Licence k vysílání televize, která si později začala říkat Nova, byla udělena 30. ledna 1993. Panuje okolo toho řada dohadů, mýtů a legend. Některé výtky se objevily hned poté, co bylo oznámeno, že první licence k soukromému celoplošnému televiznímu vysílání byla udělena společnosti CET 21, jiné nabobtnaly až později v souvislosti s tím, jak v některých kruzích rostla vůči Nově averze.
První velkou pochybnost vzbudilo, že takto důležitou licenci Rada udělila v neúplném složení. Po odchodu tří členů, kteří v Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání zasedali z titulu svého členství ve Federální radě pro rozhlasové a televizní vysílání a jimž mandát skončil spolu se zánikem federace, byla Rada pouze šestičlenná. Jejím předsedou byl PhDr. Daniel Korte, členy ekonom Ing. Jiří Brož, technik Bohuslav Hanuš, psycholog Josef Josefík, redaktor Ing. Jiří Koubek (tohle jméno si zapamatujme zvláště dobře) a technik Ing. Miroslav Pýcha. Dle Výroční zprávy Rady za rok 1993 všichni z Prahy a všichni bez stranické příslušnosti, u Korteho se to neuvádí.
Myslím, že výtka na neúplné složení je lichá. Rada měla nadpoloviční stav a zásada, že pro přijetí jakéhokoli usnesení musí podle zákona zvednout ruku nadpoloviční většina všech (devíti) členů, byla dodržena. Rovněž argument, že čekání na dovolbu by přineslo jen další zdržování a noví členové by tak jako tak hlasovali o subjektech, jejichž prezentaci nebyli přítomni, je částečně opodstatněný. Na druhou stranu je však pravda, že tři noví členové Rady (Ing. Leopold Hájíček, důchodce z Českých Budějovic, člen KDU-ČSL, Ing. Vladimír Mlateček, podnikatel z Ostravy, bez politické příslušnosti, PhDr. Oldřich Tomek, historik z Prahy, bez politické příslušnosti, od 1. června 1993 nový předseda Rady) byli parlamentem dovoleni jen pět dní po udělení licence, konkrétně 4. února 1993. A také je pravda, že se vědělo, že se tak stane.
Za daleko zajímavější pokládám jinou výtku, o které se však nikdy příliš nehovořilo. Nazval bych ji „náhlostí“ hlasování. Že se o takto důležité licenci bude hlasovat zrovna 30. ledna 1993, aniž to původně bylo v plánu, a navíc prakticky okamžitě poté, co ten návrh padl, o tom Radu přesvědčil její předseda Daniel Korte. Rada tím samozřejmě žádný zákon neporušila, ale onen náhlý spěch důvěru příliš nevzbuzuje. Pro udělení licence společnosti CET 21 nakonec ze šesti tehdejších členů hlasovalo pět, všichni kromě Bohuslava Hanuše. I ten však své hlasování později změnil a formálně svůj hlas připojil k ostatním. A důvod? Vcelku obyčejný: prostě nechtěl trhat partu.
Je zajímavé, že o samotném průběhu licenčního řízení, ani o subjektech, které se ho zúčastnily, není ve Výroční zprávě za rok 1993 takřka ani slovo. Jistě to lze přičíst na vrub toho, že pravidla, jakou podobu a rozsah má výroční zprávy mít, se teprve rodila. Nicméně stín pochybností se – možná neoprávněně – vkrádá. Ve zprávě se v kapitole o televizním vysílání můžeme dočíst pouze toto:
„Rada po svém vzniku udělila regionální a celoplošnou licenci v maximálně zkráceném čase. Příprava televizního vysílání však vyžaduje minimálně roční lhůtu, proto vysílání první soukromé regionální stanice zahájila společnost Premiéra TV až 20. 6. 1993 a první celoplošná televize NOVA TV (CET 21) až 4. 2. 1994.“
A o kousek dále: „Přípravy k vysílání společnosti CET 21 (NOVA TV) byly Radou průběžně kontrolovány. Společnost předkládala Radě zprávy o dodržování časového harmonogramu příprav jedenkrát měsíčně.“
Z hlediska dalšího vývoje je daleko zajímavější následující odstavec. I ten si zapamatujme: „Rada zčásti vyhověla žádosti společnosti CET 21 a upravila znění některých podmínek licence s ohledem na prokázaný nedostatek výrobních kapacit domácích nezávislých producentů a neúměrnou tvrdost původních podmínek.“ Toto rozhodnutí Korteho Rady bude přetřásáno a zpochybňováno ještě řadu let poté. Ale o tom až později.
Přílohou č. 4 Výroční zprávy za rok 1993 jsou rovněž licenční podmínky televize Nova a usnesení RRTV ze dne 11. května 1993, kterým se programové a ostatní podmínky k licenci č. 001/1993 společnosti CET 21 mění a vysvětlují. Zvláště licenční podmínka č. 17 sehraje v pozdější válce o Novu podstatnou roli. Kompletní seznam všech licenčních podmínek je jednou z příloh této knihy.
Bylo udělení licence Nově zmanipulované? A bylo politicky ovlivněné? Myslím, že s jistou znalostí, byť pouze zprostředkovanou, tehdejších dějů, lze konstatovat, že o žádnou manipulaci ve smyslu protizákonného jednání rozhodně nešlo. O přidělení licence rozhodly osoby, které k tomu byly podle zákona plně oprávněny. Také všechny zákonem předepsané náležitosti byly dodrženy. Zároveň je však třeba říct, že společnost CET 21 byla favoritem předsedy Rady Daniela Korteho a že Korte udělal všechno pro to, aby právě pro tohoto uchazeče potřebná většina členů Rady zvedla ruku. Ale ani na tom není nic nepřípustného, natož protizákonného. Rovněž je ale pravda, že Daniel Korte byl součástí vlivných kruhů okolo Občanské demokratické aliance (ODA), které si v ranném období českého kapitalismu dokázaly vybudovat nejen tzv. privatizační linku, ale – jak je vidět – i linku mediální.
Reakce tehdejších představitelů ODS na udělení licence společnosti CET 21 příliš na výši nebyla. Zvláště politická korektnost ve smyslu, jak ji chápou civilizované demokratické země, dostala na frak. Tehdejší místopředseda ODS Petr Čermák mluvil o skandálu a také prohlásil cosi o zkrachovalých slovenských a maďarských politicích, čímž měl na mysli některé podílníky CET 21. To vyjádření bylo poněkud humpolácké, zároveň však jakoby netušeně předvídalo všechny maléry, které sotva zrozenou televizi čekají. Z výše uvedeného je patrné, že vliv ODS na udělení licence Nově byl nulový. Svět médií Václav Klaus na rozdíl od světa ekonomiky nikdy nemiloval. I to byl jeden z důvodů, proč ODS vlastně nikdy neměla definovanou svoji mediální politiku. Lze konstatovat, že ke své vlastní škodě.
Bylo udělení licence společnosti CET 21 uplacené? Nevím. Povídalo se leccos. Od běžných klepů typu „kdo, komu, co, za kolik“ až po prokombinované teorie o souvislosti mnohamilionových darů v pokladně ODA s televizní licencí. Konkrétní důkazy z roviny klepů ani roviny teorií však nikdo nikdy nepředložil.
Krátce po udělení licence Nově, konkrétně 27. května 1993, Daniel Korte pod palbou kritiky z nejrůznějších stran – a především z ODS – na členství v RRTV rezignoval. Být na jeho místě asi by si každý dvakrát rozmyslel, kam povedou jeho příští pracovní kroky. Ne tak pan Korte. Váže se k tomu jedna moje osobní vzpomínka. Krátce poté, co jsem se stal v roce 1994 členem RRTV, byla Rada na pracovní návštěvě na Nově, ještě ve starém sídle v Měšťanské besedě. První na koho jsem tam v newsroomu narazil, jak si čte noviny, byl právě Daniel Korte (!!!). Prý zde pracovně uplatňoval svoje jazykové schopnosti. Když pak v roce 1999 odstartovala válka o Novu, postavil se Korte v roli „nezávislého odborníka“ zcela na stranu Ronalda Laudera. Teprve později vyplulo na povrch, že v té době byl zároveň na jeho výplatní listině.
Aby si každý mohl o udělení licence CET 21 udělat svůj vlastní obrázek, přidám do mozaiky pro a proti ještě jednu osobní vzpomínku. Mohlo to být tak v roce 1998, seděl jsem v kanceláři u Miloše Zapletala, jehož agentura pořádá soutěž o Miss České republiky. Po chvíli se řeč stočila k onomu televiznímu licenčnímu řízení z roku 1993, kterého se v barvách jednoho z konkurenčních projektů účastnil i Zapletal. A tenhle profesionál šoubyznysu mi řekl, cituji volně:
„Zaplať Pámbu, že jsme tu licenci tehdy nedostali. Když jsem během licenčního řízení slyšel Vladimíra Železného, jak zasvěceně o budoucí televizi hovoří, říkal jsem si, co tu pohledávám. Železný a spol. vyhráli právem, protože byli opravdu nejlepší.“
Hezkou a pro tu dobu charakteristickou historku mi nedávno vyprávěl prezident Frekvence 1 a Evropy 2 Michal Fleischmann, který se o televizní licenci tehdy rovněž ucházel. Po žadatelích Rada chtěla, aby na papírek napsali cifru, jakou částku hodlají investovat. „Já hlupák tam napsal, co jsem opravdu měl,“ přiznal se Michal se smíchem.
