Pýcha: projekt Rádia Hey sever je pro Liberecko tragédií

Jedním z broadcasterů, kteří se neúčastnili bitvy o kmitočtovou síť na Liberecku, je ředitel Radia Limonádový Joe Miroslav Pýcha.

Jak si vysvětluje úspěchy, které má rozhlasová sekce mediální skupina GES pod vedením Radima Pařízka při budování sítě rádií Hey? V licenčních řízeních má totiž tato skupina téměř stoprocentní úspěšnost a to jak u současné, tak u předchozí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jak Pýcha hodnotí postup a rozhodování RRTV? A jaký formát by podle něj Liberecku prospěl?

Myslím, že pro vznik nové sítě bylo několik důvodů. Dokonce si myslím, že jeden z těch co uváděla sama bývalá Rada, měl své určité opodstatnění – tj. napustit štiky do ustálených a nehybných vod, kdy na trhu operovali RRM, MMS a RadioNet. Po dobu několika let se tito broadcasteři přetahovali o zbývající frekvence a Rada jim dle hesla, které ovšem nemá žádnou oporu v zákoně, tzv. „Posilování silných“ přiklepávala licence jak na běžícím pásu. Líní kapříci měli své jisté a český éter byl odsouzen toliko k dolování peněz nenápaditým nudným provozem téměř identických, stejných rozhlasových stanic.

Sám si myslím, že nemá nikdo patent na rozum ani patent na to, že by on uměl lépe dělat rádia než ti druzí. Na počátku 90 let zde bylo asi 20 šťastlivců, kteří přišli zrovna, když se něco po revoluci rozdávalo. To ale určitě neznamená, že to byli zrovna Ti nejnápaditější a nejlepší adepti na to, dělat v ČR pro příštích 30 let soukromý rozhlasový sektor. Tedy myšlenka určité obnovy a napouštění štik je blízká i mně. Ale – a to zdůrazňuji – ale – nelze to dělat tak, jak se do toho pustila bývalá, potažmo dnes pokračuje i tato Rada.

Rada měla a má zákonné prostředky k tomu, aby legálním způsobem, bez likvidace ostatních subjektů na poli vysílání naplňovala onu pluralitu vysílání a mnohost a různorodost programových formátů. Silní nechť se posilují sami, mají na to dost prostředků a formování sítí zvládnou i bez Rady. Rada by měla jen dohlížet na onu pluralitu.

Pokud by Rada skutečně udělovala licence na projekty, které programově obohatí stávající nabídku, měla a má zároveň dostatek zákonných prostředků na to – kontrolovat, zda se tak opravdu po udělení licence stane. Tj. zda projekt je dodržován, atd. Pokud tomu tak není, mohla Rada sama zavést pravidlo odnětí licence takovým subjektům, které získali licenci na nějaký program a okamžitě rozjeli jiný, z komerčního hlediska nejvýhodnější a jejich rádio se následně podobá jako vejce vejci těm ostatním. To Rada nikdy neudělala. Rada mohla zavést systém, kdy by byl možný rozvoj programových formátů – ale dnes je mnoho provozovatelů, kterým bych já osobně odebral okamžitě licenci proto, že nenaplnili svůj projekt. Zákon tyto možnosti dává. Asi si můžete domyslet která rádia mám na mysli a není jich málo…

Skupina GES přišla s myšlenkou, že ona bude onou pomyslnou štikou, ale není. To, co předvádí síť rádií Hey, není o štikách, ale o pokusu zasáhnout ten nejhorší vkus českého posluchače a navíc se to celé zrodilo jako plagiát uspěšného formátu Rádia Blaník. Proč tedy Rada nepodpořila úspěšný projekt rádia Blaník dále?

Proč je úspěšný GES? Lidé okolo GESu použili a používají takové přesvědčovací metody, o nichž se bývalým provozovatelům asi nikdy ani nezdálo. Sám považuji za největší problém Rady a jejích některých členů, že byli ochotni naslouchat GESu, že přistoupili na podmínky GESu asi z důvodů, že pocítili vliv této skupiny a ve snaze napouštění štik do rybníka vytvořili svým postupem absurdní, nepřátelskou a někdy až kritickou atmosféru
v české broadcasterské kotlině. Nevětším argumentem pro bývalou a asi i pro současnou Radu je asi vliv, možnosti a zázemí teto skupiny. Zde si musí každý sáhnout do svého svědomí a zamyslet se nad tím, zda z aktuálního hlediska výhodný krok se nakonec v blízké budoucnosti neobrátí proti němu.

Touto obecnou a možná nic neříkající formulací jsem chtěl říci v podstatě to, že systém, který si zde vytvořila dříve neotřesitelná skupina původních provozovatelů pod názvem strategie „Posilování silných“ převzal po roce 2000 najednou někdo jiný a tento systém prohloubil do naprosté dokonalosti. Co s tím dnes – myslím, že možná někdy v příštím životě by to chtělo vzít za jiný konec.

Co se týče projektu do Liberce. Rada by asi měla mít k dispozici ucelenou „nezávislou“ analýzu, která rádia a které formáty v tomto kraji, resp. na tomto území jsou, fungují a jaký mají úspěch. Pak by si asi měla Rada v diskusi utvořit sama názor na to, co zde chybí a jaký formát rádia by byl z jejich hlediska (tj. hlediska Rady) ten nejlepší. Pokud by některý z projektů nejlépe naplňoval většinový názor Rady, tak by měl dostat asi licenci. Asi by se zároveň nemělo stát, aby pouze některý z žadatelů předem věděl, co by se Radě líbilo. Rada by se ale měla vyvarovat toho, o co se vždy sama snažila – tj. sama formovat trh a spoluvytvářet rozhlasové sítě.

Zároveň bych se opravdu pozastavil nad tím, co asi všichni vědí a měli by to vědět i současní členové Rady – to co dříve bylo překážkou k udělení licence. Představitel sítě Rádií Hey byl a je veden jako spolupracovník STB. Dříve to byl pro Radu deklasující argument pro udělení licence – a dnes?

Z programového hlediska se domnívám, že projekt Rádia Hey sever je pro Liberecko „tragédií“, resp. možností návratu do 70 let minulého tisíciletí. Pochopitelně každý zde má možnost nenaladit a poslouchat jiná rádia – to je na současném rozhodnutí Rady to pozitivní.

Miroslav Pýcha

jednatel dadamedia s.r.o. a ředitel Radia Limonádový Joe