Jaromír Ostrý se kromě vedení programu ČRo Brno ujal funkce šéfa Centra regionálního rozvoje, který má mimo jiné na starosti přípravu projektu společného nočního vysílání regionálních stanic. Ve druhé části rozhovoru RadioTV se Jaromír Ostrý zamýšlí nad úspěchcem regionální stanice v Brně, odpovídá na otázky týkající se vzniku nových regionálních studií a závěrem odhaluje své názory na potenciální spojení České televize a Českého rozhlasu do jednoho veřejnoprávního média.
Pojďme se podívat na situaci v regionálních studiích. Ve Zlíně je pobočka ČRo Brno, kdy tam bude samostatné studio?
Český rozhlas má dnes tři studia podobného typu. Jsou to Karlovy Vary, Liberec a Zlín. My zatím pro rok 2007 počítáme s tou variantou zlínského studia, jaká je nyní. To znamená, že chceme, aby lidé jednak měli nějaký prostor pro samostatné vysílání pro zlínský kraj, karlovarský a liberecký. Zároveň aby byli schopni vstoupit do už trošku náročnějších projektů programu, jako je třeba v Brně pořad Apetýt, Rendez-vous. Tak dvakrát v týdnu se ty tříhodinové a dvouhodinové bloky vysílají ze Zlína s místními moderátory. Všechno je připraveno a odvysíláno ze Zlína pro oba dva kraje.
Myslíme si, že je to dobrá příležitost, jak nezačínat samostatné vysílání na „zelené louce“, protože stanice, které se sice honem rychle uvedly v život, ale pak si to lidi naladili a zjistili, že je to prostě neprofesionální, přišly o posluchače a pak příliš dlouho trvalo, než je přivedly zpátky. Takže chceme jít raději cestou jakési jistoty.
Už taky proto, že Český rozhlas má podíl na Zlínsku 14,8 %, což je mimochodem vůbec nejvyšší podíl ze všech regionálních stanic ČRo na sídelním území.
My jsme to koncipovali jako program jižní Moravy, kdysi, takže už dnes ve zpravodajství máme zhruba 50:50 podíl zpravodajství ze zlínského a jihomoravského kraje. Dále do vysílání vstupují svým úterným „Apetýtem“ a čtvrtečním „Rendez-vous“.
Mají svoji samostatnou publicistiku každý den od 13 h do 14 h, mají svou samostatnou každodenní hodinu, mezi 9 – 10 h, servisní pořady jako Trh práce a jiné a mají svůj hudební folklorní pořad každou středu. Další možnosti se nabídnou s prodloužením našeho samostatného vysílání do 21 h.
Takže zatím, pokud to chápu dobře, není na programu vznik nového samostatného studia?
Já bych to takhle asi neformuloval. My chceme do toho momentu vstoupit dobře připravení. Protože asi těžko v kterémkoliv regionu urychleně postavíme stanici, který by měla šanci těch zlínských 14,8 % získat a udržet.
Kde vlastně vidíte základní pilíře toho, že ČRo Brno, co se poslechovosti týče, je proti ostatním regionům tak úspěšné?
S ředitelem ČRo Brno Ludvíkem Němcem jsme to dlouze zvažovali. Protože když jsem na sklonku roku 1998 nastoupil jako šéfredaktor a pan Němec jako ředitel, tak jsme také měli touhu „omladit“ publikum. A já jsem si tehdy představoval a taky jsem to udělal, že jsem ráno v ranním vysílání hrál mladší hudbu v domnění, že to ráno osloví větší publikum, tedy i mladší . Ty, kteří pak jdou do školy, do práce. A pak už je prostor pro ty starší, co jsou doma, ale začali jsme samozřejmě okamžitě padat, a tak jsme si potom přiznali, že z mnoha důvodů, např. tradice, poměr slova a hudby a tak dále… že skupina, jakou jsme schopni oslovovat, tady na jižní Moravě je zejména publikum mimoměstské.
Aspoň jak já to vidím, tak mám pocit, že celoplošné stanice mají větší šanci ve větších městech. I dokonce starší publikum oslovuje ve větších městech spíš ČRo 1 a ČRo 2 a my jsme vyhledávaní spíše na venkově.
Už taky proto, že lidé na venkově jsou blíž té „rodné hroudě“, a už jenom to, že je to jejich rozhlas, z té jejich jižní Moravy, to asi hraje významnou roli. Čili jsme to zvážili a posílili návrat k tradicím, folkloru a koneckonců i k té dechovce, i když je pravda, že dechovku jsme hráli i předtím. Teď zrovna nedávno jsem s kýmsi o tom mluvil, není to jen v té dechovce. My jsme ji hráli vlastně každý den, folklor taky, když se to ale pak uchopilo trošku jiným způsobem, najednou tím získal celý Český rozhlas Brno.
Vašemu studiu někteří vyčítají, že muzikou působí až lacině, podbízivě a přesto máte úspěchy, zatímco některá krajská studia, která se snaží hrát modernější hudbu, tak jsou na tom hůře…
Já si myslím, že to není jenom muzikou. To se samozřejmě nabízí jako první věc, ale já se přiznám, že někdy mě ráno probudí rádio, protože ho mám jako budík, a říkám si: „Probůh, co to hrajeme?“ Kouzlo je v kombinaci více věcí. Je to způsob, jakým mluvíme s posluchači. Někteří posluchači nám říkají: „My vás máme rádi, protože mluvíte jako my. Vy na nás nekřičíte nebo nejste tak chladní, vy prostě s námi normálně mluvíte.“ Čili bych řekl, že jsme nastavili takovou přátelskou polohu, kde prostě lidé nás skutečně považují za svého partnera.
Dalším evergreenem je myšlenka spojení Českého rozhlasu a České televize do jedné firmy, naposledy s touto vizí přišel exministr kultury Jandák. Jak vy se na to díváte?
Tyto myšlenky tu jsou už dlouhou dobu. V některých zemích Evropy fungují tato média společně, v některých ne. Já samozřejmě taky slyším ty věty, že by rozhlas v tom spojení byl tím slabším partnerem. Docela se to nabízí, když vidíme tu ekonomickou sílu našeho partnera ČT. Ale taky sílu vlivu tím, kolik posluchačů vlastně to médium oslovuje. Já bych byl jenom nerad, aby to dopadlo tak, jak jsem to viděl v St. Pöltenu.
V Rakousku je samozřejmě spojená televize s rozhlasem a v St. Pöltenu mají svoji regionální pobočku. A tam přijdete do té relativně velké budovy, pro mě překvapivě propojené s místním Krajským úřadem – to by u nás tedy možné nebylo, ale dobře, a tam přijdete do obrovského newsroomu, kde sedí desítky redaktorů a vy vlastně ani nepoznáte, kdo je rozhlasový a kdo televizní. A tak jsem tam tak stál a díval jsem se a pak mě něco lákalo podívat se doleva. A tam v rožku byl takový zasklený bar, asi 1,5 x 1,5 m, kde stál člověk, a to byl rozhlas.
Tak to bych nebyl moc rád. Já samozřejmě vím, že ORF má svoje stanice uměleckého slova a další, ale přece jenom zejména pro ty regiony by se mohlo stát, že to jakési okouzlení zpravodajstvím by mohlo být takové, že by ty stanice klesly na pouze tu zpravodajskou roli a to si myslím, že by nebylo dobře.
Tomu rozumím…
Naopak čím dál častěji čtu vyjádření různých významných osobností, že na rozdíl od televize, rozhlas jde pořád svou inteligentní cestou. Ve chvíli, kdy úplně propadnete boji o posluchače, tak marná sláva, trošku se zapomene na podstatu, proč jsme tady. Samozřejmě brněnský rozhlas posluchače má. Má je díky své tradici, má je také díky formátu, který zvolil, a zároveň vedle toho – na to se málokdy poukáže, má prostě pořád ty prvky, které z něj činí rozhlas veřejnoprávní – máme pravidelně několikrát v týdnu četby, točíme rozhlasové hry, máme pořady vážné hudby, jazz a tak dále. A není to přitom jen z dikce zákona, ale i proto, že posluchači o to mají zájem, a my hledáme cesty, jak jim to podat v pro ně atraktivní podobě.
Děkuji za rozhovor.
