Vzpomínáte si na kdysi tolik oblíbený seriál Beverly Hills 902 10? Nejednoho diváka vždycky fascinovalo rádio, které dělali sami studenti. Nejeden podnikavec se nechal takovým nápadem inspirovat a s menšími čí většími úspěchy se pokusil něco podobného provozovat o přestávkách prostřednictvím chrchlajícího školního rozhlasu.
Ten, kdo je technicky zdatnější a rád si zariskuje, si možná sestavil vlastní vysílač a pokusil se proniknout i do éteru. Kromě těchto středo nebo dokonce základoškolských aktivit mají chuť dělat rádio i vysokoškoláci. Někteří studenti univerzit se věnují divadlu, jiní zpívají, další hrají za školu fotbal a někdo dělá univerzitní rádio. Důvodů proč je hned několik. Študáci jsou znechuceni tím, co vysílají ostatní rádia a chtějí světu ukázat, že oni vědí lépe, jak na to. Nebo si aspoň chtějí vyzkoušet, jaké to je dělat rádio, touží nějak odstartovat kariéru nebo to berou jenom jako kratochvíli.
Ať už jsou důvody jakékoliv, studentská rádia byla (dokonce i v socialistickém Československu), jsou a budou. Z těch dnešních stojí za zmínku např. ostravské Rádio Kolej. To vysílá po internetu a pak prostřednictvím kolejního rozhlasu na kolejích v Ostravě Porubě. Asi nejznámější je pražské Rádio Akropolis (bývalé Radio Strahov, které se dnes už jako studentské neprofiluje – pozn. editora), které je možné naladit na internetu a v síti kabelové televize UPC. V českém éteru zatím studentské rádio nenaladíme. V Německu ano a ne jedno. I přesto někteří Němci závidí USA, kde jsou studentská rádia zcela běžná. Právě proto sbírali zkušenosti před tím, než šli poprvé do éteru, v zámoří.
Rájem studentských rádií je spolková země Severní Porýní Vestfálsko. Právní podmínky, které by umožňovaly vznik studentských rádií, tady panují už od roku 1995. Licence se podle mediálního zákona udělují ve zjednodušeném řízení na 4 roky. První praktické vysílání začalo až v roce 1997. Stalo se tak v listopadu ve městě Bochum. Po dvou letech začala vznikat další rádia. V dubnu 1999 zahájilo vysílání elDOradio v Dortmundu, v říjnu se přidalo münsterské Radio Q.
V květnu 2000 přispěli svou trochou do mlýna i Düsseldorfští. V prosinci se v éteru poprvé ozvalo bielefeldské HERTZ 87,9. V současné době najdeme na mapě Severního Porýní Vestfálska 10 univerzitních rádií a není vyloučeno, že přibudou i další. Elán a zápal, se kterým se studenti do vysílání pouští, je nakažlivý, takže se už připravují další.
Hochschulradio v Düsseldorfu
S rádii jsou spojené i odborné semináře a workshopy. Například stanice, která si říká jednoduše Hochschulradio Düsseldorf, má dva semináře pro začátečníky. Ten, kdo o rádiu moc neví, se v nich dozví to nejzákladnější, co potřebuje znát, aby mohl začít působit v praxi. Jakmile si zkusí práci v praxi, začne mít nejspíš spoustu otázek a chuť se znovu vzdělávat. A právě proto jsou tady další semináře, které vedou zkušení odborníci z WDR, univerzity a další.
Jeden seminář se například zabývá mediální legislativou. Řeší se tady otázky jako, kdo nese odpovědnost za příspěvek apod. Tento workshop vede bývalá zástupkyně ředitele mediální rady Sev. Porýní Vestfálska Sabine Hadamik. Další kurs se týká moderace. Účastníci se mj. dozví, jak mluvit bez zadrhávání a přeřeků. Lektorkou je dlouholetá novinářka a moderátorka Thekla Jahn. V individuálních konzultacích se probírají jednotlivé airchecky studentů.
Vyloženě jenom na řeč je zaměřeno další cvičení. Rozhlasová novinářka a odbornice na jazykovou výchovu Resi Heitwerth naučí zájemce správně vyslovovat, dýchat, ukáže jim správně držení těla při mluvení apod. Kdo je založen spíš technicky, uvítá seminář Úvod do rozhlasové produkce. V něm se možná i budoucí produkční naučí digitálně stříhat reportáže a další zvuky. Odborník na média a svět žurnalismu Marcus Schwandner naučí zájemce vést interview. Další seminář poradí, jak provádět rešerše a jak všechny získané zajímavé informace podat v dvou a půl minutovém příspěvku.
Teorie je tady ale jen na doplnění. Hlavní je praxe. Ti, co rádio dělají, si nejen nic nevydělávají, ale za členství ve spolku (občanském sdružení), kterým rádio je, musí dokonce platit členský příspěvek. Ten v případě Hochschulradia Düsseldorf činí 16 eur ročně. Úkoly spolku je kromě vysílání a šíření rozhlasového programu také podpora a organizování kulturních akcí v oblasti düsseldorfských vysokých škol.
V programu musí rádio (podle mediálního zákona) vysílat informace, diskuse, a názory ze studentského života a socio-kulturního prostředí studentů. Dále se pak stará o šíření zpráv o dění na univerzitách a školách a lokální zpravodajství. Kromě toho má přinášet názory a diskuse studentů a dalších příslušníků akademické obce na dění v okolním světě. Reklama a teleshoppingy jsou zakázané. Povolený je pouze sponsoring. Zakázaná je i propagace politických stran.
V ranním vysílání od osmi do deseti hodin se tak studenti například můžou dozvědět, co za překvapení na ně čeká v menze. Každý večer se vysílají speciální tématické pořady zaměřené na jednotlivé hudební žánry. Na své si tak (na Hochschulradiu Düsseldorf) v pondělí přijdou příznivci elektra, v úterý hiphopu, ve středu je na řadě reggae, ve čtvrtek rock a v pátek pop. Pozdě večer se pak každý den hraje hudba šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let. Program rádií se liší a rozdílná je i délka vysílání. Zatímco některá vysílají 24 hodin denně 7 dní v týdnu, uniRadio v Berlíně vysílají jen od 19 do 21 hodin.
Studentská rádia vyžadují od svých spolupracovníků maximální nasazení. Kromě moderování a přípravy zpráv, se musí podílet i na tvorbě playlistů, internetové prezentace, přípravě různých off-airových akcí, podkladů do vysílání apod. Co se internetové prezentace týče, velice pěkně udělané stránky má dortmundské eldoradio. Všechny stanice mají na webu program a rady jak se stát členem redakce. Ti co si takovou institucí projdou, pak nemají zkušenosti např. jen s moderováním, ale pochopí, jak funguje rádio jako jeden celek a živý organismus.
Výhodou je i to, že člověk si tady může všechno vyzkoušet. Tu moderovat, tu dělat playlisty a pak třeba zabrousit na produkci. Brány všech vysokoškolských rádií jsou otevřené všem zájemcům. Nejsou tady žádné kvóty, kolik lidí je potřeba akolik se smí přihlásit, jako tomu je v případě některých seminářů. O co víc o to líp. Příkladem je i pražský Akropolis. Řada z těch co si těmito stanicemi prošla, dnes pracuje v soukromých nebo veřejnoprávních rádiích. Někteří se do univerzitních rádií vrací, aby předávali své zkušenosti další generaci.
I když je pravda, že rádio dnes může vysílat i po internetu popřípadě po kabelu, éter je éter. Doufejme, že se i českým vysokoškolákům naskytne příležitost mít vlastní rozhlasovou stanici šířenou po terestrické frekvenci.
