Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach se nedávno vsadil s redaktory Blesku, že zhubne. Co kdyby mu ale moderátor nějakého rádia řekl, že mu ukáže jak zmenšit nezaměstnanost a během 100 dní sežene 100 pracovních míst. To by byla výzva. Něco podobného udělali Marcus Japke a Andrea Sparmann z Ostseewelle Hit rádia Mecklenburg-Vorpommern.
Hledám práci. Jakoukoliv. Pro 100 lidí.
Ve své ranní show měli na drátě ministra práce a sociálních věcí spolkové země Meklenbursko Přední Pomořansko Helmuta Holtera. Do vysílání jim zavolala posluchačka Andrea a ta si stěžovala, že nemůže najít žádnou práci. A to i přesto že úspěšně složila maturitu, na výbornou udělala i praxi a už napsala okolo stovky žádostí o práci. Místo zdravotní sestry (zajímavé je, že naše zdravotní sestry shánějí práci v Německu bez problémů) ale nesehnala. Kvůli zaměstnání se musí přestěhovat až do Hamburgu a opustit tak přátele a rodinu. Když to ministr uslyšel tak prohlásil: „To je úkol, kterého se musíme chopit společně. Do dne Meklenburska Předního Pomořanska (19. června 2004) zbývá 100 dní. Proto mám pro Vás (moderátory ranní show) úkol. Sežeňte během sto dní sto míst pro mladé lidi.“
Ostseewelle Hit Radio Mecklenburg Vorpommern ihned začalo s odpočítáváním stovky dnů a začalo se angažovat ve shánění práce. Hvězdy ranního vysílání vyzvali šéfy, aby něco udělali s tím, že spousta lidí po škole nebo vyučení odchází za prací do západnějších částí země. Už během první hodiny se ozvaly vedoucí pracovníci a nabídli celkem 18 volných míst. Akce má skončit 19. června a už teď se nahromadila hezká sbírka pracovních nabídek, které jsou zveřejněné i na internetových stránkách stanice. Nabídka je opravdu pestrá. Květinářka, holička, kuchař, domovník, pojišťovací agent, ostraha při transportu peněz, inženýr chemie atd.
Úkol se zatím daří plnit úspěšně. Doufejme že se jim podaří, když už nic jiného, zachránit sto lidí před tím, aby skončili na úřadu práce.
Rádio proti šikaně
I další akce kterou si pro změnu připravilo Hit-radio Antenne neslibuje jako výhru žádnou nevšednost, ale jen věc, která je samozřejmostí a které se holt občas někde nedostává. Rádio se při dni otevřených dveří v dolnosaském Bundestagu zapojilo do boje proti šikaně. Lidé z rádia rozdávali trička s nápisem: „Žádné násilí na mé škole.“ Více občanské kuráže, více angažovanosti za společné soužití a méně přehlížení samozřejmě nezařídí jen trička. Akci mají podpořit i spoty ve vysílání a reportáže s prominentními hosty.
Nějaký příběh o šikaně se možná objeví i v románu, který teď společně píšou posluchači Hit-radia Antenne. Lidé, kteří mají nějakou zajímavou historku nebo příběh, který se v Dolním Sasku odehrává, se můžou na knize podílet jako spoluautoři. Každý den se stránky knihy postupně plní. Nakonec by jich mělo být sto.
Že řidiči volají na linku dopravního zpravodajství, aby upozornili ostatní před radary, to je naprosto běžná praxe. Na Hit radio Antenne se rozhodli bojovat nejen proti šikaně na školách, ale i proti šikaně řidičů ze strany benzínek. Řidiči jednoduše volají, kde je nejlevnější benzín. Aktuální ceny benzínu se posluchači dozví nejen ve vysílání ale i na internetových stránkách rádia.
Tajemný zvuk
Hned dvě rádia nechávají své posluchače hádat, co že to jen za zvuk, který se ozývá z éteru. Hit radio Antenne 1 a Radio PSR pouští každý den nějaký zvuk. Ten, kdo uhodne, co to je, dostane peníze. Pokud zvuk nikdo nepozná, zvyšuje se jackpot. U rádia PSR dosáhl rekord zatím 20 600 eur. Těžkým oříškem pro posluchače bylo otevírání pytlíku kávy. U Hit radia Antenne 1 se jackpot vyškrábal ještě výš. 50 900 eur dostala jedna posluchačka, která tajemný zvuk správně identifikovala jako vytažení klíčku od auta ze zapalování. Úspěšný pokus byl až teprve ten s pořadovým číslem 494.
Bezstarostný život si může dopřávat i ten, kdo se celý rok nemusí starat o to z čeho bude žít. Rok života zadarmo se u nás už objevil. Nebrání se mu ani u sousedů v Rakousku, kde s ním přišlo Rádio Kronenhit. To se postará o 50 bezstarostných životů.
Co říci závěrem. Některé akce zaujmou víc, jiné méně. Některé přinesou užitek společnosti, některé slouží jen reklamě. Určitě stojí za to se zamyslet nad tím, jak občas udělat nějaký kompromis, díky kterému by některé promoakce nesloužili prvoplánovitě k oslovení mas, ale k tomu, aby pomohly potřebným. A nebo že by snad někdo poškádlil našeho ministra práce a sociálních věcí?
