V první části seriálu Jak funguje rádio jsme se seznámili se základní strukturou rozhlasové stanice, ve druhé jsme si přiblížili fungování programového oddělení a dnes se zaměříme na chod redakce zpravodajství a – v některých případech – publicistiky. Hlavním hostem tohoto dílu je šéfredaktor zpravodajství Rádia Impuls Ladislav Vonz, jeho názory doplní dva nejmenovaní redaktoři z regionálních stanic.
Redakce má na průměrné soukromé rozhlasové stanici nevděčnou pozici. Na rozdíl od moderátorů, který tráví u mikrofonu většinu své pracovní doby, redaktor zpravidla vstupuje do vysílání svými produkty jen na pár minut do hodiny a po zbytek času se zabývá sbíráním informací a přípravou zpravodajských relací. Tedy měl by. Vzhledem k tomu, že zpravodajství je na některých menších stanicích spíše nechtěným ústupkem k dodržování licenčních podmínek než skutečnou novinařinou, existují i případy, kdy si zpravodajskou relaci deset minut před celou narychlo „spíchne“ sám moderátor.
Redakci zpravodajství řídí obvykle šéfredaktor. Jak jsme naznačili v prvním dílu tohoto seriálu, není na to úplně sám, pod sebou má v ideálním případě, vedoucí jednotlivých redakcí, několik editorů a pro radu si může zajít k programovému řediteli. Toto schéma funguje hlavně na celoplošných a veřejnoprávních stanicích, v nejmenších rádiích je šéfredaktor sám zároveň redaktorem, který se při čtení zpráv střídá s jedním nebo dvěma kolegy-podřízenými.
Šéfredaktor a editoři
„Šéfredaktor zpravodajství Rádia Impuls je zodpovědný za veškerou činnost redakce a je přímým podřízeným ředitele programu. V pravomoci má výběr a zařazování pracovníků na různé pozice, vytváří dlouhodobou strategii a koncepci zpravodajství v souladu s formátem a programovým schématem ráááádia, podílí se na výběru zpravodajských témat (dlouhodobých i aktuálních) a v případě potřeby přímo zasahuje do denního chodu redakce,“ popisuje svou pracovní náplň šéfredaktor Rádia Impuls Ladislav Vonz. Právě Impuls je vedle Frekvence 1 či ČRo 1 – Radiožurnálu jednou ze stanic, které kladou na zpravodajství značný důraz a jejich redakce má jasnou strukturu.
Jak moc chod redakce ovlivňují nadřízení šéfredaktora, tedy programový nebo generální ředitel? „V Rádiu Impuls funguje liberální a tvůrčí prostředí, a to jsou obrovsky pozitivní hodnoty. Zpravodajství je součástí programu a z toho vyplývá i způsob velmi úzké komunikace mezi šéfredaktorem a jeho nadřízeným, ředitelem programu.“ Stejně jako programový ředitel, i šéfredaktor by měl mít za své podřízené odpovědnost a sám se zodpovídat svému nejbližšímu nadřízenému. Tak jako v jiných oborech ani v rozhlase vše vždy nefunguje ideálně, takže se stávají případy, kdy samotný majitel diktuje redaktorovi, jaký názor má zaujmout k lokální kauze, aby si rádio nerozhněvalo vlivného inzerenta.
Jak už bylo zmíněno výše, šéfredaktor má k ruce další řídící pracovníky. Na veřejnoprávních stanicích, které mají personálně nejpočetnější redakce, existuje rozdělení na redakce domácí, zahraniční, ekonomické a sportovní, případně také publicistiky, a každá z redakcí má svého vedoucího. Za samotný chod vysílání pak odpovídají editoři, kteří zadávají reportérům témata, schvalují jednotlivé příspěvky a plánují obsah zpravodajských a publicistických relací minutu po minutě. „V praxi to tedy funguje tak, že právě editoři jsou zodpovědní za plnění pokynů šéfa redakce. Přes ně se pokyny a úkoly, případně organizační informace apod. přenášejí na další články v redakci: redaktory, reportéry, regionální zpravodaje, zprávaře a servismany.“
Redaktoři a reportéři
Nyní víme, kdo redakci řídí, takže se můžeme seznámit s jejími „dělníky“. Ačkoliv v průměrné redakci soukromého rádia prakticky každý může zastávat jakoukoliv funkcí, existuje několik základních pracovních pozic. Nejdůležitější je klasický redaktor-zprávař, který z vlastních a agenturních zdrojů sestavuje zpravodajské relace a sám je i posluchačům předčítá. Další informace redaktorům připravují reportéři, kteří obcházejí tiskové konference a významné události, obstarávají názory zúčastněných a tvoří příspěvky do vysílání.
Velmi důležití jsou také servismani, jejichž úkolem je zpracovávat zvukové příspěvky a telefonáty do podoby vhodné pro vysílání a své místo mají v redakci i elévové, tedy takové „holky pro všechno“. Točí na ulicích ankety, nosí ostatním svačiny a hledají své první sólokapry. Často téměř zadarmo, jen kvůli praxi a s vidinou, že i oni budou jednou hvězdami zpravodajství. Existuje ještě jedna redakční pozice – čteč zpráv, jak ho známe z televize – ale ta se v našich rádiích prakticky vůbec nevyskytuje. „Jako snad všechna soukromá rádia, ani Impuls nemá „čteče“ či prezentátory zpráv a redaktory, kteří je editují. Vše je dílem jedné osoby, které však výrazně pomáhá zbytek redakce přípravou zvukových komponent,“ potvrzuje Vonz, který RadioTV představil, jak konkrétně vypadá redakce Rádia Impuls.
„Redakce zpravodajství je poměrně velká, čítá už desítky pracovníků, takže ukočírovat tento „kolos“ dá docela zabrat. Každá pozice je velmi důležitá a na výsledky její práce navazuje činnost dalšího člena redakce, náš generální ředitel J. Hrabák tomu říká „suché zipy“. V takovém systému nesmí nastat situace, že jeden článek z tohoto procesu vypadne, protože by tím ohrozil výsledek práce všech ostatních,“ říká Vonz a pokračuje: „Editoři vyhledávají, konzultují a zadávají témata, koordinují činnost všech složek redakce a posléze výsledné mediální produkty kontrolují, aby je mohli zadat do vysílání. Reportéři a redaktoři mapují aktuální i nadčasové události a informace zpracovávají v různých formátech (zprávy, zvukové zprávy, reportážní zprávy, ankety, rozhovory, reportáže), zprávaři editují informace z různých zdrojů, zasazují je do kontextu a pracují se zvukovými zprávami tak, aby vytvořili kompaktní zpravodajské relace.“
Naproti tomu malé okresní rádio si může o podobné redakci nechat jen zdát. Obvyklým modelem jsou dva redaktoři na všední dny, jeden na víkend a jeden či dva externí reportéři. Práce typického redaktora-zprávaře dnes obnáší pět až osm hodin přípravy a čtení zpráv. Vzhledem k tomu, že většina rádií vysílá zpravodajství každou celou hodinu, může si redaktor-zprávař první půlhodinu užít klidu, hlavní nápor práce na něj čeká okolo třičtvrtě, kdy nastává ideální čas na sestavení celé relace, aby byla dostatečně aktuální. Reportér má jiný pracovní rytmus. Buď má službu v redakci a působí víceméně jako úředník nebo tráví hodiny na sportovních utkáních, nudných tiskových konferencích a snaží se přinést do redakce exkluzivní informace.
A odkud redakce své informace čerpají? „Využíváme agenturní zdroj (ČTK), on-line deníky (v rámci redakční spolupráce v současnosti zejména servis Aktuálně.cz), vlastní zdroje (reportéři, redaktoři, regionální a zahraniční zpravodajství, posluchači), novinové a TV zdroje,“ říká za Rádio Impuls Ladislav Vonz a zástupci Českého rozhlasu či frekvence 1 by se jistě vyjádřili podobně. Zcela jiná může být situace v malých lokálních rádiích. Vzhledem k tomu, že zpravodajství má nízkou prioritu, ředitelé se často snaží osekat výdaje na jeho výrobu na minimum a tak dodnes řada redakcí nemá přístup ani k agenturním zprávám, o zdrojích v podobě vlastních reportérů nemluvě. „Přístup do ČTK u nás nemáme, protože na to podle našeho ředitele nejsou peníze. Když mám službu, tak sleduju ČT24 a pročítám regionální přílohy novin a z toho zprávy poskládám za deset minut,“ popisuje způsob práce redaktor, který si nepřál zveřejnit své jméno ani název stanice.
Platy
Redakce není místem, odkud do rádia tečou peníze, takže je logické, že její osazenstvo nepatří k nejbohatším. Šéfredaktor, vedoucí redakcí či editoři mají obvykle zaměstnanecký příjem jako klasický nižší management v jakékoliv firmě s ohledem na regionální platové podmínky a redaktoři jsou ve velké většině placeni za odvysílané hodiny jako externisté na živnostenský list. Hodinová mzda redaktora v Česku závisí na mnoha faktorech, ovlivňuje ji úspěšnost rádia, regionální podmínky, odvysílaná léta a řada dalších faktorů.
Nejlépe bývají placeni ranní zprávaři, právě tehdy je totiž pro redakci primetime. Obecně lze říct, že začínající redaktor na malém rádiu může pracovat za 45-80 korun na hodinu, průměrná hodinová mzda regionálního zprávaře se pohybuje v rozmezí 80-125 korun a špičky na celoplošných stanicích si přijdou na 250-400 korun za hodinu. Reportér je často placen výkonově, tedy fixní částkou za telefonický vstup (40-150 Kč), sestříhaný zpravodajský příspěvek (100-200 Kč) nebo dokonce samostatnou reportáž (150-300 Kč). Narozdíl od moderátorů, kteří si přijdou na slušné peníze moderováním diskoték a společenských akcí, tráví redaktoři v práci obvykle více času, aby si tvorbou příspěvků do vysílání vylepšili svůj základní příjem.
