Volume doprava? – Vrátí nám rádia naše vzpomínky?

Po roční pauze se na stránkách RadioTV budete moci opět setkávat s recenzemi rozhlasových pořadů (tentokrát s 14 denní periodicitou). Oproti minulým sériím se bude rubrika „Volume doprava?“ lišit v několika málo ohledech. Recenzentem se stává redaktor Martin Petera. Nešvarem českého éteru je čím dál menší množství mluveného slova. Přesto se kromě všedních bloků objevují také rozhlasové pořady s jasným obsahem a zaměřením. Nebudeme se již zaměřovat na jeden jediný pořad. V recenzích chceme dát prostor většímu množství pořadů se společnými prvky.

V prvním díle se blíže podíváme na pořady, jež se snaží pátrat v minulosti. Než se vydáme k samotným recenzím, dovolte stručně představit princip hodnocení jednotlivých pořadů. Ke každému pořadu nabídnem postřehy ke stylu moderování, obsahu mluveného slova, hudbě a dalším prvkům ovlivňující celý dojem z vysílání (reklama, zvukový obal a další). Součástí recenzí bude kompletní playlist dané hodnocené hodiny. V případě svolení jednotlivých rozhlasových stanic Vám nabídneme i krátkou ukázku vysílání. Tímto bych rád poděkoval všem „účastníkům“ dnešní recenze, jmenovitě Rádiu Haná, Rádiu City a Rádiu Impuls. Děkuji za vstřícnost. V závěru ohodnotímë jednotlivá kritéria na stupnici od jedné do deseti, podle toho, jak „moc stojí za to dát hlasitost na svém přehrávači doprava“. Pokud máte jakékoli připomínky či nápady na zajímavé rozhlasové pořady, rádi je tu uvítáme.

Tajemný rok – Rádio City – pátek 10.dubna 2009 (čas: 09:00 – 10:00)

Nejstarším z trojice pořadů je právě Tajemný rok. Vysílán je od 15.ledna 2004, jubilejním 1 300.vydáním Vás moderátor Lukáš Bárczay provede v polovině května. Princip pořadu je jednoduchý, moderátor během hodiny přidává další nápovědy, které mají posluchačům pomoci k uhodnutí hledaného roku. Rádio City k tomu přidává asi 10-11 hitů právě z onoho roku.

Vytýkat něco moderátorovi nemá smysl, snad bez jediného zaškobrtnutí provedl celou hodinou. Hlasový projev se na škále zařadí rozhodně spíše k těm nadprůměrným, do šedivého průměru sklouzává jen minimálně, na první poslech možná se sice nejedná o jedinečnou a nezapomenutelnou osobnost, své domovské stanici ale ostudu neudělá. Mluvenému slovu se Rádio City rozhodlo věnovat kolem 20 minut (zhruba třetina času z 20 minut byla vyhrazena reklamě). Není to sice mnoho, ale City je spíše hudební stanice, takže se vlastně ani neočekává více slova. Moderátor bravurně skloubil svou moderaci s příspěvky od posluchačů (ať již živé vstupy či čtené příspěvky).

Tajemný rok – poslechněte si ukázku

Hudební výplň hodiny pocházela z roku 1999. Asi každá z odehraných písní nesla nálepku typického hitu, rádio vsází jednoznačně na jistotu, jediným vybočením z řady byla snad hip-hopová skupinu Chaozz. Potenciál pořadu v sobě skrývá i možnost odhalení méně známých interpretů. Stanice se snaží posluchače neurazit, proč je ale něčím nenadchnout? Výlety do minulosti pořádá kde kdo. Iniciativa by se cenila.

Jednou z mála věcí kazících dojem z celého vysílání je rozhodně zvukový obal. Hlavní jingly zní jako z dob dávno minulých. A to Rádio City cílí na mladší a střední generaci. Vrcholem nevkusu bylo kvílení oznamující, že posloucháme Tajemný rok. Dámy se snažily natahovat své hlasy seč jim síly stačily… zde ale spíše nestačily. Na celkovém dojmu pořadu přidalo vyvarování se neustálého opakování. Mnozí posluchači rozhodně netrpí demencí či zapomínáním, aby moderátor neustále omílal dokola nápovědy. A hlavně jsem se nedočkal slovíček „už za chvíli uslyšíte“! Upřímné díky Vám!

MODEROVANÉ VSTUPY
OBSAH VSTUPŮ
HUDEBNÍ SLOŽKA
JINÉ (obal, reklama, …)
CELKOVÝ DOJEM

Procházka pamětí – Rádio Haná – čtvrtek 9.dubna 2009 (čas: 09:00 – 10:00)

Rozhlasová ikona rádia Haná Martina „Kvítko“ Procházková provádí pořadem již od jara roku 2004. Jedná se o nejposlouchanější pořad stanice. Také zde posluchači píší své tipy, nápovědou k neznámému roku jsou písničky, které se v hodině hrají, a pak i jedna významná událost.

Kdo by si pustil stanici přesně v devět, asi by byl zklamán, že jej moderátor nepozdraví. Po identifikačním jinglu následovaly dva songy. Až osm minut po celé mě z rozhlasového přijímače zdraví Martina. Vždy když ji slyším, marně přemýšlím o rozdílu s Lucií Barbapostolosovou, obě dámy mi splývají v jednu (při pozorném poslechu však docházím k názoru, že to jsou opravdu dvě rozdílné dámy). Sotva se ale dostává ke slovu, když v tom… reklama. Ne nadarmo je dopolední blok nejposlouchanější a stanice se tohoto statusu snaží držet a vytěžit z něj maximum. Z mluveného slova (asi 22 minut) totiž čítaly reklamy něco pod devět minut. Nu což.

Procházka pamětí – poslechněte si krátkou ukázku

Moderátorka ale posluchače přitáhnout k vlnám rozhodně umí. Marně přemýšlím, zda by živé vstupy posluchačů vysílání mohly nějakým způsobem obohatit. V tomto případě jsem byl rád, že se čtenářské příběhy dostaly k mým slechům pouze prostřednictvím ctěné moderátorky. Vysílání má aspoň své tempo a moderátor má více prostoru k dalším zajímavostem. O projevu není třeba dále diskutovat. Málokdy se člověku naskytne příležitost slyšet hodinové vysílání bez jediného přeřeknutí či chyby, smekám.

Co bych možná pořadu vytknul, je kontakt s muzikou. Za celou dobu jsme mohli slyšet oznámení sotva poloviny názvů hrajících skladeb. Samozřejmě je tu přístup k internetu, ovšem správně by se v práci brouzdat po internetu nemělo, není-li pravda? Martina Procházková měla totiž plné ruce práce s Petrem Kolářem, právě on se stal hlavní nápovědou. Hledal se rok, v němž vstoupil na muzikálová prkna, a navíc den předtím měl koncert v Olomouci. Petr Kolář je jeden z interpretů, který dle mého názoru doplatil na nešvar českých rádií, a sice neustálé opakování songů. Když jsem jej znal jako muzikálového zpěváka, obdivoval jsem jeho hlas. Nyní při prvních tónech písně „Ještě, že Tě, lásko, mám“ ladím na jinou stanici.

Naprostým unikátem byl hudební playlist. Rádio Haná totiž neodrazuje ani při delším poslechu, „během pracovní doby nehrajeme ani jeden song dvakrát“, promuje stanice. Nezkoumal jsem, zda je tomu opravdu tak, ale myslím, že daleko od pravdy nebude. Během hodiny zazněly známé, ale především i méně známé písně z roku 1993. A hlavně ani jeden český song, za tuto odvahu ode mě sklízíte plné body! Nemusíte-li příliš české hudby, máte-li rádi hity osmdesátých a devadesátých let a nechcete-li poslouchat stále stejné písně, s klidem v duši Vám doporučuji Procházku pamětí. Na škodu by nebylo obohacení nápověd, jen jedna týkající se osoby jednoho zpěváka může být málo. Přesto se i v tomto ohledu dá najít něco pozitivního, program může jít více do hloubky.

MODEROVANÉ VSTUPY
OBSAH VSTUPŮ
HUDEBNÍ SLOŽKA
JINÉ (obal, reklama, …)
CELKOVÝ DOJEM

---

Fanda a jeho česká banda – Rádio Impuls – úterý 7.dubna 2009 (čas: 16:00 – 18:00)

Dalo by se říci, že tento pořad je v českém éteru nováčkem. Ve skutečnosti se objevuje už přes dva roky. Rádio Impuls vsadilo na úspěchy večerního bloku „Česká diskotéka s hádankou“ a přidalo pár dalších prvků. Vznikl z toho nový pořad (více si o něm můžete přečíst zde). Protože celý pořad trvá dvě hodiny, pro srovnání jsem vybral pouze druhou závěrečnou hodinu.

František Matějíček tedy pokračuje ve stejných vodách jako uplynulé dva roky, jen vysílací čas se změnil. Navíc dostal ke spolupráci dva nové kolegy – Ivu Stříbrskou a Petra Vondráčka. Ale hezky postupně. Na první i druhý poslech je hlas moderátora příjemným průvodcem všedního odpoledne. Sice nijak zvláště nepotěší, ale rozhodně neurazí. Jeho kolegyně Iva se do celkového pořadu nijak zvláště nezapojuje, úkolem je poskytnout základní servisní informace patřící ke stavebním kamenům Impulsu (tedy doprava a počasí). Často přemýšlím, zda je potřeba ve vysílání tolika hlasů. Fanda Matějíček by rozhodně bez starostí obstaral servis sám. Je ale zřejmé, že dva moderátoři ve studiu působí uvolněnějším dojmem. A upřímně, vkusné škádlení moderátorů může jen prospět.

Fanda a jeho česká banda – poslechněte si krátkou ukázku

Jako zbytečný prvek se jeví osoba Petra Vondráčka. Nepochybně televizní moderátor-profesionál a ne špatný hudebník sedí ve studiu jako páté kolo u vozu. (A upřímně, opravdu tam sedí? Nejedná se o předtočené vstupy? :-D)  Pochopitelná snaha získat posluchače i během odpoledne například díky známé televizní osobnosti se mi jeví spíše jako kontraproduktivní řešení. Cení se však snaha o živou hudbu. Úterní výstup pana Vondráčka (Smokie – Living Next Door To Alice) mi s odpuštěním připomínal spíše mečícího a zpívajícího kozla z animovaného filmu Karcoolka (a nedaboval ho i náhodou… ne to asi ne). Hudební omáčka by se dala vypustit, ale proti gustu žádný dišputát. Poslechnout si Hudební omáčku můžete v krátké ukázce.

Podíl mluveného slova se pohyboval okolo 24 minut, přičemž reklamám byla vyhrazena necelá třetina celkového času. Malé množství reklamy je pochopitelné, dopolední bloky jsou samozřejmě více poslouchané. Rádia odpoledne své posluchače spíše ztrácí.

Hudba je kapitola sama pro sebe. Přemýšlel jsem o hodnocení hudby. Původně jsem chtěl i tuto část hodnotit subjektivně, nakonec se ale od něj aspoň mírně oprostím. Osobně totiž příliš českou hudbu nemusím. Přesto jsem v playlistu našel několik písniček, které mě vysloveně potěšily (Black Milk či Janek Ledecký). Našly se songy, na něž jsem vyloženě alergický, ale není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Vzhledem k tomu, že primární cílová skupina posluchačů rádia Impuls má českou muziku ráda a dvě hodiny vkuse je pro jejich uši baladou, chápu tuto sázku (věřte tomu nebo ne, ale i v mém okolí jsou lidé, kterým by česká muzika nevadila ani non-stop 24 hodin).

Starý pořad v novém hábu nabízí do českého éteru jednu z mála odpoledních show. Trochu méně české hudby by rozhodně neškodilo, přesto se nejedná o relaci, která se má zavrhnout. Posluchače Impulsu potěší a přitáhne, ostatní možná nenaláká, na druhou stranu ani nenutí k přelazení jinam.