Básníci mají těžké začátky a konce. Za to mezidobí je radostné a plodné. Tento výrok z populárního filmu Jak básníci přicházejí o iluze můžeme aplikovat i na počínání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v průběhu jejího prvního licenčního řízení, které vypsala na kmitočtovou síť Budějovice – Tábor – Písek.
Začátek
Úvodní fáze licenčního řízení byla poněkud rozpačitá. Nejdříve se vyskytla nejasnost ohledně iniciátora koordinace kmitočtů v Budějovicích, Táboře a Písku. Zatímco RRTV uvedla jako autora všech tří kmitočtů společnost Fajront BS, záhy se objevily informace, že největší kus práce odvedli jiní, mezinárodní koordinaci Budějovic údajně zaplatil Kiss Proton, v případě Tábora a Písku se hovořilo o Radiu Presston a BBC.
Diskutabilní je také první síto, které uplatnila Rada při selekci pětadvaceti nabízený projektů. Pět žádatelů nebylo připuštěno ani k veřejným slyšením, což je nebývalý počet. Někteří z odmítnutých žadatelů přitom poukazovali na příliš příkrý postup radních, kteří jejich žádosti zamítli kvůli údajně nepodstatným drobnostem. Na zamítnutí žádosti si stěžovali mj. Miroslav Pýcha, který nabídl projekt DADA Radia, a Jan Boštík s projektem Radia Domov. Nejdiskutabilnější je přitom fakt, že byla vyřazena žádost tak zkušeného žadatele, jako je Ladislav Faktor, který je dlouhá léta nekorunovaným králem jihočeského éteru. „Nedostatky žádostí nebyly odstraněny ve stanovené lhůtě. Zákon v tomto případě ukládá Radě žádosti odmítnout,“ konstatoval mluvčí RRTV Pavel Barák.
Mezidobí
Kdo zažil licenční řízení v podání předchozích regulačních orgánů, musel uznale pokyvovat hlavou. Nová Rada připravila veřejná slyšení na jediný den, takže si radní na sebe upletli bič v podobě nevídaného třináctihodinového maratonu. Narozdíl od minulých slyšení, kde se zájemci o frekvence střídali po dvaceti minutách, bylo jednomu žadateli vyhrazeno třicet minut. V případě, že žadatel přišel s více projekty, byly jeho žádosti od sebe odděleny konkurenčním projektem, takže nedocházelo k tomu, aby jeden subjekt hodinu hovořil prakticky o třech projektech současně. Předseda Petr Pospíchal přitom velmi pečlivě dbal na dodržování formálních pravidel.
Velký rozdíl byl také v zájmu radních o to, co se v místnosti děje. Zatímco v minulosti často skončila prezentace a radní nepoložili žadateli jedinou otázku, minulý týden byli radní tak zvědaví, že to muselo být některým žadatelům až nepříjemné. Nebylo výjimkou, že zájemce musel odpovědět na 10 až 15 otázek. Radní se velmi zajímali o naplňování mediálního zákona od podpory menšin až po původní tvorbu. Vyptávali se na strukturu žádajících společností i na představy o prodeji reklamy.
Nakonec bylo vyhlášeno, že výsledek licenčního řízení bude znám do dvou dnů a tak se také stalo. Kdeže jsou časy, kdy šest týdnů po skončení veřejných slyšení nikdo nevěděl na čem je.
Konec
Právě onen včas oznámený výsledek ovšem poněkud zkazil celkový dojem z prvního licenčního řízení v podání nové RRTV. Nic proti Radiu Proglas, jeho přínos ke kultuře uniformovaných hudebních stanic v Česku je nesporný. Po přidělení tolik exponované kmitočtové síti Proglasu na Radě ovšem ulpěl stín bezradnosti. Proglas je totiž považován za černého koně všech řízení, kterých se zúčastní, protože jeho úspěch nikoho z lobbujících broadcasterů většinou nenaštve tolik jako úspěch konkurence.
Je možné, že Proglas naplňoval nejlépe některá hlediska mediálního zákona. Asi žádný jiný z žadatelů se nemůže pochlubit takovým množstvím vlastní tvorby, skladbou svého programu se totiž silně podobá veřejnoprávním médiím. Je ovšem otázkou, zda Proglas je to, co nejvíce potřebuje jihočeský éter. V situaci, kdy region ovládá jeden broadcaster se třemi stanicemi, by bylo jistě lepší vpustit do jihočeských rybníků konkurenční štiku, než Proglas, který neprodává reklamu a pro standardní rádia žádnou konkurencí není.
Nelze přitom opomenout ještě jeden fakt. Proglas všechna tři města, kde získal kmitočty, již dávno pokrývá (samozřejmě uznávám, že zdaleka ne plnohodnotně) ze svých vysílačů v Příbrami a Nových Hradech, takže nabídku formátů v regionu příliš nerozšíří. A jak říká odst. c článku 1 §17 skutečností významnou při udělování licence je přínos programové skladby navrhované žadatelem o licenci k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového nebo televizního vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým nebo televizním vysíláním pokryto.
