Při příležitosti stého výročí od zahájení rozhlasového vysílání uspořádal Český rozhlas anketu o nejoblíbenější herečku a herce za uplynulých sto let. V anketě Neviditelný herec století rozhodovalo více než 82 tisíc posluchačských hlasů. Mezi herečkami s velkým náskokem zvítězila Hana Maciuchová, kategorii herců ovládl Viktor Preiss.
Zdroj: Český rozhlas
„Mám radost ze zájmu, jakou anketa vzbudila mezi fanoušky rozhlasových her a četeb. Titul Neviditelného herce a herečky století získávají opravdové rozhlasové legendy. Hana Maciuchová dokázala v anketě, která se pořádá již od roku 1997, zvítězit celkem třikrát, Viktor Preiss dokonce osmkrát. Ocenění si tedy oba bezesporu zaslouží. Ale je potřeba říci, že každý z té finálové dvacítky herců a hereček byl, nebo stále je vynikající rozhlasový umělec, který si zaslouží náš obdiv,“ uvedl generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.
Na druhém místě se mezi ženami umístila rozhlasová herečka Dana Medřická, bronzovou příčku obsadila Taťjana Medvecká. Mezi muži byl zvolen druhým nejoblíbenějším rozhlasovým hercem Rudolf Hrušínský a třetím nejoblíbenějším se stal Ivan Trojan. Deset herců a deset hereček, z nichž mohli hlasující vybírat, nominovala odborná porota, která zohledňovala především umělecký přínos jednotlivců pro rozvoj specifického oboru rozhlasového herectví a taktéž intenzitu a rozsah rozhlasového působení.
Slavnostní vyhlášení na Nové scéně Národního divadla živě přenášely celoplošné stanice Českého rozhlasu – Radiožurnál, Dvojka i Vltava a osobně se ho zúčastnila většina ze žijících nominovaných.
„Rozhlas mi dal hodně příležitostí i setkání s řadou osobností, s kterými jsem měl možnost pracovat. Děkuji posluchačům i všem lidem v rozhlase, protože to není anonymní instituce. Český rozhlas jsou především lidé, kteří tu práci milují. A já ji mám také moc rád. Vždy jsem byl vděčným posluchačem a jsem jím dodnes,“ neskrýval dojetí při přebírání titulu Viktor Preiss.
Zesnulou herečku Hanu Maciuchovou zastoupila na jevišti její sestra Silvie Marková, která za ni převzala ocenění: „Chtěla bych za Hanu moc poděkovat, doufám, že to vidí a slyší, protože práci v rozhlase milovala, několikrát se z toho vyznala. Milovala také svoje fanoušky a nikdy na ně nedala dopustit a oni ji to teď vrátili.“
Zdroj: Český rozhlas, Silvie Marková (sestra Hany Maciuchové)
Originálním oceněním pro vítěze bylo vyslání zvukové stopy jejich hlasů na nekonečnou pouť vesmírem prostřednictvím jedinečného radioteleskopu za symbolické účasti astronoma Jiřího Grygara, jehož hlas je taktéž neodmyslitelně spojen s rozhlasem, zejména s legendárním pořadem Meteor.
Profil Hany Maciuchové
Herečka s nezaměnitelným hlasem a precizní češtinou, vzdělaná žena s grácií a noblesou, pedagožka a velká milovnice rozhlasu. Zaujala jako Šahrazád v Pohádkách tisíce a jedné noci i jako interpretka dopisů Suzanne Renaudové adresovaných Bohuslavu Reynkovi. Zvláštního uznání se jí dostalo za titulní roli ve Fritschově hře Enigma Emmy Göring pod režijním vedením Aleše Vrzáka, kterou ocenila i porota festivalu Prix Bohemia Radio.
Hana Maciuchová (1945–2021) začala s rozhlasem spolupracovat už na začátku sedmdesátých let brzy poté, co ukončila studium na DAMU.
Více než dva roky jsme ji mohli večer co večer poslouchat jako Šahrazádu v Pohádkách tisíce a jedné noci. Za tento nevšední projekt v roce 1998 získala první místo v posluchačské anketě Neviditelná herečka. Totéž ocenění pak v roce 2005 převzala za četbu románu Mileny Honzíkové Dopis zmizelému. Do třetice ji rozhlasové publikum ocenilo v roce 2010 za výkon ve hře Enigma Emmy Göring. Nejenže se opět stala nejlepší Neviditelnou herečkou, ale hře se dostalo ocenění i na festivalu Prix Bohemia Radio 2010.
K rozhlasu měla Hana Maciuchová vřelý vztah po celý život. V roce 2016 řekla: „Rozhlas mě provází od malička. Nejdříve jako posluchačku, pak jako herečku, která měla a má možnost pro něj pracovat.“ Týdeníku Rozhlas vysvětlila, proč je práce před rozhlasovým mikrofonem náročnější než na divadle: „Naše práce je soustředěnější. Bez falešných emocí, protože na ně posluchač okamžitě reaguje. Já sama jsem měla dlouho pocit, že mám nedostatečný hlasový fond. Myslím si, že hlas stejně jako tvář zraje zkušenostmi. Nejen profesními, ale i životními. Nedá se oddělit od duše a těla.“
Profil Viktora Preisse
Viktor Preiss v rozhlase poprvé vystoupil roku 1972 jako recitátor v Tomanovi a lesní panně pod režijním vedením Josefa Melče. O dva roky později zaznamenal první velkou roli Rastignaca v Balzakově Otci Goriotovi, po které následovalo mnoho dalších. Dohromady osmkrát se stal vítězem ankety Neviditelný herec aneb Nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu.
„Rozhlas mám rád odjakživa. A čím dál víc. Je to jedinečné prostředí a specifická práce, kterou se člověk léta učí. Měl jsem štěstí na režiséry, jako byl Josef Červinka, Jiří Horčička, Jiří Roll, Josef Melč, režisérka Alena Adamcová, z těch současných Karel Weinlich, Hana Kofránková, Markéta Jahodová a další. O plejádě kolegů ani nemluvě. Vzpomínám si, jak jsem se třásl trémou u mikrofonu s Milošem Nedbalem při Balzakově Otci Goriotovi, jak jsem trpěl jako Andrej Bolkonskij ve Vojně a míru,“ řekl v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas v roce 2007.
Viktor Preiss (1947) nevystupoval pouze v rozhlasových hrách, ale mezi jeho slavné role patří i Sherlock Holmes v dramatizacích příběhů Arthura Conana Doyla.
Viktor Preiss za mikrofonem vždy ohromoval bravurní technikou. Postavy promlouvající jeho hlasem v hlavách posluchačů a posluchaček přímo ožívaly. Díky přirozené barevnosti svého témbru a citu pro temporytmus dokáže Preiss oscilovat mezi různými emocemi, svým hlasem nenápadně proměňuje náladu i atmosféru a přesně kladeným důrazem, pomlkou či nepatrnou změnou tónu charakterizuje postavu v celé její složitosti.
