Patří komunitní rádia do éteru nebo na internet?

Nedávno jsme na stránkách RadioTV analyzovali na možnost zavedení tzv. terciárního systému na rozhlasovém trhu, kde by vedle veřejnoprávních a soukromých stanic existovala ještě tzv. komunitní rádia. Zajímavá myšlenka se dostává do pozornosti až po více než dvaceti letech fungování duálního systému. Vznik podobných stanic je i díky technologiím mnohem jednodušší než kdy předtím.

Před dvaceti lety bylo víc prostoru ale dražší provoz

Pokud byste před dvaceti lety chtěli provozovat rádio pro komunitu, nešlo by o jednoduchý úkol. Mimo naplnění programu byste potřebovali i dostatečné personální zázemí v situacích, kdy vysílání a příspěvky neodbavoval počítač, ale všudypřítomný technik nebo moderátor. To by pochopitelně nebyl ten největší problém. Mnohem náročnější by bylo připravit a naplnit program na odpovídající úrovni. Před dvaceti lety byste ale zcela jistě měli jednodušší cestu do éteru. Koordinace frekvencí byla tou dobou mnohem jednodušší než dnes, FM éter nebyl ani zdaleka tak zaplněn.

I proto je škoda, že základy terciárního vysílacího systému nebyly položeny minimálně o ty dvě desetiletí dřív. Nicméně tou dobou měl rozhlasový trh úplně jiné problémy a důležité bylo vůbec zajistit možnost vzniku soukromých stanic než je jakkoliv dál členit. Specifické potřeby posluchačských komunit převzal na sebe veřejnoprávní Český rozhlas. A jediná skutečně komunitní stanice se celkem bez problémů dokázala usadit a prosadit i v komerčním prostředí, čehož důkazem je křesťanské Rádio Proglas nebo obdobně zaměřená televize Noe.

DOPORUČUJEME: Komunitní média a jejich financování

Studio brněnského Rádia R – komunitní rádio tvořeno studenty

Změna legislativy není to jediné, co může komunitní rádia nastartovat

V dnešní době, kdy se provoz rádia technicky i ekonomicky zjednodušuje, vyvstává i možnost pro vytvoření komunitních stanic. Zájemci ale narážejí na problém. Možné právní překážky jsme analyzovali v předchozích textech. Mimo to je tu ale ještě i aspekt absence dostatečného počtu volných frekvencí, které by pokryly dostatečně velkou komunitu posluchačů.

Pokud byste chtěli provozovat jakoukoliv komunitní stanici, musela by fungovat na regionálním principu. Tudíž by měli potenciálně zelenou zpravodajské nebo publicistické stanice věnující se konkrétnímu regionu. Pokud byste ale chtěli pokrýt specifickou komunitu posluchačů nebo lidí s podobnými zájmy a cíli, jeden region by k tomu byl málo. Potřebovali byste minimálně multiregionální pokrytí. Toho však v zemském analogovém vysílání už dosáhnout nelze. Digitální rozhlasové vysílání ale neposkytuje dostatečnou penetraci.

DALŠÍ INFORMACE: Komunitní rádia, podmínky pro žadatele

Terestrika nebo internet? Problémem je kapacita i penetrace

Každý zájemce, který by chtěl provozovat neziskovou nebo komunitní stanici, tak bude už v začátcích stát před nelehkou otázkou – patří komunitní rádia do klasického či digitálního éteru nebo pro jejich šíření stačí internet? Každá z těchto možností má svá pro i proti. Terestrické vysílání je šířeno vzduchem, je možný příjem v autě nebo na místech, kde internet – byť i mobilní – je hůře použitelný. Na druhou stranu je otázkou, zda kvalitní příjem na všech těchto místech má být doménou komunitní stanice.

Internetové vysílání je proti terestrice sice méně dostupné a omezené na poslech přes počítač nebo jiné zařízení schopné přehrávat streamovaný obsah, nicméně u komunitních stanic může jít o jeden z nejefektivnějších způsobů jak dostat program k posluchačům. Nemluvě o provozních a licenčních nákladech, jež  jsou v případě internetových stanic mnohem příznivější. Komunitní rádio můžete na internetu provozovat i  dnes bez ohledu na nutnou změnu legislativy, kterou by si vyžadoval vstup těchto stanic do FM pásma nebo do digitálních rozhlasových sítí.

V dalším díle našeho seriálu o komunitních rádiích se zaměříme na to, jak získat pro neziskovou stanici posluchačskou základnu a jak zajistit dostatečnou penetraci přijímačů v případě, že by komunitní rádio nevysílalo tradiční cestou přes FM vysílače.