Dan Moravec: Úroveň dokumentů v Českém rozhlase se neustále zvyšuje

Se vznikem Tvůrčí skupiny Dokument přišlo zkvalitnění tvorby, říká v rozhovoru její šéf, s ČRo je spjat už od roku 1996. Za dobu svého působení prošel různými profesemi a žánry, od zpravodajství, přes denní publicistiku, moderování až k dokumentu.

Dan Moravec – Foto: Khalil Baalbaki (Český rozhlas)

S vedoucím TS Dokument jsme v první části rozhovoru zavedli řeč na nedávno proběhnuvší soutěžní přehlídku rozhlasové tvorby REPORT a řešili jsme, jak se za 28 let vyvíjel žánr dokumentu. Neopominuli jsme ani zvučná jména spojená se současnou dokumentární tvorbou Českého rozhlasu. Zmíněny byly také přínosy existence samotné skupiny dokumentu.

RadioTV: Havlíčkův Brod hostil 28. ročník soutěžní přehlídky AudioREPORT, jak letošní třetí kategorii hodnotíš? Kritika v jisté míře zaznívala. Nicméně z diskuzí po odvysílaných dokumentech jsem měl pocit, že publikum je o něco smířlivější než v předchozích letech. Vidíš také tento posun? Vděčíme za to zkvalitnění tvorby?

Daniel Moravec: Úroveň dokumentů se bez pochyby zvyšuje, to ovšem neznamená, že by kritika z úst přítomné poroty neměla zaznívat. Právě naopak, AudioREPORT vnímáme všichni členové SRT jako platformu, během níž má konstruktivní kritika své nesporné místo a je velmi cennou komoditou.

Laskavá a smířlivá kritika, která zazněla, znamená také to, že se lidé na Reportu naučili diskutovat mezi sebou. Je třeba mluvit o tom, co koho zaujalo, a sdílet svůj úhel pohledu. Rovněž je žádoucí otevřeně zmínit věci, které by bylo možné udělat lépe či jinak, resp. zda by nešlo vyprávět téma odlišným úhlem pohledu.

Před deseti lety byla hodnocení poměrně osobní a více se akcentoval soutěžní prvek přehlídky. Nezřídka se taktizovalo a úmyslně byli tací, kteří dávali určitým příspěvkům méně bodů, aby nevyhrály. V současné době se tyto věci nedějí a lidem jde především o rozebrání daného příspěvku k potenciálnímu rozvoji samotných autorů.

Částečně jsi na mou další otázku odpověděl, účelem platformy je diskuze. Jaká byla její geneze?

U nás se setkávání podobného typu do té doby vůbec nerealizovalo, a to z jednoho prostého důvodu – před rokem 1989 nebyl vyráběn rozhlasový dokument jako takový. Vzniknul až po Samotové revoluci jako zcela nový, neprozkoumaný žánr. Zdeněk Bouček vyrazil do světa a jal se poznávat rádio za hranicemi, zjišťoval, jak pracují v zahraničí s rozhlasovými formáty a hledal možnost, jak podobné věci začít dělat v našem prostoru.

Při brouzdáním cizími zeměmi objevil soutěžní přehlídku Prix Europa a právě z ní převzal soutěžní systém – soutěžní příspěvky hodnotí všichni, kdo poslouchají. Porotci tak nejsou jen autoři samotní. Zdeněk Bouček měl už tehdy naprosto správný dojem, komunita roste s tím, jak si vzájemně otevřeně povídá a porovnává svou práci. Původní ambice zakladatele tedy trvá a stále se naplňuje.

Mezi dokumenty Českého rozhlasu vynikl dánský pohled na českou tradici

Poslech 17 nejlepších dokumentárních pořadů z vln Českého rozhlasu doprovázela tradičně nekompromisní debata. Ta tvůrcům dodává podněty k dalšímu rozvoji a náměty na nová díla. Přiblížíme vám oceněné dokumenty a další zajímavé pořady.

....

Svá dokumentární díla přihlašuje do soutěže pravidelně také výrazná Brit Jensen, původem dánská autorka se pravidelně umisťuje na předních místech, a to dokonce nejen v domácích dokumentárních přehlídkách, ale rovněž evropských. V čem je kouzlo jejího pohledu? V čem je výjimečná?

Původně jsem si myslel, že tím kouzlem je zejména ona kulturní rozdílnost – Dánsko je sice blízko, přesto zdejší lidé uvažují odlišně, jinak pohlíží na život okolo sebe. Brit charakterizuje její přímá, nezáludná a ne-dvojaká povaha, což je faktor, jenž mnoho Čechů rozčiluje a dráždí je, protože nevědí, co si s ní mají počít. Mnohem lépe nám ukazuje, jak žijeme, neboť v našem prostředí není příliš zabředlá.

Není to však pouze atribut zahraničního původu, Brit prostě taková je a její vyprávění ukazuje, že takto přemýšlí a dokáže témata vystihnout a zprostředkovat z jiného úhlu pohledu. Její způsob uvažování je výsostně dokumentaristický. Brit je podle mě jednou z nejlepších dokumentaristek u nás, nemám tím na mysli jen samotné audio-dokumenty, ale v rámci dokumentaristiky obecně.

A navíc disponuje něčím, co v našich končinách není úplně obvyklé. Znám lidi, kteří se ptají na to, jaká délka dokumentu je ideální, jestli může použít ten či onen prostředek. Občas se objeví lidé ptající se především na vnitřek, obsah díla. V osobě Brit se toto nachází ve velké míře. Kulturní odlišnosti jí do jisté míry pomáhají, kdyby nebyla taková, jak jsem popsal, nepomohlo by jí, že pochází z Dánska.

Brit spolupracuje s Českým rozhlasem zhruba sedm let. Kdo ji přiměl, aby vytvořila první dokumenty, resp. jak odstartovala její kariéra dokumentaristky?

S Brit jsme se poprvé potkali pracovně, nabízela mi dokument o prodejcích časopisu Nový prostor. Dramaturgicky se více hodil na Vltavu, takže si jej přetáhla kolegyně. Ovšem Brit jsem sledoval bedlivě a když jsem budoval tým dokumentaristů, chtěl jsem, aby se stala jeho součástí. Věděl jsem, že dodá potřebný nadhled a bude schopna originálně zpracovat témata, která zaujmou.

Po dramaturzích jsem vždy požadoval, aby byli zároveň výbornými autory. Domnívám se, že je-li dramaturg zároveň kvalitním autorem, má u týmu a svých kolegů větší autoritu, protože „učí“ ostatní tím, jak správně tvořit díla, a ukazuje směr, kterým se mají vydat. Například Viola Ježková a Brit Jensen mají za sebou skvělou tvorbu, není to jen akademická teorie od stolu.

Brit lze považovat v pravém slova smyslu za koučku, snoubí v sobě koncepční a konkrétní dramaturgii. Povzbuzuje autory, aby přemýšleli jinak, než se od nich očekává. Podobné požadavky mám na všechny dramaturgy, bez výjimky. Myslím, že se to pozitivně odráží ve vznikajících dokumentárních dílech.

Český rozhlas otevřel kavárnu k 90. výročí zahájení stavby své historické budovy

Český rozhlas za účasti významných hostů slavnostně otevřel novou rozhlasovou kavárnu Radiocafé Vinohradská 12. Kavárna odpovídající estetice 30. let 20. století byla představena k 90. výročí zahájení stavby historické budovy Vinohradská 12.

....

Spolu s Jiřím Slavičínským se Brit Jensen před dvěma lety pustila do originálních dokumentů v rámci vysílání Radia Wave, a to pod názvem DokuVlna. Jaké jsou ohlasy?

DokuVlna je značka, jež oslovuje určitý, specifický segment lidí. Ačkoli svou velikostí patří spíše k těm menším, má výrazný potenciál. Posluchači si mezi sebou o dokumentech říkají a doporučují si, co dalšího neminout. Původní koncept se od současného lehce liší, Radio Wave vysílá výhradně jednotlivé dokumenty, nikoli více kratších děl.

V době podcastů je DokuVlna navíc skvělou možností, jak s posluchači komunikovat. Dokument považuji za přesný tvar, vhodný pro podcasty. Umožňuje odpočinout si od proudového vysílání a valících se krátkých pořadů. Brit Jensen vidím jako ideální volbu pro tento žánr, jelikož může více experimentovat s formou, především pak pracovat s různými autory, včetně debutantů.

Před čtyřmi lety vznikla Tvůrčí skupina Dokument. Co tento krok podle tebe znamenal? Přinesl ono zkvalitnění dokumentární tvorby zmíněné v úvodu?

Dříve se dramaturgové zodpovídali primárně stanici a žánrům jako takovým, čili z nich byly uzavřené buňky soustředící se výhradně pro svůj okruh posluchačů. Se změnou přišlo oddělení výroby od stanic. Vznik tvůrčích skupin byl zásadní, protože se lidé od jednoho žánru dostali k sobě. Nebývají konkurenty v tom smyslu, že by chtěli získat větší počet posluchačů pro svou domovskou stanici.

Práce v týmu jim výrazně lépe a efektivněji umožňuje mezi sebou komunikovat a vzájemně si poradit. Nejsou omezování z hlediska témat. Poměrně snadno lze doložit, že kdyby k tomuto kroku nedošlo, neměl by rozhlasový dokument takto silné postavení, jako má teď. Pravděpodobně by nedosáhnul dnešní úrovně.

Letos jsme na AudioREPORTu slyšeli jediný příspěvek, který byl vytvořený v regionálních studiích Českého rozhlasu. Je to tím, že v regionech vzniká výrazně méně dokumentů, než jsme byli zvyklí v uplynulých letech?

Obsah tvořený primárně pro potřeby regionálních studií Českého rozhlasu vzniká nadále, v nemalé míře tvoří právě autoři z regionů, a to napříč celou republikou. Zmíněná situace šla ruku v ruce s centralizací. Dokumenty mohou v regionech vznikat a vznikají, primárně pro potřeby centrálních programů. Musí jít přes tvůrčí skupinu, protože chci mít dohled nad tím, jak vznikají, a dát jim garanci.

V druhé části našeho společného povídání se blíže podíváme na nadcházející plány v oblasti dokumentární tvorby. Zaměříme se i na rozličné způsoby zpracování tématu a zeptáme se, jaká tabu existují na poli rozhlasového dokumentu.