Obvyklých sto dní hájení uplynulo u Radia Expres už začátkem dubna, takže tento článek má poněkud netradiční název. Co přineslo Radio Expres do pražského éteru? Splnili jeho provozovatelé sliby, které dali Radě pro RTV a svým posluchačům? Jak se bude vyvíjet poslechovost tohoto rádia?
Bulvárně laděné Radio Expres zahájilo vysílání v podvečer 2. ledna a přestože v jeho řadách působí vesměs lidé s bohatými zkušenostmi z oboru rozhlasového vysílání, jeho rozjezd nebyl tak hladký jako u Radia Beat.
Alternativa v mezích zákona
Pravděpodobně největším přínosem Radia Expres je jeho hudební formát. Expres přinesl alternativu pro lidi, kteří jsou unavení nekonečným omíláním největších komerčních hitů na většině pražských rádií, ale stanice typu Radia 1 je pro ně příliš. Ačkoliv je hudební formát založen na běžné poprockové produkci, Britney Spears nebo Leonu Machálkovou v něm ovykle nenajdete. Hudební dramaturg Roman Ondráček naproti tomu dává přednost dlouhodobě uznávaným jménům jako Lenny Kravitz, Garbage, Moby, Madonna nebo Alanis Morisette. Expres dokáže jako jedno z prvních rádií u nás sáhnout po zajímavé novince, ale v rozumné míře se nevyhýbá ani klasice let devadesátých. Dnes tolik propagovaná česká muzika nemá takový prostor jako u konkurence, naopak relativně velký prostor má muzika našich slovenských bratří.
Kultivovaný bulvár?
Provozovatelé Expresu jej vždy charakterizovali jako zábavný kultivovaný bulvár. Už samo toto slovní spojení je poněkud sporné, bulvár je prostě bulvár. Není mi úplně jasné, jak si na Expresu představují kultivovanost, ale pokud jejich exkluzivní právník celebrit Max Braun v éteru líčí sexuální úchylky Ivety Bartošové, o kterých mu prý v opilosti vyprávěl jeho klient, těžko si představit, jak by vypadal nekultivovaný bulvár. Tohle totiž není Story, ke kterému Miloš Pokorný projekt Expresu přirovnával na veřejných slyšeních, ale Super jako vyšitý.
Právě spojení alternativně laděné muziky s ostatními programovými složkami je ale podle mého názoru největším problémem Expresu. Pakliže rádio chce oslňovat teenagery bulvárem, mělo by hrát lehce stravitelný komerční popík a ne Monkey Business. Jestli má ambice ovládnout úspěšné mladé Pražany, nemělo by obtěžovat éter historkami o tom, že Iveta Bartošová vyžaduje k intimním hrátkám svázaného milence a spartakiádní úbor.
Quo vadis, programe?
Zatímco hudební šéf Roman Ondráček vytýčil Expresu jasný směr, jeho souputník Miloš Pokorný na postu programového ředitele jako by neměl jasno, kam chce tuto mladou stanici dotáhnout. Poněkud rozpačitě působí jeho moderátorský a zpravodajský tým. Ranní showwoman Laďce Něrgešové nelze upřít snahu, ale zjevně ji chybí zkušenosti na tak náročný čas jako je ranní vysílání. Svůj projev často intonačně přehrává a vstupy jsou si někdy podobné, možná by jí prospělo moderování ve dvojici s někým zkušenějším. Bořek Slezáček je prezentován jako největší hvězda rádia a k bulváru se hodí velmi dobře, problémem je, že lidé, kteří Expres ladí kvůli hudbě, jej často neumí strávit. Zoltán Janík je opačným typem, k muzice sedí dobře, ale pro bulvárulačné teenagery s minimální znalostí Slovenštiny nebude tím pravým tahákem. Paradoxně nejlépe tak vyznívá pohodové podvečerní vysílání Violy Gebauerové.
Samostatnou kapitolou je pak zpravodajská část programu. Expres nemá tradiční zprávy, ale dvakrát do hodiny rubriku Bulvár Expres. V ní uslyšíte bulvární informace, kulturní a dopravní servis, ale i odlehčenou formou relativně běžné zpravodajství z Prahy. Nejasná je úloha redaktorů-informátorů, kteří oscilují od stadardního zpravodajského tónu, přes lehké komentáře až po projekci vlastních pocitů a prožitků.
Ale abych jen nekritizoval, Expres oživil pražský éter řadou zajímavých programových prvků. Pochvalu si zaslouží precizně zpracovaná rubrika Celebrity show, kterou na klíč vyrábí Petr Lesák. Poměrně často Expres navtěvují zajímaví hosté, ať už herci, muzikanti nebo dokonce příslušníci Policie ČR, a obvykle z toho vzejdou příjemné rozhovory, kdy se posluchač leccos dozví. Expres také přitahuje pozornost nápaditým obalem rádia, jehož staniční hlas má silný anglický přízvuk.
Sliby se maj plnit alespoň o vánocích
Drobné problémy má Expres s plněním slibů. Jakkoliv je muzika pro Prahu osvěžením, s tím, co Miloš Pokorný prezentoval na veřejných slyšeních, nemá (bohudík) mnoho společného. V nedohlednu je zatím také slibovaný internetový informační servis pro Pražany, na adrese www.expresradio.cz najdeme opět hlavně bulvár a muziku, byť ve velmi solidním provedení.
Posluchači také dodnes čekají na večerní autorské speciální pořady bez playlistů, které měly připravovat a moderovat Lucka Hotárková nebo Katka Kozáková. Krátce po aprílovém vysílání v Ruštině sliboval Expres pravidelnou večerní hodinku v Angličtině, ani té jsme se ale zatím nedočkali.
Ach ta propagace…
Přes všechny výtky si Expres posluchače nachází, ale jeho problémem je, že se o něm neví. Typický příznivec kultovního Radia Limonádový Joe na frekvenci 90.3 FM nezůstal a ostatní Pražané často neví, že nějaký Expres existuje. A pokud to vědí, tak netuší, proč by si ho měli naladit. Expres je totiž mnohem méně vidět než další začínající rádia Beat a Olympic. Billboardy s mikrofonem, frekvencí a sloganem Chyť si svůj Expres visely po Praze začátkem roku, ale nebylo jich mnoho a neříkaly posluchači, proč si mají ten svůj Expres vlastně chytat.
Expresu neprospěly ani nešťastně zveřejněné výsledky Mediaprojektu. Udávané číslo 5 tisíc posluchačů denně totiž zahrnuje nejen první čtvrtletí života Expresu, ale i poslední čtvrtletí Radia Limonádový Joe, jehož poslechovost v posledních měsících padala nezadržitelně dolů. Relavantní výsledky tedy ukáže až srpnový výstup Mediaprojektu. Pokud se Těžkému Pokondru podaří dát do rovnováhy muziku s programem, může se poslechovost Expresu do konce roku vyšplhat ke dvaceti tisícům posluchačů denně.
