Počet posluchačů českých rádií obecně klesá. Mnozí mediální odborníci hledají příčiny tohoto jevu. Určitě něco pravdy bude na tvrzení, že rádia u nás měla posluchačů na evropské poměry nezvykle mnoho.Počet posluchačů českých rádií obecně klesá. Alespoň to naznačují poslední zveřejněné výsledky průzkumu poslechovosti. Mnozí mediální odborníci hledají příčiny tohoto jevu. Určitě něco pravdy bude na tvrzení, že rádia u nás měla posluchačů na evropské poměry nezvykle mnoho. Hudební soukromé stanice proto, že zahraniční pop byl u nás dlouho prakticky nedostupný. Státní, resp. veřejnoprávní rádia kvůli neobvykle velkému zájmu veřejnosti o politické dění.
Jenže oba důvody v posledních letech pominuly. Politika přestává být zajímavá, hudby všech žánrů je všude dost a dost. Zdá se, že posluchači ladí tam, kde mohou slyšet pestřejší hudební program. Nasvědčuje tomu raketový nárůst posluchačů Impulsu (zde zřejmě svoji roli hrála podle mého názoru ani ne tak česká muzika jako spíš profesionální úroveň rádia. V místech, kde lokální rádia nedosahují příliš vysoké úrovně nebo nejsou zcela zavedená, tak logicky řada lidí na Impuls přeladila. Naproti tomu v západních Čechách, kde si posluchače rozdělily lokální rádia s jasnými formáty pro pamětníky, teenagery i tzv. většinového posluchače, si Impuls navzdory dobrému pokrytí signálem téměř neškrtl.)
Raketový nástup Blaníku, který údajně udivil mediální odborníky kvůli svému nevyhraněnému hudebnímu formátu, byl asi také způsoben chytře namíchaným hudebním koktejlem pro konzervativního českého posluchače mladšího středního a středního věku. Ve stínu těchto dvou všeobecně dosti známých rádií ale zůstává rádio, které možná ukazuje cestu, jak znuděného posluchače upoutat.
Mluvím o chebském Radiu Egrensis. To je v poslední době nejposlouchanější stanicí Karlovarského kraje. Příčiny jeho úspěchu by se daly shrnout do dvou hlavních bodů: 1. Ženská intuice 2. Ne příliš velká konkurence. Nejprve ke druhému bodu. Egrensis pokrývá svým signálem prakticky celý okres Cheb, část Sokolovska, město Karlovy Vary a část Tachovska. V této oblasti jsou dobře slyšet jen ČRo Plzeň a Radiožurnál, privátní celoplošky kvůli konfiguraci terénu jsou hůře dostupné, byť silný Krašov je relativně blízko. Jedinou vážnější konkurencí je typické hit rádio Dragon, které pokrývá město K. Vary a blízké okolí, částečně Sokolovsko, většinu Chebska a část Tachovska. Takže za úspěch RE může určitě do jisté (ale jak velké!?) míry i nedostatek konkurence.
A k prvnímu bodu: Program rádia má na starosti Gabriela Vosyková, která zásadně odmítá vysílat stoprocentně podle playlistů, které vyrobí hudební selektor. Prý by pak RE už nebylo tím, čím je nyní – totiž něčím, co by se dalo nazvat jako rádio s duší. I když totiž mají v RE moderátoři playlisty, mohou do určité míry ovlivňovat odehrané skladby sami. V podstatě zcela povinné jsou jen aktuální skladby – to kvůli hudebním vydavatelstvím, ale takto to dělají zřejmě všechna rádia, a nejen privátní.
Jenže ne vždy se volné moderátorské ruce Egrensisu vyplácely. Přibližně v první polovině devadesátých let byla situace úplně jiná. Profesionálně dělaný Dragon u posluchačů vedl. Na Radiu Egrensis si totiž v té době každý moderátor hrál, co chtěl. A tak bylo možno v jedné hodině slyšet Milana Chladila, hard rockovou skladbu, horký diskotékový hit a při troše štěstí i dechovku. Takovéto šoky většinu posluchačů odrazovaly, a tak RE poslouchali snad jen v Chebu – a to asi ještě jen kvůli lokálnímu patriotismu.
Tyto začátky Vosyková omlouvá tím, že nikdo z nás nevěděl, jak se má rádio dělat. Jenže postupem času v RE sice velice pomalu, ale přeci jen začali hudbu poněkud usměrňovat. Posluchači začali z Dragonu přelaďovat na RE. A to přesto, že Egrensis stále vysílá každou neděli v poledne zhruba třicet minut dechovky. Když jsme před časem nedělní dechovku zrušili, ozvalo se nám mnoho nespokojených lidí. A tak jsme ji po několika týdnech zase zavedli. Můj osobní názor ovšem je, že podobný, ne – li vyšší počet posluchačů by RE mělo i bez dechovky. Vždyť tu si můžou její milovníci naladit na ČRo Plzeň, který ji hraje dokonce každý den a který je slyšitelný všude tam, kde hraje RE, dokonce ještě na o něco větším území.
Jak tedy hudební hodina na RE vypadá? Je to dost rozdílné, moderátor od moderátora. Například Radek Šnajdr hrál v pátek 16. března mezi 16. a 17. hodinou toto: Geri Hallywell – Look At Me, pak něco anglicky zpívaného ve stylu Britney Spers, Bon Jovi, Kamelot – Pálava, duet Petra Hapky a Jany Kirschner, Alanis Morriset, Cher – I Got You Babe, nějaká anglicky zpívaná pomalá písnička, Abraxas – Mám rád tvůj styl, Jan Kalousek – Čas sluhů, pak zase nějaká žena zpívala cosi anglicky, pak neznámá píseň od Bee Gees a nakonec naopak notoricky známá Tina Turner – Simply The Best. Nebo jiný příklad: jeden den koncem února, bylo to právě v den mé návštěvy RE, po zprávách otevíral hodinu největší hit skupiny Kraftwerk. Které rádio v Česku by si tohle dovolilo? Ani rádoby progresivní E2 ne.
Na Radiu Egrensis se podle Vosykové snaží dodržovat při výběru hudby několik principů: hrát od známých interpretů nejen hity, ale i písničky, které na jejich deskách jsou, ale v jiných rádiích se nehrají. Odůvodňovala to vcelku rozumně – co bude hitem, totiž do určité míry ovlivňují vydavatelství, když některé písničky z alb vydají na singlu. Posluchačům se ale přitom mohou líbit i písničky, které nikdy jako singl vydány nebyly. Ne že by tohle byl základ úspěchu rádia, ale určitě na tom něco je. A tak se z RE linou jak žhavé hity“, tak i písničky trochu pozapomenuté.
Celkový dojem z dlouhodobějšího poslechu je pak docela příjemný. Dokonce si troufám tvrdit, že na rozdíl od Blaníku i Impulsu mnohem zajímavější – zkrátka písničkový sortiment je zde mnohem širší“. A posluchač zde možná oceňuje právě tuto šíři sortimentu. Napadá mne analogie s nákupem v obchodě. Většina lidí také raději nakupuje v hypermarketech, kde se nechávají omračovat širokou nabídkou zboží, než ve starých dobrých vesnických či sídlištních sámoškách, kde takový výběr nebyl. A podobně je tomu možná i s rádii.
Kdysi jsem slyšel, že dobré hudební rádio musí u posluchače umět navodit správnou atmosféru. Jinou atmosféru tak vytváří oldies stanice, jinou rádio pro teenagery. Ale většina, ne – li všechna tato rádia zároveň tak trochu připomínají atmosférou přehrávání dokola stále stejné kazety. Určitá část posluchačů – netroufám si tvrdit, jak velká – možná po čase zjistí, že běžné hit rádio nabízí jen omezený sortiment písniček a tak buď někam přeladí, nebo si raději pustí vlastní hudební nosič. Není právě zde jedna z příčin poklesu posluchačů rozhlasu? Co když i z hlediska privátních vysílatelů velká a tedy komerčně zajímavá skupina lidí chce slyšet širší spektrum písniček, a ne jen stále ty samé dokola omílané hity?
Opět paralela s obchody: Možná právě rádio, které by navodilo tuto atmosféru širokého písničkového sortimentu, by mělo úspěch. Blaník něco takového do určité míry dokázal, i když jeho šéfové byli opatrní a velmi konzervativní a zůstali u omezeného počtu skladeb, byť tak byly smíchány dosti různorodé styly. Vosyková z RE také tvrdí, že posluchači RE chtějí slyšet mimo současných hitů a pamětnických písniček také rockovou hudbu a taneční scénu. I když mají tyto styly vlastní specializované pořady, téměř v každé hodině má některý z těchto stylů, nebo i všechny, své zastoupení.
Určitý podíl na oblíbenosti RE jistě mají i příjemní a někdy i dost bezprostřední moderátoři. Ti jsou ale na Dragonu také. Co z toho vyplývá pro šéfy rádií, kteří uvažují nad tím, jak oživit zájem posluchačů? Co takhle zkusit napodobit RE? Mezi 100% hudebním formátem (ať hitového rádia pro mladší střední generaci, teenagery, nebo oldies rádia, či country a folk rádia) a rádiem, kde si moderátoři hrají co chtějí, určitě existuje dosti široká střední (možná i zlatá!?) cesta.
V takovém středovém rádiu (i ve smyslu zaměřenosti na široký střední proud) by se 55% skladeb muselo odehrát z playlistu, z čehož určité procento by byly i méně známé skladby známých interpretů. Zbytek by byl na moderátorovi, který by se ale samozřejmě musel držet určitých, logicky nastavených mantinelů. Mnozí asi namítnou – zkusit něco takového, to by bylo velké riziko. Ale proč by to tak nemělo fungovat jinde, když na severozápadě Čech se to osvědčuje? Vždyť mnohé programové prvky od RE převzal Dragon – například několik českých písniček za sebou v každé hodině.
