Pirátské vysílače každopádně patří k dějinám rozhlasu a na jeho vývoji se samozřejmě nějak podepsaly. S pirátským vysíláním se setkáme např. ve 2. světové válce, kdy jich najdeme několik. Pirátské vysílání vystopujeme i před válkou a pak také po ní. Například v roce 1977 začalo v německém Freiburgu vysílat Radio Verte nebo též Radio Grün. To provozovala nelegálně skupina německých ekologických aktivistů, která tak protestovala proti jaderné elektrárně ve Fessenheimu. Aby inspekce neobjevila vysílače a nemohla pozatýkat nelegální vysílatele, vysílalo toto rádio z několika míst najednou, která se po několika minutách střídala, aby nebylo možné vysílače zaměřit. I tak se to ale nakonec podařilo.
Rádií, která vysílají z improvizovaných studií najdeme v posledních padesáti letech více než dost. V dobách, kdy ještě neexistovala v některých zemích možnost zřídit soukromé rádio, nebyl satelit a ani internet, vysílala pirátská rádia například z lodí kotvících v mezinárodních vodách, z Jižních Tirol nebo ze střechy jednoho belgického hotelu. O pirátských rádiích více pojednává německy psaná kniha Piratenseder Geschichte und Praxis, kterou napsal Wolf-Dieter Roth.
V irském hlavním městě Dublinu existovala pirátská stanice Phantom FM. Nelegální vysílání skončilo před třemi lety a jeho provozovatelé se snažili získat licenci. Nyní se Phantom FM opět vrátí do éteru. Když se Phantom FM před třemi lety stáhl z éteru, vysílal ještě po internetu. Nyní stanice dostala licenci na legální vysílání. Vysílat se bude na frekvenci 105,2 MHz. Rádio se uchází o frekvenci 94,9 MHz, kde se ale licenčního řízení budou účastnit i konkurenční projekty. Na této frekvenci má dostat šanci multikulturní rádio. Ačkoliv se plánuje ještě vypsání řízení na třetí frekvenci, tam bude mít Phantom smůlu, protože ta bude určena talk-formátu. Phantom nabízel v uplynulých osmi letech alternativní rock.
Mezi populární stanice, která začínala vysílat právě z lodi ukotvené v mezinárodních vodách patří Radio Caroline, které vysílá do dneška. I když už ne z lodi a už ne nelegálně, ale rozhodně má za sebou 40 let vysílání. Velký okruh příznivců této stanice najdeme ve Velké Británii, Holandsku a Německu. Tam dokonce existují tzv. support groups, tedy skupiny založené na podporu rádia Caroline. Členství v klubu vyjde na 7 euro měsíčně, ovšem vyšším příspěvkům nikdo nebrání. Každý, kdo si platí tento členský poplatek, může mít jednak dobrý pocit z toho, že podporuje činnost svého oblíbeného rádia, ale navíc ještě dostává anglicky psaný časopis Caroline Newsbeat.
Dnes si vysílání Caroliny můžou posluchači naladit na internetu, dále pak na satelitu. V Evropě nezakódovaně na Eurobirdu 1 (28.5° východně) (Sky Digital Plattform), 11, 585 GHz horizontálně, transponder D7S. Symbolrate 27.500, FEC 2/3, Audio-PID 2328, SID 50650. Zakódovaně se pak vysílá přes Afristar, který pokrývá Afriku, Latinskou Ameriku a Asii. Na italské Riviéře zachytíte Carolinu i v pásmu FM na frekvenci 88,4 MHz. Tato frekvence oslovuje běžně 2 miliony posluchačů v Itálii a Francii. V létě ale díky turistům jejich počet roste na 10 miliónů. V severní a částečně i v jižní Americe a v Karibiku je možné stanici poslouchat na krátkých vlnách na frekvenci 7 415 kHz na stanici WBCQ.
Trocha historie: Kde se vlastně Radio Caroline vzalo?
Začátkem 60. let servíroval rozhlas v Německu svým posluchačům převážně německé šlágry, ve Francii se hrál chanson, domácí tvorba dominovala i v Itálii, Španělsku, Rakousku a Holandsku. Tou dobou už přitom existoval Rock´n´roll, americký jazz a další styly. Těm mnoho prostoru věnováno nebylo a když, tak převážně v noci. O moc lépe to nevypadalo ani v Británii, kdy byl program tvořen spíše konzervativnějším způsobem.
Sedmadvacetiletý irský obchodník Ronan O´Rahilly byl nespokojený s tím, že se nehrála hudba nových kapel, které objevil a jejichž alba vydával pod svým sic malým ale vlastním labelem. Koupil proto vysloužilou zpravodajskou loď námořnictva Mi Amigo. Tu zakotvil v mezinárodních vodách nedaleko Anglie a koncem března 1964 zazněl lodní zvon této lodi (slavný signál, kterým se program identifikuje) poprvé v éteru. Hned po zazvonění zvonu začala hrát hudba, která 24 hodin denně znamenala revoluci Beatnické generace. Jako první zazněla píseň Can´t buy me Love od Beatles. Skupiny jako Status Quo nebo Rolling Stones se proslavily právě na Radiu Caroline.
Jedním z populárních DJs, který tady působil v začátcích Caroliny, byl například Johnnie Walker. Loď Mi Amigo se v roce 1980 potopila. Z moře se vysílalo až do roku 1990. Plavidlo Ross Revenge, které potopenou Mi Amigo nahradilo, je stále srdcem stanice, ale už nekotví v mezinárodních nýbrž v britských vodách nedaleko Queensburoughu v hrabství Kent. V současnosti se z ní vysílá jen při speciálních příležitostech a to pouze na omezenou dobu. Letos se z ní vysílalo od 7. srpna do 3. září na střední vlně 1278 kHz. Loď je ale stále udržována fanoušky stanice. Nyní je vysílání odbavováno z moderně vybaveného studia v Maidstonu.
Ačkoliv si rádio vydělává reklamou, je závislé i na penězích, které dostává od dobrovolných dárců z řad svých posluchačů. Zaměstnanci stanice pracují bez nároku na odměnu. I tak je ale provoz finančně náročný, takže stanice není zisková. Do černých čísel se dostala jen v polovině šedesátých let. I když se jednalo původně o pirátský vysílač, toto označení je jen naznačením toho, že se jedná o cosi nelegálního. Pomineme-li původní vysílání z moře, nemá toto rádio s piráty nic společného. Dokonce ani nepoužívá ve svém logu lebku se zkříženými hnáty nýbrž nápis Radio Caroline, kde tečku nad i ve jméně Caroline tvoří červené srdíčko.
