Druhé turné po Čechách a Moravě přineslo zajímavé zjištění. V oblasti Hané se poslouchala převážně celoplošná rádia (Impuls, Frekvence 1, Evropa 2), v dalších částech Valašska, Slovácka a Vysočiny tomu bylo už jinak. Přesto žádná zásadní překvapení se nekonají.
V Rožnově pod Radhoštěm, v turistické oblasti, se u stánků s občerstvením a restauracích poslouchají převážně rádia jako: Frekvence 1, Orion, Impuls. Jakmile se ale dostanete na Radhošť, zaslechnete i jiné stanice. Třeba Kiss Morava. To poslouchají ve stánku přímo u sochy Radegasta. Na Pustevnách zase uslyšíte Čas a Orion.
Kasárne
Ocitl jsem se blízko Makovského průsmyku. Byla neděle. Jel jsem do Velkých Karlovic a odtud zamířil na Kasárne. Javorníky lákaly. Pro ty, co přesně nevědí, o co jde, stručné vysvětlení. Oblast Kasárne se nachází zhruba ve výšce 1000 m.n.m. Vede sem strmá serpentinová silnice z Velkých Karlovic. Turistická osada s chatami a lyžařskými vleky je už na území Slovenské republiky.
Vstupuji do restaurace. Ptám se, zda mohu platit českými korunami. Je mi vyhověno. Všude kolem mě jenom Slováci. Jsou přece ve své zemi. Paradoxní situace přichází později. Personál má naladěné Radio Orion. Pointa je však v tom, že Češi zásadně chodí do své restaurace ve spodní části a nahoru nechodí. Slováci zase nemají českou měnu a ta slovenská není v české restauraci akceptována.
Rozdělení republiky a vášně jsou zde stále patrné. Jeden slovenský pár chce jet autem do Velkých Karlovic. Číšník jim však říká: „Závora na hranici sice není, ale dál jet nesmíte. Je to státní hranice. Musíte přes Makov. Je to zhruba 40 km objížďka.“ Ve Vsetíně, když říkám recepční tuto historku, slyším odpověd: „No to jsme my…“ A vedle mě u televize, kde mimochodem jde sledovat i Jednotku STV, sedí početná skupina turistů a dělníků ze Slovenska…
Zlín
Ve vsetínské internetové kavárně v pondělí hraje rock z CD. Žádné rádio nějak výrazně nezaznamenávám. V Luhačovicích v jedné z cukráren registruji Radio Čas. Večer už jem ve Zlíně. Ráno u recepčního slyším Radio Rubi, druhý den však poslouchá už Radio Zlín.
Při obědě v restauraci na fotbalovém stadionu Tescomy Zlín hrají české oldies 70. a 80. let. Žádné rádio. Nějaké výběrové CD to je. Večer v pubu Pštros v centru Zlína slyším nějak nezvyklou muziku. Co to je? Ptám se servírky. „To je Fun Radio,“ odpovídá. „Ze Slovenska?“ ptám se. Souhlasně přikyvuje. Když si dávám ještě kebap u bývalých Baťových závodů (Svit) v jednom imbissu, slyším pop, který nenadchne ani neoslní. „Co to posloucháme?“ Ani nevím. Jo Zlín to je,“ otráveně evidentně unavená prodavačka odpovídá na můj dotaz.
Jinak více o městě Zlín. „Je to dědina,“ odpovídá majitel restaurace, když jsem si s ním povídal. „A co boty?“ ptám se. „Rozkradené. Tady už nic není,“ rezignovaně odpovídá. To stejné mi řekla průvodkyně v muzeu bot. „Všechno je vytunelované, Baťa má jen malou výrobnu v Němčí.“ Ptám se: „Kde se stala chyba? „ Odpověď: „Asie. Ta za to může. Ale samozřejmě nejen ona. I ty lidi, co se podíleli na tunelování.“
Avšak ještě před tím jsem podstatnou část dne strávil ve Slušovicích. I tady se vzpomíná na slavnější časy. „Jedete do Slušovic? Za Čubou?“ ptá se mě muž, kterého jsem oslovil, aby mi poradil s cestou. „Jo to byly časy. Čuba už je minulost. Zbyla čtyřproudová silnice do vesnice, rozpadající se dostihové závodiště. Zrezivělá výstavní síň JZD Slušovice. Aspoň, že mlékárnu zachránili Francouzi,“ oznamuje mi, co mám čekat. Jeho slova se naplnila. Místo dostihového závodiště je aspoň golfový green…
Jsem ve slušovické pizzeriii. Hraje mi k dobré chuti Kiss Publikum. Když platím, bavím se se servírkou o místních rádiích. „Proč posloucháte Kiss Publikum?“ zeptám se. „Ani nevím. Někdo to zapnul, tak to hraje,“ odpovídá. „Jaké je Radio Zlín?“ vyzvídám. „To je pro mladší. Raději poslouchám Radio Impuls. Na chatě nám hraje Radio Apollo. Líbí se mi. Hraje staré české písničky,“ objasňuje. „Proč máte ráda Impuls?“ Nejasná odpověď ve smyslu, že Impuls je prostě profesionální rádio. Je to prostě poznat… Dodávám. Oné slečně bylo okolo 25 let.
Chystám se odjet ze Zlína. Ještě ráno navštěvuji sídlo místních rádií: Zlín a AZ. Když se tak rozhodnu, fascinuje mě, kde všude stanice sídlí. Místní rádia „jednoho muže“ jsou tentokrát umístěna téměř na vesnici u Zlína. Na kopci u fotbalového hřiště. Žádná cedule mě k nim nenaviguje. Ptám se kluka na kole, abych to vůbec našel. Adresa totiž neobsahuje název ulice. Jen číslo popisné: Mladcová 400. „Pojedete do kopce a u vysílače to je,“ zní rada.
Tak, jak to tady vypadá? Představte si vesnici a jedno fotbalové hřiště. U něj na samotě u lesa větší rodinný dům, tak dvougenerační. A u něj vysoký vysílač. Přesně takto vypadá sídlo Radia Zlín a AZ, jemuž se familiérně říká „AZetko“. Obě patří jednomu pánovi, který drží pevnou ruku nad oběmi stanicemi. Ta první hraje Dost dobrý pop a ta druhá je Prvním rockovým rádiem na Moravě.
Jsem vpuštěn do budovy. Před ní je početný vozový park. „Za kým jdete?“ ptá se recepční. „Pan Zatloukal ale tady dnes zrovna není. Je v Praze,“ zní odpověď na mou prosbu o setkání. To je ale smůla! Včera jsem byl ve Zlíně, zítra už tu nebudu. Zrovna v Praze. Tam jsem celý rok. Ve Zlíně jednou za čtyři… „A je tu aspoň pan Uhřík?“ vyzvídám. „Má dovolenou. Ten je ale jenom moderátor a občas dělá hudbu. Ale všechno jde přes pana Zatloukala…“
Odpoledne jsem už v Lešné u Zlína. Máte tu luxusní Zoo!! To říkám těm, co jsou ze Zlína a ani si to neuvědomují… Slyšel jsem tady hrát Frekvenci 1 a Radio Zlín. Zlín slyším i v kroměřížské internetové kavárně.
Slovácko
Další den jsem už ve Velehradě u Uherského Hradiště. V kempinku jsou mladé slovenské holky. Brigádničí pro paštikáře z Babic. V kiosku se poslouchá AZetko. Charakteristika? Velmi široký, nijak omezovaný rockový formát. U táboráku se poslouchají písničky na přání na Kiss Publikum. Moderátor se hezky poslouchá a hudba, ale ano, taky…
O tom, že Kiss Publikum frčí u náctiltých, svědčí i to, že jeden kluk čile chatoval na webu rádia Kiss Publikum v kavárně v Hradišti. Očkem jsem mu tam koukal…
Na co se dívali slovenští dělníci ubytovaní v kempinku ve Velehradě? Přepínali z Novy na Jednotku STV. Popravdě řečeno. Ono nic v pohoří Chřiby nic jiného naladit nešlo… Jak na mne působila Jednotka STV? Hodně blízko komerce. A té češtiny u veřejnoprávní televize. Například Sex ve městě jede s českým dabingem… „A že vám to nevadí?“ rýpavě se obracím na své slovenské spoludiváky. „Vždyť je to jedno. Jsme stejně v té Unii.“ Co dodat…
Sobotní Buchlovice jsou nádherné. Je totiž pěkně. Na zámek míří davy lidí. Na náměstí zní Český rozhlas 1 -Radiožurnál. Odkud to jde? Z jednoho okna, kde se zrovna maluje… V kiosku v Buchlovicích prozměnu se dívají na Očko. Ta televizní grafika mě prostě dostává. Jste pro mě jedničky!
Odpolední Kyjov je vylidněný. Je horko k leknutí. Všichni jsou u vody. Jenom pár pivařů na náměstí sedí v hospodě. Překvapivě tam hraje Radio Rubi. A aby toho nebylo málo, tak také u kiosku o dvě ulice dál…
Cesta autem z Kyjova do Brna je úchvatná. Morava, krásná zem… Hned bych se stal posluchačem Českého rozhlasu Brno. Slovácko za to stojí a musí se tady líbit každému. Až teprve tady chápu, proč mám tak rád Litoměřicko. Perlu severních Čech. Bude to kvůli těm vinicím u Velkých Žernosek, jež se tyči nad propastným údolím řeky Labe. Českým Rýnem…
Nenechte si ujít! Příště pokračujeme směrem Brno a Vysočina…
