Může se na českém trhu objevit (a uspět) jazzové rádio?

ÚVAHA – Dnešním článkem reagujeme na dotazy čtenářů ohledně kvality a „poslouchatelnosti“ českých rádií. V diskusních fórech mnohdy padají výtky vůči formátům existujících stanic. Jako příklad zlepšení se uvádí orientace na menšinové žánry, především jazz. A hlavní argument tkví v tom, že v západních zemích je podobných stanic několik. Jenže uživilo by se podobné rádio na českém trhu?

Euforie z devadesátých let nemohla vydržet

Nejprve malý přehled toho co se na českém trhu odehrálo v posledních dvaceti letech. Polistopadová euforická doba přinesla do českého éteru desítky nezávislých stanic, které si přirozeně získaly srdce mnoha posluchačů. Společným rysem vysílání v 90. letech byla nevyprofilovanost z hlediska hudebního formátu a orientace na velice širokou cílovou skupinu. Většina rádií se snažila nabídnout program, v němž by si každý posluchač „něco“ našel.

Podobná profilace mohla být přínosná právě v začátcích soukromého vysílání u nás, ale nemohla vydržet dlouho. Důvodem byla sílící konkurence a expanze jednotlivých stanic. Aby bylo možné vysílání rozvíjet, bylo i nutné najít si bonitnější cílovou skupinu a s tím souviselo i přesnější formátování. Zatímco u nás do té doby nefungovalo formátování rádia na základě detailního průzkumu trhu, v západních zemích se jednalo o naprostý standart. Ten k nám pronikl až na přelomu starého a nového milénia.

Přerod nezávislých stanic v sítě byl nevyhnutelný

Společně s profesionálními postupy v oblasti formátování se na trhu objevily i první skupiny, které se pokoušely o akvizice a následné budování programových sítí. Snaha byla pochopitelná, neboť větší síť mohla vysílat pro větší počet posluchačů ale dovolit si i výraznější investice do programu a marketingu. Na trhu se postupně vyprofilovalo několik vlastníků stanic, které se postupně sdružily do současných sítí.

Teď přejděme k formátování. Náročnější posluchač českým FM rádiím vyčítá, že nenabízejí dostatečné portfolio formátů. V éteru chybí především jazzové a taneční stanice, stesk je i za blues a folkem. V dostatečné míře je zastoupen rock, ale ostatní nemainstreamové žánry pokulhávají (byť se najde mnoho jedinců, kteří třeba classic rock považují za „mainstream“). Na druhou stranu je nutno říct, že nemainstreamové žánry nabízí každá větší značka jako doplněk ve formě webových rádií. Proč se ale například jazz neprodral i do klasického FM vysílání?

Vysílací studio Českého rozhlasu Rádia Wave – ilustrační foto Český rozhlas

Jazzové rádio by nevygenerovalo dostatek příjmů

Častým argumentem je fakt, že v západních zemích je několik jazzových stanic i v FM pásmu. O něco méně se už zmiňuje, že většina těchto zemí má podstatně větší trh než Česká republika a podmínky k provozu těchto formátů jsou příznivější. Když si totiž uděláte hloubkový průzkum trhu, musíte myslet nejen na velikost ale i bonitnost cílové skupiny, pro kterou chcete vysílat. A v případě jazzových stanic je mnohem efektivnější vysílat na internetu, kde si poměrně užší komunita posluchačů svůj program najde.

Vůči tomu ale existuje další argument ze strany náročnějších posluchačů – internetové rádio si nenaladíte kupříkladu v autě. To je sice pravda, ale rozhodně to není dostatečný důvod k tomu, aby podobná stanice vysílala terestricky. Podle průzkumů poslouchá rádio v autě jen šest procent posluchačů.

Na neziskovém principu a s minimálním pokrytím

Jak ale dostat jazzovou stanici do éteru? Šance by tu byla, ale musejí být splněny dvě důležité podmínky. Pokud bereme v úvahu, že není na trhu dostatečný potenciál pro vygenerování příjmů, musela by podobná stanice fungovat na neziskovém principu, nebo by ji musel dotovat investor, který by si podobný výpadek kompenzoval zvýšenými příjmy z jiných stanic. Druhou podmínkou je nalezení a koordinace volných frekvencí a s tím související zajištění určitého pokrytí. Jelikož je český FM éter v dnešní době přeplněný, šlo by o velice náročný úkol. Jazzová stanice by tedy mohla vysílat jen s velice omezeným pokrytím v FM pásmu a tím i pro omezený okruh posluchačů. Řešením je vysílání v rámci digitálních terestrických sítí, jenomže penetrace dotyčných přijímačů je úplně minimální a nelze se domnívat, že by to právě jedna úzce profilovaná stanice změnila.

Osobně si dovolím tvrdit, že ani multikanálový program více žánrů, který by vysílal digitální cestou by nepřiměl značnou část posluchačů, aby si pořídila digitální rozhlasový přijímač. Většina zájemců by si tedy tak jako tak musela své oblíbené rádio „ladit“ na internetu. A tím se vlastně dostáváme k úvodní otázce a odpovědi, proč podobná stanice v českém éteru vůbec nevysílá. Menšinové žánry nemají momentálně místo v českém éteru mimo poměrně zahuštěného pražského éteru.

V budoucnu by ale pro ně mohla svitnout naděje v podobě digitálního terestrického vysílání ale až v době kdy dnešní FM stanice dobrovolně odevzdají své FM kmitočty a začnou vysílat výhradně přes digitální terestrické sítě. Jenomže technologie jdou kupředu takovým tempem, že do roku 2025, kdy by se mělo úplně přejít na rozhlasové digitální vysílání, bude zřejmě jednodušší a zajímavější vysílat přes internet, jelikož většina posluchačů už bude moci přijímat vysílání tímto způsobem. Pokud bude k dispozici kritická posluchačská masa, dočkáme se i formátů, které se dnes jeví jako nerealizovatelné.