ČRo 4 – veřejnoprávní stanice pro mladé – je častým tématem k diskusi a to nejen na serveru RadioTV. Jak by takováto stanice mohla vypadat, odkud se může inspirovat a jakým způsobem by se její signál měl dostávat k posluchačům? Pojďme společně trochu podráždit fantazii a možná i trochu mýty o její neproveditelnosti se stávajícími prostředky ČRo.
Současnost
Formát stanice pro mladé chybí v repertoáru Českého rozhlasu už 15 let. V této době tak dostal díky její nepřítomnosti šanci vzniknout mohutný sektor privátního rozhlasového vysílání, který se samozřejmě zaměřil převážně na mladou generaci považovanou z marketingového hlediska za nejlukrativnější. Vývoj to byl vskutku živelný, na zelené louce vyrostly desítky rozličných stanic, které byly alespoň zpočátku neseny nadšením a snahou držet se některých rozhlasáckých ideálů. Objevilo se i několik kultovních stanic.
Nadšení však dlouho nevydrželo a za nedlouho bylo vystřídáno finančními potížemi – reklamní koláč je konečný a strávníků najednou bylo nějak moc. V tržním hospodářství vydrží jen ti silnější, slabší se ctí odcházejí, vypínají. V našich podmínkách však silnější koupili slabší a replikovali svůj program na další frekvence. Takže, místo aby v éteru zůstal volný prostor pro experimentování dalších a dalších zájemců okusit mikrofon (byť třeba do předu odsouzených k neúspěchu), je v pásmu VKV-FM velmi těsno a to vcelku bezdůvodně.
Výsledkem rozmachu silných je několik rozsáhlých rozhlasových sítí stanic se stejným programem nebo alespoň playlistem, celorepublikovými informacemi a občas lokálními nebo regionálními odpojováky. (Když o tom přemýšlím, vysílání nových regionálních studií ČRo v posledních letech nevypadá o mnoho jinak…). Nějaké hudební směřování těchto stanic se až na vyjímky hledá poměrně špatně. Vládnou úzké playlisty největších hitů, často mnohonásobná rotace, nechuť nebo obava experimentovat. Interakce s posluchačem se vytrácí pod tíhou naplánované a načasované profesionality dokonale hlídané vysílacími počítači.
Na větší výběr některých tématických stanic narazíme akorát v Praze, možná trochu v Brně a některých krajských městech. Z toho se dá odhadovat, že největší hlad po nové stanici bude mimo větší města, resp. mimo Prahu :o).
Program stanice
Nemá asi cenu vymýšlet něco úplně nového. V okolních (i vzdálenějších:) zemích již delší dobu vysílají veřejnoprávní stanice pro mladé, které mají úspěch u posluchačů a v některých případech mohou i sloužit jako etalony hudebního vývoje. Jen pro příklad uvedu slovenské Radio FM (dříve Rock FM), rakouské FM4 a britské BBC Radio 1 a a BBC Radio 1 Extra. Živé vysílání těchto stanic je k dispozici na internetu.
Následující body uvádějí jen lehký nástin možného obsahu vysílání nové Čtyřky ČRo:
- širokozáběrová stanice pro mladé (rozsáhlejší playlist i mimo protlačované hity)
- novinky v pop music
- zaměření na alternativní scénu
- specializované hudební programy, koncerty
- zaměření i na cizojazyčné vysílání (angličtina, němčina …)
Nové stanici by měl být poskytnut dostatečný čas a prostor na vyprofilování, svou roli by měly sehrát průzkumy, neměla by chybět pružná reakce na potřeby a přání posluchačů.
Interakce
Nová stanice by mohla v éteru zaúčinkovat jako taková štika v trochu zabahněné řece a v ideálním případě pozdvihnout celkovou úroveň vysílání mířeného k mladším ročníkům v naší zemi.
Obávám se však o ohrožení existence alternativních stanic, které si po dlouhá léta uchovaly punc výlučnosti a to mnohdy v obtížných podmínkách. Z tohoto pohledu bych považoval za férové zahájení vysílání nové stanice ČRo 4 mimo Prahu.
Realizace pokrytí
Samozřejmostí dnes bude šíření prostřednictvím internetu a DVB-T, naději v posledních dnech dostal též T-DAB. Pro efektivní rozjezd stanice však bude mít stále největší význam šíření prostřednictvím VKV-FM vysílačů. Český rozhlas má k dispozici v podstatě čtyři celoplošné sítě vysílačů (počítám-li i regionální studia).
Vysílače sítě ČRo 1 a ČRo 3 mají přitom značné překryvy v pokrytí území. U ČRo 1 – Radiožurnálu jako klíčového programu Českého rozhlasu a zásadního prostředku pro případ například živelné pohromy lze tuto naddimenzovanost plně chápat. U stanice ČRo 3 – Vltava určené pro náročnějšího posluchače je již toto pochopení horší. Dovolím si předpokládát, že posluchač Vltavy bude asi těžko pravidelně poslouchat koncerty vážné hudby na malý tranzistoráček, předpokládám spíše, že bude mít kvalitní zařízení připojené na venkovní anténu nebo kabelový rozvod a nebude tudíž odkázán na nejbližší silný vysílač. Rovněž nízká poslouchanost daná už povahou programu (desítky tisíc posluchačů ve srovnání s milionem Radiožurnálu), neopodstatňuje snahu redundantně pokrývat mnoho míst v České republice.
Drobným zásahem do sítí vysílačů ČR by zajisté bylo možné vyčlenit několik vysílačů pro další program, aniž by byla narušena celoplošnost současných programů. Část vysílačů ČRo 3 by tak mohla posloužit jako základ pro ČRo 4.
Jako důkaz, že lze pro pokrytí České republiky s úspěchem použít odlehčené varianty celoplošné sítě, mohou posloužit na jedné straně sítě celoplošných privátních stanic Impuls a Frekvence 1, které si až do začátku vykrývačového šílenství vystačily s několika hlavními vysílači. Na druhé straně může za příklad jakési “light” verze sloužit výstavba VKV-FM sítě pro program ČRo 2 – Praha skládající se omezeného počtu vysílačů různých výkonů, která ale přesto dle mého názoru plní svou funkci.
Možností jak dosáhnout cíle – ČRo 4 v éteru může být samozřejmě mnoho, napadají mne tyto tři varianty:
1. Použití slabších (dokrývacích) vysílačů ČRo 3 – například Chomutov, Liberec, Plzeň – město, Klatovy, Jihlava, Jeseník, Zlín. Pokrytí Vltavy by bylo jen mírně sníženo a nová stanice by se dostala do lokalit mimo krajská města, tedy tam, kde může posluchačům nejvíce chybět.
2. Jako velmi lákavá mi také připadá opačná varianta – posazení nové stanice naopak pouze na dva nejsilnější centrální vysílače Votice – Mezivrata a Brno – Kojál. Jejich nejkvalitnější kmitočty 93.1 resp. 95.1 MHz pokrývají s jistými omezeními v podstatě celou republiku.
3. Posledním přístupem může být výběr vysílačů různých výkonů podobně jako v případě ČRo 2. Za příklad, jaké území může obsloužit jeden vhodně umístěný vysílač, může v Čechách posloužit třeba vysílač Ústí nad Labem – Buková hora. Pokrývá svým signálem v dostatečné intenzitě elektromagnetického pole severní, východní a střední Čechy. A to hlavní – je velmi dobře slyšet i v Praze.
Jádrem tohoto řešení je využití stávajících analogových prostředků, bez jakéhokoliv pomyšlení na hledání kmitočtů a osazovaní nových VKV vysílačů, neboť každý další analogový vysílač je nožem v zádech digitalizace.
V České republice není technických omezení pro zahájení DVB-T vysílání, na lepší časy se bude pravděpodobně blýskat i v případě vysílání v sytému T-DAB. Pokud se podaří pro T-DAB získat kmitočty v pásmu VHF v prostoru televizních kanálů 7, 8, které používají jen slabší TV vysílače, otevře se cesta pro několik rozhlasových multiplexů, do kterých se vejdou při troše dobré vůle všechny současné stanice. Podmínkou je jen politická vůle a jasné slovo vysílatelů: “Jdeme do digitálu, tlumíme analog”. Dlouhodobá a podporovaná existence obou systémů je v našich podmínkách nepochybně cestou do pekel, nikoliv do budoucnosti.
