Pouliční vysílání přichystali bývalí moderátoři Rádio Limonádový Joe pro své posluchače. Toale není všechno, na co se po rozchodu se současným ředitelem rádia Miroslavem Pýchou chystají. Proč odešli a co mají za lubem, na to jsme se zeptali šéfa …Šéf moderátorů Rádia Limonádový Joe Dušan Všelicha — Ovar Šerif v exkluzivním
rozhovoru pro Svět Namodro.
Pouliční vysílání přichystali bývalí moderátoři Rádio Limonádový Joe pro své posluchače. To
ale není všechno, na co se po rozchodu se současným ředitelem rádia Miroslavem Pýchou
chystají. Proč odešli a co mají za lubem, na to jsme se zeptali šéfa moderatizátorů Dušana
Všelichy alias Ovara Šerifa.
Minulý týden jste opustili Rádio Limonádový Joe. Proč?
V tom rádiu byla situace, která nám neumožňovala v něm zůstat, přestože rádio jako takové,
ten kult kolem Rádia Limonádový Joe a tu skupinu posluchačů okolo něj máme všichni hrozně rádi a moc rádi bychom pro ně dál vysílali. Pro nás to opravdu byla nějaká vnitřní
hodnota, dělat něco pozitivního pro lidi, co nás poslouchají. A vždycky jsem si myslel, že tím
přidáváme i něco dobrého k té úžasné značce Barrandova. Jenže se současným vedením, tedy s panem Pýchou a já nevím s kým ještě v pozadí, to prostě není možné. Už od jejich příchodu to tak nějak kulhalo. Já jsem několikrát nabízel svůj odchod. Nakonec mě ale ujistili, že to
bude nějakým dobrým způsobem fungovat a já jsem jim uvěřil. Což byla moje chyba.
Co se vlastně stalo? Za prvé: my jsme opravdu počátkem května změnili svůj statut ve vztahu
k Barrandovu FM. Já jsem odešel z funkce programového ředitele a moderátoři chtěli ukončit
vysílání, protože v tu chvíli jim pan Pýcha dlužil za šest měsíců vysílání. To znamená, že šest
měsíců ty lidi nedostali honoráře, jezdili na vysílání, platili si dopravu, platili si taxíky, aby se
tam ráno vůbec dostali (Rádio Limonádový Joe sídlí v prostorách barrandovských ateliérů,
pozn. redakce), takže na to rádio ještě dopláceli.
Jak se vůbec dalo v takové situaci pokračovat?
Moderátoři za sebou měli dokonce takové věci, že připravovali program na party u příležitosti
spojení firem Europlakát a East-West Media, abychom za to zdarma získali 100 plakátovacích
ploch po Praze pro reklamu na hru o dům. Takžel jediný způsob, na který jsme přišli a díky
němuž jsme posledních několik měsíců vůbec udrželi ranní vysílání byl, že se o ně budeme
starat s určitou exkluzivitou – to znamená, že pan Pýcha ani nikdo jiný nebude mít možnost
nám k tomu cokoliv říkat, pokud půjde o program. A to byla podmínka, kterou jsme dali panu
Pýchovi a on na ni přistoupil.
My jsme měli zároveň za úkol shánět si reklamu, kterou si prodáme a z toho si budeme udržovat tu skupinu moderátorů v chodu. Mezitím se stala ta nepříjemná věc, že pan Pýcha
ovládnul zbytek vysílání, nasadil tam pořady jako písničky na přání, dovolil DJům, kteří vůbec nejsou kvalifikovaní, mluvit, a z toho vysílání se prostě stala obrovská ostuda. Byli jsme vystavení obrovskému tlaku našich příznivců, kteří nepřetržitě psali. Denně jsem odpovídal na několik mailů, proč se to děje, jak to, že to dopustíme. Po těchto letních
měsících se ukázalo, že se v tomto směru prostě nezbavíme toho image, že my jsme tvůrci
tohoto rádia, a že ať se tam bude dít cokoliv, tak dokud tam budeme, tak nám to budou lidi
dávat za vinu. Přitom to byly věci, které jsme nemohli ovlivnit.
Od kdy vlastně figuruje pan Pýcha ve společnosti Barrandov FM a v jakém vztahu k ní
je bývalý pražský primátor Jan Koukal?
To nevím, to by vám řekli spíš na Barrandově. Pan Koukal měl zájem to rádio koupit, Barrandov měl zájem, aby to koupil pan Koukal — i když v té době tam byl jiný zájemce,
který například nabízel Barrandovu přesně tu sumu, kterou fyzicky Barrandov opravdu do Rádia Limonádový Joe vložil. Prakticky nechtěl ani to zařízení, chtěl jenom ochrannou
známku. To znamená, že v té době byla hodnota této známky taková, že odpovídala vloženým investicím. I když byla tato možnost, Barrandov z této nabídky postupně vycouval a začal
jednat s panem Koukalem. Jako vstřícný krok vůči tomu bylo dosazení dvou lidí z týmu pana Koukala do představenstva společnosti Barrandov FM a to byl pan Pýcha a ještě jeden člověk.
Ale ještě se vrátím k tomu, proč jsme odešli. Čili, zdálo se, že stav rádia bude nadále takový, pod který bychom se rozhodně nechtěli podepsat, a zároveň jsme s tím nemohli nic dělat — prostě jsme byli úplně mimo jakoukoliv možnost to ovlivnit — takže jsme vypověděli
smlouvu, která měla měsíční výpovědní lhůtu, a to k 31. srpnu. Odvysílali jsme kompletní
zářijové vysílání, abychom tu smlouvu dodrželi a aby nám nikdo nemohl vyčítat, že jsme
odešli ze dne na den a zachovali se neseriózně. A to bych mohl mluvit ještě o takových
případech, kdy bylo možné vybarterováním zájezdu splatit např. Luciánovi kus dluhu, ale pan
Pýcha ho zrovna neměl rád, tak to prostě zatrhnul.
Opravdu nikdo nechtěl v rádiu zůstat?
Mezitím na základě několika nezávislých rozhovorů, které měl pan Pýcha s jednotlivými moderátory, vyplynulo, že by byla možnost nějakým způsobem pokračovat dál. Pan Pýcha
nabízel, že teď, když už jsou v rádiu peníze, by už mohl platit ranní vysílání, že by mohl začít splácet ten dluh vůči moderátorům, který existuje. A najednou mě obvinil z toho, že za ten programový propad během letních měsícům můžu já, protože jsem odešel. Já jsem odešel na základě naší vzájemné dohody, kdy mi pan Pýcha naznačil, že by to bylo
vhodné a naznačil to takovým způsobem, abych toho dojmu nabyl i já. Takže jsem přestal mít k tomuto rádiu jakýkoli pracovně-právní vztah počínaje 1. květnem. Tím pádem jsem opravdu nemohl být odpovědný za to, co se tam dělo v červenci a v srpnu. I když díky programovému vedení pana Pýchy poznal český éter aspoň takové kuriozity, jako je reklama na dianetiku, což je náboženská skupina v některých zemích poněkud zakázaná. Ale nedivte se, že toho
jsme se už trochu báli.
Co se dělo dál?
Když pan Pýcha začal nabízet tuhle možnost, probrali jsme si to a došli k několika
závěrečným bodům. Náš problém totiž je v tom, že máme to rádio moc rádi. Napadla nás dost
překvapivá a lákavá programová inovace, úplně jinak pojatý program a zamilovali jsme se do
toho. Takže jsme zase začali jednat. Ale dali jsme si pár podmínek. Za prvé: Vzhledem k těm
dluhům, které tam byly z minulosti, sice můžeme začít vysílat, ale pouze v případě, že platba
bude složena vždy předem na začátku měsíce, například na nějaký zvláštní účet a vyčerpá se
až ve chvíli, kdy si odpracujeme to vysílání. Mimochodem, cena za výkon jednoho
moderatizátora v ranním bloku byla 1000 korun. To znamená, že to je 330 korun na hodinu,
což je naprosto průměrná cena pražských rádií. Jestli si někdo myslí, že některé hvězdy na
jiných stanicích berou jen tři stovky za hodinu, tak je blázen.
Druhá podmínka byla, že budeme komunikovat, že spolu budeme konzultovat denní program,
mluvení DJů, apod. Nabídli jsme možnost, že budeme dělat ještě i odpolední program,
protože pan Pýcha chtěl, aby se rozšířil mluvený prostor. Samozřejmě každá další hodina
vysílání znamenala ty další tři stovky. A to je pořád ještě strašně málo. Není ale možné říct:
Dobře, tak chceme víc vysílat, můžete sem chodit zadarmo. Mimochodem, tenhle rok to ranní
vysílání, které je pro Limonádového Joa profilové, rádio nestálo ani korunu. Od ledna do
dubna je to předmět toho dluhu a od května do minulého týdne jsme si to zaplatili sami.
Samozřejmě taky trochu hraje roli to, že když se vysílalo dvacet reklam za hodinu, průměrná
cena spotu byla tři stovky, tak ty peníze někam musely chodit. Tím pádem se není možné
moderátorům divit, že se jim nechtělo dělat na to, aby někdo ty peníze pobíral. Poslední
podmínka byla, že budeme vysílat od pondělka do neděle a aby se ta rána nějak oddělila. O
tom jsme tedy jednali, poslední rozhovor s panem Pýchou byl někdy po půlce září, kdy on
řekl „ano, já s tím souhlasím, jenže ty formulace, které navrhujete vy ve vašem návrhu
smlouvy mi nevyhovují, navrhnu smlouvu svoji, pošlu to do zítřka“. A druhý den, že to pošle
do pozítří a tak dále a tak dále. Pak týden nebral telefony a pak už byl konec září.
Jakou roli v tom všem hrála agentura JOE PR?
No, musím říci, že nijak významnou. To pan Pýcha tak trošku démonizuje. JOE PR vzniklo
na konci roku 1998 ve chvíli, kdy na podzim byl velký ekonomický zlom rádia směrem dolů.
My jsme během září přišli o obrovské kontrakty, a bylo to opravdu na to říci si, zda vůbec
pokračovat ve vysílání. Takže jsme se rozhodovali, jestli to zabalíme a domluvíme se s
majitelem, nebo opravdu hrozilo, že budeme vysílat zadarmo. V této situaci nás napadlo, že
založíme tuto firmu. Dokonce jsme nabízeli firmě AB Barrandov, aby do té firmy vstoupili
společně s námi.
Ta firma měla být agenturou, která měla zajišťovat zajímavé pracovní příležitosti pro
moderátory v oblasti PR a poskytovat jim možnost, aby si vydělali nějaké peníze a pak se
mohli věnovat rádiu. A jenom díky této agentuře se stalo, že tam zůstal Tomáš Hanák, Lucián
a že jsem tam zůstal já, protože na akcích, které jsme dělali, jako byl ples burzy a večírky pro
různé obří firmy, se dá samozřejmě vydělat mnohem více peněz, než na vysílání takovéhoto
kulturního rádia.
Ve vztazích k Barrandovu FM jsme používali tuhle firmu, která měla vlastní IČO a mohla
uzavírat smlouvy a která to zaštiťovala čistě provozně. Můžu odpovědně prohlásit, že na
celém tom kontaktu s Rádiem Limonádový Joe agentura JOE PR nic nevydělala a od svého
vzniku navíc pro rádio pracovala. Například na přelomu roku 1998 a 99 jsme museli z rádia
propustit dvě zaměstnankyně, které se věnovaly podpoře stanice a zajišťování PR, protože
prostě už nezbylo na jejich platy, a dělali jsme si to prostřednictvím JOE PR sami. Nikde ale
není možné najít doklad, že by rádio posílalo peníze do JOE PR, protože takový doklad
neexistuje. To je naprosto absurdní obvinění. A když tohle pan Pýcha říká, tak lže.
JOE PR se například podílelo na akci 10 let Reflexu?
Ano.
Pan Pýcha se často zmiňuje o tom, že obviňujete Barrandov FM a AB Barrandov z
neprůhledných vlastnických vztahů. Můžete toto svoje obvinění specifikovat?
Nevím. Není to pravda. To říká pan Pýcha, že to já říkám a já to neříkám. Poměry na AB
Barrandov jsem nikdy nesledoval, ani jsem na to neměl čas. A že bych o nich mluvil na
veřejnosti, to už je teprv nesmysl. Akorát jednou jsem v nějaké anketě řekl, že mě trochu
zaráží, že ti, co byli s Václavem Marhoulem největší kamarádi, mu po jeho odchodu
nejvíc mejou zadek. Já jsem totiž Barrandov jako celek vždycky obdivoval. Vlastně nevím, co
na to mám říct. Možná to souvisí s tím, že v tiskové zprávě zmiňujeme nevyjasněné poměry
kolem tohoto rádia. V tuto chvíli se minimálně rok a půl řeší různí investoři, kteří přicházejí,
něco nabízejí, něco slibují, tajuplně se s nimi tu ukončuje jednání, tu začíná… Takže to je
pravda. Ale to se týká i pana Koukala, který před rozhlasovou radou prohlásil, že o to rádio
má zájem, protože to je hodnotná kvalitní věc, kterou on chce podpořit schopnostmi svého
týmu v oblasti marketingu a financí.
Na základě toho Rada vyslovila předběžný souhlas s možným prodejem Barrandova FM panu
Koukalovi. Pak to z ničeho nic zhaslo. Rádio prodělalo všechny možné audity, kontroly a
inventury. Jezdili sem kontroloři z Třince, zjistili, že nekrademe a že se snažíme pro tu firmu
dělat, co dovedeme. A pořád dokola ty zvěsti o tom, co rozhodne ten nebo onen. Myslím si,
že se dá pochopit, že když je ten tým moderátorů neustále vystaven tlaku, že se s ním tito lidé
neustále schází, pořád se něco řeší, komunikuje a chce se od nás, abychom se k tomu
vyjadřovali, že to nikoho nebaví. Nikdo to neuměl udělat tak, že nejdřív koupí Barrandov FM
a pak přijde a řekne: Podívejte, já si myslím, že jste všichni neschopný blbci, běžte do háje,
přijde sem pan Pýcha, to je génius a přivede si sem své lidi. Ne — všichni nakonec chtěli
nasadit ty opratě tomu panu Hanákovi a tomu panu Kužílkovi a chtěli prostě, aby pro ně ty
lidi pracovali.
Jak to bylo s reklamou? Nedal se ten problém s nedostatkem financí vyřešit tím, že by se
zvýšil počet odvysílaných reklamních spotů?
Nevím, jestli chce pan Pýcha ukázat, jaký je začátečník v oblasti rozhlasového trhu nebo co.
Proč mě obviňuje, že jsem se bránil vysílání reklamy, nebo jsem nechtěl vysílat reklamu. To
vůbec není pravda. Upřímně řečeno, o počtu spotů rozhoduje jen zájem klientů. Obviňovat
naši skupinu z negativního vztahu k obchodní stránce rádia je podraz. Vymysleli jsme spoustu
speciálních operací, které nás dovedli k opravdu velkým klientům, k jakým se malé rádio
vůbec nedostane. Dělali jsme statisícové operace pro Internet On Line, vydělali jsme půl
miliónu na mém nápadu s Realitními novinami. Podívejte se, jak zabrala soutěž Vyhraj dům!
Limonádový Joe byl původně v síti Radio Reggie Music, ze které jsme odešli, protože pro tak
malé rádio je prodej reklamy v tak velkých balících té obrovské sítě hrozně nevýhodný. A to z
jednoho prostého důvodu: když se jde do všelijakých dumpingů a když ty obří stanice, u
kterých jde o desítky milion, řeknou, že sleví o polovinu, tak na jedné straně přijdou o desítky
milionů, ale na druhé straně jí desítky milionů zůstanou. Ale když jsme my prodávali v řádu
tisíců a museli jsme v rámci sítě stejně jako oni slevit na půlku, tak jsme šli tak dolů, že to
vlastně ani nemělo cenu.
Jak jste to řešili?
Odešli jsme od RRM, měli jsme samostatné obchodní oddělení a když jsme dosáhli toho, že
jsme spot prodávali za 400 nebo 500 korun, přišel pan Pýcha, rozhádal se všemi těmi lidmi z
obchodního oddělení a začal jim vyhrožovat, že je všechny vyhází a že místo nich přijdou jiní
borci. Pak se tam objevilo pár nových lidí, kteří za týden zjistili, že to prostě nedokážou líp
než ti předchozí. Tak pan Pýcha uzavřel smlouvu se sítí Radionet, která znamená, že se do
vysílání zase dávají spoty a prodávají se za průměrnou cenu třeba 40 korun za spot. To je
problém související s tím, že tak malá stanice se v tak velké síti prostě neuživí. I kdyby nám
chtěli nadržovat, tak to líp nemůžou udělat.
Když pak v ranním bloku proběhlo za hodinu třicet reklam a člověk věděl, že za každou bylo
těch 40 korun, tak jsem to prostě nepokládal za výhodný obchod. Zároveň jsem věděl od
našich bývalých partnerů, kteří přišli s návrhem na kampaň za 70 tisíc korun a kteří od nás
věděli o ceně 400 korun za spot, že když to dají přes Radionet, tak za to dostanou tak
obrovskou kampaň, že tu částku ani nevyčerpají. Takhle to prostě funguje. Ve výsledku to pak
znamená, že spot, který měl původně stát čtyři stovky, stojí jen 40 korun. A to je jediná moje
výhrada k vysílání reklam.
Jak to je se značkou Rádia Limonádový Joe, s know-how, s užíváním značky JOE jako
takové? Kdo má na ni práva?
Na značku Rádia Limonádový Joe má práva AB Barrandov, to je normálně registrovaná
značka. Logo vytvořilo studio Grafik Design a Roman Mrázek v době, kdy to rádio začínalo a
kdy nemělo peníze na to, aby dostálo tohoto prestižního grafického studia. Tím pádem je
jenom zapůjčené a autorská práva má to studio. A know-how stanice je samozřejmě něco, co
se vznáší ve vzduchu, ať si ho chytne, kdo to umí.
Pan Pýcha chce prověřit některé další aktivity často spojované s Rádiem Limonádový
Joe, jako je Velmi jemný klub a podobně.
No jasně… Tak ať je prověří. Nevím, co k tomu říct. Třeba Velmi jemný klub: Měli jsme
klienta Bohemia Bingo, kteří utratili během prvního půlroku existence rádia poměrně vysokou
částku, líbilo se jim to a přišli s návrhem, že mají zajímavý prostor, kam nikdo nechodí a jestli
nechceme něco vymyslet. Tak jsme vymysleli Velmi jemný klub Rádia Limonádový Joe,
který je jakýmsi trojtrozměrným bilboardem té stanice. Navrhli jsme nějaký typ programu,
který tam probíhal a dodnes probíhá a který oni platí z výnosů svých aktivit a platí ho hodně.
Myslím, že prostřednictvím toho klubu je Bohemia Bingo dost dobrý sponzor pražské kultury.
Zároveň jsme se dohodli, že existenci toho klubu podpoříme tvůrčím způsobem a za to tam
budeme mít narozeninové party a tak různě. Ten klub začal skvěle fungovat, což nikdo moc
nepředpokládal. Samozřejmě pana Pýchu hned po jeho příchodu do rádia začalo zajímat, proč
nám ten klub neplatí nějaké peníze. Tak šel do klubu, pohádal se s jeho majiteli, oni pak
vzkázali, že už s ním nikdy nechtějí mluvit a od té chvíle se přestali o rádio jakýmkoliv
způsobem starat.
Ten klub běží dál samostatně. Je pravda, že kdybychom v době, kdy to začínalo, bývali tušili,
že to bude mít takový úspěch, tak jsme mohli požadovat nějakou lepší dohodu, která by
znamenala i nějaké finance pro to rádio. Ale na druhou stranu, když vím, kolik ten klub dává
peněz do programu, aby se tam každý večer dělo něco, co rádiu opravdu nedělá ostudu a co
přivádí nové posluchače — a naopak, když se posluchači můžou z rádia dozvědět, co se v tom
klubu děje — tak si myslím, že je to naprosto adekvátní přístup.
Co teď dělají bývalí moderátoři Rádia Limonádový Joe? Chystáte nějakou akci nebo
vysílání?
Budeme dělat pouliční vysílání.
To je co?
Prostě ve čtvrtek v jedenáct hodin dopoledne na náměstí Republiky pověsíme takovej modrej sametovej hadr a za ním bude pouliční vysílání
a postupně se to vysílání bude dít v různých časech na různých místech a budeme se prostě věnovat pouličnímu vysílání. A budeme se
věnovat našemu webu www.joeradio.cz. Ten jsme dělali jako naši soukromou službu rádiu, tak ho teď
budeme dělat jako naši soukromou radost.
Probíhají nějaká jednání s jinými provozovateli rozhlasového vysílání? V MF Dnes se
dokonce píše o televizních nabídkách.
Dostali jsme nějaké nabídky a těmi se zabýváme. Jestli vymyslíme něco dobrého pro nějakou
televizi, tak to uděláme. A samozřejmě se chystáme s investorem, kterého máme, ve chvíli,
kdy se uvolní licence, kterou má teď Barrandov FM — což se uvolní zřejmě brzo, kvůli tomu
konkurzu, ve kterém ta společnost je — že se budeme ucházet v normálním licenčním řízení o
frekvenci stávajícího Rádia Limonádový Joe. Máme tak nádhernej koncept, nejpřekvapivější
ze všech. I rádio, které jsme připravovali s Jaromírem Jágrem, je proti tomu čajíček. Bude to
jako když se narodí milované dítě. Na všechny kadí, všem smrdí pod nos, ale všichni ho
musej milovat.
Můžete být konkrétnější o tom konkurzu Barrandova FM? Pan Pýcha o něm nechtěl
příliš mluvit…
Nevím, proč o tom nechce mluvit. On o tom mluví strašně tajuplně. Je to jednoduché —
představenstvo Barrandova FM, jehož je předsedou, dalo tu společnost do konkurzu. Nám to
zcela oficiálně sdělil jiný člen představenstva. A mimochodem každý, kdo to dočetl až sem, je
blázen. Milej blázen, ale blázen. A asi se rád nudí. Měl by mít víc kamarádů nebo kamarádek,
aby měl pro koho mařit čas. Internet není svět, a 90,3 FM už teprv ne.
