Proč rádio v noci „nemluví“ a televize ano?

Většina rozhlasových stanic v 90. letech přinášela posluchačům kromě jiného i mluvené slovo v nočních hodinách. Dnes se jedná spíš o výjimky protože soukromé stanice v noci téměř vůbec nemluví. Výjimkou je v některých případech zpravodajství nebo informace o počasí. Příčinou i důsledkem této změny je přechod rádií směrem k automatizovanému vysílání a snaha o racionalizaci nákladů.

Televizím pomohla digitalizace a motivoval je nástup peoplemetrů

Zatímco televizní trh se k 24-hodinovému vysílání propracoval až s příchodem nového milénia, v případě rádií bylo non-stop vysílání samozřejmostí i v 90. letech minulého století. Vyžadovala to nejen vysílací licence ale především to umožňovaly i řádově nižší náklady nutné k zajištění nočního vysílání. U celoplošných terestrických televizí, které vysílaly analogově, byla technická přestávka v noci zdrojem určitých úspor nejen za šíření signálu ale i za technické zajištění nočního provozu, které díky tomu nebylo potřeba. Navíc noční vysílání (zvláště po půlnoci) není a nebylo z ekonomického hlediska nikdy zajímavé. Reklamní klienti neměli zájem umístit své spoty do nočních bloků s výjimkou inzerce erotických služeb, která nemohla být zařazena přes den. Jediné spoty, které se tehdy v noci objevovaly, byly památné reklamy s heslem „Zavolej mi do klubu“. Vzhledem k vysokým nákladům na šíření signálu se tehdy nevyplatilo vysílat ani noční teleshopping, jelikož celková cena za vysílání v analogu se určovala i podle celkového počtu odvysílaných hodin.

Zásadní změna v případě televizí nastala až s příchodem elektronického měření sledovanosti. Najednou se úspěch konkrétního kanálu měřil nejen podle počtu diváků v prime-time nebo u konkrétního pořadu ale i v poměru k celkovému publiku. Televize měly motivaci zvyšovat si průměrný podíl na publiku i v noci a tak začaly zařazovat pořady i do nočních bloků. Pochopitelně nešlo většinou o premiérové relace, i když se našly výjimky. Noční čas se stal odkladištěm programových akvizicí, které nemohly uspět ve dne. Kromě méně sledovaných filmů a seriálů se navíc objevily i různé doplňkové pořady, které měly za cíl zajistit televizím další příjmy od diváků. Díky tomu se ve vysílání téměř každé stanice objevily různé kvízy, věštci nebo teleshopping. Může za to i postupující digitalizace, kde jsou náklady na šíření signálu konstantní a kde platíte za šíření monoskopu stejnou cenu než za cokoliv jiného.

V devadsátých letech ovládaly noční reklamní bloky s čísly 0609… (Video: YouTube.com)

Televize má sledovanost i v noci, v rádiu ji nemůžete změřit

Výhodou nočního vysílání u televize je i možnost změřit přibližný počet diváků a vyhodnotit přesný podíl na publiku. Výstupy z peoplemetrů tak přináší stanicím další důvod, proč investovat alespoň symbolické prostředky i do nočního času. Navíc v televizi má noční program přímou návaznost na hlavní vysílací čas a je možné využít přítomnosti diváků, kteří si televizi cíleně volí. Rádio má svůj prime-time zejména v ranních hodinách a průběžně v rámci celého dne. Po osmé hodině večer se ale poslechovost stane neměřitelnou a u mnoha konzumentů nastupuje právě televize.

Z tohoto důvodu se rádiím nevyplatí investovat žádné prostředky navíc do nočního vysílání. Všechny peníze, které vyčleníte na noční moderátory se prakticky rovnají dotaci bez možné návratnosti. Najdou se i výjimky – například Rádio Frekvence 1 vsadilo na celebritu Jiřího Pomeje, který v noci může zlepšit znalost značky u recipientů už jen tím, že se nachází ve vysílání. Jeho pořad ale určitě nemá ambice přinést této stanici praktickou vyšší poslechovost, spíš jde o účinnou a místy kontroverzní propagaci Frekvence 1. Mluvené slovo v noci přináší i některé další stanice, ale v jejich případě jde vesměs o archivní humorné scénky nebo skeče. Objevuje se i noční zpravodajství nebo informace o počasí, ty však jedou rovněž ze záznamu.

Noční vysílání se tak stává doménou Českého rozhlasu, který díky tomu poskytuje službu koncesionářům. Ze soukromých stanic ale mluvené slovo v noci mizí a z ekonomického hlediska se není čemu divit.

K TÉMATU: Jiří Pomeje na Frekvenci 1, chvílemi jako školní rádio

Nováčkem nočního rozhlasového vysílání je Jiří Pomeje a jeho proud založený na telefonátech s posluchači.

Automatizované vysílání přináší významné úspory

Jak je ale možné, že ještě v 90. letech soukromé stanice investovaly i do nočních moderátorů? Paradoxně to bylo dáno tím, že technický pokrok ještě nebyl tak daleko. Zatímco v devadesátých letech všechny stanice vysílaly hudbu z CD a k zajištění vysílání bylo potřeba nepřetržitou lidskou obsluhu, dnes už všechno zvládne počítač. Dokud byl ve studiu přítomen alespoň vysílací technik, mohl v noci plnit i roli moderátora a obohacoval tak vysílání. Jakmile se nutnost lidské obsluhy vytratila, většina rádií od nočního programu upustila.

Někteří posluchači vzpomínají na moderované noční vysílání s nostalgii. Tehdejší doba umožňovala téměř neomezenou interakci s moderátorem. Jelikož noční publikum zvláště u lokálních stanic nebylo nikterak významné, mohla se menší skupina posluchačů s moderátorem spřátelit a z nočního vysílání se tak stal v podstatě programový blok určený pro nejvěrnější komunitu. I dnes ale dostávají noční posluchači od všech stanic jistý benefit. I když se vytratilo živé vysílání, většina stanic i nadále nabízí noc téměř bez reklamy. A poslech běžného rádia je tak po několik hodin komfortnější.