Pozvání k rozhovoru dnes přijal Michal Bureš. Muž mnoha profesí a činností mimo jiné působí v Českém rozhlasu Olomouc coby režisér. Povídali jsme si o velkém množství původní rozhlasové tvorby, kterou olomoucké studio Českého rozhlasu vytvořilo. Kromě toho zastává post dramaturga, pedagoga a zároveň se stal novým předsedou Sdružení pro rozhlasovou tvorbu.
Minulý týden jste měli možnost si na stránkách RadioTV přečíst rozhovor s Pavlem Dostálem, šéfredaktorem ČRo Olomouc, s nímž jsme se bavili o novinkách ve vysílání. Dnes si budete moci přečíst rozhovor s Michalem Burešem, režisérem nejen rozhlasových her a nejen z Olomouce, rovněž dramaturgem. Zaměřili jsme se především na původní dramatickou, literární a dokumentární tvorbu. Řeč ovšem přišla i na další aktivity, například pedagogickou činnost na JAMU nebo se dozvíte, co obnáší role předsedu Sdružení pro rozhlasovou tvorbu. A nenechte ujít vaší pozornosti rovněž zajímavé informace o natáčení rozhlasové adaptace trezorového filmového scénáře Ucho.
RadioTV: V Českém rozhlase Olomouc vzniká velké množství původní dramatické a literární tvorby, mezi všemi studii Českého rozhlasu má právě tvorba z Olomouce vysoké zastoupení. Kolik hodin jste společně se svými kolegy vytvořili v uplynulém roce?
Michal Bureš: V loňském roce to bylo více 25.000 minut slovesných pořadů; z toho 265 minut rozhlasových her, 630 minut rozhlasových dramatizací, 1800 minut četeb na pokračování a 1365 minut uměleckých dokumentů. To nás mezi jednotlivými studii ČRo v objemu výroby staví na druhé místo. Jedním dechem dodávám, že nebýt pochopení ředitele ČRo Olomouc Pavla Hekely, by to možné nebylo.
RadioTV: Když jsem pročítal Váš profil na internetových stránkách ČRo Olomouc, narazil jsem na skutečně dlouhou řadu rozhlasových opusů, pod nimiž jste podepsán. Vzpomínáte si na svůj vůbec první opus, který jste realizoval?
Michal Bureš: V rozhlase jsem od roku 1994, režii se věnuji od roku 1998. Na svůj první režisérský počin si pamatuji. Byla jím adaptace Poláčkovy humoristické povídky „Přišel do novin„. Prožíval jsem tenkrát bezmezné opojení tvorbou, které s přibývajícími zkušenostmi vystřídala věcnost, preciznost a zodpovědnost. Erben věděl, proč píše, že lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu…
DOPORUČUJEME: Šéfredaktor ČRo Olomouc: Naši moderátoři znají své publikum
RadioTV: Jak se během této relativně krátké doby změnila například rozhlasová technika? Usnadňují počítače práci při natáčení ať už literárních cyklů, dokumentů nebo dramatické tvorby?
Michal Bureš: Přechod z technologie analogové na digitální byl v mém případě usnadněn tím, že v Olomouci byl a je mladý tým a mladí mají k počítačům blíž než ti, kteří se s nimi museli učit sžívat až v pokročilejším věku, neřkuli je tvrdošíjně odmítali. Natáčení počítačová technika usnadnila a zrychlila, ale tvorbu samotnou (mj. ideově-motivický rozbor scénáře a následné vedení herců) za vás počítače neudělají, ani nevylepší.
RadioTV: Úspěch a uznání zajisté v poslední době sklízí rozhlasová úprava trezorového filmu Jana Procházky s názvem Ucho. V hlavní roli slyšíme známého herce Igora Bareše, jehož partnerku ztvárňuje Ivana Plíhalová, externí redaktorka ČRo Olomouc a herečka Moravského divadla Olomouc. Hra má rovněž svou divadelní podobu, kterou mohou diváci pravidelně vídat nejen v Olomouci. Navíc hra putuje i po studiích Českého rozhlasu. Jak vzniknul nápad vytvořit současně divadelní a rozhlasovou úpravu tohoto díla?
Michal Bureš: Byla to pro mě první divadelní režie. Přiznávám, že mě úspěch, který Ucho sklízí, těší. Od začátku jsem pomýšlel na to, že bych tento příběh náměstka ministra Ludvíka a jeho manželky Anny natočil pro rozhlas. Je to mimořádně zdatně napsaný scénář a plně s dneškem souzní: jak často (i když už méně, neb jsme se na volebních kandidátkách už konečně naučili kroužkovat) potkáváme rádoby politiky, jejichž cílem není ani práce ani odbornost, ale zabezpečení vlastního majetkového vlivu a prospěchu, a to na úkor nás všech.
PŘEČTETE SI VÍCE: Pohled do zákulisí – působivý Poslechový večer ČRo Olomouc
RadioTV: Na Poslechovém večeru, který se konal počátkem března, jste s herci vyprávěli o průběhu tvůrčí práce na rozhlasové úpravě hry Ucho. Popište nám prosím, jak probíhalo natáčení. Čím bylo netradiční oproti jiným hrám natáčených v rozhlase?
Michal Bureš: S mým dvorním mistrem zvuku Zdeňkem Slavotínkem jsme se rozhodli, že proměníme nahrávací studio ve vládní vilu, kde se děj Procházkovy hry odehrává. Herci se pohybovali, jednali a konali v reálném prostředí. Vše pak bylo snímáno skrze „zvukový objektiv“ Ucha, tj. velkého bratra, odposlouchávacího zařízení. Oproti Kachyňovu filmu tady ale Ucho není prostředkem šokujícího odhalení, že jsme sledováni a odposloucháváni, fokus je jiný: zda máme natolik čisté svědomí, že ono sledování bez obtíží uneseme a sneseme.
RadioTV: Na již zmíněném Poslechovém večeru ČRo Olomouc na mě silně zapůsobila ukázka z pamětí herečky Lídy Baarové, načetla ji herečka Zdenka Procházková žijící od roku 1968 ve Vídni. V premiéře jej mohli slyšet posluchači Dvojky Českého rozhlasu letos v březnu. Přibližte nám prosím tuto četbu na pokračování. Plánuje se uvedení ve vysílání ČRo Olomouc?
Michal Bureš: Lída Baarová své paměti sepsala v roce 1983 v rakouském Salcburku. Poté je poslala Josefu Škvoreckému do Toronta a on je vydal pod názvem „Útěky“. Angažování Zdenky Procházkové, která pravidelně spolupracuje s rakouským a německým rozhlasem, bylo šťastnou volbou. Paní Procházková Lídu Baarovou a prostředí, o kterém Baarová píše, důvěrně zná a na jejím výkonu je to sakra znát. Olomouckou premiéru plánujeme na květen příštího roku.
RadioTV: Od roku 2002 probíhá natáčení Setkání s literaturou a dlouhodobé programové řady „Současná česká literatura„. Každý týden slýcháme literární novinky, aktuálně má Váš tým za sebou více než 200 pokračování. To je velmi rozsáhlá sbírka, navíc tvořena v poměrně hektickém tempu. Můžete nám osvětlit, jak časově je náročné připravit jeden díl tohoto cyklu?
Michal Bureš: Byl to nápad dr. Petra Hanušky z Univerzity Palackého, abychom se do podobného mapování pustili. Časová náročnost je stejná jako u jiných literárně-dramatických opusů, tj. minuta záznamu zhruba odpovídá hodině práce celého tvůrčího týmu. Těší mě, že na Setkání s literaturou máme tak pěkné reakce (i od autorů). Povídky poté nabízíme kolegům z ostatních studií, kteří je zařazují do svých literárních cyklů.
RadioTV: Vzhledem k velkému počtu opusů, které jste natočil, mne napadá otázka, zda uvažujete o případném vydání na CD nosiči?
Michal Bureš: Na CD vydáváme buď tituly v hanáčtině v podání Ladislava Lakomého, o které je dlouhodobě velký zájem, nebo spolupracujeme s Radioservisem, a. s. Nejnověji vyjde jeho péčí letos na podzim legendární „Robinson Crusoe“ v podání Miloslava Mejzlíka.
K TÉMATU: ČRo Olomouc startuje jaro nejen s novým programem
RadioTV: Moravská regionální studia Českého rozhlasu plánují na letošní rok cyklus Moravský rok. Pokud se nemýlím, jsou naplánována čtyři vydání. Prozraďte prosím našim čtenářům, co tento projekt obnáší a co v jeho rámci uslyší či dokonce uvidí.
Michal Bureš: Nápad Moravského roku se zrodil poté, co jsem slyšel několik (dle mého soudu) vynikajících přímých přenosů ČRo Ostrava z Valašského muzea v přírodě. Říkal jsem si, proč by tyto komponované reportáže nemohly vysílat všechny moravské stanice. První ze čtveřice těchto přenosů VELIKONOCE NA VALAŠKU odvysílají ČRo Ostrava, ČRo Brno a ČRo Olomouc na Bílou sobotu (23. dubna 2011) od 10,05 do 12,00 hodin. V neděli 26. června se společně vypravíme na FESTIVAL DO STRÁŽNICE, v sobotu 27. srpna následují DOŽÍNKY NA HANÉ a v sobotu 24. září nabídneme VINOBRANÍ NA JIŽNÍ MORAVĚ. A uvažujeme i o společném moravském Silvestru.
RadioTV: Český rozhlas Olomouc není Vaše jediné aktuální působiště. Natáčíte v Praze, Ostravě, v Plzni i jinde. Na brněnské JAMU vyučujete své následovníky rozhlasovému řemeslu. Co konkrétně studentům přednášíte?
Michal Bureš: Na JAMU působím od roku 2000, kdy mě oslovil můj bývalý pedagog, kterého považuju za svého duchovního guru, Prof. Antonín Přidal. Vedu seminář Rozhlasové praktikum, jehož cílem je studenty připravit na redaktorskou a dokumentaristickou práci. Velmi dobrá je spolupráce s olomouckou a brněnskou stanicí, které studentské práce pravidelně vysílají.
RadioTV: Zároveň Vás zaměstnává činnost ve Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, jehož jste novým předsedou. Čím konkrétně se zde zabýváte?
Michal Bureš: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu je občanským sdružením, diskusní platformou, nezávislým otevřeným fórem. Právě za sebou máme poslechový a diskusní seminář „Poetika české vs. evropské rozhlasové hry„, na kterém se sešli jak rozhlasoví tvůrci z celého Česka, tak studenti a rozhlasoví teoretikové. Naší nejbližší akcí je soutěžní přehlídka reportáží, publicistiky a dokumentů REPORT a v červnu BILANCE věnovaná literárně-dramatickým pořadům. Myslím, že pro každého tvůrce je setkávání, diskuse a hostování v jiných studiích nezbytným prostředkem dalšího růstu. Zjistit, že jinde vznikají věci jinak, než jsem zvyklý, a umět v této zkoušce obstát a vytěžit z ní, znamená stát se tvůrcem bez přídomku: tedy nikoliv pražský, olomoucký, brněnský režisér, ale jedním slovem: REŽISÉR.
RadioTV: Určitě se nepletu, když řeknu, že pracujete na dalších nových projektech. Co by si čtenáři neměli nechat ujít a rozhodně si na vlnách Českého rozhlasu poslechnout?
Michal Bureš: Aktuálně je to v tomto týdnu pětice portrétů básníků spjatých s německou Olomoucí (vždy ve 13h30 na vlnách ČRo3-Vltava), od 4. dubna na Dvojce ČRo vždy od 22h05 pětidílná četba pokračování z románu Františka Kožíka „Cestou lásky“ a na Boží hod velikonoční (24. dubna 2011) to bude v 15h05 ve vysílání ČRo Olomouc premiéra rozhlasového nastudování novely ze staré Paříže „Dům U tonoucí hvězdy„. Napsal ji Julius Zeyer a herecky se jí chopili Igor Bareš a Ladislav Frej. Autorem scénické hudby je Richard Mlynář, autorem zvukového designu Jiří Pochvalovský.
RadioTV: Děkujeme Vám za čas, který jste si udělal na náš rozhovor. Přejeme mnoho zdaru v další práci.
