ROZHOVOR – Míra Hejda je muž mnoha profesí, od 18 let pracuje v plzeňském rádiu Kiss Proton. Na obrazovkách se poprvé objevil na regionální televizi, později se vypracoval na televizi Óčko a moderoval jednu z řad reality-show televize Prima VyVolení. Spolupracoval též s televizí Public, jeho talk-show Limuzína se navíc loni dočkala návratu do televizí, oprášila jej stanice Óčko. A právě této talk-show se bude z větší části věnovat dnešní rozhovor mimo jiné s programovým ředitelem Kiss Proton a moderátorem několika televizí.
Letos jej čeká velký životní krok, bere si svou partnerku Zorku Kepkovou. O roku ji požádal v přímém televizním přenosu. Jaké rozhovory jej děsí? A koho by si někdy nepozval do vysílání?
RadioTV: Vaše působení v médiích je velmi dlouho spojeno s rádiem Kiss Proton. Zde jste nastoupil už v 18 letech jako člen promo týmu. Kdy jste poprvé usedl za mikrofon? Jaké pocity jste zažíval při prvním vstupu před mikrofonem?
Míra Hejda: Bylo to o dva roky později, než do produkce rádia. Tehdy jsem byl spíš takový brigádník a když vidím skříňky od elektriky na chodbě rádia, často si děláme srandu, že jsem je natíral já. Za mikrofonem to byly nervy. Po prvním vstupu čteném z papíru mi poslal kolega SMS: „Je to dobrý!“ To jsou momenty, které se nezapomínají, i když už je to 10 let.
RadioTV: Vaše tříhodinová odpolední show Kisspárty má už pravidelný čas ve všední dny po 15. hodině. Na rádiu Kiss Proton show provázíte s kolegou Zbyňkem Janíčkem. Připravujete se stále v takové míře jako v minulosti, nebo již drtivá většina spočívá v improvizaci?
No pravděpodobně bych měl říct, že jsou to hodiny příprav (směje se). Ale dnes už je to opravdu improvizace. Práce ve dvojici je podstatně těžší než moderovat sám. Než se dvojice opravdu sehraje, trvá to i roky. My už víme, co od sebe čekat. I tak příprava na vysílání probíhá, vlastně celý den. Člověk musí mít stále oči otevřené a mluvit o věcech, které zažívá on i ostatní během dne. Pro nás to jsou navíc vstupy z domácího prostředí regionu. To je nesporná výhoda proti celoplošným rádiím. Vstupy typu, že Britney Spears má nový účes, nás nezajímají.
RadioTV: Jak jsem se dočetl na Vašich webových stránkách, práci i po více než deseti letech považujete za svou zábavu. Je podle Vás možné vůbec pracovat za mikrofonem bez toho, aby byla práce i Váš koníček?
Myslím si, že ne, alespoň ne v prostředí zábavného průmyslu. Pokud budete číst zprávy a máte daný text, pak možná. Ale nutnost bavit lidi bez toho, aby to bavilo vás, je to nejsmutnější. Pro mě to ale platí všeobecně. Kdybych byl řidičem autobusu a nebavilo mě to, šel bych dělat něco jiného.
RadioTV: V Plzni nevysíláte jen v rádiu, ale moderujete rovněž na západočeské televizi ZAK. Zde jste zažil první vstupy před kamerou coby moderátor zpráv. Nedávno televize ZAK obnovila samostatnou licenci a Vy jste se do ní vrátil. Představte nám prosím svoji činnost na této stanici.
Moderuji Studio Z. Je to deseti minutový pořad o regionu. Jednou se zpěvákem, jednou se závodníkem, jednou se sportovcem. Je hezké, že tito lidé dostávají prostor, jaký by v celoplošných pořadech nikdy nedostali. Jsem toho názoru, že pro lidi žijící v jakémkoliv regionu je vždy to hlavní, co se děje u nich „doma“. Až pak co se děje v republice. Proto jsem jednoznačně pro tyto regionální televize a rádia. Co se týká Kissu, je to největší výhoda vůči všem jiným rádiím. Ty se do regionu pouze připojují reklamním blokem, ale moderátor má svázanou pusu celoplošným dopadem.
RadioTV: Výrazně jste se zapsal do povědomí televizních diváků v roli moderátora reality-show „VyVolení – noví hrdinové“. Jak vzpomínáte na tento projekt?
Jednoznačně nejtěžší projekt, do kterého jsem se dostal. Bylo mi 23 a skočil jsem do každodenních přímých přenosů v primetime TV Prima. To vše bez zastavení a s trochou spánku po 3 měsíce. Určitě to byla škola moderování. V takovýchto projektech je to nejen o zkušenostech, ale i o nervech a každodenním stresu. Točil jsem tehdy live pořad na Óčku jménem DJ Divák – na jednu kameru. Najednou bylo na Primě kamer šest a vše probíhalo v neskutečném presu s obrovským teamem asi 150 lidí na pořad. S odstupem šesti let vidím, kolik zkušeností mi tehdy chybělo. Ale člověk se stejně učí celý život.
RadioTV: V televizi Óčko patříte ke služebně nejstarším moderátorům. V jakém pořadu jste začínal a co Vás vlastně do této hudební stanice přivedlo?
Teď jste mě nepotěšil. Právě jsem zjistil, že je mi 29 a patřím ke služebně nejstarším. Myslel jsem, že na takové věty dojde až ve 40. (směje se) Tehdy jsem psal mail s poptávkou a dostal od Pavla Attela známou castingovou odpověď – my se ozveme. Ale slovo dodržel a po 2 měsících jsem probíhající casting vyhrál. Byl to pro mě tehdy opravdový vstup do velké televize. Kluk z Plzně se dostal do Prahy (směje se)
RadioTV: Loni se vrátila do televize Vaše talk-show Limuzína. Ta se objevila vůbec poprvé, pokud se nepletu, v roce 2007 na dnes již zaniklé TV Public. Jak vzniknul nápad dělat rozhovory právě v tomto netradičním prostředí?
Bylo to právě po VyVolených, kdy jsem si říkal, že pokud se tomu chci věnovat, nebudu čekat, jestli někdo zavolá. Napadl mě tento pořad jako ideální možnost točit pořad externě. Natočili jsme 150 dílů, vydávali DVD, dělali večírek pro 300 lidí v karlínském Theatru, vzpomínám na to jen v dobrém. Tady jsem se naučil, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Do té doby jsem neměl tušení, co se děje za kamerou, do které mluvím. Dnes už pořad dodávám kompletně do jiné televize. Na tomto projektu jsem se naučil co je střih, dramaturgie, režie a vše další potřebné.
RadioTV: Pořad Limuzína mohou opět diváci vídat, tentokrát na televizi Óčko. Kdo přišel s nápadem „oprášit“ nápad talk-show v limuzíně? Nabídl jste ji stanici Vy, nebo Vás přímo oslovila televize?
Byl jsem to já. Měl jsem po roční pauze nové nápady, nový štáb a novou techniku. Věděl jsem, že to mám ještě kam posunout. Kdybych to necítil, nevracel bych se k tomu. Teď pořad vysíláme každý čtvrtek ve 21:45. Práce mě strašně baví. Pravda je, že kdyby nebylo partnera pořadu Profi-CZ, mohl jsem si tak limuzínu kreslit doma na zeď (směje se).
RadioTV: Jednotlivá vydání pořadu mají stopáž zhruba 15 minut. Při sledování silvestrovského speciálu jsem zaslechnul, že například natáčení s Danem Nekonečným trvalo přes tři hodiny. Jak dlouho trvá příprava, resp. samotné natáčení jednoho dílu?
Máme jeden až dva natáčecí dny do měsíce. Vyrážíme ráno kolem šesté a za den natočíme 3-4 díly. Je to trochu guláš, protože člověk se musí jako moderátor připravit na naprosto odlišné pořady najednou a ještě bez pauzy mezi natáčením. Často se tak na jiného hosta přepínám během pár minut převlékání. Produkčně je navíc musím navigovat a ladit s nimi požadavky, materiály do pořadu a scénář. Mam skvělý tým dvou kameramanů, takže některé kreativní kousky řešíme hromadně. Jsme na to sice jen 3, ale pevně věřím, že to divácky není pořad chudší než jiné projekty o mnoha lidech.
RadioTV: Jedno z nezapomenutelných vydání Limuzíny hostilo (s prominutím) „pseudocelebritu“ Ornellu Štikovou. Toto vydání vyvolalo několik ohlasů v bulvárních médiích a později i u samotné protagonistky. Jaké bylo vlastně natáčení tohoto dílu?
A vlastně říkám – bohužel si získalo zájem. I když jsme to z tohoto důvodu točili. Jsem striktně proti „podporování slávy“ takových lidí. Pořad byl od začátku dramaturgicky veden stylem – Co všechno je v Čechách možné! Nemyslím si ale, že bych se do ní nějak bulvárně navážel. Sestřelila se sama svými odpověďmi typu, že 3 miliony na účtě jejího chlapa by byly hned pryč! Mrzí mě, že divácky je zájem spíše o takováto zvěrstva slavných-neslavných než debaty s lidmi se zásluhami. Tento díl překvapil i kolegy z branže. Věta „Míro gratuluju – konečně někdo, kdo ukázal, jak to tu chodí,“ mě od nich velmi potěšila.
RadioTV: Máte nějakou hranici, koho byste si do své talk-show nepozval?
Jsou to právě lidi typu Ornella. Nechápu, jak se jí dodnes může někdo ptát na otázky typu, jaký bude mít dítě pokojíček. To je rozhovor, který mě děsí. Pozval jsem ji jako odstrašující příklad českého showbussinesu. Ale je takových více. Nemyslím si, že mít velká prsa nebo obrážet večírky, je ta správná cesta k úspěchu. Ač očividně funguje taky. Proto tyto lidi propagací nepodporuji a do pořadu bych je nepozval.
RadioTV: Neodpustím si teď jednu otázku, která může vyznít trochu jako „klišé“, přesto ji položím. Máte nějaké tajné přání, koho byste si chtěl pozvat do limuzíny? A jakou ze zesnulých osobností, byste rád udělal rozhovor? :)
Každý člověk je svým způsobem osobnost. Jde mi o lidi, kteří něco dokázali. Je už jedno v jakém odvětví. Klidně i bláznivém, proč ne. Ale jdou si za svým snem a něco za nimi zůstává. Kus práce, kus života. To je pro mě příjemné téma pro rozhovor. Se zesnulým se rozhovor dělá tak obtížně, že jsem o tom nikdy nepřemýšlel.
RadioTV: Jste programový ředitel Kiss Proton, zároveň zde vysíláte každý den odpolední show, připravujete talk-show pro televizi Óčko, moderuje na TV ZAK a jste tváří módní značky. Navíc pendlujete pravidelně mezi Plzní a Prahou. Jak vlastně stíháte tolik aktivit najednou?
Možná je to pocit zábavy, možná je to workoholismus. Já nevím. Uměl bych jmenovat i další aktivity. Zkráceně řečeno – naplňuje mě to!
RadioTV: Loni jste v přímém přenosu Snídaně s Novou požádal svou partnerku, Zorku Kepkovou, o ruku. Jaké pocity jste zažíval v krabici během vysílání?
Strašně jsem si to užíval. Čekal jsem tam na dobu, až budu nervózní.(směje se) A překvapilo mě, že jsem se netřásl už v krabici, ale až po první větě. Taky je pravda, že byla dost malá a měl jsem strašné křeče v noze, na které jsem klečel. Ale pro lásku se musí trpět a tohle byl náš životní zážitek! Z lásky, ať už by o tom kdokoliv měl jakékoliv pochybnosti. Byl to náš den, který už nám nikdo nevezme a který pokračoval i po celé odpoledne třeba obědem na uzavřené Petřínské rozhledně. To už jsme vše ale utajili. Vlastně nás i překvapilo, kolik lidí zásnuby nadchlo a prožívali to s námi. To bylo moc milé. Ale stejně tak nás mohli i odsoudit. Takže na to jsem se dopředu vůbec neohlížel. Tušil jsem, že nic netušící Zorku to absolutně nadchne. Naopak mi hodně chlapů vyčítá, že je laťka vysoko, co mají teď dělat oni. (směje)
RadioTV: Děkuji Vám tímto za celou redakci za Váš čas k rozhovoru. Přejeme Vám hodně úspěchů v pracovním, ale také v osobním životě.
Díky i já za vkusné otázky :)
