Z jistého výkladu příslušného zákona tak vyplývá. Ale v době, kdy nikde není žádných peněz nazbyt, natož veřejnoprávních, navíc v době, kdy frekvence se rovnají spíše přírodnímu bohatství, protože jejich zdroje nejsou nevyčerpatelné se zdá, že literu zákona lze naplňovat a „naplňovat“.
Jak to dělá veřejnoprávní rozhlas? Zaštítěn zákonem bobtná a bují a na základě desítky let starých pracovních schémat vytváří jako na běžícím pásu jedno krajské studio za druhým. Potýká se přitom se spoustou problémů, které s velkým vypětím sil úspěšně zdolává (Hradec, Pardubice) a hlásí „nahoru“ jejich splnění. Na první pohled statečná a tvůrčí rozhlasová práce. Je však nutné, aby byla vykoupena takovou dřinou, potem a tolika penězi? Po bližším prozkoumání však vzniká dojem, že se vytváří teplá odkládací místečka pro lidi, kteří nejsou dost dobří na celoplošné působení. Celý tento proces je jen důsledkem neschopnosti opustit staré myšlení a staré pracovní a organizační metody.
V době moderní techniky (kterou i veřejnoprávní rozhlas disponuje) by přeci ke splnění požadavku zákona stačilo vytvořit síť krajských zpravodajů, vybavených pouze jednou kanceláří a nezbytnou mobilní a počítačovou technikou. Když se totiž podíváme na vysílací schéma jednotlivých krajských studií, zjistíme, že se sobě podobají jak vejce vejci. Nejen po hudební stránce, ale i po stránce obsahové. Ono se toho totiž nejen na území tří bývalých okresů (Zlín, Karlovy Vary), ale i na území podstatně větším každodenně tolik neděje, aby to smysluplně zaplnilo seriózní zpravodajství, jaké od veřejnoprávního rozhlasu očekáváme a jaké si ostatně i v koncesionářských poplatcích platíme. Pak se sklouzává k bulváru, nepodstatným detailům, umělému roztahování příspěvků nebo i reprízám, jejichž informační hodnota je obsažena v jedné větě a zbytek je vata a šum.
Hudbu, která se na regionálních okruzích ČRo hraje, není přece třeba, až na výjimky vybírat na 14 místech republiky. Na prezentaci hudebního dění v kraji by bohatě stačil jeden tématický pořad. Jedno centrální odbavovací pracoviště (a nemusí být vůbec v Praze, abych nebyl obviněn z pragocentrismu) pro hudbu a v přesně stanovených časech (lhostejno, zda jednou, dvakrát či čtyřikrát do hodiny) „odpojováky“ se vstupy krajského zpravodajství. Ani ty by nemusely být vysílány „živě“ z krajů, ale o pár minut dříve exportovány do centrálního odbavovacího pracoviště. To pak zabezpečí, že v příslušných časech posluchač uslyší na „své“ frekvenci informace ze „svého“ kraje. Řada soukromých rádií takto funguje minimálně v oblasti reklam, proč by tedy toto nemohlo fungovat i ve veřejnoprávním případě?
Uvedený systém by umožňoval seznamovat posluchače i s děním v jiném kraji, např formou publicistického pořadu, sestaveného z krajských příspěvků, ale vysílaného společně pro všechny regiony. Při koncepci samostatných studií se totiž při troše smůly např.v Hradci nedozvíte, co se děje v Pardubicích, Zvlášť markantní je to již v případě motoristů, přijíždějících do Prahy, kdy se na frekvenci 100,7 nedozvíte, je-li Strakonická ucpána až v Praze a na frekvenci 92,6 je li problém okolo Cukráku. Kromě uvedených krátkých zpravodajských vstupů by mohla být vyhražena pro kraje i jeden ucelený časový úsek, kde by se prezentovaly rozsáhlejší příspěvky (nejen zpravodajské, ale i publicistické, kontaktní, hudební či dramatické). A tyto typy pořadů by mohly být zpřístupněny formou např. večerního společného vysílání i posluchačům v ostatních regionech. Proč by posluchači např. v Brně měli být ochuzeni o některé jistě kvalitní pořady např. plzeňského studia?
Tato koncepce by samozřejmě znamenala říznout do živého – nebylo by potřeba tolik lidí k zabezpečení vysílání, odpadly by nicneříkající vatové výplně vysílacího času a troufám si tvrdit, že by to stálo podstatně méně peněz, které by mohly být věnovány na rozvoj dalších aktivit, které by veřejnoprávní rozhlas měl zabezpečovat – např. vysílání pro mladé (ČRo 4). Samozřejmě, že by se ztratila „pseudosamostatnost“ jednotlivých studií, která by si musela přestat hrát na vlastním regionálním písečku, ale zapojit se do týmové práce.
