Mladý, cílevědomý a perspektivní člověk toužící po kvalitní muzice to nemá v krajích českých vůbec jednoduché. Cédéčka jsou drahá, Napster takřka za hranicemi zákona a česká rádia? Kromě country rádií, která jsou přece jen namířena na vyšší věkové skupiny, hrají až na pár výjimek téměř naprosto stejně nudně: pár novinek s potenciálem budoucích hitů, řada osvědčených hitů posledních měsíců a klasické obehrané hity devadesátých a vyjímečně také osmdesátých let. Mladému člověku tak nezbývá nic jiného než zakoupit satelit nebo se nastěhovat do pohraničí a nasměrovat anténu k sousedům.
Je to opravdu tak zlé? Bohužel ano. Když vynecháme country rádia (Country Radio, Radio Brno Valc, Radio Karolína, Eldorádio, Radio Melody, Radio Apollo), jejichž na evropské poměry nadprůměrný počet je dán naší čundr-tradicí a dvojku Blaník-Čas, která svoji existenci postavila na momentálně velmi úspěšné kombinaci pop/rock/folk/country/straré_dobré_budovatelské_hity, zbyde nám hrouda rádií, které od sebe rozezná jen opravdový znalec. Abych nepřeháněl, můžeme ještě vyčlenit Goldies rádia Faktor 2, Šumava, Jizera a Radiohrad, taneční Krumlov, rockové AZ Radio, náročnější Classic FM, křesťanský Proglas nebo všemuvymykající se Radio 1.
Jenže to je žalostně málo. Zbývá nám několik desítek stanic (včetně všech celoplošných rádií), jejichž formát osciluje v intervalu CHR – Hot AC – Soft AC. I v tomto úzkém rozsahu si rádia v jednotlivých krajích rozdělila posluchače podle věku, ale ani toto rozdělení není trvalé a neustále se mění. Nárůsty a v poslední době hlavně poklesy posluchačů totiž rádia nutí k dalším a dalším drobným úpravám formátu. Za zmínku stojí v této skupině snad jen Evropa 2, která se dodnes brání „umělcům“ typu Lunetic, Ha-ha, Holki nebo Ilona Csáková a navíc vyjímečně naservíruje zajímavější muziku jako Manic Street Preachers, Morcheeba, Massive Attack nebo Monkey Business. Bohužel i ona jinak zcela podléhá obecným trendům.
Kde hledat příčiny tohoto smutného jevu? Je jich několik.
- Přehuštěnost – Na tak malý trh je u nás příliš mnoho rádií. Důsledky jsou jednoznačné, většina stanic se potácí na hranici přežití, což znamená, že se bojí kamkoliv uhnout. Změna formátu totiž v praxi téměř vždy nejdříve vyvolá pokles posluchačů a to by průměrně úspěšné lokální rádio nemuselo přežít.
- Vydavatelství – Česká rádia se hudebním vydavatelstvím nejsou schopna vzepřít. V případě, že např. Chinaski vydají nový singl, nabídne tento příslušné vydavatelství našim stanicím, která jej nasadí do nejvyšších rotací a vzápětí je z něj hit. Po dobu několika týdnů ale na našich rádiích takřka neuslyšíte žádný starší singl od Chinaski, nedej bože snad písničku, která jako singl nikdy nevyšla – ty se totiž u nás nehrají vůbec. Přitom výběr singlů není vždy nejzdařilejší, např. poslední singl rádii milované Lucie bych se nebál nazvat tragickým.
- Špatné příklady – Ne vždy v krátké historii rozhlasového vysílání v Česku byla situace tak tristní jako dnes. V éteru se objevovaly velmi zajímavé stanice, z nejrůznějších příčin ale bohužel buď brzy zanikly nebo byly pohlceny některým silným rádiem a přizpůsobily se. Ať už se jednalo o brněnské Radio Hády (dnes Kiss Hády), opavské Radio Attack! (dnes Evropa 2 – Morava), pardubické Radio Panag nebo pražské Radio Rokko, ani jedno z nich se přes řadu téměř fanatických příznivců proti ostatním stanicím dlouhodobě neprosadilo.
Důvod čtvrtý – chybějící výchova?
Když se podíváme na východ k našim slovenským bratrům, zjistíme, že na tom vůbec nejsou tak špatně jako my. Tamější rozhlasová scéna má spoustu problémů, ale např. Radio Twist, Fun Radio nebo Radio Okay by se svým programem v našich podmínkách nehrály žádné podřadné role a dost možná, že by se objevovaly i na špici Mediaprojektu. I z tohoto důvodu by mohlo být zajímavé udělit pražskou licenci 90.3 FM slovenskému Twistu – jeho program by mohl v zaprášeném pražském éteru zvednout slušnou vichřici.
Čím to, že se na Slovensku tak urodilo a u nás stále sklízíme bejlí? Jedním z důvodů může být třetí program veřejnoprávního rozhlasu – stanice Rock FM Radio, která rozhlasovou scénu na Slovensku ovlivnila velkou měrou. Rock FM Radio je celoplošnou stanicí pro mladé, která díky koncesionářským poplatkům dostala příležitost, aby svým způsobem zformovala část posluchačstva a následně ovlivnila i formáty soukromých stanic.
Ačkoliv poslechovost Rock FM Radia klesla za posledních šest let z třiceti až na necelých třináct procent posluchačů denně, svou úlohu stejně jako podobná rádia v Německu (ARD), Rakousku (ORF) nebo Velké Británii (BBC Radio 1) stále plní. Přes den na těchto stanicích uslyšíte zpravidla běžnou komerční muziku (byť v kultivovanějším podání než je zvykem u nás), ale jak se slunce blíží k západu, tak se v programu objevují stále zajímavější skladby a méně obvyklé žánry.
Naskýtá se poslední otázka: Proč podobné rádio nevzniklo i u nás? Jaktože se Český rozhlas věnuje pouze starším věkovým skupinám? Vždyť ČRo 1 je informačně-hudební stanicí zasahující převážně čtyřicátníky a starší, ČRo 2 míří zcela jasně mezi důchodce a klasická hudba na ČRo 3 přece jen oslovuje hodně úzkou skupinu obyvatelstva. Nechybělo mnoho a měli jsme i ČRo 4 – s tímto projektem přišel bývalý ředitel Českého rozhlasu Vlastimil Ježek, ale projekt se nikdy nedočkal realizace.
Podle vyjádření šéfredaktora radiožurnálu Alexandra Píchy se „čtyřky“ Českého rozhlasu asi hned tak nedočkáme: „Zřízení ČRo 4 jsem navrhoval v roce 1994, dokonce jsem proto zpracoval analýzu na Gremium ČRo. Důvodem byly moje osobní zkušenosti ze zahraničních veřejnoprávních rádií (BBC, ARD, ORF) a také to, že ČRo zatím neposkytuje program veřejné služby pro mladší generaci. Tehdejší
generální ředitel Vlastimil Ježek potřebu takové stanice rychle pochopil, ale Českému rozhlasu se nepodařilo získat pro tyto účely VKV kmitočty.
Situace se asi delší dobu nezmění, protože prioritu v osazování VKV kmitořty má pochopitelně ČRo 2 – Praha. Dosavadní střední vlny totiž
vzhledem k jejich nízké technické kvalitě opouští stále více posluchačů.“
Jednoduché řešení našeho problému asi neexistuje, česká rozhlasová scéna prostě bude muset ještě vyzrát a pravděpodobně i bez toho, že by těžkou cestu razila veřejnoprávní „čtyřka“.
