Už jsme si zvykli na to, že v našich rádiích vedle anglických a českých písniček slyšíme jen trochu těch slovenských a pak hodně dlouho nic. Zkusím si teď položit otázku „proč“. Nejspíš odpovím podobně jako vy. Prostě posluchači nic jiného nechtějí, nebo přesněji většina, či naprostá většina z nich ani nic jiného neočekává. I tento fakt však nastoluje další otázky. Ano, téměř všichni se cítíme být Evropany a většina si přeje členství v Evropské unii. Ale to (aspoň doufám) není jen o tom, vymámit z Němce víc jeho tvrdých marek. Snad je to i o vzájemném poznávání s dalšími národy, s těmi sousedními pak především.
Co asi zachytí na svůj mikrofon reportér, který vyrazí mezi lid s otázkou: „Znáte nějakou německou nebo polskou písničku?“. Snad jen to ostravsko s jeho polskou menšinou (a snadnou dosažitelností polských médií) by na tom mohlo být lépe. Asi bychom měli vzít různý metr na rádia komerční a rozhlas veřejnoprávní. V soukromém rádiu se asi stěží bude prosazovat něco, co téměř nikoho nezajímá. Nicméně při rozumném přístupu může i tam například určitý podíl francouzštiny přispět k zajímavějšímu soundu. V praxi jsou však hudební redaktoři pod přímým vlivem vesměs velmi konzervativních majitelů.
Jinou pozici však má Český rozhlas, který má některé funkce dané ze zákona. Když pominu pořady typu „vysíláme pro národnostní menšinu xy“, které jsou spíš dokladem rčení o vlku a koze, pak je tu i obecné poslání tohoto rozhlasu poskytovat ojektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů… Nepatří sem náhodou i povinnost zařazovat do vysílání trochu té pop music od našich sousedů? Samozřejmě, že například stanice Vltava či Svobodná Evropa mají své specifické formáty, ale jsou tu dva další celoplošné okruhy a navíc krajská vysílání.
Přitom běžná populární hudba (při její rozmanitosti) může být jedním z nejsnadněji zdolatelných krůčků k přiblížení těch, kteří se narodili někde jinde než v té naší (původně jsem chtěl říct zaprděné) české kotlině. A pochopitelně nemluvím jen o té angloamerické produkci, jenž je nám vnucena prostřednictvím českých poboček nadnárodních gramofonových koncernů. Musí jim opravdu s jejich zisky až tak moc pomáhat i Český rozhlas? Budeme stejně jako dosud čekat, až do nějakého rakouského či polského interpreta investuje nějaká gramofirma tolik peněz, aby uspěl v britské či anglické hitparádě a pak se třeba rozhodne předhodit ho i na náš trh, tedy i do českých rádií? Potom ho stejně nejspíš uslyšíme v angličtině.
Nějaké námluvy např. s francouzštinou se po roce 1990 přece jen objevily (první období Evropy 2, asi dva pořady na Frekvenci 1 a tuším jeden na Českém rozhlase). Vzpomínám, že i já sám jsem, tuším v roce 1992, připravil čtyřdílný pořad o polském rocku 80. let pro Český rozhlas Hradec Králové. Ale to vše byly spíš jen nesmělé výjimky, ne vždy dotažené.
Jsou redaktoři ČRo tak líní, tak neschopní a nebo jim jejich případnou aktivitu někdo hatí? Minimálně v prvních dvou případech bych jim doporučil hledat si jiné, bohužel pro ně možná méně poklidné a méně placené zaměstnání.
