Ačkoliv největším českým internetovým broadcasterům kouká z uctivé vzdálenosti na záda, jeho program je bezkonkurenčně nejbohatší a o velikosti jeho redakce si mohou soukromá celoplošná rádia nechat jen zdát. Řeč je o studentském Radiu Akropolis.
Pokud budeme pátrat po kořenech Radia Akropolis, dostaneme se až na počátek devadesátých let, kdy prostory strahovských vysokoškolských kolejí ozvučoval místní rozhlas. V nejbližší době se Akropolis objeví v nabídce kabelové UPC a jeho provozovatelé nevzdávají ani boj o terestrickou licenci. O jeho historii, programovém a hudebním formátu, ale i o technologii a budoucnosti internetového vysílání všeobecně jsme si povídali s šéfem publicistiky Radia Akropolis Jakubem Boučkem.
Můžete přiblížit historii Radia Akropolis?
Radio Akropolis vzniklo z taktéž internetového Radia Strahov, které fungovalo na strahovských vysokoškolských kolejích od roku 1992. Pouze na vysvětlenou dodám, že Radio Strahov nejprve vysílalo za pomoci rozvodů strahovského kolejního rozhlasu a až od roku 2000 vstoupilo na půdu internetu. Původně se jednalo o rádio zaměřené především na dění na strahovských kolejích a na ČVUT, a teprve postupně se začalo více orientovat i na nezávislou hudební scénu a na šířeji zaměřenou publicistiku.
V roce 2002 nám vzhledem ke stále se rozšiřujícímu programu dosavadní prostory a technické zázemí přestávaly stačit. V té době došlo ke spojení Radia Strahov a Paláce Akropolis jako kulturně si více než blízkých projektů a k následnému vzniku Radia Akropolis, které začalo počátkem tohoto roku z nových prostor v pražské Akropoli vysílat.
Kdo Radio Akropolis provozuje a kteří lidé jej vedou?
Provozovatelem Radia Akropolis je, stejně jako tomu bylo u Radia Strahov, především Studentská unie ČVUT, jejíž součástí Radio Akropolis je, a to společně s Českým vysokým učením technickým v Praze.
Vedení našeho rádia je, vzhledem k jeho nekomerčnosti a tedy vzhledem k financím, kterých není nikdy dost, pojato dosti minimalisticky. Tvoří je dva placení zaměstnanci ,a to šéfredaktor Pavel Zelinka, ten má na starosti vše od hudební dramaturgie, přes personalistiku až po financování, a šéf publicistiky Jakub Bouček, který se stará kromě redakce publicistiky také o program, propagaci a grafiku. Kromě nás „šťastných a placených“ tvoří vedení rádia ještě šéf techniky David Bursík a Štěpán Brož, který vytváří streaming a stará se něj.
Jak vypadá váš program? Vysíláte i zpravodajství?
Radio Akropolis pochopitelně dodržuje nepsané pravidlo, že „show musí poračovat“, a tak vysílá sedm dní v týdnu 24 hodin denně, ale (a u internetového rádia myslím, že zcela pochopitelně) živé vysílání netvoří celých 24 hodin. Vzhledem k tomu, že zájem posluchačů se na internetu soustředí na odpoledne a večer spíše než na klasické ranní hodiny, vysíláme moderovaný program právě v tomto čase. Celkem každý den 8 až 9 hodin živého vysílání.
Koncepčně je program Radia Akropolis založený systému střídajících se hudebních bloků a publicistických pořadů a na postupné gradaci hudební části programu. V praxi to znamená, že například ve středu začíná živé vysílání v 15.00 vcelku poklidnou taneční hudbou, pokračuje živým DJ’s setem, v 18.00 končí první blok hudebních pořadů a do 19.00 vysíláme filmový magazín. Od 19.00 pokračuje taneční hudba, směrovaná více do elektroniky, až do 21.00, kdy začíná pořad věnovaný studentským zájmům a dění na vysokých školách. Od 21.30 pak nastupuje pořad psychedelické hudby a vysílání končí v jednu v noci Jungle a Drum‘ n‘ base.
Na druhou část otázky, tedy jestli máme zpravodajství, musím říci, že nemáme a myslím, že v našem případě ani není důvod, abychom se o ně snažili. Zpravodajství, má-li se dělat pořádně, je věc finančně i personálně velmi náročná, a tak raději riskujeme, že si posluchač „odskočí“ poslechnout zprávy jinam, než abychom nabízeli podprůměrné zpravodajství za každou cenu.
Co se týká informací, klademe hlavní důraz na publicistiku, tedy na obor, kterým se u nás v rozhlasové “branži“ zabývá málokdo, a snažíme se tedy posluchače přilákat na informace, které se jinde nedozví. Proto máme specializované pořady věnující se nejen relativně klasickému filmu, ale i pořady věnované divadlu nebo literatuře. V našem programu je ale také možné najít třeba pořad pro tělesně hendikepované a další. Celkem se jedná o patnáct publicistických pořadů, týdeníků a čtrnáctideníků.
Musím ale dodat, že část těchto pořadů vyrábíme ve spolupráci se specializovanými servery, protože bychom jen těžko udrželi takové množství interních odborníků. Takže kupříkladu pořad o počítačových hrách připravujeme společně s www.gamecenter.cz, nebo pořad o filmu s www.filmweb.cz.
Jak vypadá váš hudební formát? Vysíláte specializované hudebné pořady?
Základní hudební mix má rozsah od taneční hudby přes rock, world music ( a upozorňuji že i když také dechovka se dá bezpochyby označit za world music, s tímto žánrem se u nás posluchači věru nesetkají) až po nové jazzové proudy.
Specializovaným hudebním pořadům se snažíme dávat opravdu velký prostor, a tak mají posluchači možnost setkat se s velmi širokým spektrem od čistě hip-hopového pořadu přes regge, českou alternativu a metalový pořad na straně jedné až po ambient a industrial na straně druhé.
Podle vašeho webu v Radiu AKropolis pracují desítky redaktorů, dokážete je zaplatit nebo pracují pro studentské rádio pouze z nadšení?
Vím, že redakce čítající osmdesát redaktorů vypadá na první (a pravděpodobně i na druhý a třetí) pohled nesmyslně, ale je to skutečně tak. Práce redaktora ovšem v našem případě neznamená osm hodin denně pět dní v týdnu. U hudebních pořadu to znamená, že co člověk to pořad, přičemž většina pořadů jsou týdeníky se stopáží maximálně tři hodiny. Personálně velmi náročná je publicistika. Na každém z publicistických pořadů pracují týmy dvou až šesti lidí. V tuto chvíli už se myslím stává počet osmdesáti redaktorů uvěřitelným.
Asi je téměř zbytečné při již zmiňované nekomerčnosti Radia Akropolis dodávat, že redaktoři nejsou placeni, ale zároveň bych jako jediný důvod práce v Radiu Akropolis neuváděl pouze nadšení. Podstatným důvodem je nepochybně také praktická zkušenost, kterou u nás redaktor podílející se například na přípravě jednoho z publicistických pořadů získá. A vzhledem k tomu, že většinu redakce publicistiky tvoří studenti žurnalistiky, je to pro ně jedinečná možnost jak si vyzkoušet, co všechno příprava příspěvků, rozhovorů, nebo koncipování pořadu skutečně obnáší.
Je nesporné, že v komerčním rádiu by takto široké zkušenosti získávali jen těžko, pokud vůbec.
Máte představu o poslechovosti vašeho rádia? Plánujete prodávat reklamu nebo jste čistě nezisková organizace?
Ano a ne. Představu o poslechovosti máme, bohužel však opravdu jen představu, protože systém, který používáme, nám neumožňuje vidět koncového uživatele, ale často vidíme pouze server, přes který je k nám připojen. Asi nejpřesnější informace nám tedy poskytují statistiky návštěvnosti stránek, kde se počty pohybují kolem pěti set unikátních přístupů týdně a návštěvnost má k naší radosti stále vzrůstající tendenci.
Jak už jsem říkal, Radio Akropolis je neziskovým projektem, takže prodej reklamního času neplánujeme. V současnosti se chystáme pouze nabídnout možnost sponzoringu pořadů a uvažujeme o vysílání omezeného množství spotů v rámci reciproční propagace.
Financování Radia Akropolis tedy i do budoucna zůstane na bedrech ČVUT, které v platí provozní náklady, na Paláci Akropolis, který nám poskytuje azyl a podporuje naše kulturní projekty a na našich schopnostech získávat granty.
Je známo, že jste se neúspěšně účastnili licenčních řízení, plánujete i nadále terestrické vysílání? A co kabelové nebo satelitní?
Zatím jsme se zúčastnili pouze jednoho licenčního řízení, a i když neúspěšně, rozhodně ne naposledy. Naším cílem je vytvořit pražské vysokoškolské rádio, a toho je bez terestrického vysílání velmi těžké, ne-li nemožné, dosáhnout. V současné době proto chystáme projekt, který nabízí možnost, na nějakou dobu asi poslední, jak se do pražského éteru “vmáčknout“, ale víc zatím neprozradím.
Co se týká kabelu, to je tedy budoucnost mnohem bližší, a pokud se vše podaří, měli bychom se počátkem nového akademického roku objevit v kabelových rozvodech společnosti UPC.
Posluchačům nabízíte streamy od 30 do 120 kbps a navíc v různých formátech. Kdo má tak kvalitní technické řešení na svých bedrech? A kdo jej financuje?
Tak touhle otázkou jste potěšil našeho streamaře Štěpána Brože, a ani nevíte jak. Streamy jsou jeho dítkem a pýchou a ani se nedivím, protože specielně co se týká formátu Ogg Vorbis, jsme jedním z prvních rádií, které tento formát používá. Ale za možnost vysílat takovým spektrem streamů vděčíme jednak ČVUT, a za druhé Klubu Studentské unie ČVUT Silicon Hill a organizaci Cesnet, díky kterým máme možnost být připojeni na páteřní síť Cesnetu a tudíž vysílat v opravdu vysoké kvalitě.
Pokud jde o financování, zde patří opět dík ČVUT a Cesnetu. Díky těmto organizacím máme připojení zdarma a můžeme si tedy dovolit vysílat v tolika a tak kvalitních streamech.
V současné době se ke stávajícím streamům chystáme připojit dva další ve formátu mp3, a to 32 a 128 kbps
Jakým systémem vysílání odbavujete?
Vysílání odbavujeme dvěma způsoby. Prvním při živém vysílání, kdy je veškeré vysílání odbavováno ručně, protože nepoužíváme žádný z klasických odbavovacích systémů. Druhý způsob přichází ke slovu po skončení živého vysílání. Tehdy předáváme odbavení vysílání počítači, který z předdefinovaných složek vybírá náhodně skladby. Musím přiznat, že tento systém není úplně ideální pro malou ovladatelnost během samotného vysílání, ale v současnosti již připravujeme do provozu jeho novou verzi, která kromě větší ovladatelnosti umožní i spuštění jukeboxu, kde si budou moci posluchači sami vybírat skladby a ty zařazovat do aktuálního playlistu.
Máte vyřešeny vztahy s organizacemi OSA a Intergram?
Kdybychom neměli, tak se krčíme v koutku a nedáváme o sobě raději moc vědět, neboli ano. S oběma organizacemi máme uzavřeny smlouvy a vzhledem k tomu, že nepoužíváme automatický odbavovací systém, redaktoři nadávají a zuřivě píší playlisty.
Jak vidíte budoucnost internetového vysílání?
To je vlastně několik otázek v jedné. Za prvé je tu kvalita připojení a hlavně cena. V současnosti není poslouchání internetových rádií masovou záležitostí a ještě nějakou dobu asi nebude. Pokud potencionální posluchač nemá pevné připojení, velmi pečlivě si rozmyslí, jestli své peníze a rychlost načítání stránek obětuje poslechu internetoveho rádia. Záleží tedy hodně na poskytovatelích připojení a cenách.
Je také otázka, jak se k internetovému vysílání postaví zákonodárci a potažmo regulační orgány. Nekontrolovatelnost a tedy volnost internetu budí stále ještě velké obavy a možnost neregulovaného vysílání je nepochybně jednou z těch podstatnějších. Absolutní bezvládí není ideální a v některých evropských zemích už proto přistoupili k licencování internetového vysílání. Nejsem proti určité formě regulace vysílání na internetu rozumnou formou a za rozumných pravidel, ale přiznávám, že se trochu bojím přístupu Made in Czech.
Velkou konkurencí rozhlasovým stanicím typu Radia Akropolis se pravděpodobně také stanou malá radia která vniknou při hudebních klubech. Tento trend začíná být ve světě velmi oblíbenou záležitistí a nepochybuji že dorazí i k nám.
A je tu i ono magické slůvko digitalizace.
V budoucnu bude díky ní mnohem víc prostoru pro specializované rozhlasové stanice se službami které se internetu vyrovnají, ale obávám se že než bude digitalizace aktutální v našich zeměpiských šířkách, už většina současných redakrorů Radia Akropolis, včetně mne, nebude ve věku kdy by pracovala ve studentsém radiu.
Děkuji za rozhovor.
