V jarní části rozhlasové soutěžní přehlídky pořadů s názvem Report 2017 měli přítomní možnost poslechnout si celkem 17 soutěžních příspěvků. V první kategorii zpravodajských a publicistických příspěvků zvítězil Jonáš Zbořil s příspěvkem „Jak se mladí vyrovnávají se smrtí?“.
První kategorie soutěžní přehlídky Report, jehož 26. ročník byl zahájen ve středu 15. března, už zná svého vítěze. Přijali jsme pozvání do Studia 2 Českého rozhlasu, mezi sebou se v pomyslném klání utkali tvůrci reportáží ze všech koutů České republiky, přinášíme bližší pohled na šest nejúspěšnějších pořadů z kategorie zpravodajství a publicistiky. První tři místa přinášíme rovněž zvukem.
V porotě byli všichni přítomní autoři reportáží a členové Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, hodnotili nejen samotný námět a zpracování reportáže, nýbrž se zamýšleli nad informační hodnotou a originalitou k přístupu. Přehled všech 17 soutěžních snímků přineseme v samostatném článku.
1. místo – Jonáš Zbořil: Jak se mladí vyrovnávají se smrtí?
Část z třídílné reportáže o tom, jak se mladí lidé vyrovnávají se smrtí blízkého člověk, zaujala nejvíce ze všech soutěžních snímků. Konkrétně se jednalo o příběh Lori, které nedávno zemřel tatínek, intimní reportáž o tom, jak teď truchlí a co teď pociťuje, byla součástí proudového vysílání Radia Wave.
Porota ocenila vybrané téma i jeho zpracování, v němž viděli mírný příklon k dokumentu. Velkým přínosem reportáže byla samotná respondentka, které o své minulosti hovořila v přítomném čase, což ještě více posluchače vtáhlo do děje. Kontrast dětí v pozadí při procházce v parku s kontrastem smrti bylo shledáno jako velmi vhodný.
Tempo vyprávění pomohlo jednoznačně rozpoznat stanici, na níž byla reportáž odvysílaná, to se neděje vždy. Jonáš Zbořil k tématu přistoupil náhodou, při sledování Facebooku na něj vyskočil status respondentky.o jejím truchlení. Sám autor za sebou podobný osud, jelikož mu jeho máma zemřela, když mu bylo 21. Mimo reportáže mohou posluchači Jonáše Zbořila slýchat v proudovém vysílání a jako průvodce pořadu Liberatura.
2. místo – Vojtěch Berger: Brexit – Romové v Sheffieldu
Autor se vydal do městečka Sheffield na severu Anglie krátce poté, co byly vyhlášeny výsledky referenda o vystoupení z Evropské unie. Právě zde se nachází řada Východoevropanů a mezi nimi i Romové z východního Slovenska, resp. České republiky.
Promyšlená kompozice reportáže a její vyústění bylo to, co porotu oslovilo. Slyšet podle nich byla jistota a samozřejmost, s níž pracoval Vojtěch Berger. Autor při diskuzi popisoval náročnost oslovit respondenty, většina z nich odřekla na poslední chvíli, takže se Vojtěch Berger musel vydat do města a doslova chodit „dům od domu“.
Silným momentem byl vstup do domu jednoho z obyvatel, v pozadí slyšíme projev premiéra slovenského premiéra Roberta Fica. Žádná výtka publika ve Studiu 2 nebyla vznesena. Odlehčeně autor v závěru diskuze poznamenal: „Zaznělo hodně chvály, se vším souhlasím a děkuji.“
3. místo – Monika Tomášková: Ptačí chřipka v Olomouci potvrzena
Po potvrzení prvního případu ptačí chřipky v Olomouci se reportérka vydala na místo, kde veterináři nakaženého ptáka objevili. Na břehu řeky našla další mrtvou labuť. V reportáži přinesla posluchačům informace, jak v dané podobné situaci postupovat.
Při závěrečné diskuzi zazněla jednoznačná shoda na výborném zpracování – nechybí ohlášení, zakončení a přínos v podobě servisních informací. Reportáž byla sice poměrně nenápadná, nicméně je natolik profesionální, že vzbudí v posluchačích zájem. Autorka přiznala, že bylo obtížné přinést reportáž o něčem, co již ve všech sdělovacích prostředcích již zazněla. Jelikož se však jednalo o první případ v Olomouci, chtěla redakce Českého rozhlasu přinést aktuální reportáž.
4. místo – Lukáš Milota: Pijavice na vlastní kůži
Ačkoli se od léčebných metod pomocí pijavic v minulosti ustupovalo, v posledních letech je tzv. hirudoterapie (přikládání pijavic) získává opět na popularitě. Využívají je nejen lidové léčitelé, ale rovněž lékaři. Reportáž nás zavádí na farmu, kterou si založila paní Sladká, maminka dvou malých dětí ve Stříbře. Autor si vyzkoušel celý zákrok doslova na vlastní kůži.
Na soutěžním pořadu Lukáše Miloty z ČRo Plzeň ocenili přítomní zejména humorný přístup k danému tématu a řadu vtipů – „Hledám Sladkou, pijavici. Sladkou už jsem našel, teď ještě tu pijavici.“ Vyzdvihnuto bylo nasazení reportéra, z jeho vyjádření byl cítit stres, zejména ve chvíli, kdy paní Sladká řekla: „Pokusím se ji dát pryč. Zjistila, že ji nechcete, tak si to užívá.“ V reportáži sice nezaznělo, nicméně Lukáš Milota si pijavici po natáčení nechal, jelikož se smí aplikovat pouze jednomu člověku.
5. místo – Filip Titlbach: Kontroly taxikářů v Praze
Pražský magistrát častěji kontroluje řidiče, kteří používají mobilní aplikaci Uber. Úřady, na rozdíl od provozovatele, považují tento postup za taxislužbu. Z 50 kontrolovaných řidičů nebyl ani jeden, který by prošel. Soud poprvé zrušil udělenou pokutu a reportér se skrytým mikrofonem se vydal na jednu z kontrolních jízd.
Použití skrytého mikrofonu je vázáno na přísná pravidla – v příspěvku musí být vždy ohlášena, zároveň jeho použití musí schválit vedení Českého rozhlasu. Cílem reportáže nebylo odhalit žádného řidiče, ale popsat posluchačům probíhající kontroly. Autor spolupracuje nejen na zpravodajství, nýbrž se pravidelně objevuje za mikrofonem Radia Wave (například v pořadu Kvér).
6. místo – Mária Pfeiferová: Claudia a Dana
Reportérka z Českých Budějovic se vydala po stopách Rakušanky Claudie, která studuje slavistiku v Salcburku a česky se začala učit kvůli své tchýni z jihočeského Vimperku. Její čeština je natolik dobrá, že vyhrála mezinárodní překladatelskou soutěž Cena Susanny Roth.
Reportáž byla hodnocena jako poetická, čemuž přispěla práce s tichem, zároveň byla vyzdvihnut krystalicky čistý zvuk. Jako u řady dalších příspěvků bylo navrhnuto, aby se na tématu dále pracovalo a vytvořil se z něj delší příspěvek.