Projekt Rozdělená společnost rezonuje veřejným prostorem celý podzim, pod vedením Ivana Studeného vzniká související dokumentární série. V druhé části rozhovoru se šéfem TS Dokument Danem Moravcem jsme se bavili nejen o DokuSeriálech, ale zejména o odvážných experimentech.
Dan Moravec – Foto: Jan Sklenář (Český rozhlas)
Český rozhlas je jedním z průkopníků v oblasti podcastů, ještě před současným boomech vznikaly série určené primárně pro on-demand poslech. V této oblasti neusíná, ba naopak, svůj nabídku neustále rozšiřuje.
RadioTV: Dokumentární tvorba Českého rozhlasu je pestrá z hlediska palety nastolených témat, aktuálně zpracováváte téma „Rozdělená společnost“ vztahující se k velkému projektu Českého rozhlasu. Ivan Studený je dramaturgem dokumentárního seriálu a výrazným autorem. Čím se vyznačuje jeho styl?
Daniel Moravec: Rukopis Ivana Studeného můžeme vystopovat právě na tomto aktuálním počinu z cyklu Rozdělená společnost. V roli dramaturga zpracoval s řadou autorů desetidílný seriál, který ukázkově demonstruje, jak se vyvíjí. Ivanův rozpoznatelný styl publicistických dokumentů se přesně hodí do programu Českého rozhlasu Plus.
Svým jazykem se umí ukázkově přiblížit danému publiku a zpravodajskou informaci vhodně doplní emocí, což dohromady funguje a dílo povýší. O to víc mě proto překvapuje, že si Český rozhlas Plus na příští rok neobjednal žádný dokument. Děje se to i přes zjevné kvality a pozitivní ohlasy na sérii dokumentů Rozdělená společnost.
Od února 2019 slýcháme na vlnách Dvojky Českého rozhlasu nový projekt DokuSeriál, prostor má v programu každou neděli od 18.30. V čem je žánr seriálu silnější než hodinový dokument?
Důvod, proč vzniká tato série dokumentů, je stejný jako důvody, proč existuje seriál jako žánr. Pokud mám zájem rozpracovat dlouhodobější pohled a rozkošatit vybrané téma, pustím se do seriálu. Řada témat si o několikadílné zpracování přímo říká, jelikož se nevejde do půlhodinové či hodinové stopáže.
Naše skupina se momentálně stále formu seriálu učí zpracovat, pátráme po zajímavých a potřebných tématech. Vím, že některé seriály fungovaly lépe, z čehož jsme si vzali ponaučení. Musíme neustále hledat nové formy, zkoušet, co funguje. V opačném případě nám hrozí, že se nám zavaří buňky a neposuneme se.
DokuSeriál nás nutí nahlížet na témata jiným pohledem, zmíním jedno ze svých nedávných děl. Sérii „Na cestě“ jsem pojal jako hledání a snahu zkusit nejsilnější legální přírodní psychedelikum, výtažek z žáby Bufo Alvarius. Pravděpodobně by podobné téma na Dvojce Českého rozhlasu nečekal. Lidé nad 50 let se dnes chovají jinak než dřívější generace, jsou aktivnější a podobná témata vyhledávají.
Dan Moravec: Úroveň dokumentů v Českém rozhlase se neustále zvyšuje
Se vznikem Tvůrčí skupiny Dokument přišlo zkvalitnění tvorby, říká v rozhovoru její šéf, s ČRo je spjat už od roku 1996. Za dobu svého působení prošel různými profesemi a žánry, od zpravodajství, přes denní publicistiku, moderování až k dokumentu.
....Radiodokument je nedílnou součástí schématu Vltavy, pravidelně se dosud dokumenty objevovaly na stanici Plus. V čem se tyto dokumenty liší od Dvojky?
Nejedná se výhradně o otázku zvoleného tématu, ale především jeho uchopení. Představme si nějaký obecný příklad – na letišti dojde k výbuchu. Na Dvojce v tomto případě budeme sledovat příběh letušky, která zachraňovala malé děti. Okruh Vltava se může ohlédnout za novou podobou architektury opraveného letiště, má-li z architektonického či uměleckého hlediska po obnově smysl referovat. Český rozhlas Plus pak bude mapovat práci záchranářů.
Pro rozhodování hraje primární roli uchopení daného tématu, což je právě síla umožňující profilaci jednotlivých stanic Českého rozhlasu. Nic neděláme jedním, univerzálním jazykem. Má-li to smysl, nad tématem lze pracovat paralelně pro vhodné stanice.
Progresivní dokumenty vznikají zejména pro Radio Wave, témata jsou rozkročena poměrně široce. Existuje vůbec nějaké tabu pro tento okruh?
Lze to zobecnit, neexistuje téma, kterému bychom se v našem vysílání vyhýbali. Jak jsem říkal v předchozí odpovědi, důležité je uchopení daného tématu. Když se ještě vrátím k Českému rozhlasu Dvojka a dokumentu „Na cestě“ – prostřednictvím Dvojky se o dokumentu dozvědí rovněž děti kmenových posluchačů, vypráví si o něm s rodiči a pustí si jej. Ne třeba během premiéry, ale kdykoli jej mají k dispozici na webu a vyberou si čas, kdy jej chtějí poslouchat.
V prosinci letošního roku bude spuštěn nový portál MujRozhlas.cz. Společně s Brit Jensen jsi spolupracoval na jednom z prvních pořadů Českého rozhlasu „Zhasni!“, určený byl výhradně pro podcasty, resp. on-demand. Bylo obtížné prosadit před dvěma lety podcastovou sérii?
Od vzniku myšlenky se jednalo o projekt Radia Wave, prosadit jej do výroby tak nebylo nijak náročné, protože snaha vytvořit formát podcastu existovala už delší dobu. Interně se poměrně dlouho přemýšlelo, jak podcasty jako takový definovat. Podcasty ovšem nečekají, až se shodneme na tom, jak si je interně definujeme. Svět si jede po svém.
Podcast vnímám jednoduše jako jeden ze způsobů přenosu. Formát samotný funguje jinak než ostatní, protože vím, že si jej lidé poslechnou ve sluchátkách. Počítáme totiž s tím, že si jej cílová skupina vybere pro primární, tedy soustředěný poslech. Mnohem jednodušeji si můžeme hrát s nuancemi dokumentárního díla a vyniknout mohou jiné aspekty než v živém vysílání.
Český rozhlas zpřístupnil HbbTV u dalších stanic
Český rozhlas se rozhodl výrazněji využít možností tzv. hybridního vysílání v televizních platformách. Funkcionalitu HbbTV rozšířil na další své stanice, které lze poslouchat přes televizní multiplexy na anténě a přes satelit.
....Podcast zažívá v poslední době boom a Český rozhlas v letošním roce uvádí několik sérií. Na jakých projektech pro podcasty aktuálně pracujete?
Na podzim bylo postupně uvedeno několik dokumentární sérií, vznikat budou nadále. První novinka nesla název „Svatebky“, v níž sledujeme pět dívek, které se připravují na svou první svatbu. Zachycuje, jak dnes mladé české nevěsty přemýšlí o svých svatebních šatech. Další on-demand projekt se jmenuje „Po sametu“, mapující deset zásadní událostí posledních 30 let.
Na začátku listopadu jsme spustili podcastovou sérii „Moje terapie“. Štafetu si v ní předává několik vypravěčských dvojic, tvoří je šest lidí, kterým pomohla terapeutická sezení, a šest terapeutů, kteří je jimi provedli.
Ideálním počinem, doslova jako stvořeným pro formu podcastu byla hojně propíraná série Matematika zločinu. Svým zaměřením a zpracováním byla naprosto vhodným formátem pro soustředěný poslech a náročnějšího posluchače.
Na co se od Tvůrčí skupiny Dokument můžeme těšit v roce 2020?
Jednoznačně chceme především dále rozvíjet formát DokuSeriál, o kterém jsme se před chvílí bavili. Zpětná vazba od posluchačů je veskrze pozitivní. V listopadu vysíláme čtyřdílné Cesty talentů, jedná se o mozaiku příběhů rozkročené do dvou etap vzdálených v čase pět let. Autor Ivan Studený hledá s odstupem let mladé lidi, které portrétoval ve svém někdejším seriálu Na prahu.
Ve stádiu úvah jsou momentálně tzv. „shortforms“, česky řečeno krátké dokumentární formy. Vzniká zájem o uchopení desetiminutových dokumentů, před nám se otevírá velmi zajímavá výzva, jíž jdeme naproti. Lidé mají potřebu mluvit dlouze, tohle bude poměrně náročný formát. Budeme ještě interně debatovat o konkrétních tématech a vyvíjet samotnou formu.
Pro okruh Radiožurnál plánujeme cyklus deseti dokumentů vztahující se k olympiádě v Tokiu, sledujeme v něm příběhy našich nadějných sportovců a jejich přípravu na jednu z nejdůležitějších sportovních události.
V neposlední řadě hledáme tvar nového seriálu pro Dvojku, v něm významné osobnosti budou povídat o lidech, kteří je inspirovali či ovlivnili. Uvedu-li příklad, architekta Eva Jiřičná může vyprávět o svém muži, Janu Kaplickém, Ondřej Kepka se může zamyslet nad tím, co pro něj znamenal Karel Čapek. Seriál bude představovat ovšem také toho, kdo mluví o svých „idolech“ (osobnostech, které jej inspirovaly).
Děkujeme za rozhovor.
