Permanentní nejasno je okolo poplatků autorským svazům. Na sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovního ruchu se obracejí majitelé a provozovatelé služeb a žádají vysvětlení. Přitom novela autorského zákona s pozměňovacími návrhy Senátu prošla poslaneckou směmovnou, byla podepsána prezidentem, a je platná od 23. února 2005. Sporný zákon totiž čeká na vysvětlení u Evropské komise a může se mnohé změnit.
Provozovatelům hotelových služeb se podařilo přesvědčit poslance, aby zrušili autorský zákon o odvádění poplatků autorským svazům. Cena byla dříve stanovena dohodou na 9 korun a šedesát haléřů denně za hotelový pokoj vybavený televizním a rozhlasovým přijímačem. Úpravu zákona se podařilo prosadit i přes zamítavé stanovisko vlády,
ministerstva kultury a i přes názory některých odborníků na autorské právo.
Úleva provozovatelů hotelových služeb jde podle jejich závěrů nad rámec mezinárodních smluv a Česká republika se dostává do konfliktu s evropským právem. Hoteliéři uvádějí jako hlavní argument to, že hotelový pokoj není
veřejným prostorem, smí se v něm pohybovat pouze ten, kdo se řádně ubytuje a zaplatí. Pořady podle nich nesleduje veřejnost, ale jednotliví zákazníci, a je na jejich uvážení, zda službu využijí.
Správci autorských práv naopak sdělují, že sledování veškerých pořadů mimo vlastní soukromí je „sdělování veřejnosti“. Nejde totiž o nikoho z rodinných příslušníků provozovatele hotelu, na kterého by se povinnost platit poplatek nevztahovala, ale o „veřejnost“. Nekompromisně hlásají, že hotelové pokoje jsou veřejným místem, jsou obývány veřejností, a jde tudíž o veřejnou produkci. Ohánějí se přitom mezinárodními smlouvami; především Bernskou úmluvou o ochraně literárních a uměleckých děl, dále úmluvou o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací, rovněž
tak Smlouvou Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o právu autorském a dohodou TRIPS o zacházení s právy autorskými a právy umělců, výrobců záznamů a vysílatelů a konečně i Směrnicí Evropské unie
2001/29/ES.
Protistrana naopak ústy svých právníků vzkazuje, že hotelové pokoje nejsou veřejným místem v souladu s praxí mnoha evropských zemí (členů i nečlenů EU), kde se provozování televizních přijímačů v hotelových
pokojích za další užití díla na veřejnosti nepovažuje (např. Rakousko, Belgie, Irsko, Velká Británie, Španělsko atd…). Současné směrnice EU považují za nedokonalé a lokálně nedořešené. Judikát Evropského soudu navíc dodává, že evropská direktiva neposkytuje dostatek informací, aby soud mohl rozhodnout, zda hotelový pokoj je či není veřejným místem. Otázka musí být řešena v souladu s právem jednotlivých zemích EU, píše se v jejich memorandu.
Ministerstvo zahraničí a Ministerstvo kultury ČR, které mělo Evropské komisi vysvělit sporný zákon, se k danému problému dosud nevyjádřilo. Je ovšem možné, že české vysvětlení popožene evropské poslance k jasnému stanovisku
v rámci celé Evropské unie a česká ministerstva vyčkávají.
