Moje vypravování o neuvěřitelném příběhu války o Novu se chýlí ke konci. Znovu zdůrazňuji, že nikomu své názory nevnucuji, ale také si je od nikoho nenechám brát. Ani si od nikoho nenechám zavřít ústa. Hovořit o takhle citlivých věcech s podobnou otevřeností v sobě samozřejmě skrývá jisté nebezpečí, že vás někdo bude tahat po soudech. Koneckonců společnost CME už to udělala, takže vím, že to není nic příjemného, protože se spolu střetávají rozdílné (finanční) váhy. Ale Ronald Lauder na tom asi byl špatně, takže po mě CME kromě omluvy požadovala také sto tisíc korun. Ke cti právníků CME však musím přiznat, že v okamžiku, kdy CME Českou republiku podnikatelsky opouštěla, jsme spor nakonec vyřešili smírně.
Ani to však nic nemění na mém hlubokém přesvědčení, že za rozpoutání nesmyslné války o Novu je na prvním místě odpovědný sám Ronald Lauder a že si za naprostou většinu potíží, které ho v České republice potkaly, může sám. Proč a čím?
Za prvé: Doslova amatérskými smlouvami mezi CET 21 a ČNTS, které mu vyhotovili jeho právníci v čele s Dr. Martinem Radvanem. Postavit miliardové obchody na tak chabém právním základě je čiročiré bláznovství. Nezapomenu, jak na mě nevěřícně zíral jeden renomovaný pražský advokát, jehož jsem požádal o názor na onu smlouvu. Jen užasle kroutil hlavou a šeptal: „To ten podnik (myšlena Nova) opravdu stojí na tomhle?“
Za druhé: Absolutní důvěrou k Vladimíru Železnému, kterou posléze zaměnil za fatální válku s týmž. Ano, Železného si „vymyslel“ jen a jen on. Právě z Lauderovy vůle se tenhle nadstandardně šikovný manažer stal prakticky neomezeným a nekontrolovatelným pánem televize Nova. A nejvíce na tom profitoval právě Ronald Lauder. Pak se z ničeho nic kyvadlo přízně překlopilo z jednoho extrému do druhého a Lauderovu absolutní důvěru nahradila nenávist až za hrob.
Za třetí: Obcházením a porušováním českých zákonů. Podnikatelským metodám Lauderových lidí je věnováno několik kapitol této knížky. Expertíza renomovaného právního ústavu je kvalifikuje jako kriminální činy.
Za čtvrté: Angažováním neschopného managementu v čele s Fredem Klinkhammerem a Janem Vávrou. Prakticky všechny kroky, které Klinkhammer s Vávrou v první fázi sporu podnikli, lze označit za chybné a pro Lauderovy zájmy katastrofální.
Závěrem mi nezbývá než znovu zopakovat:
Dopustit se ve svém televizním podnikání tak fatálních chyb, jako se to stalo Ronaldu Lauderovi, a pak ze sebe udělat okradeného chudáka, je natolik diskvalifikující, že by pan Lauder měl být pro příště vyloučen ze společenství slušných podnikatelů.
A jestliže Lauderovu verzi celého případu, která všechno obrací na hlavu, dva stockholmští arbitři Wolfgang Kühn a Stephen M. Schwebel svým skandálním a zmanipulovaným rozhodnutím posvětili, platí o nich v právním světě to samé.
Pánové Kühn a Schwebel byli v prosinci 2003 podrobeni těžké kritice na konferenci arbitrů ve Švýcarsku. Není se co divit. Ještě pár takovýchhle verdiktů a důvěra v arbitrážní dvory bude ta tam.
Post scriptum
Předseda parlamentní vyšetřovací komise JUDr. Stanislav Křeček (ČSSD), 22. října 2004:
„Ukazuje se, že stockholmská arbitráž skutečně rozhodla s úmyslem poškodit Českou republiku, aniž by pro to byly důkazy, které by snesly mezinárodní srovnání.“
Vyšetřovací komise nakonec překvapila. Mechanismus arbitrážní prohry České republiky víceméně rozmotala. Musím se proto jejím členům omluvit za své dřívější pochybnosti. Nezodpovězené zůstávají pouze dvě otázky:
Bude někdo pohnán k odpovědnosti za napomáhání porážce vlastní země?
A najde se odvážná politická reprezentace, která Ronalda Laudera a CME zažaluje u mezinárodního soudu a pokusí se 10 miliard získat zpět?
* * * * * * * * * *
Překvapivé rozuzlení přineslo pondělí 13. prosince 2004. Bylo oznámeno že skupina PPF prodává za 15 miliard korun 85 procent Novy Lauderově CME. Co o tom říct? Pro PPF je to obchod z říše snů. Finanční analytici její čistý zisk odhadují na 8 miliard. Pro Ronalda Laudera prestižní záležitost. Proto také byl ochoten výrazně přeplatit druhého zájemce – německou RTL. Jediný, kdo může cítit trýznivou hořkost, je český daňový poplatník. Klade si totiž neodbytnou otázku, proč vlastně musel americkému miliardáři nákup televize zaplatit právě on. Má se proto zlobit na Laudera? Nikoli. Pouze na svoji vlastní vládu, která prohrála neprohratelnou arbitráž.
Knihu Válka o Novu jsem napsal v průběhu roku 2004. Těsně před tím, než šla do tisku, odkoupila Lauderova společnost CME televizi Nova od finanční skupiny PPF. Stihnul jsem na to ještě stručně zareagovat „přilepením“ posledního odstavce, který jste právě dočetli. Na Válku o Novu volně navazuje moje zatím poslední knížka Špinavá hra, jež vyšla v prosinci 2008. Zaznamenává i děje, které přišly teprve později. Především instalaci nové dostálovsko-špidlovské rady, návrat Laudera, vyhazov Železného, nasazování náhubku televizi Nova, pětiletou soudní anabázi odvolaných členů RRTV za satisfakcí a v neposlední řadě také pokrytectví a mizérii českých novinářů.
Na RadioTV.cz budou nyní v sedmi pokračováních následovat ještě zajímavé a závažné dokumenty, které tvořily přílohu knihy Válka o Novu.
Petr Štěpánek, 3. 2. 2009
