Václava Moravce můžete slýchat každodenně z vln české redakce britské stanice BBC a vídat v neděli na televizní obrazovce v diskusním pořadu „Otázky Václava Moravce“. Přestože působí přísně a nekompromisně, při našem setkání byl velmi příjemný, pohodový a odpovídal profesionálně a bez zaváhání na všechny otázky ohledně moderátorské profese.
Jaká byla vaše cesta k moderování?
Moje dráha byla
poměrně rychlá. Nastoupila v roce 1990, kdy jsem začal externě spolupracovat s
Českým rozhlasem v Hradci Králové. Poté, co jsem dělal krajského zpravodaje v
hradeckém rozhlasovém studiu, přišla nabídka z prvního soukromého rádia ve
východních Čechách. Šlo o tehdejší Rádio Profil. To bylo tuším v roce 1991,
tzn., že už je to zhruba 13 let. To byla moje první pozice moderátora v soukromé
rozhlasové stanici.
A pak jste se dostal do Prahy do Evropy 2…
Ano. V roce 1993 mě oslovil tehdejší ředitel zpravodajství Jiří Hrabák. Ale přecházel jsem z Rádia Profil z pozice moderátora do role zprávaře, kterého jsem dělal na Evropě 2 až do roku 1996.
Na moderování už jste pomýšlel při studiu žurnalistiky?
Ne, protože jsem tuším začal studovat vysokou školu až poté, co jsem byl v Českém rozhlase Hradec Králové. Tzn., že má praktická dráha novináře a moderátora předběhla část teoretickou, kdy jsem se v roce 1991 nebo 1992 dostal na fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy.
Než jste se dostal do rádia, dokázal jste si představit, co taková funkce moderátora obnáší?
Ty představy byly velmi mlhavé a možná i naivní. Pravdou je, že nároky kladené v roce 1991 na moderátory nově vznikajících soukromých stanic byly poměrně malé. Tzn., že kdybych dnes doma našel ve svém archivu jaké bylo mé první rozhlasové vysílání a přehrál si tu kazetu a porovnal ji s tím, jak vypadá dnešní moderování v rozhlasovém vysílání, byl bych asi z takového rozhlasu vyhozen. Myslím si, že dnes už jsou kritéria, jak má vypadat rozhlasové moderování tak vysoká, že se za své začátky stydím.
Kromě BBC moderujete diskusní pořad na ČT „Otázky Václava Moravce“. Zkušenosti s televizí ale máte již z dřívějška z pořadu „Otázky a odpovědi“ na TV3. Můžete tato dvě média porovnat?
Hlavní rozdíl je v tom, že Česká televize jako celoplošný vysílatel a reakce diváků jsou ve větší míře, než jsem měl od diváků TV3 jako kabelové televize. Odezva byla menší, bylo i méně kritických dopisů, ale i těch pozitivních. Naproti tomu, když jste v České televizi, která pořad umístí do hlavního vysílacího času, je reakce daleko mohutnější.
Jaký je rozdíl mezi moderováním v televizi a rozhlase?
Já si myslím, že to srovnání je velmi obtížné na straně jedné. Na straně druhé je jednoduché v tom, že obě média komunikují jinými prostředky. Televize jak je dáno povahou audiovizuálního média především vizuální stránkou. Práce moderátora v televizi je náročná především v tom, že musí daleko více kontrolovat především svoji neverbální komunikaci; To, zda je dobře oblečen, jaká je jeho vizáž. To je do určité míry pro tuto práci limitující. To samé platí ale i pro hosty. Když srovnám vystupování hostů v BBC, jako rozhlasovém médiu, a v ČT, jako v televizním médiu, tak si myslím, že dostat se pod kůži hostům v televizi je daleko obtížnější.
Vraťme se ještě k BBC. Vaším vzorem je moderátor televizní stanice BBC Jeremy Paxman. Obdivujete ho pro jeho profesionalitu nebo charisma?
Je to směsice obého a nejen těchto dvou prvků. On je velmi dobře na své diskuze připraven. Myslím si, že měří všem politikům stejně. Pro novináře je opravdu obtížné, aby ke všem politikům ze všech různých ideových proudů byl vyrovnaný přístup. Paxman představuje v rámci televizní žurnalistiky ve Velké Británii naprostou špičku. Dělá Newsnight, což je hlavní zpravodajsko-publicistický pořad BBC 2. Dal bych ho za vzor nejen sobě, ale mnoha lidem, kteří pracují v televizních médiích.
Jak by tedy měl vypadat profesionální moderátor?
Jako Jeremy Paxman (smích). Moji nevýhodou a myslím, že i ostatních moderátorů televizních stanic je, že jsme poměrně mladí. Paxmanovi je tuším padesát let a má za sebou dlouhou profesionální kariéru. Ať už v rozhlase, tištěných médiích apod. Tzn., že ve světě moderátoři takových pořadů jako jsou Otázky, Sedmička či Nedělní partie jsou lidé, kterým je zhruba padesát let, mají za sebou životní i profesionální zkušenost. Člověk by měl projít všemi druhy médií. Médiem tištěným, kde začínají od pověstného „vaření kafe“, až po editora zpravodajství. Pak jdou do rozhlasu, kde se naučí improvizovat, rozšíří si slovní zásobu a začnou být pohotoví a bystří. Poté přejdou do televize, která je vyvrcholením jejich novinářské kariéry. Moderátor by měl být ještě sečtělý, vzdělaný atd. atd.
Když jste tak časově vytížen, kde vůbec berete energii pro další práci? Co je pro vás hnacím motorem?
Je to občasný výlet do kraje mého rodiště, tedy do Orlických hor, kde jezdím na kole. Je to zhruba 24 hodin, kdy jsem na něm naposledy seděl a ujel jsem asi 100 kilometrů.
A jaké je vaše životní krédo?
Ach, to je těžká otázka. Víte, že jsem nad tím ani takto nepřemýšlel? Ale mohlo by to být latinské krédo: Dum spiro spero (Dokud žiji, mám naději.).
