uniklo, že celý spor se neodehrával na přímce, na jejíchž koncích jsou na jedné straně Lauder a na druhé Železný s Českou republikou, nýbrž v trojúhelníku. Pro veřejnost vytvořili falešný obraz, že každý, kdo hájí Českou republiku, je automaticky Železného člověkem. Tahle praxe byla pro zájem státu zničující. Dokonale nahrávala Lauderovým právníkům, kteří ji v arbitráži uměli zužitkovat.
