Celá tahle legrace s odvoláním Rady přišla daňové poplatníky na spoustu peněz. Ke všem ostatním položkám je třeba přičíst také dva a půl milionů korun, které musely být vyplaceny, protože všem odvolaným členům ze zákona vznikl nárok na odstupné. Pravidla pro stanovení výše odstupného jsou pro radní stejná jako u poslanců: za každý odsloužený rok jeden měsíční plat, maximálně však pět. Bylo to trochu komické, protože když pak byli zvoleni noví radní, první, co museli udělat, bylo, že Sněmovnu žádali o mimořádné navýšení rozpočtu Rady, poněvadž v kase chyběly peníze na jejich výplaty.
To byla ale asi ta jediná trochu příjemnější stránka tehdejší organizované denunciace odvolaných radních. Cožpak ty peníze, ale vidět socany a unionisty, jak se čertili, když zjistili, že vedlejším produktem odvolání je i odstupné a že s tím nic nenadělají, i kdyby se vztekli, to opravdu stálo za to.
Tahanice o sociální pojištění už tak veselé nebyly. Krátce po našem odvolání Pražská správa sociálního zabezpečení náhle zjistila, že Úřad Rady prý po celá léta odváděl standardní sociální pojištění radních neoprávněně a poslala je zpět na Úřad. A Úřad peníze zase přeposlal radním. Reagoval jsem na to dopisem ze dne 27. července 2003 adresovaným Úřadu Rady:
Po návratu z dovolené jsem zjistil, že od Úřadu RRTV přibyla na můj účet částka 175.575,- Kč, prý přeplatek sociálního pojištění. Zároveň jsem obdržel Váš dopis ze dne 8. července 2003, kterým mi oznamujete, že Pražská správa sociálního zabezpečení mě spolu s dalšími bývalými členy Rady odsunula z hlediska sociálního zabezpečení do bezprávného postavení.
Jinými slovy: po devíti letech vykonávání veřejné funkce, do které mne v červenci 1994 zvolili poslanci nejvyššího zákonodárného sboru, do funkce, kterou jsem po celou dobu vykonával jako svoji hlavní pracovní činnost, prakticky na plný úvazek, a která byla po celou tu dobu hlavním zdrojem mých příjmů, mi stát oznámil, že jsem devět let vlastně nic nedělal, nikde nepracoval a nenáleží mi sociální zabezpečení a jistoty normálního občana. Navíc, nejen že mne stát na toto bezprávné postavení předem neupozornil, dokonce mne uvedl v omyl, protože po celých devět let Úřad Rady standardně odváděl z mých odměn všechny sociální dávky. Ale nejen to. Stát mi nyní vrací dávky za pět let dozadu, nicméně platby za další čtyři roky si ponechal.
Postup Pražské správy sociálního zabezpečení pokládám za naprosto skandální, zvláště vůči kolegům nacházejícím se v důchodovém věku. Neschopný úředník řeší nedokonalost zákona na úkor řádově desítek lidí zcela asociálním a lidsky nepřijatelným způsobem. Pokud jsou správné mé informace, že vše se odehrálo dokonce v součinnosti s Ministerstvem práce a sociálních věcí, toho času řízeným ministrem sociální demokracie, zůstává mi nad takovým pohrdáním sociálními právy občana rozum stát.
Podobným způsobem se 29. července 2003 ohradil i kolega Jiří Novotný:
Z Vašeho dopisu ze dne 8. 7. 2003 na mne celá ta obludnost dolehla znovu a se všemi nepříznivými důsledky, které jsem před tím ani nedomyslel, protože jsem nepředpokládal, že by takové řešení celé záležitosti mohl někdo vymyslet a realizovat.
Patřím, bohužel, do té věkové kategorie bývalých radních, které by tento (cituji): „…důsledek několika jednotlivých nedopatření, jež od sebe nelze oddělit“ mohl připravit o podstatnou část důchodu. A to vše za osm a půl roku ne právě lehké práce v Radě.
Zjištění a návazné rozhodnutí PSSZ má v mém případě zpoždění osm let a osm měsíců a považuji je za absurdní a nelidské. V této situaci mne nenapadá nic jiného, než poukázaný „přeplatek“ ve výši 161.472,- Kč Úřadu Rady vrátit. Berte to prosím jako zoufalé gesto mého nesouhlasu …
Krátce nato postihl Jirku Novotného těžký infarkt.
I já jsem ty peníze poslal zpátky. V současné době se ztratily kdesi v černé díře státního rozpočtu. Je to zřejmě čistě jen náhoda, že problémy se sociálním pojištěním radních se objevily přesně v okamžiku, kdy šest odvolaných členů Rady je se státem v pracovněprávním sporu a jedna z otázek, které soud musí rozlousknout, je, zda radní vůbec byli v nějakém pracovněprávním vztahu.
