V druhé části reportáže z XXV. ročníku soutěžní přehlídky zpravodajských, publicistických a dokumentárních pořadů s názvem REPORT 2016 se zaměříme na dokument, feature a pásmo. Ani další dva dny neochudily přítomné o netradiční témata.
Ilustrační foto Shutterstock.com
V závěrečné kategorii III (dokument, feature, pásmo) změřily síly formy, při jejichž tvorbě jsou užity umělecké přístupy – strukturované rozhlasové pásmo, feature v jeho umělecké podobě, umělecká koláž, dramatickou stavbou obsahující dokument. Podívejme se společně opět na všechny nominované i oceněné příspěvky.
XXV. ročník přehlídky v minulém týdnu uzavřel svou podzimní částí. Zúčastnili se jí nezávislí tvůrci, teoretici, studenti z Prahy, Olomouce a Brna, tvůrci z Českého rozhlasu a z Radia Proglas, „Z diskusí, které po posleších následovaly, vyplynulo, že posluchačsky nejpůsobivější jsou sevřené, myšlenkově i formálně prokomponované tvary využívající všech možností rozhlasového média,“ uvedl Michal Bureš, předseda SRT a režisér.
1. místo a Cena generálního ředitele Českého rozhlasu: Brit Jensen
Do britských novin píše Kanaďanka Claire (87 let) o své osamělosti a obtížnosti moci si najít vhodného partnera, což je v jejím věku poměrně nelehký úkol. Dokumentaristka se jí snaží dopomoci k lásce a naváže s ní kontakt. Ne vše se ale vyvíjí podle představ Brit Jensen, obrátí se tak pro radu ke své sestřenici Situ, která žije v Dánsku. Ta zprostředkuje zkušenosti, o nichž autorka neměla tušení…
Velmi netradiční dokument sbírá řadu ocenění, mimo dvě udělená na přehlídce REPORT 2016 zmiňme ještě 5. místo na Prix Europe v Berlíně. Jedná se o jakýsi zvukový fejeton, který vytváří samotnou situaci. Svěží tvar a příběh se nebojí posluchače seznámit s tématem, o kterém by se leckdo mohl stydět mluvit. Svou až místy dětskou zvídavostí posouvá autorka svou tvorbou do roviny, jež dokáže oslovit posluchače napříč všemi generacemi.
2. místo: Andrea a Václav Hanáčkovi
Jeden z nejemotivnějších dokumentů rozhlasové přehlídky REPORT 2016 popisuje náročné období rekonvalescence po těžkém zranění mozku. Vypravěči jsou dva, matka Andrea (autorka dokumentu) a její desetiletý Václav, kterého slyšíme v záběrech před i po úraze. Časosběrný osobní dokument doplňuje výpovědi z dětského pavilonu.
Snímek je očištěn od sentimentu autentickými výpověďmi dětí, humor a autenticita dětí jsou osvěžujícím prvkem celého díla. Sledujeme například běh parkem, během něhož se snaží Václav „běžet na plné obrátky“. Celé dílo uzavírá hlavní hrdina slovy: „Nevzdávejte to, opravdu ne.“
3. místo: Ivan Studený
„Na jaře 2016 se u mikrofonu sešla malá skupina dospělých žen, které spojuje krutá životní zkušenost – byly znásilněny,“ uvádí autor na začátku. 500-600 žen ročně ohlásí znásilnění, skutečný počet znásilnění je ovšem odhadován až desetkrát vyšší. Dokument seznamuje posluchače s řadou příběhů žen, které o svém traumatu dosud otevřeně nemluvily. A právě terapeutická skupina nalezla možnost sdílet své osudy s ostatními.
Dramaturgyně Lenka Svobodová vyzvedla několik momentů, uvedla například: „Cennější u tohoto díla je fakt, že tento dokument natočil muž.“ Cesta autora Ivana Studeného byla poměrně trnitá a navštívil několik sezení, než získal důvěru žen ze skupiny.
Zleva: Britt Jensen, Ivan Studený, Andrea Hanáčková. Autor: Tomáš Tomka
Nominované pořady Kategorie III.
Jelikož také další nominované snímky si zaslouží alespoň krátkou zmínku, přinášíme pohled na další dokumenty.
Šárka Skaláková: Návraty Jana Kačera
Rozhlasový dokument vznikl u příležitosti osmdesátých narozenin divadelního režiséra, herce i spisovatele. Dílo líčí jeho životní osudy, peripetie s komunistickým režimem, návrat do Prahy a řadu dalších. Autorce se podařilo zachytit i momenty dosud nezmíněné, Jan Kačer zavzpomínal na svého bratra, o němž uvedl, že se věnoval motoristickému sportu.
Ondřej Vaculík – Alena Zemančíková: Užhorod, zapomenutá metropole
Nejvýchodnější metropoli v Československu se proměnilo v nejzápadnější místo Ukrajiny. Oba autoři se v rámci dokumentu vydali přímo do města na řece Už, jehož tvář určila česká avantgarda architektů. Mimo samotný popis místa se dozvídáme řadu věcí z aktuálního dění, například volby na primátora uspěl člověk, jehož podnikání mělo neblahý vliv na dopravu v městě.
Velmi obtížný úkol si vytyčila autorka tohoto dokumentu, mapuje totiž svět hluchoslepých. Ten se prostřednictvím rádia sděluje nesnadno, přesto se přiblížit pro řadu z nás nepředstavitelný moment zachytit. „Ztráta smyslů se nesčítá, ale násobí.“ Jiří Schneider (70 let) se narodil neslyšící, v průběhu života oslepl. Nyní se cítí být především sám.
Daniel Moravec: Čechy Čechům – Bez nenávisti
Vysoce aktuální téma nám přináší pohled na iniciativu Hate Free, která se snaží o život bez násilí a nenávisti. Často latentní a virtuální násilí je konfrontováno se všednodenní realitou, dokument vyznívá relativně pozitivně – agresoři v reálném světě ustupují. Současně se ukazuje, jak nebezpečná může být anonymita davu.
Miroslav Buriánek: Sexuální asistence aneb doteky s intimitou hendikepovaných
Dokument otevírá tabuizované téma sexuální identity zdravotně postižených a vztahu k práci sexuálních asistentek. „Veřejnost si mylně myslí, že lidi s hendikepem nemají na sex nárok, že sexuální asistence je sporná sexuální služba,“ doplňuje autor k příspěvku.
Martin Groman – Tomáš Černý: Co ještě dáme do pořadu o Ferdinandu Peroutkovi
Netradičně pojatý životopisný portrét novináře a spisovatele sleduje autory pořadu, kteří se vydávají do hlubin archivů a vzpomínek pamětníků. Posluchač má možnost sledovat „dokument o dokumentu“, oba autoři totiž popisují, co by mohli do dokumentu začlenit. Ačkoli stopáž je téměř 60 minut, pořad má tempo a souhra autorů dodává dynamičnost.
Jan Hanák: Tady bude kostel, soudruzi!
Autor si kladl za cíl vyvrátit mýtus, že „obyčejný člověk nerozumí abstrakci a umění je sprosté slovo.“ Dokument nás zavádí do Senetářova: „V zapadlém kousku Moravy, na Drahanské vrchovině, domovině Moravského krasu, v Senetářově, kde stojí umělecké dílo, kostel-plastika-socha, přelomové dílo moderní architektury. Vzniklé naprosto nečekaně na přelomu šedesátých a sedmdesátých let,“ doplňuje Jan Hanák.
Mária Pfeiferová: Ztracené děti
Porucha autistického spekra – Marcela Kadlecová má zdravá dvojčata, dvě vyvdané starší děti a osmiletého Matýska s nízkofunkčním autismem. Nezdolný optimismus prostupuje také tímto dokumentem. Ten nás seznamuje s denním režimem chlapce a jeho postupnými pokroky. Autorka získala navíc za další pořad, Dívka z laviny, Cenu Z. Boučka za originality.
Tomáš Soldán: Až se neprobudím
Originální téma a intimní zpověď autora dokumentu vypráví o nočních můrách, tedy o snech, z nichž se probudíme. Sám Tomáš Soldán se účastní výzkumu zaměřeného na prožívání nočních můr. Ty mohou signalizovat i vážnější onemocnění – například Parkinsonovu chorobu. Díky dokumentu navíc vznikla originální a svěží hudba, jejímž autorem je brněnský multiinstrumentalista Tomáš Vtípil.
