Německá rádia jsou úplně jiná než česká. O francouzských ani nemluvě. Měl jsem tu možnost během několika hodin a dní si je poslechnout jako běžný posluchač. Výběr byl poměrně veliký, stejně jsem ale zůstal u známých a ověřených stálic.
Vyjíždíme z Ústí nad Labem ve středu krátce odpoledne. Je poměrně teplý květnový den a před námi hodně kilometrů po německých a francouzských dálnicích. V Paříži bychom měli být ve čtvrtek ráno, tak snad to zvládneme. V autě naladíme Evropu 2 a jedeme na Cheb. I když ji nemusím poslouchat pořád, většinou ji v autě ladím. Má poměrně slušné pokrytí a hudba je poměrně svižná, takže cesta lépe ubíhá. Jenom mě štve Markéta Rachmanová, z které mám dojem, že chce být vtipná za každou cenu. Občas se to dá snést, ale pořád, každý den?
Projíždíme Chomutovem a mám pokušení přeladit na Agaru. Neudělám to a ani v Karlových Varech nezkouším Dragon. Až v Chebu, když už máme špatný signál Evropy 2, přeladíme na Egrensis. Už jsme na hraničním přechodu Pomezí. Je akorát sedm večer a moderátor oznamuje, že začíná hokej. Zrovna naši hrají s Ruskem. Prý bude pravidelně informovat o výsledku. Ani nevím, jak se jmenoval, nepředstavil se, ale jen tak z krátkého poslechu na mne udělal příjemný dojem. Čekáme na odbavení, dívám se na německou továrnu, vypadá to na nějakou cihelnu.
A jsme v Německu, konkrétně v Bavorsku. Pokračujeme na Marktredwitz. Projíždíme pohořím Fichtelgebirge (Smrkové hory), potřebujeme se dostat na dálnici A 9 směr Norimberk. Už se nám nedaří naladit nějakou českou stanici, takže od této chvíle se musíme spokojit s německými rádii. Neznáme žádnou konkrétní frekvenci, takže se spolehneme na automatické vyhledávání autorádia. Postupně zkoušíme, kterou stanici bychom vydrželi poslouchat. Už víme, že ty, kde většinou mluví, vynecháme. Nevím jak se to jedno konkrétní rádio jmenovalo, ale bylo patrné, že se věnuje náboženskému vysílání. Modlitba v němčině mě zaujala, chvíli jsme to tedy poslouchali, ale pak stejně jsme přeladili na Bayern 3. Prostě klasika.
Bayern 3 je stanice z veřejnoprávního bavorského rozhlasu Bayern Rundfunk. Určitě ji mnozí znáte. Hudba komerčního charakteru, zdálo se mi, že hraje jiné písničky než české stanice. Asi tu mají v Německu jiný hitový playlist. Jinak oceňuji kvalitní moderátorské vstupy. Čím více jsme se blížili k Norimberku, zkusil jsem místní Energy. To se od toho saského liší hlavně výběrem hudby. Opět nabízí zcela jiný hudební program, než na který jsme zvyklí u nás doma. Celkově na mě působí tanečnějším dojmem. Těžko říci jak hrají přes den, je totiž po deváté, takže zrovna mohou mít nějaký speciální pořad, což ale nejsem schopen rozpoznat.
Už se stmívá a my jedeme stále po nekonečně dlouhé dálnici A 6 na Heilbronn. Když jsme tak na úrovni Schwaebish Wald (Švábského lesa), jen tak pro legraci ladím BR 5 – Aktuell. Což je striktně zpravodajská stanice, na které neuslyšíte hudbu, ale jenom zprávy. Vydrželi jsme to poslouchat tak dvacet minut. Poměrně pomalu dva moderátoři předčítají zprávy, nic jiného. Vždy tak ve čtvrt, v půl, ve třičtvrtě a v celou jde hlavní přehled, který je pak těch následujících patnáct minut rozebírán. Aby to přece jen trochu bylo odděleno, tak vždy před časovým znamením pustí jakýsi hudební předěl. Zapřemýšlel jsem, zda by se něco takového uživilo i u nás. Zda by třeba Radiožurnál neměl jít touto cestou. Ale pokud mohu do toho mluvit, tak to nedoporučuji. Poslechovost by šla rapidně dolů a nevím, zda by se zastavila aspoň na 10 tisících. Zajímalo by mě, jaký úspěch tak může mít v Bavorsku a kdo ji vlastně poslouchá. No, třeba časem to zjistím…
Stále jedem si tím svým tempem po německé dálnici a zatímco ladím Energy Stuttgart, zjišťujeme, že společnost na silnici nám dělají české kamiony. Je to až neuvěřitelné, ale noc na hlavní dálniční tepně od východu na západ patří českým autodopravcům. Energy ze Stuttgartu je podobné tomu z Norimberku. Asi bych si zvykl ho poslouchat. Jak jsem již napsal výše, hraje jinak než česká rádia. Opět, proč tomu tak je, to by stálo za samostatný výzkum. Když už tedy jsme v oblasti okolo Stuttgartu, zkouším přece jen ladit nějaká místní, pro nás, neznámá rádia. Docela se to daří. Jen mi vadí, že jsem pořádně nezaznamenal jejich názvy. Sice jsem se o to pokoušel, ale když jsem si to chtěl ověřit na Internetu, v seznamech německých rádií jsem je nenašel. Tak nevím… Jisté ale je, že jedno hrálo jenom oldies a další mi tak trochu připadalo jako Bonton Deejay. Třetím bylo Hit Antenne se svým AC formátem. U tohoto jediného rádia jsem název odposlouchal.
Jsme u Heidelbergu, Ludwigshavenu a Mannheimu. Městská průmyslová aglomerace. Tady už bavorské stanice naladit nejde, ale mají tu svůj rozhlasový veřejnoprávní dům. Tady se poslouchá SWR, neboli Sued-West Rundfunk, čili jiho-západní rozhlas. Vyzkoušeli jsme SWR 1 a SWR 3. U toho jsme nakonec zůstali. Příjemná hudba a vstupy, které obstarávala moderátorka. Řekl bych, že tato stanice je něco jako Bayern 3. Ale nejvíce mě zarazilo zpravodajství a tady se víc rozepíšu. SWR 3 je poměrně dynamické rádio, za to interpretace zpráv mě šokovala. Akorát byla půlnoc a zprávař – muž do absolutního ticha předčítá zprávu za zprávou ve stylu: Bonn – a text, pomlka, Berlin – a text, pomlka, London – a text. No připadá mi to jak na Deutsche Welle. Takhle pokračuje až skončí u sportu a zase: Mailand (Miláno) – a začne říkat výsledky zápasu z Ligy mistrů. Marně čekáme na informaci z hokejového mistrovství světa. Německá rádia to absolutně nezajímá. Doslova to ignorují. Po půlnoci pak nastupuje mužský moderátor, který rozjíždí kontaktní noční vysílání. Okolo půl jedné byla jakási soutěž, u které se volající s moderátorem dobře pobavili, přestože posluchač nic nevyhrál. Jisté ale bylo to, že se jednalo o nějakou promo akci. Také jsem si všiml, že německá rádia neustále zvou na nějaké koncerty světových hvězd, které se rozhodly navštívit německá města. Pravda, Němci mají možnost si vybrat. Jezdí sem snad každý.
Okolo druhé hodiny ranní v Saarbrueckenu opouštíme Německo i Sársko a vjíždíme do Francie. Jako mávnutím kouzelného proutku se ocitáme úplně někde jinde. Ne, to už není Německo. Poznáme to tím, že se koukneme ven, ale i poslechem autorádia. Z reproduktorů se na nás line francouzština a to v hudební formě či mluvené. Celkově jsem zatím nabyl dojmu, že zatímco česká rádia s mluveným slovem končí v osm večer, v lepším případě v deset nebo o půlnoci, německé a francouzské stanice se kontaktního programu nezřekly.
Pokračujeme po dálnici na Méty a Remeš a přitom posloucháme příjemné šansony na jedné stanici, na druhé pak francouzskou popovou domácí produkci a na třetí povídání s hostem, který navíc hraje živě ve studiu. Škoda, že neumím francouzsky tak, abych poslechem rozpoznal název stanice. Mám ale dojem, že rádia ve Francii hodně hrají domácí hudbu, narozdíl od těch německých. Ty zůstávají věrni angličtině a domácí písničku uslyšíte velmi sporadicky. Tedy na těch hitových.
Pobýval jsem v Paříži čtyři dny a přestože jsem před cestou byl rozhodnut, že tady budu poslouchat rádia, moc se to nepovedlo. Dalším handicapem byla má neznalost frekvencí jednotlivých stanic. Zajímala mě Europe 2, abych ji porovnal s tou českou. Dále Fun radio, to které je na Slovensku. Také znám zpravodajskou Europe 1 a pak Radio France. Čekal jsem, že někde „narazím“ na venkovní reklamy, které mi frekvenci ukáží. Ale nestalo se tak. Na rozdíl od pražských stanic, které v dubnu zaplavily Prahu reklamami, v Paříži nic. Jenom Europe 2 měla své logo na plakátech propagující nějaký francouzský film či desku, ale jinak ostatní rádia o sobě absolutně nedávají vědět.
Nezbylo mi teda nic jiného, než naslepo ladit a chvíli poslouchat. Ani jednou jsem nerozpoznal název rádia, ale žánr ano. Dalo by se říci, že v Paříži jsou specializované stanice od oldies, disco, pop, rock až po rádio ve stylu pražského Expresrádia. Celkově na mě působili svěžím dojmem, takovým tím „západnějším“ a pokrokovějším. Pravděpodobně Francouzi poslouchají taková rádia, která u nás živoří, protože Češi žijí „někde jinde“ a česká rádia ani nemají zájem to změnit a nabídnout jim nový styl.
Na závěr chci vyzdvihnout Radio France. To je narozdíl od všech ostatních rádií v Paříži vidět. Obrovský komplex na pravém břehu Seiny naproti soše Svobody je skutečně impozantní. To Český rozhlas je oproti tomu chudák. Radio France je veřejnoprávní instituce, která nabízí velmi širokou nabídku stanic se specializovaným programem. Mě ale zaujala velkoplošná reklama na jedné z výškových budov komplexu propagující městské rádio pro Paříž: La City Radio 107,1.
