ROZHOVOR – Ve druhé části rozhovoru s novinářem a mediálním managerem Václavem Sochorem, jež nyní šéfuje Rádiu Česko, se zaměříme na působení značky BBC na českém trhu a otázky redakční svobody. Rádio Česko totiž vysílá na frekvencích české redakce BBC a právě tam strávil Sochor velkou část své profesionální kariéry.
Spolupráce BBC a Rádia Česko měla původně skončit v roce 2012, kdy české pobočce BBC vyprší původní platnost licence. Jenže už teď je jasné, že BBC může vysílat až do roku 2025 na základě tzv. kompenzační licence. Provoz samostatné české redakce ale obnovit nehodlá – bude i nadále přebírat program Rádia Česko. Přirozeně jsme druhou část rozhovoru začali otázkou, zda podobné médium jako je BBC na českém trhu přece jen nechybí…
PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU: Televize Z1 měla šanci na úspěch. Rádio Česko je nová výzva
Václav Sochor. Foto: Český rozhlas
Rádio Česko hodlá být plnohodnotnou náhradou za BBC
Ve své kariéře jste prošel více větších médií. Jedním z nich bylo i BBC které je předchůdcem Rádia Česko. Jak jste vnímal působení nadnárodních stanic typu BBC, Hlasu Ameriky nebo Svobodné Evropy, které zčásti pomáhaly budovat demokracii u nás? Svou misi ukončily. Myslíte, že by ještě mohly být prospěšné i našemu posluchači?
VÁCLAV SOCHOR: Samozřejmě si myslím, že ano, už jen vzhledem k tomu, že jsem tam dlouhá léta pracoval – 13 let. Cítím nejen nostalgii a přiznávám, že bych velice rád přivítal, kdyby ty stanice působily na českém trhu dále. Ostatně Rádio Česko by rádo navázalo na to, co tady BBC zavedlo. To je cíl redakce nejenom pod mým vedením, snažíme se o to všichni.
Předpokládám ale, že vybudovat novou zpravodajskou stanici s podobným kreditem je nesmírně obtížné…
VÁCLAV SOCHOR: To máte pravdu. Je tam řada rozdílů – jednak uspořádání, ale i v síle a respektu té značky. My za sebou zatím nemáme podobnou věhlasnou značku jakou má BBC. My si ji teprve budujeme v rámci Českého rozhlasu, i když pochopitelně nemůžeme mít podobný dosah a význam jako BBC za hranicemi. Nicméně styl, charakter, dynamika vysílání a etické standardy, v tom se Rádio Česko od BBC příliš neliší – tedy pokud se bavíme o jejich působení na českém trhu.
Takže lze říct, že BBC už má na českém trhu svou náhradu, a tedy tu vlastně nechybí?
VÁCLAV SOCHOR: Jestli tady BBC chybí nebo nechybí, na to budou mít různí lidé různé názory. Na druhé straně velice dobře chápu proč už česká redakce BBC neexistuje. My jsme na to byli připravováni, tenkrát už od roku 2005, že činnost redakce může být utlumena nebo zastavena takže pro nás to nebyl takový šok, když jsme končili. Pro většinu posluchačů to musel být větší šok, když se v podstatě ze dne na den dozvěděli, že česká redakce BBC se zavírá. Jenže priority BBC ve světě jsou vcelku jasné. Sám jste ve své první otázce zmínil šíření demokracie. Lze říct, že jedním z klíčových britských zájmů je šíření demokracie a lidských hodnot. A v okamžiku kdy Česká republika vstoupila do EU, kdy se stala součástí evropských struktur a alespoň formálně je vnímána jako standardní demokratický stát, tak pro BBC ztrácí z tohoto pohledu prioritu. Těžiště zájmů BBC se přesouvá do zemí, kde je potřeba demokracii dále šířit.
Na frekvencích české redakce BBC nyní vysílá Český rozhlas Rádio Česko
Česká BBC měla „nezaslouženou“ výhodu. Mohla si dovolit být úplně nezávislá
Česká pobočka ale nebyla jediná, která byla před několika lety zavřená…
VÁCLAV SOCHOR: BBC právě omezovalo působení v zemích, které už byly demokratické. Hodně se diskutovalo už v roce 1997, krátce poté co jsem přijel do Londýna pracovat, o uzavření německé redakce. Ta patřila vůbec k nejlepším, jaké BBC ve světě měla. Ale rovněž ji uzavřeli právě kvůli tomu, že programové i finanční priority se soustředí jinam. Uzavření české a dalších devíti redakcí nám bylo zdůvodněno tím, že se omezoval rozpočet a že jsou potřeba peníze na rozjezd arabské televize BBC, která už několik let vysílá. Následně se snížil rozpočet o další třetinu a financování BBC World Service přešlo od Ministerstva zahraničí přímo pod licenční poplatky od koncesionářů, kterými BBC financuje i své další programové služby. Takže je pochopitelné, že BBC musela přistoupit k uzavření některých redakcí. Je to ale škoda pro všechny posluchače BBC u nás, pro ty, kteří si to ještě rádi naladili a i pro nás, ale je to přirozené.
Zmínil jste zajímavou větu, že Česká republika, vlastně i Slovenská republika je už „formálně demokratická“ – to znamená že sice demokracie tady je, ale stále pokulháváme v otázce novinářské nezávislosti a nezávislosti médií. To tu asi ještě pár desítek roků bude. Myslíte, že může našemu trhu pomoci skutečně nezávislá redakce, která je řízená odjinud a nepodléhá místním politickým a ekonomickým tlakům?
VÁCLAV SOCHOR: Myslím, že my redaktoři BBC jsme měli zčásti nezaslouženou výhodu v tom, že redakce byla financována zvenčí a tedy vůbec ani teoreticky nepodléhala, ani teoreticky žádným tlakům, jímž jsou vystavena ať už komerční nebo veřejnoprávní média v České republice. BBC skutečně mohlo trvat na tom, že bude vysílat neutrálně a nepodvolí se žádnému vlivu. Já jsem tam vůbec nezažil, že by si třeba businessmani či politici vůbec dovolili jakkoliv kritizovat něco co jsme odvysílali nebo že by řekli, že jdeme proti jejich zájmu atd. Jenže jiná média, která jsou závislá od tuzemského trhu, tedy zejména komerční média, jsou určitě do jisté míry ovlivnitelná. Stejně tak veřejnoprávní média, která jsou samozřejmě zase pod dohledem státních orgánů můžou být pod politickými tlaky. Určitě nelze říct, že by si kterékoliv médium v České republice mohlo dovolit být úplně nezávislé na všem a od všeho. Jenže tomuhle BBC ani teoreticky nepodléhala, nemusela se tím zabývat, což byla obrovská výhoda pro celou redakci.
Zahraničním vlastníkům jde v první řadě o byznys, nikoliv politický vliv
Řešili jste někdy v jiných médiích skutečně otázku redakční svobody? Nebo jste opravdu byli svobodní v tom co jste dělali a nebo to byla jen fráze?
VÁCLAV SOCHOR: Já jsem projevy redakční nesvobody nepociťoval v žádném z médií natolik, aby mi to vadilo a když ano, tak jsem odešel. Jenže například v komerčních médiích fungují určité obecné zájmy a nelze to brát jako projev nesvobody. Je na každém jak se s tím vypořádá. Obecné zájmy vlastníka jsem byl schopen pochopit. Jestliže si někdo vybuduje médium tak je jasné, že si ho vybudoval za nějakým účelem, který může být ale naprosto bohulibý. Může to být také tak, že někdo chce investovat do nezávislosti média jako kdyby dělal charitu jak říká jeden z podnikatelů, který vlastní velké mediální impérium. V tom případě žádné obchodní zájmy do toho promítat nemusí, mohou to být čistě zájmy filantropické. Na druhou stranu, pokud už jde o obchodní zájmy tak vlastník má samozřejmě možnost uplatňovat vlastnické práva. Citlivou otázkou v médiích je, jakým způsobem ta vlastnická práva vykonávat, aby se redakční nezávislost nekřížila s jinými zájmy majitele.
Mohla by česká společnost časem dospět do stavu, že se najde filantrop, který by opravdu financoval médium s cílem kultivovat společnost? Jeden takový proklamovaný záměr tu kdysi byl. To byl vlastně původní cíl TV Nova, kterou původně zakládala skupina intelektuálů – když se vrátíme do roku 1993…
VÁCLAV SOCHOR: To období si moc dobře pamatuji. Začínal jsem na TV Nova, asi půl roku jsem působil pracoval v zahraniční redakci, ještě při studiích. Ten projekt měl být linií divadla, baletu apod. Jenže realita dopadla úplně jinak, jak je známo…
Televize Nova měla původně kultivovat českou společnost. Plánovala nabízet divadelní představení, klubové filmy nebo balet. Nakonec se rozhodla ‚bavit‘ diváky úplně jinak…
České deníky v německých rukou jsou stejně svobodné jako v českých
Jenže v zahraničí jsou mediální skupiny, které investují do filantropických projektů s cílem kultivovat společnost. Ty pak dotují z jiných činností. Myslíte, že naše společnost je připravená na to, aby se někdo dobrovolně zřekl části svých zisků a přesunul je do ztrátových ale společensky přínosných projektů?
VÁCLAV SOCHOR: Nevím jestli je na to připravena společnost, myslím si spíš, že ne. Ale věřím, že někteří podnikatelé jsou alespoň připraveni to zkusit. Když jenom velice lehce odbočím, tak v době kdy byla česká vydavatelství skupována mediálními domy z Německa tak tady byla tak ohromná vlna kritiky, že Němci budou mít vliv na nezávislost zpravodajství v českých tištěných médiích. A narušili oni tu nezávislost? Myslím, že vůbec ne. Novináři píšou stejně, majitelé téměř nejsou vidět a tak to má být. Zahraničním vlastníkům jde především o generování zisku a nikoliv o ovlivňování redakcí. Jde o byznys v dobrém slova smyslu. Když zahraniční vlastníci na svých akvizicích vydělávají, tak se nepotřebují starat a ani uplatňovat politické vlivy.
A jak je to s českými investory?
VÁCLAV SOCHOR: Pokud jde o české skupiny, působil jsem pouze v magazínu Strategie a externě v televizi Z1. Jenže ani z vlastní zkušenosti ani od kolegů z deníku nebo týdeníků, které se věnují politice nebo ekonomice jsem nezaznamenal žádné lítostivé nářky nad tím, že by nemohli psát jak chtějí, nebo že by se je někdo snažil jakýmkoliv způsobem ovlivňovat. Je možné, že do určité míry působí u novinářů autocenzura. Protože když mám vlastníka, který má tu a tu firmu a jeho firmy stíhá nějaký skandál, tak možná si někteří novináři předem rozmyslí jak o tom budou psát. Ale přímé tlaky nejsou obvyklé. To by jsme těch jasných mediálních kauz měli mnohem víc.
Filantropie v médiích u nás zatím nemůže fungovat, společnost nevěří úmyslům investorů
Autocenzura je zřejmě důležitý aspekt. Jenže není jediný, který může být mezi novinářem a vlastníkem…
VÁCLAV SOCHOR: Jenže obecně když se podíváte na různé mediální projekty posledních let, ať to byla televize Z1 nebo Public TV, předtím lokální síť novin Vaše adresa, ani jeden z těchto projektů neuspěl. A teď není důležité, zda je majitelé měli kvůli byznysu nebo jako nástroj vlivu. I když investor založí jakýkoliv projekt s cílem „jen“ vydělat peníze, společnost na to není připravena, vždycky za tím vidí nějakou snahu ovlivňovat. Takže v konečném důsledku se i bohulibý záměr může obrátit proti investorovi. Když se tedy vrátím k vaši původní otázce o filantropii, tak myslím že v současné době i kdyby někdo chtěl vybudovat nezávislé médium nebo kultivovat společnost, tak každý investor si to rozmyslí už jen s ohledem na to, aby ho veřejnost nevnímala tak, že chce někoho manipulovat.
Takže čistě teoreticky, kdyby se například Vladimír Železný rozhodl, že na stará kolena chce celý svůj majetek investovat do vybudování opravdu kultivované televize, tak společnost by to už automaticky brala jako pokus o ovlivňování? Je to tak?
VÁCLAV SOCHOR: Případ Vladimíra Železného je trošku specifický, protože on nakonec vstoupil do politiky…
Tak řekněme Karel Schwarzenberg, který i přesto, že je v politice, je stále ještě uznávaný jako poměrně nezávislý člověk.
VÁCLAV SOCHOR: To ano, ale taky do té politiky vstoupil takže v očích veřejnosti už nemůže být úplně nezávislý. Je fakt, že jeho nestíhají skandály nebo negativní mediální pozornost tak jako Vladimíra Železného. Karel Schwarzenberg se těší mediální pozornosti úplně jiného typu a myslím si, že většina společnosti ho vnímá stále ještě pozitivně, i když tedy už primárně jako politika a ne jako toho kdo vlastní nebo vlastnil média.
Když jste zmínil mediální hysterii kolem prodeje českých deníků do rukou německých investorů, je tu ještě jeden příklad. Působil jste v týdeníku Strategie ve vydavatelství Mladá fronta, které mělo zájem koupit deník Hospodářské noviny. To bylo relativně nedávno a taky se strhla obrovská mediální hysterie. Z čeho to podle vás pramenilo?
VÁCLAV SOCHOR: Pramenilo to z toho, že Mladá fronta nemá tak jasnou vlastnickou strukturu jako většina jiných vydavatelství. Ale pokud se ptáte na vliv nebo zda se dělo v redakcích něco nestandardního tak nic podobného jsem nevnímal. Práce na tom patře probíhá úplně standardně a obavy byly neopodstatněné hlediska byly neopodstatněné. A pokud jde o vidinu nákupu Hospodářských novin ze strany Mladé fronty, tak to bych si asi ze své pozice netroufal hodnotit.
Politická nezávislost nebo nezávislost na politicích? Zní to jednoduše, je to ale obtížný úkol.
Důvěra a loajalita čtenáře znamená pro úspěch víc než politický vliv
Ale čistě teoreticky i kdyby kdokoliv koupil jakékoliv medium typu Hospodářských novin, v rámci zachování kreditu toho periodika by ho neměl politizovat nebo měnit výrazně orientaci…
VÁCLAV SOCHOR: To samozřejmě že nesmí protože to by bylo velice kontraproduktivní a nakonec by se to odrazilo v komerční úspěšnosti toho média. Nehledě na to, že tisk je na tom obecně velmi špatně. Klesá čtenost i tržby z inzerce. Dnes je nejdůležitější důvěra čtenáře a loajalita k tomu titulu. Pokud by ji vlastník ohrozil jakkoliv tím, že bude to médium zneužívat nebo ohrozí jeho nezávislost, to je čiré bláznovství si myslím.
Na závěr malé odlehčení, které mě v souvislosti s vámi právě napadlo. Když si člověk zrekapituluje vaši kariéru, postup byl následovný: Dělal jste v BBC – to ukončilo vysílání. Televize Z1 rovněž skončila. Z týdeníku Strategie se stal pouze měsíčník… Jakou budoucnost má z tohohle pohledu Rádio Česko, v němž působíte nyní?
VÁCLAV SOCHOR: Já bych vám mohl odpovědět podobně sugestivně, že v době kdy jsem odcházel, tak ty projekty byly na vrcholu. Česká redakce BBC měla těsně před svým zrušením nejvíc zaměstnanců a největší počet vysílacích hodin ve své historii. Z1 byla taky zrušena z rozhodnutí majitele. Strategii jsem opouštěl v době, kdy na tom byla nejlépe za posledních pět let. Čili já doufám, že pokud někdy opustím Rádio Česko tak, že ho rovněž zanechám v tom nejlepším stavu. Zatím ale rozhodně nemám v plánu odcházet a chtěl bych Rádio Česko ještě povytáhnout pokud jde o poslechovost a o známost mezi posluchači veřejnoprávních medií.
Za rozhovor děkuje Jakub Bouček a Juraj Koiš.
