RadioTV představuje: Radio Luxembourg

Legenda, díky které se řada posluchačů v Evropě naučila anglicky. Stanice, která přinesla novou hudbu. Rádio, které vychovalo dobré moderátory, kteří dnes povětšinou školí budoucí hvězdy éteru. Vysílání, které bylo průkopnické a přitom profesionální. To je legendární Laxík.

Už v roce 1924 získal jeden lucemburský radioamatér licenci na vysílání a využil ji pro vysílání převážně vojenské hudby. Licenci koupil v květnu 1929 francouzský obchodník a zařídil si v lednu 1929 monopol na vysílání v Lucembursku. V květnu 1931 vznikla společnost Compagnie Luxemburgeoise de Radiodiffusion, která začala s výstavbou vysílačů. V roce 1933 pak začalo vysílání v angličtině a francouzštině. Vysílání skončilo krátce po začátku Druhé světové války, protože si Lucemburské velkovévodství chtělo uchovat svoji neutralitu.Protože stát okupovali Němci, stala se stanice součástí Velkoněmeckého rozhlasu Großdeutscher Rundfunk, který vysílal samozřejmě propagandu. Pracoval zde i britský sympatizant s nacisty William Joyce (Lord Haw-Haw).

V roce 1944 okupovali Lucembursko Američani a nahradili stanici vlastním programem Radio 1212. To vysílalo německy a tvářilo se jako vysílání pro Němce. Hlasatelem tady byl britský novinář Sefton Delmer, který vyrůstal v Německu, takže perfektně ovládal berlínskou němčinu. Rádio mělo podkopat morálku německých vojáků hlášením o smyšlených povstáních a neúspěších Němců. V období od dubna do listopadu 1945 využíval kmitočty Hlas Ameriky. Radio Luxembourg pak začalo produkovat vlastní program, který se ale vysílal pod jménem United Nations Station.

Zlatá éra přišla po válce

Vrcholné období legendárního “Laxíku“ začalo v padesátých letech. Tehdy se začalo vysílat na vlnové délce 208 metrů (1439 později 1440 kHZ). Na této frekvenci bylo možné Luxembourg poslouchat přes den v Německu a v noci ve Spojeném království. 15. července 1957 ve dvě hodiny odpoledne začalo německé vysílání. Denně jedna hodina, od listopadu se pak němčina nesla éterem od 14ti do 18ti hodin. Velice znatelný je tou dobou vliv této stanice na kulturu v Británii. Spíš takovou perličkou je, že Luxembourg byl po dlouhá léta jedinou stanicí dostupnou ve Velké Británii vysílající reklamu na tampony. Britská média to kvůli přísným omezením nesměla.

V šedesátých letech se objevila konkurence v podobě pirátských rádií. Ty měly navíc tu výhodu, že vysílaly z lodí blíž britskému pobřeží a tudíž tady měly lepší pokrytí signálem. Signál Luxembourgu měl proměnlivou kvalitu a to řadu posluchačů donutilo přeladit. V sedmdesátých letech se navíc přidala další konkurence v podobě stanic jako BBC Radio 1, Capital Radio a řada lokálních stanic.

V roce 1989 pak stanice začala vysílat ve stereu přes družici Astra. 24 hodin denně tak mohla být slyšet v celé Evropě. Program byl v angličtině. Majitelé stanice se ale víc věnovali jinému projektu a to stanici Atlantic 252. 30. prosince 1990 tak legendární Radio Luxembourg zaniklo. Už několik měsíců před tím najala firma CLT (majitel rádia) německou poradenskou společnost BCI, aby navrhla optimalizaci programu. Novým šéfem programu se stal Arno Müller, který si udělal jméno jako šéf vysílání v Radiu Gong. Už tam se pokoušel zavádět v Německu koncepty vyzkoušené v USA. Pro legendární Luxembourg to ale znamenalo konec. Jako pozůstatek po něm zůstala televize RTL (původně RTLplus) a také RTL Radio, které vysílá v Německu na VKV. RTL Radio používá i frekvenci 1440 kHz. Ta je ale pronajímána i jiným vysílatelům. Například Čínskému rozhlasu China Radio International, který tady šíří své vysílání do zahraničí a také náboženským organizacím. V současnosti vysílá na digitálním DRM relaunch rádia Luxembourg.

Luxembourg na VKV

17. března 1959 se udílely i ceny Radia Luxembrourg – Lvi. První udílení proběhlo ve Frankfurtu nad Mohanem. Tam se udíleli jen bronzoví lvi, 30. dubna se pak předávali v Essenu i zlatí. 1. ledna 1960 došlo k navýšení výkonu středovlnného vysílače pro frekvenci 1440 kHz na 600 kW. Roku 1968 se výkon ještě zdvojnásobil na 1 200 kW. V prosinci 1962 se  už vysílalo i na VKV. V létě 1963 se objevilo první vysílání pro řidiče. 4. prosince 1973 se křtila nová studia 4 a 4a. Slavnosti byl přítomen i tehdejší ministr vnitra Severního Porýní Vestfálska Willy Weyer. V noci z 26. na 27. července nahrál tým RTL desku Wir singen weiter, která byla vydána na pomoc nadaci bojující s rakovinou. Spíkři ale měli ve smlouvě s CLT, že se nebudou podílet na žádných hudebních produkcích. CLT tak muselo celý tým vyhodit. Při krizové schůzce s předsedou nadace se podařilo moderátoru Franku Elstnerovi přesvědčit vedení o tom, že šlo o dobročinnou věc a z výpovědí nakonec sešlo.

2.ledna 1976 se otevřela dvě pracoviště v Německu. Kancelář v Düsseldorfu a studio v Bonnu. 5.ledna se poprvé z Essenu vysílalo RTL-12-Uhr-Mittags. To byl pořad, vysílaný částečně ze studia 4 v Lucembursku a částečně z přenosového vozu, který se vypravil za svými posluchači do Německa. Spojení zajišťovalo poštovní vedení. Náklady na něj byly cca. 3 tisíce marek. Protože RTL nemělo dost reportérů na to, aby vytvořilo zpravodajský pořad, rozhodlo se nabídnout v poledne zábavu. A vyšlo to. Moderátor v terénu hrál s posluchači jednoduché hry. Například podle jednoho slova musel posluchač poznat píseň. Nebo ji musel poznat podle intra. Zároveň ten, komu moderátor zavolal a on se ohlásil slovy: „Poslouchám RTL.“, dostal 100 marek a spousta dalších soutěží, které známe z dneška, se objevila už v sedmdesátých letech na Luxembourgu. 23. prosince 1977 se vysílalo z hodně neobvyklého místa a to z paluby Boeingu 737 společnosti Luxair.

V roce 1977 byly zavedeny Dětské dny RTL. Celý den tehdy připravovali vysílání děti. 24. září 1977 začal existovat tříhodinový pořad RTL-Torparade – Gólparáda. 9. září 1978 pokřtil Jochen Pützenbacher přímo živě z manéže RTL-Circus. Ve vile Louvigny, ve které RTL sídlilo, se 16. prosince 1978 ve Velkém vysílacím sále konalo finále soutěže RTL-Talentfestival jakéhosi předchůdce Superstar. V září 1980 přebírá hitparádu Thomas Gottschalk a v březnu 81 se objevuje seriál Familientag bei RTL. 22. července 1981 se otevírá v Düsseldorfu studio, ze kterého Max Schautzer moderuje v neděli Max-Mix a každý den od 15 do 16 hodin Modrou hodinku. Od roku 1982 se z Düsseldorfu vysílá i Gólparáda.

S televizí do Německa

V září 1983 byl ohlášen záměr RTL začít společně s německými regionálními novinami vysílat od ledna 1984 televizní program RTLplus. Vysílání začalo 2. ledna 1984. a nechyběly u toho samozřejmě oblíbení hlasatelé německého vysílání Radia Luxembourg Jochen, Helga, Axel, Metti a Rainer. Televize tehdy vysílala z Lucemburska, do Kolína nad Rýnem se přestěhovala až v roce 1988. Společnost CLT ale zůstala v Lucembursku, kde byla největším plátcem daní. Za rok 1987 platila 2 miliardy lucemburských franků.

Sídlem stanice byla legendární Villa Louvigny. Ta stojí v centru Lucemburku. Rádio tady bylo od roku 1932. Nejdříve to bylo v nájmu, od roku 1936 už patřila budova stanici. Během války vysílaly Němci svoji propagandu právě odsud. V listopadu 1945 dostala budovu zpátky společnost CLR, později CLT dnes RTL Group. Šlo o poměrně rozsáhlý dům. Vešlo se sem několik studií běžné velikosti, režie, velký vysílací sál, kde nahrával i symfonický orchestr RTL, zasedací místnost, technika, televizní studio, archiv a sklad rekvizit. Ani takto rozsáhlý palác nestačil a tak německá redakce sídlila v letech 1957 až 1991 jinde. Ve Ville Monterey je nyní archiv. Vysílání se v současnosti odbavuje z nového rozhlasového domu na Kirchbergu. Nyní sídlí ve Ville Louvigny lucemburské ministerstvo zdravotnictví, které budovu koupilo od společnosti CLT. Vzpomínkou na rozhlasovou historii je už jen velký vysílací sál, ve kterém nahrává své desky Lucemburský symfonický orchestr, který vzniknul ze Symfonického orchestru RTL.

Luxembourg zrodil řadu hvězd. Nejznámějšími DJs byli Benny Brown, Bob Stewart, Tommy Vance a Tony Prince. Z německých moderátorů se tady proslavili Camillo Felgen, Frank Elstner, Dieter Thomas Heck, Helga Guitton, Jochen Pützenbacher, Lou van Burg a Thomas Gottschalk.

Hitparáda nezačínala, jak bývá zvykem posledním místem, ale vítězem. Top 20 se bral hezky od prvního k poslednímu, protože si to tak přál sponzor. Aby se během hodiny stihlo odehrát všech dvacet titulů, reklamy a ještě vstupy moderátora, pouštěly se jen první dvě minuty každého songu. Zajímavostí určitě je, že samotná stanice se stala námětem písničky Get Well Soon od pěveckého dua Godley & Crème, která se objevila na albu Freeze Frame. O Radiu Luxembourg zpívá i Van Morrison v písni On Hyndford Street z alba Hymns to the Silence. Firma Telefunken přišla v sedmdesátých letech s přenosným rádiem, které mělo kromě klasických ovládacích prvků ještě zelené tlačítko. Po jeho stisknutí se přijímač automaticky přeladil na krátkovlnnou frekvenci RTL 6090 kHz. Firma Telefunken byla tehdy významným reklamním klientem RTL. S podobným přijímačem přišla i firma Graetz, která jen místo zeleného tlačítka použila červené.