Stalo se už téměř pravidlem, že regulace ve jménu něčeho, působí ve skutečnosti proti tomu. Nejinak je to v případě přijetí zákona, umožňujícího digitální vysílání. Poslankyně za KSČM Ivana Levá určitě není fanouškem soukromých médií. Jestliže u nás soukromá média aspoň zatím existují, je zapotřebí je pořádně přiregulovat.
Zákon, o kterém hovoříme, měl mít jediný cíl. Měl umožnit rozvoj digitálního, hlavně televizního vysílání. Vynětím institutu prodloužení licence se televizní investoři dostali do prekérní situace. Začnou vysílat a dávno před tím než dojde, byť jen k provozní návratnosti, budou muset žádat o licenci znovu. Budou v přímé soutěži s úplně nepopsanými listy, s provozovateli, kteří budou slibovat vysílání tak kulturní, že dnešní ČT 2 je proti tomu oplzlý a krvavý bulvár. Budou se muset zúčastnit onoho naprosto nedůstojného obřadu, který se nazývá „veřejné slyšení“ na Radě pro vysílání.
Za dvanáct let bude úplně jiná doba a nikdo si nevzpomene na „báječné muže a ženy na televizních strojích“, kteří u nás digitalizaci protlačili (ostatně už dnes si naši zákonodárci a regulátoři myslí, že jsou to oni, kdo ji protlačí). Revoluce požírá své děti a technická revoluce není výjimkou. K tomu musíme připočítat, že začít dnes digitálně vysílat je počin hodný sebevraha, ale za dvanáct let to bude jenom přiměřené riziko. Zvláště, když k určitému kanálu už nějaký šílenec přivedl určité množství diváků.
V téhle souvislosti se jeví zvláště legračně odůvodnění paní poslankyně, která chce popsaným opatřením bránit korupci. Prodloužení lhůty, oddalující vstup investora podílem větším než 34% na pět let, je další rána rozvoji televizního a hlavně rozhlasového vysílání. Investor není Mikuláš a své peníze určitě nechce vyhodit oknem. 34% kapitálu může být hodně peněz, ale zároveň je to stále jenom 34% hlasovacích práv. Má-li většinový partner svou hlavu a je-li dostatečně umíněný, nepomůže investorovi ani věhlas, know-how či svěcená voda.
Ostatně zeptejte se pár významných společností (nejen cizích), jak s nimi většinoví vlastníci nakonec pěkně vydrbali jen proto, že jim nesměli nabídnout větší kus firmy. Tak takhle nám to pěkně zařídili, abychom to měli ještě složitější. Rádio, jako chudší bráška televize, by to odskákalo víc, jenže naštěstí jsou téměř všechny licence už jednou prodlouženy. Tak se tedy „jenom“ přibrzdí proces koncentrace vlastnictví, jediná možnost, jak se vyrovnat s bezhlavým rozdáváním licencí vlevo, vpravo.
Nemyslím si, že poslanci za KSČM by snad chtěli rovnou zlikvidovat soukromé vysílání. Proto jsem odolal jsem pokušení pojmenovat článek „Kupředu levá“. Bylo by to levné. Jeden krok kupředu a dva kroky zpátky je mnohem trefnější.
