Rozhlasový byznys je v zásadě závodem na dlouhou trať. Jeho současným vítězem se díky odkoupení společnosti BBC Radiocom stala Lagardere Active ČR. Jaká budoucnost čeká pod Francouzsko-Českými křídly frekvenční síť, jejíž RDS dlouhá léta hlásila „BBC“? Odpověď se pokusíme najít v následující úvaze.
Jak vypálit rozhlasovému trhu poslední velký frekvenční rybník. I tak by se dal označit obchod, jehož uskutečnění v tomto týdnu oznámila Lagardere Active ČR. Odkoupení společnosti BBC Radiocom, která provozuje vysílání BBC na území České republiky je totiž bezesporu rozhlasovou transakcí roku a zároveň velkým zklamáním pro konkurenty Lagardere. Jen těžko bychom totiž hledali broadcastera, který si na frekvence BBC nebrousil zuby. Každý z velkých hráčů na rozhlasovém trhu se snaží minimálně udržet, lépe navýšit svůj podíl na trhu a frekvence BBC byly jakýmsi Černým Petrem. Bylo jasné, že kdo je získá, postará se o pomyslnou tečku za celým dlouholetým frekvenčním soubojem a posadit si na hlavu pomyslnou frekvenční korunu.
Zpravodajské stanice v ČR komerčně nefungují
Frekvenční síť, kterou BBC využívala, a se kterou poslední roky tak trochu nevěděla co vlastně dělat, je poslední ucelenou rozhlasovou sítí v FM pásmu, kterou lze z komerčního hlediska označit za použitelnou. Zasahuje největší tuzemská města, může oslovit dostatečný počet posluchačů, tedy má šanci se svému provozovateli vyplatit. Záleží ovšem na tom, co na ní bude provozováno a tady se dostáváme na velmi podivnou půdu snů, čí spíše cílených marketingových a PR sdělení a zároveň k tomu, co nejspíš na této frekvenční síti v nejbližších letech uslyšíme.
Abych citoval článek kolegy Juraje Koiše: „Výkonný ředitel Lagardere Active ČR Miroslav Hrnko zdůrazňuje, že česká BBC zůstane i nadále stanicí s informačně zpravodajským servisem a prvky zábavy“.
Inu, nemohu pochopitelně vyloučit, že Lagardere postihl záchvat v pravdě filantropický a že se opravdu chystají rozvysílat stanici, která bude v nákladových položkách stát velmi vysoko a v příjmových naopak velmi nízko, ale nějak se mi tomu přeci jen nechce věřit. Pokusy o zpravodajskou stanici už tu párkrát byly, vzpomeňme si jen na rádio Alfa, později Nová Alfa, jehož duchovním otcem byl v minulých dnech zesnulý Václav Kasík. Projekt to byl pěkný, všichni redaktoři na něj dodnes s láskou vzpomínají. Jenomže po finanční stránce šlo o velký „průser“, který skončil omezováním zpravodajství, doháněním procent mluveného slova legendárním Divadlem pro uši a nakonec ztrátou licence. Alfa se zkrátka stala jasnou ukázkou toho, že zpravodajské rádio si v ČR komerční subjekt nemůže dovolit provozovat bez výrazných filantropických pohnutek a tučného konta v bance.
Čeká nás další Info rádio?
K mírné nedůvěře v prohlášení Miroslava Hrnka mám ale i jiné důvody, než jen ekonomickou udržitelnost zpravodajského formátu. Samotná Lagardere totiž už jednou ukázala, jak moc chce budovat zpravodajskou stanici (pardon, vlastně informační), jejíž provoz se nemůže vyplatit ani náznakem. Stačí jmenovat názvy. Info rádio, Rádio DJ, Dance rádio. Tři názvy, ale stále stejná frekvence, stále stejný provozovatel. Konkrétně jde o pražskou mini frekvenci, kterou Lagardere získala pro projekt pražského zpravodajského rádia a zároveň o krásnou ukázku toho, jak dlouho vydrží zpravodajsko-rozhlasová filantropie. Mimochodem, je nutno zdůraznit, že sám Michel Fleischmann v rámci oficiálních slyšení před Radou pro rozhlasové a televizní vysílání nikdy nepoužil pojem „zpavodajské rádio“. V mediální rovině, když se o projektu opakovaně zmiňoval před novináři, ale bylo jasné, že hodlá budovat informačně-zpravodajskou stanici.
Zpravodajství z Prahy, jak sliboval verbálně nastíněný projekt, totiž Info rádio reálně nedělalo snad nikdy. Nejprve šlo o samohrajku, pravda s mírným informačním nádechem, následně o mírně alternativní stanici pro mladé posluchače a nakonec v Lagardere snahu o malé pražské rádio vzdali a spojili se s projektem do té doby internetového a kabelového Dance rádia.
Ne že bych tento vývoj vyloženě odsuzoval. Přiklepnutí Info rádia bylo jakousi osobní pomstou tehdejší Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Michelu Fleischmannovi a pro vybudování komerčně úspěšného rádia byla tato frekvence vhodná zhruba stejně jako lodičky pro přespolní běh. Jenže tento příklad zároveň jasně ukázal, že v rozhlasovém byznysu o dobročinnou veřejnoprávnost opravdu nejde.
BBC versus cena piva
Pojďme ale zpět k frekvencím po BBC. Jaká budoucnost je tedy čeká. Nejspíš na nich bude opravdu nějaký rok, možná dva slyšet zpravodajský servis posbíraný týmy Evropy 2 a Frekvence 1. Nejspíš se podaří vytvořit i menší tým přímo pro tuto stanici, který bude propojovat a informačně doplňovat zmíněný zpravodajský základ. No a po onom roce, možná dvou, se objeví reklamní kampaň, stanice bude přebrendována a budeme tu mít třeba Evropu 3.
Záměrně nehodnotím, jestli je tento výhled pozitivní, nebo negativní. To už je záležitost subjektivního pohledu. Někdo po BBC zaslzí, někdo bude na Lagardere nadávat a zmiňovat ďábly rozhlasového trhu. Většinovému posluchači bude ztráta mezinárodního vysílání britské veřejnoprávní stanice vadit nejspíš míň, než by vadilo zvýšení cen piva. Ale přiznejme si, na podobný obchod musejí být vždy dva. Prodávající a kupující. A krom toho, jak už jsem několikrát napsal. Rozhlasové vysílání je především byznys a jako takové je musíme brát.
