3. část – (Vladimír Železný vypovídal jako svědek před Vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny pro zjištění skutečností v souvislosti s arbitrážním řízením ve věci CME versus Česká republika dne 14. listopadu 2003.)
8) Proč zcela zmizela ze světa trestní kauza „Gazela“, kterou mohla při obhajobě činnosti Rady česká strana v arbitráži užít?
I tady jde o případ, který má původ v paměťovém médiu, zaslaném neznámým zrádcem z řad CME do právního oddělení CET 21 a které bylo „včas“ zabaveno a zmraženo českou policií. Na význam tohoto důkazu, stejně jako na význam Českého plánu, byly orgány, které reprezentovaly Českou republiku jako klienta, upozorněny. O jaký důkaz šlo? Mezi sděleními, která americké vedení ČNTS odesílalo do centrály CME v Londýně a New Yorku se pravidelně objevují reporty, které vypracoval a dodal tajný informátor pod krycím jménem „Gazela“. Jedná se o velmi přesné, detailní zprávy z průběhu zavřených zasedání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání České republiky. CME tedy mělo svého agenta, který pronikl do našeho orgánu státní správy a prováděl tam špionážní činnost. Mimochodem aktivita, kterou přísně zapovídají americké zákony a pravidla vydaná americkými kontrolními úřady. Už jen vyšetřování tohoto případu, které měla Česká republika iniciovat ve Spojených státech, by významně měnilo klima arbitráží a poukazovalo by na fakt nezákonného chování investora na území České republiky.
Pokud jsem byl správně informován, pak po zveřejnění některých reportů „Gazely“ podala Rada nebo její Úřad trestní oznámení na neznámého pachatele. Vyšetřovací orgány, zřejmě zcela pohlceny prací na desítkách trestních kauz dr. Železného, které všechny byly vyvolány CME, však v průběhu arbitráže nedospěly k žádnému závěru a ani mi není známo, že by české orgány upozornily na nezákonné chování Lauderovy skupiny příslušné orgány americké.
9) Proč Česká republika, její policie a české zpravodajské služby nešetřily veřejné prohlášení jistého Olexy, že viděl dokumenty o ovlivňování nebo uplácení arbitrů ze strany CME?
Je to skoro jako špatná detektivka. A opět vzdáleně souvisí s paměťovým médiem, které bylo ze CME zasláno do CET 21 v Praze a které tak úspěšně užil dr. Železný ve své arbitráži s Lauderovou skupinou v Amsterdamu. V době, kdy se CME neúspěšně snažilo tyto zničující dokumenty o svém nezákonném chování zmrazit pomocí soudního výroku v Nizozemsku, tedy během arbitráže s dr. Železným, nikdo o nějakém Olexovi ani netušil. Holandský soud i arbitráž ovšem povolily v plném rozsahu užití obsahu paměťového média jako důkazu. Olexa nebo Olexy se vynořil mnohem později, až v klíčové fázi arbitráže s Českou republikou. Jeho náhlé objevení zcela zapadalo do linie arbitráže, o které jsem dnes již přesvědčen, že byla výsledkem dohody mezi Lauderovou skupinou a příslušnými českými orgány, které měly hájit naší republiku.
Mohlo jít o dohodu, kterou pro mne dramaticky potvrzuje až otázka číslo 12, ale i tady se v předstihu letmo zmíním. Některé složky českého veřejného a politického života si rychle uvědomily, že spojenectví s Lauderovou skupinou v arbitráži proti České republice může, kromě snad osobních výhod, přinést i dosažení některých vysněných cílů. Může zdiskreditovat CET 21, dr. Železného, může napomoci jeho odstranění z veřejného života a zejména z obrazovky. Může přispět k ovládnutí nezávislé televize Nova. To byl prospěch, pro mnohé okruhy velmi lákavý. Co na tom, že to nebylo ani tak dávno, kdy úplně stejné okruhy a osoby označovaly dr. Železného za spřísežence Američanů. Teď naopak v dohodě s Američany zvolili taktiku obhajoby České republiky – „my nic, to všechno Železný“. A v téže době, zcela synchronně, spouští česká policie a státní zastupitelství stíhání Železného pro trestné činy, které vybavilo a dodalo CME. Jaká podivná náhoda. Stíhání, které – jak snad nedopatřením nebo z nepochopitelné lehkomyslnosti – letos veřejně prozradila vrchní státní zástupkyně, probíhá pod přímým dohledem vlády. Neuvěřitelné přiznání ve státě, který si říká demokratický a právní! Je to poprvé od padesátých let, kdy se připouští, že nejvyšší státní exekutiva může být v dotyku s nezávislým vyšetřováním stíhaného.
Možná zprvu české okruhy, spolupracující s Lauderovou skupinou, ani nedohlédly všechny finanční důsledky, jaké taková strategie může pro Českou republiku mít. Možná naopak usoudily, že cena je přiměřená. Proto se objevil Olexa, který měl pro CME náhle potvrdit a českým vyšetřovacím orgánům doložit, že on je tím hackerem, který, ač to bylo technicky asi neproveditelné, prý „vyluxoval“ ze serveru CME v Londýně milióny stránek. A že ho najal Železný. Tak měly být důkazy z onoho paměťového média, které by byly v arbitráži s Českou republikou pro CME velmi nebezpečné, sprovozeny definitivně ze světa a zdiskreditovány. Chci předeslat, že jsem pana Olexu nikdy neviděl, neznám ho.
Jenže tento Olexa se poněkud vymknul. Zpanikařil a začal vyšetřovatelům i veřejnosti náhle říkat věci, které nebyly CME právě milé. Vyprávěl i s podrobnostmi, jak byl na náklady CME pozván panem Klinkhammerem do New Yorku, byla mu zaplacena letenka a pobyt a jak mu byla šéfem CME nabídnuta úplata, pokud učiní prohlášení o tom, že byl najat Železným k proniknutí do počítačového systému CME. Mimochodem toto sdělení o nabídce úplaty by opět mělo vést k vyšetřování amerických kontrolních a vyšetřovacích orgánů, neboť podobné chování, je ve Spojených státech přísně stíháno. A pak pan Olexa dokonce prohlásil, že viděl jakési dokumenty, které svědčí o ovlivňování nebo snad uplácení nezávislých arbitrů ze strany CME. A v tom okamžiku celá kauza Olexa náhle zmizela, zavřela se za ní voda. Proč asi? A jak na toto sdělení reagovaly zpravodajské služby českého státu? I tady, podle mne, ležel jistý potenciál pro obhajobu České republiky.
10) Jak bylo provedeno výběrové řízení právní kanceláře, která obhajovala Českou republiku?
Než dospěji ke klíčové otázce číslo 12, uvedu pro úplnost ještě dvě otázky, které si jistě Komise i beze mne položí. Podle mých soukromých znalostí i zde může ležet zajímavé jádro pro odpověď na tu otázku základní, kdo to všechno zavinil? Komise by měla porovnat konečné náklady na obhajobu České republiky s úvodní nabídkou Clifford-Chance a zejména s nabídkou jiných právních kanceláří, které vstupovaly do veřejné soutěže. Jistě bude zajímavé vědět, zda zpravodajské služby České republiky prověřily, jestli vítěz soutěže nebo jeho spřízněný subjekt třeba někde nezastupoval zájmy Lauderovy rodiny. A jistě do tohoto okruhu také patří klíčová otázka, kdo stanovil jménem klienta strategii obhajoby a kdo navrhl, že nejlepší bude „hodit to na Železného?“ Strategie, která také vzhledem k výsledku soukromé arbitráže v Amsterdamu a k rozhodnutím českých soudů později selhala. Pak už ale bylo pozdě hledat strategii novou a bylo třeba se uchýlit k výrobě a podvrhu důkazu, jak ukáže otázka číslo 12.
11) Proč nevznikl tým českých arbitrů a právních expertů, kteří by jako klientovi pomáhali ministerstvu financí při řízení obhajoby?
Pokud dnes známe velmi kvalitní právnické rozbory českých právníků a arbitrů k arbitráži, lze se jen podivovat, že klient, tedy ministerstvo financí ČR, vědomo si významu arbitráže a nebezpečí, které z prohry vyplývá, nevytvořilo stálý poradní tým z těchto expertů, který by pomáhal klientovi rozhodovat o strategii obhajoby.
12) Jak je možné, že Česká republika prohrála arbitráž vlastním důkazem, který byl navíc podvrženým padělkem?
Tak to je bezpochyby ta základní otázka. V odpovědi na ni se nesporně objeví i řešení mnoha jiných otázek, které jsem této Komisi nabídl ke zvážení. Jak jsem již uvedl, potřebovalo CME pro úspěch v arbitráži uplatnit několik základních tezí. Potřebovalo prokázat, že opravdu investovalo a že jí ze strany státního orgánu byly v okamžiku investičního vstupu do České republiky učiněny nějaké závazné přísliby, které pak byly nenaplněny a porušeny. Kromě toho CME v arbitráži vytrvale diskreditovalo dr. Železného, kterého kdysi naopak vynášelo jako skvělého manažéra, profesionála a svého velkého spojence. To by však samo o sobě, zejména po neúspěšné arbitráži v Amsterdamu, nevedlo CME k úspěchu. Šlo o arbitráž se státem. Železný přece není stát a není ani účastníkem arbitráže. CME má tedy problém! Navíc ani proti státu, ani proti Železnému neexistoval žádný validní důkaz. Což takhle mít důkaz, který by tuto situaci řešil naráz? Jeden důkaz proti oběma najednou, proti Železnému i proti státu? CME přece nestačí důkaz o nějakém zločinném chování Železného, ten sám o sobě nemá ve státní arbitráži žádný význam, ale potřebuje současně i důkaz o spiknutí státu, jeho autorizovaného orgánu, se zločincem Železným s cílem poškozovat zájmy CME. A tak se takový důkaz objevil.
2. března 1999 dr. Železný, jako představitel provozovatele vysílání televize Nova, společnosti CET 21, navštívil Radu pro rozhlasové a televizní vysílání během tak zvaného návštěvního dnu, aby informoval o připravovaných změnách vlastnické struktury v ČNTS, tedy v hlavní servisní organizaci, poskytující služby televizi Nova. Vlastník CME se rozhodl prodat americké společnosti SBS vše, co měl, tedy i ČNTS (a jak dnes víme i to, co neměl, tedy licenci CET 21, ale to jsme tehdy nevěděli). Protože jsme již byli v kontaktu s novým předpokládaným vlastníkem a budoucím servisním partnerem, požádali jsme Radu, aby znovu v souhrnu prošla regulační opatření vůči televizi Nova a buď potvrdila jejich platnost, nebo sdělila, že jsou již překonána vývojem legislativy. Hodlali jsme našemu novému partnerovi předložit reálný regulační rámec, ve kterém se budeme nadále pohybovat a tomu budeme i přizpůsobovat charakter vzájemných vztahů a smluv. Jednání s Radou bylo velmi klidné, nevzrušivé, ostatně šlo o neformální informativní schůzku a nikoli o slyšení nebo správní akt. Jak dokládají pamětníci, a to i ti, kteří věru nechovali k CET 21 a Železnému žádné sympatie, vše probíhalo korektně a srozumitelně.
Jak jistě víte, v arbitrážním spisu se však nachází podivuhodný dokument. Stránka z počítačové tiskárny, kterou může kdokoli z vás vyrobit na vašem počítači během deseti minut. Bez podpisu, bez autorizace, bez autora! Tento papír je v arbitrážním spise vydáván za zápis z „inspekčního dne RRTV“, jak hrozivě to zní, ve kterém je volně, velmi nepřesně a s věcnými chybami sledován průběh návštěvního dne 2. 3. 1999. Náhle, jako čertík z krabičky, zde vyskočí vsunutá věta, ve které dr. Železný z ničeho nic sděluje Radě, že hodlá poškozovat ČNTS nebo CME. A světě, div se! Rada na to nijak nereaguje, klidně a téměř přátelsky pokračuje v předchozím dialogu o předpokládaných změnách ve struktuře kolem televize Nova. Konečně je na světě jediný a tedy klíčový důkaz, že Železný měl intenci poškodit CME a také jediný a tedy klíčový důkaz, že Rada svojí nečinností – nebo dokonce aktivně – s ním byla ve spiknutí.
Má to háček! Inspekční den v jednacím řádu Rady vůbec neexistuje, jednací řád ale také vůbec neumožňuje pořizovat jakýkoli zápis z návštěvního dne. Zápis, je-li při jiných aktech, které mají správní povahu, pořizován, je vždy se jménem zapisovatele, je podepsán a autorizován účastníky. V Česku to má ale ještě jeden háček. Umíte si představit, při znalosti vztahů mezi Železným a Radou, že by se Železný náhle dočista zbláznil a Radě i se všemi jejími „miloty“ by veřejně a nahlas pronesl takové přiznání? A umíte si naopak představit, že „milotové“ neomdleli? Jenže na arbitráži ve Stockholmu, přičinlivě krmené údaji o stále rostoucím počtu trestních kauz dr. Železného, tyto souvislosti samozřejmě nikdo nebyl schopen vnímat. Pro arbitry to byl dokument z Rady. Zásadní papír, který dosud CME chyběl!
Cituji ze závěru arbitrážního tribunálu: „Dr. Železný na jednání s Mediální Radou dne 2. března 1999 otevřeně přiznal Radě, že účelem požadovaného zásahu Rady bylo „poškodit společnost ČNTS“…“ a o kousek dále…“Mediální Rada, regulátor pro rozhlasové a televizní vysílání v České republice, se na svém jednání konaném dne 2. března 1999, kdy se řešilo téma “aktuální vývoj vztahů se zahraničním investorem“, nijak nezdržela aktivní podpory ve prospěch dr. Železného, který zřetelně a otevřeně porušil své povinnosti generálního ředitele společnosti ČNTS.“
Bylo mi divné, že arbitráž, jejímž jsem nebyl účastníkem a nemohl jsem se tedy hájit proti nařčením, dala dokonce do výroku větu o mé kriminální činnosti. Teď tomu rozumím. Opět cituji z nálezu arbitráže: ze strany Železného „jde o porušení práva, které musí být v každém funkčním systému soudní moci posuzováno jako závažný trestný čin.“ Že bych se konečně ocitl ve vězení, kvůli onomu nepodepsanému papíru?
Původně jsem z výroby tohoto podvrhu, když jsem ho až po skončení arbitráže poprvé viděl, podezíral CME. Náhle však přišlo prohlášení pana Donatha, mluvčího CME v České republice, ve kterém s jemnou jedovatostí uvedl, že tento důkaz přece vnesla do arbitráže obhajoba České republiky. Jak by ne, když rozvíjela tezi o zločinném Železném a když klíčový důkaz chyběl, náhle se tedy objevil! Kancelář Clifford-Chance možná ani nedohlédla, jak obratně s tímto padělkem naloží druhá strana. Anebo že by předem věděla, jak naléhavě ten kus papíru druhá strana potřebuje?
Mezitím členové tehdejší Rady, a to včetně těch „milotů“, kteří Železného – mírně řečeno – nemilují, shodně vypověděli, že nic takového, co je uvedeno v tom podivném papíru, se na Radě 2. března 1999 nestalo. Dr. Havlíková, tehdejší vedoucí Úřadu Rady, která měla být údajnou autorkou onoho nepodepsaného „zápisu“, rovněž veřejně popřela, že by něco takového zapsala či napsala.
Tak, kdo to tedy byl? Kdo vyrobil ten papír? Kdo ho podsunul právní kanceláři, která obhajovala Českou republiku, pokud byl ovšem podsunut a nikoli zde přímo vyroben? Kdo způsobil, že tento dárek Ronaldu Lauderovi byl nejen vytvořen jako vědomý padělek, ale byl do arbitráže úslužně vnesen českou stranou, a tím vlastně autorizován? Vy, v Komisi, to jistě jednou budete vědět. Pak ovšem budete znát i odpověď na mnohé další otázky, které jsem v tomto vystoupení položil.
13) Byla to dohoda s Ronaldem Lauderem?
Tuto poslední otázku číslo 13 můžete považovat za spekulativní a paranoickou, ale navazuje logicky na stále nezodpovězenou otázku číslo 12. Asi by v této souvislosti bylo zajímavé sledovat, kdy dochází na straně České republiky ke změně vysokých státních úředníků, kteří jsou odpovědni za arbitráž a kteří reprezentují klienta a proč. Třeba proto, že hlavní akty dohody o výběru arbitrů, o výběru právní kanceláře, která bude hájit Českou republiku a o volbě společné strategie a společném postupu vůči dr. Železnému již byly s R. Lauderem nejen dohodnuty, ale i dokonány? Zbýval jen „provoz“ arbitráže a u toho už přece nemuseli být? Zdánlivě bezpečná varianta již byla nastavena. Hodíme to společně s druhou stranou na Železného. Buď vyhrajeme, nebo zdiskreditujeme Železného a CET 21 tak, že pod nějakou záminkou zabavíme licenci a tou zaplatíme.
CME obratně nechalo Českou republiku hrát tuto kartu a v okamžiku, kdy kancelář Clifford-Chance uvedla důkazy použitelné proti České republice, šlo náhle ještě dál, než musela předpokládat případná dohoda. CME totiž už dávno nestálo o licenci, obchod s SBS byl tak-jak-tak mrtvý. Teď, zas pro změnu, CME velmi naléhavě potřebovalo peníze. Nebo snad i tento postup, směřující k řízené prohře a k vysoké náhradě škody, mohl být v úplnosti dohodnut předem? Odpověď budete znát, až se dozvíte odpověď na otázku číslo 12. Pak bude také zřejmé, proč to, proboha, byla sama Česká republika, která prostřednictvím své obhajoby vnesla do arbitráže podvržený důkaz, který vedl k její prohře a také důkaz, který asi nebylo možné později soudně napadnout, protože – logicky – napadat můžete jen důkazy protistrany, nikoli své.
Šlo o spiknutí, které mělo přinést hned dva benefity? Buď výhru České republiky a hození viny na Železného, nebo řízenou prohru v rámci dohody s Lauderem? Půjdeme tak daleko, že budeme předpokládat, že šlo o vědomou a řízenou prohru, která by umožnila zbavit se za 10 miliard Železného, paralyzovat ho jako potenciálního politického hráče, dostat ho z obrazovky, kde jeho schopnost srozumitelně mluvit naháněla hrůzu, ovládnout Novu, diktovat jí podmínky přežití, po dostálovsku ji novou Radou donekonečna zneklidňovat v jejich podnikatelských jistotách? A v té souvislosti také vyměnit starou nepohodlnou Radu? Uznejte, za 10 miliard korun se to přece vyplatí.
Komise jistě nepředpojatě a chladně zváží všechny aspekty prohry České republiky v arbitráži. Za podstatné považuji ony meritorní otázky a zejména otázku číslo 12. Nicméně celý souhrn okolností a indicií mne vede i ke spekulativní otázce, zda se někomu v České republice nevyplatilo během arbitráže spolupracovat se stranou protivnou, tedy se CME, a současně, i za cenu prohry a finanční ztráty České republiky, získat zbraň proti Nově a Železnému? A navíc si také vyřídit účty s Radou, odvolat ji, vyřídit si dávný účet se Štěpánkem, získat vliv na investorskou skupinu kolem Novy? Jen samé benefity pro vládnoucí strukturu. Za pouhých deset miliard korun. Při 516 miliardách státního dluhu, jsou to přece necelá dvě procenta. Dobrá investice! Nekup to, jak se říká.
