Tak to málem dopadlo s provozovateli malých internetových rádií v USA. Státní úředníci si vymysleli novelu zákona, která měla zabránit finančnímu zruinování malých internetových rádií. Díky iniciativě jednoho senátora se ale návrh nedostal do senátu a rádia tak dostala šanci na přežití. Zákon, který měl malé vysílatele chránit, byl totiž postaven tak, že by během krátké doby všechna drobná rádia spolehlivě vymýtil.
Možná že si i Vy občas naladíte nějaké americké internetové rádio. V současné době se už začíná s měřením poslechovosti rádií v síti. Brzy tak už možná budeme vědět, kolik Čechů poslouchá právě americké stanice. Právě těm, které nenabízí jen běžnou komerční hudbu, přitom hrozilo ještě před pár dny vymření.
Malá internetová rádia trápí stejně jako u nás i v USA poplatky za autorská práva na hudbu. V USA existují 4 000 internetových rádií. (Terestrických tady najdeme necelých 10 000.) Před necelými dvěma lety vznikl návrh nazvaný Small Webcasters Amedment Act. Ten se měl týkat rádií, jejichž roční příjmy nedosáhnou více jak 1 250 000 dolarů. 20. června 2002 totiž vstoupilo v platnost nařízení, které určovalo webovým stanicím platit 0, 07 centu za písničku a posluchače. Americká obdoba naší OSA CARP (Copyright Arbitration Royalty Panel) a RIAA (Recording Industry Association of America) přitom požadovaly dvojnásobek.
To že se podařilo poplatek zmenšit na polovinu byl sice úspěch, pro menší provozovatele bylo ale i tak jeho placení problémem. Aby byla zkáza dokonalá, měly by se poplatky zaplatit zpětně až do 1. ledna 1998. Po půl roce bylo jasno, že případ malých stanic se musí řešit zvlášť. Vznikl tak návrh Small Webcasters Amedment Act krátce označovaný SWAA. Ten počítal s jiným způsobem výpočtu poplatků pro rádia, která nedosahují ročně zisku více jak 1 250 000 dolarů. Ty by měly platit buďto 8 až 12 procent svého obratu nebo 5 až 7 procent svých výdajů. Rozhodující je, která částka je vyšší. A do výdajů se započítávají i náklady na vlastní rozjezd rádia. To znamená nemalá částka nutná k pořízení techniky nutné na spuštění vlastního vysílání. V takovém případě by musel provozovatel zaplatit ještě víc, než kdyby se na něj vztahovalo pravidlo 0,07 centu za posluchače a song. SWAA by vyřešil problémy jen malé skupiny rádií. Pokud by se nepodařilo přijetí novely zastavit, broadcasteři by se dostali do svízelné situace a zákonodárci by přitom měli dobrý pocit z vyřešeného problému. Rádia by tak ale musela často platit i více než 200 procent svých skutečných příjmů.
Zákon prošel sněmovnou. Do senátu se nedostal. Někteří sice obviňovali senátora Jesseho Helmse, že se zastavením projednávání zákona chtěl jen zviditelnit, ale buďme mu přeci jen vděční. Určitě se i mezi českými posluchači najde pár těch, kteří si naladí v síti americkou stanici, která nabízí trošku jinou hudbu než všechna ostatní rádia.
Jakžtakž únosná situace by ještě byla pro stanice, které ročně dosáhnou příjmu pod padesát tisíc dolarů ročně. Ty musí platit paušální částku dva tisíce ročně.
Proti návrhu byl i hudební průmysl, který si moc dobře uvědomuje nutnost těchto malých stanic. Právě tady mají šanci se prosadit noví talenti. Někteří z nich pak jednou skončí ve spárech některé velké nahrávací společnosti a místo malých žánrových rádií je budou hrát stanice třeba i po celém světě.
Některá rádia chtěla boj s byrokracií vzdát. Bill Goldsmith, majitel kalifornského rádia Paradise, se nevzdal a vyčkával lepší časy. Aby si čekání zkrátil, vytvořil si stránku, na které vyjádřil názor, že rádia si vymyslí strategie, jak nařízení obejít. Hlasy proti vysokým poplatkům nekritizovali jen zničení “rozhlasových živnostníků“ ale i újmu kulturní. Jako první zkrachují žánrová rádia pro malou skupinu posluchačů. A pak také studentská rádia, která provozují studenti ve školách. Zvýšení poplatků by znamenalo i víc reklamy. V takovém případě by se část nemnoha posluchačů internetových rádií vrátila ke klasickému signálu z éteru. Klasická rádia, která vysílají terestricky v důsledku nového nařízení navíc uvažovala o tom, že vysílání po síti zruší. Dříve totiž terestricky vysílané stanice nemuseli za internetové vysílání platit žádné poplatky navíc.
V boji o přežití se provozovatelé malých rádií snažili vyjednat si se svazem hudebních vydavatelství RIAA mírnější podmínky. Patová situace se začala řešit a v dubnu roku 2002 byly na světě nové podmínky. Ty určují poplatek 0,0726 centu za písničku a posluchače nebo 1, 17 dolaru za hodinu. Rádia která vysílají pouze pro své abonenty, odvádějí 10, 9 procent poplatků od předplatitelů. Menších rádií se nařízení netýká. Ty si mohou s RIAA dohodnou individuální podmínky, které je nezruinují a zároveň nebudou šidit umělce a nahrávací společnosti.
Rádia si mohla definitivně vydechnout teprve teď, kdy Copyright Office, státní úřad zodpovědný za autorské právo, návrh z loňského dubna schválil. Rádia jsou tak zachráněna. Překážky jsou odstraněné. Doufejme jen že i u nás nastane větší rozvoj internetových rádií, které zpestří nabídku českých stanic.
