Tento díl věnujeme zahraničnímu vysílání do českých zemí v době okupace nacistickým Německem. Z archivních materiálů lze vyčíst, že v češtině i slovenštině vysílaly zpravodajské relace mnohé zahraniční stanice už od roku 1939 až do konce války.
V lednu 1939 česky vysílaly Moskva a Polsko, slovenské relace měla Budapešť, Vídeň a Lipsko. Francouzská vláda povolila ještě před vypuknutím války jednou týdně slovenské vysílání ze štrasburské vysílačky. Jednalo se i o českých relacích, ale ty povoleny nebyly. Mimoto v červenci 1939 zahájila vysílání pro Československo, respektive pro krajany v Americe, na krátkých vlnách bostonská stanice W-1-XAL. Vysílala zpočátku dvakrát týdně, v úterý a v pátek, později se po změně vlnových délek a vysílacích časů začala vysílat denně.
Dne 6. listopadu 1941 vyšlo provolání protektorátní vlády k českému obyvatelstvu: …buďte hluší k zahraniční rozhlasové propagandě! Emigrace nemá právo mluvit do našich domácích vnitřních věcí …Vláda odmítá vměšování české emigrace vedené Benešem do našich věcí a zvlášť štvaní zahraničního rozhlasu … Vláda vás varuje – důrazně: buďte hluší … Prohlášení bylo vysíláno rozhlasem 5. listopadu 1941 v 19.22 hodin, výňatky z projevu byly i na plakátech. Toto prohlášení navrhla vláda už 30. října, ale Frank určil, že se objeví až 6. listopadu 1941. Avšak již 26. července 1940 večer byl vysílán v mimořádné rozhlasové relaci oficiální projev Národního souručenství, kde se upozorňovalo na prohlášení vlády Protektorátu z 25. července 1940 o neodpovědné činnosti české emigrace v Londýně.
Vysílačky s českými relacemi se po skončení válečných operací v Evropě postupně odmlčovaly a tak v prosinci 1945 vysílala Moskva česky a slovensky na krátkých vlnách, Londýn na středních a krátkých vlnách, Kanadu bylo možno zachytit denně mimo neděle na krátkých vlnách, kde vysílal také Bělehrad, New York a Stockholm. Sofie vysílala na střední vlně, Paříž na dvou středních a na krátkých vlnách.
Zpočátku existovalo české vysílání pouze ze Sovětského svazu, které se mělo, podle některých zpráv, na nějaký čas v době před napadením Sovětského svazu odmlčet. Interní sborník moskevského rozhlasu „K istorii sovětskogo radioveščanija na zaruběžnyje strany“ uvádí, že velkou popularitu mělo české vysílání po napadení SSSR. Objem vzrostl na 3 hodiny a 15 minut denně (šest půlhodin a jedna čtvrthodina). V 8,00 hod. moskevského času se vysílal patnáctiminutový pořad, další byl ve 14,00 a poslední v jednu hodinu v noci. Od října 1941 do prosince 1942 se vysílalo do okupovaného Československa nejen z Moskvy, ale i z Kujbyševa.
Po napadení SSSR se z Moskvy ozývá nejen oficiální státní vysílání, ale i tajné vysílačky Kominterny. V rámci Kominterny – a později zvláštního Mezinárodního institutu pro politiku – měly svoje tajné vysílačky i komunistické strany. KSČ měla k dispozici tři tajné vysílače – v češtině, slovenštině a němčině. Dne 27. července 1941 se poprvé ozval český vysílač Za národní osvobození. Dne 14. října zmlkl a ozval se až po evakuaci do Ufy 24. října. Dne 10. listopadu 1941 se ozvalo německy: Pozor! Zde je sudetoněmecký svobodný vysílač! Říkáme každý večer pravdu o zločinné válce a fašistické cizácké nadvládě! A konečně 24. listopadu 1941 se také z Ufy ozvala třetí tajná vysílačka Komunistické strany Československa. V 19 hodin mohli posluchači zaslechnout slova: Čujte, čujte! Tu slovenská vysielačka Za slovenskú slobodu na vlne 30,64 stotín metra.
Je třeba rozlišovat státní a stranické vysílání, což byly dva různé „podniky“, i když se zdá, že do určité míry spolupracovaly. Státní vysílání z Moskvy – a jeden čas i z Kujbyševa – vyjadřovalo státní sovětskou linii a podléhalo sovětskému rozhlasu. Stranické vysílání podléhalo KSČ a Kominterně. Je ovšem faktem, že řada soudruhů vystupovala jak ve státním rozhlase, tak i v tajných vysílačkách.
Po zahájení 2. světové války bylo slovenské vysílání ve Francii rozšířeno o české zpravodajství a od 7. října 1939 dostal „československý odboj“ k dispozici denně tři hodiny k vysílání ze silné a dobře slyšitelné stanice ve Fécampu v Normandii. Mimo tuto vysílačku měly české zpravodajství i stanice Toulouse-Pyrénées, Štrasburk, Marseille, Rennes PTT, Bordeaux, Radio Agen, Ile de France, Poste Parisien a řada dalších. Všechny vysílaly na středních vlnách. Od 8,20 do 80,30 hodin pracovalo celkem jedenáct stanic, od 21,45 do 22,00 hod. šest francouzských vysílaček a od 22,45 do 23,00 hod. sedm stanic vysílalo česky. Mimoto vysílalo slovensky v pondělí, středu, pátek a v neděli od 22,15 do 22,30 hod. na stanicích Poste Parisien, Marseille a Tour Eiffel. České a slovenské vysílání ve Francii mělo na starosti československé vyslanectví v Paříži. V červnu 1940 vstoupila nacistická vojska do Paříže, české a slovenské vysílání umlklo.
České vysílání zahájila British Broadcasting Corporation (BBC) 8. září 1939, v době, kdy Londýn vysílal již francouzsky, německy, italsky, španělsky, portugalsky, arabsky a maďarsky. V říjnu 1938 vysílal Londýn česky ve 14,45 hod. v pásmech 41 a 25 metrů a ve 20,45 hod. na vlnách 49 až 59 metrů a na vlně 262 metrů. V květnu 1940 čtvrthodinu ráno, v poledne a večer. Existuje zpráva, že 19. září 1939 promluvil česky na Sender London National ve 20,45-21,00 hod. Edvard Beneš.
K českému vysílání se od 31. prosince 1939 přidává i vysílání slovenské. Vlny a vysílací časy u obou relací se měnily, v roce 1940 – pravděpodobně od září – se objevuje vojenské pravidelné patnáctiminutové vysílání. V srpnu 1940 bylo zavedeno tzv. vládní vysílání, obstarávané československými vládními místy.
Existovalo i vojenské české vysílání. V BBC – Czechoslovak Programme – Military Broadcast v říjnu 1940 působili majoři gšt. Václav Koutník a Jaroslav Brož a voj. Feigel. Naši vojáci měli svoje pravidelné relace nejen ve vysílání BBC, ale měli své pořady i na stanicích v Káhiře, Bejrútu a Jeruzalémě, vysílalo se i z Kujbyševa.
Od 29. března 1943 je české a slovenské vysílání přeorganizováno, vládní program je vysílán dvakrát denně. BBC tehdy vysílalo osmkrát denně a mimo to bylo možno slyšet ráno a večer Hlas svobodné republiky a večer v pondělí, středu a pátek přenos z USA „Amerika volá Československo“. Od 28. října 1944 je vysílání BBC rozšířeno o relaci v 17,45 hod. na dvou středních a čtyřech krátkých vlnách. 15. května 1945 vydala ČTK v New Yorku zprávu, že v noci ukončil československý rozhlas v Londýně svoji činnost. Tím bylo myšleno vládní vysílání, české a slovenské relace BBC pokračovaly i nadále.
Začátkem července 1939 dal Walter S. Lemon. muž, který přišel do USA z Paříže a stal se prezidentem společnosti „World Wide Broadcasting“, souhlas s pokusným zahájením českého a slovenského vysílání stanicí v Bostonu, nazývanou později také Radio University. Z tohoto vysílače (WRUL) se začaly později ozývat kuplety Voskovce a Wericha.
V polovině října 1941 zahájila pravidelné české a slovenské vysílání i stanice WGEO společnosti General Electric Company ve Schenectady. Denně byla na pořadu čtvrthodina zpravodajství a aktualit a směrovací antény byly zaměřeny na střední Evropu. V druhé polovině roku 1941 zavedli české vysílání jednou týdně i krajané v Manille na Filipínách. Dne 28. října 1941 zahájila rozhlasová stanice „Levant Bejrut“ pravidelný český a slovenský pořad na střední vlně 283 metry. Jednou týdně začala v té době vysílat českou půlhodinku na vlně 29,8 metru i Káhira.
Pravděpodobně v lednu 1942 začalo s pravidelným českým vysíláním „Radio Jerusalem“. Patnáctiminutový pořad se vysílal na vlně 449 metrů. Dne 27. července 1942 zahájila české a slovenské vysílání třetí americká stanice. Columbia Broadcasting System vysílala ze stanice WCBX a WCRC. Američané později vysílali jak přímo z území USA, případně retranslací britských vysílaček, tak i přes ABSIE, tj. American Broadcasting Station in Europe. Dne 24. února 1942 se poprvé ozval Hlas Ameriky a začal s pořady v němčině, italštině, angličtině a francouzštině. ABSIE vysílala svůj poslední „Yankee Doddle Programm“ v noci 4. července 1945 a při této poslední relaci hlasatelé vzpomněli, jak se pět týdnů před invazí poprvé ozvali. České a slovenské vysílání z USA však tímto dnem neskončilo. V prosinci 1945 vysílal New York pro Československo denně ve 12,45 hodin na dvou krátkých vlnách.
