Jsou nedílnou součástí každého rádia. Jsou to oni, kteří k nám promlouvají – sdělují různé informace, snaží se nás pobavit, zlepšit nám náladu… Naopak pro ně je to práce, vzrušení, zviditelnění… Řeč je samozřejmě o moderátorech. Jací ale vlastně jsou?
Když u nás začaly vznikat soukromé rozhlasové stanice, rozšířila se možnost stát se moderátorem rádia. Do tehdejšího Československého rozhlasu, později Českého rozhlasu nebylo snadné proniknout, ale pravda, málokdo se chtěl stát regulérním hlasatelem, redaktorem… Každý spíše chtěl sedět za mikrofonem, pouštět písničky a něco sdělovat do éteru.
První polovinu 90. let lze nazvat jako rozhlasová pionýrská léta. Samotní majitelé rádií nevěděli jak rádio pořádně dělat. Většinou šlo o nadšence, kteří si sehnali základní potřebnou odbavovací techniku, nějaký ten přehrávač, cédéčka… a postavili někde na dům jednoduchý vysílač. O automatickém odbavování vysílání, jak ho známe dnes, nikdo nevěděl a tak bylo potřeba sehnat obsluhu. Paradoxně tou obsluhou se stal moderátor, nebo-li speaker. Seděl za stolem, obsluhoval jednoduchý mixážní pult, do přehrávačů strkal kompaktní disky. Ve studiu musel být pořád a neustále vyměňovat CD, v určitou dobu zapnout pásek s reklamou, občas znělku (jingl) oznamující, jakéže to rádio vysílá.
V této době moderátor byl především obsluhou, takovým deejayem, co nenasytným posluchačům pouští hudbu, o které si mohli mnoho let nechat jenom zdát. Hudba byla to hlavní, co lákalo k poslechu soukromého rádia. Mnozí začali zapomínat, že existuje nějaký Rozhlas, o kterém každý smýšlel ve stylu: jenom zprávy a hudba, která se nedá poslouchat. Nová mladá generace byla první, která začala nová soukromá rádia vyhledávat.
Ročník sedmdesát…
Kdo ale dělal tehdy rádio? V drtivé většině za mikrofonem seděli mladí kluci mezi dvaceti a třiceti lety. Prostě generace ročníku sedmdesát. Těmhle nadšencům stačil živnostenský list a naplno si začali vychutnávat nenadálou porevoluční svobodu. Vše se zdálo růžové. Zatímco jiní začali s podnikáním všeho druhu, pro tyhle kluky bylo zaměstnání moderátor soukromého rádia a příležitostný DJ na páteční či sobotní disko-rockotéce.
Noví speakři neměli většinou žádné předchozí zkušenosti. Málokdo vůbec tušil, že by bylo vhodné, aby do mikrofonu mluvil srozumitelně, neměl vadu řeči, že existují nějaké zásady apod. S nadsázkou lze konstatovat, že za mikrofonem seděl kdekdo z ulice. Bylo to způsobeno často i tím, že rádio tvořila nějaká parta lidí, která se vzájemně znala.
O čem se povídalo? O všem. O kapelách, zpěvácích, o kultuře, o tom, že zrovna prší. Často moderátor svůj vstup vymýšlel posledních čtyřicet vteřin písničky a svou myšlenku formuloval svými slovy spatra do mikrofonu. Jaké to bylo? Z dnešního pohledu hodně úsměvné, naopak ale mnozí dnes tvrdí, že to bylo to správné pravé rádio. Ten pravý kontakt s posluchačem.
Pražákům těm je hej…
V té době, hlavně v Praze, začala vznikat i rádia, jejichž majitelé to už měli hodně promyšlené. Jedničkou v tomto oboru byl Michel Fleischmann, který má dodnes za zády silného majitele, francouzskou Europé Development. Fleischmann měl jasnou představu jaká Evropa 2 má být. Pořádal přísné konkursy a za mikrofon usedli jen ti dobří. O tom, že vybral úspěšné a ambiciózní lidi, není pochyb. Jmenujme pro zajímavost ty, kteří na Evropě 2 v její první éře působili: Roman Holý, Vítek Pokorný, Leona Machálková, Michal Mückstein, Bára Vitvárová, Martin Veselovský, Jan Tomek, Luděk Hrzal, Martin Vysušil, Martin Hrdinka, Jiří Růžička, Václav Moravec, Petr Lesák.
V tomto období vzniklo i Radio City 93,7 FM Petra Dvořáka, jehož investorem byla lucemburská RTL. Kolem této stanice se vytvořila silná parta lidí, kteří později se stali více známými osobnostmi. Zavzpomínejme na dobu, kdy na City vysílali David Beck, Petr Král, Miloš Pokorný, Roman Ondráček, Karel Knechtl, Lucie Výborná, Luboš Kocman, Míra Bosák.
Další skupina později známých rozhlasáků se etablovala v českém Radiu Bonton. Jmenujme například: Ota Stella, Dan Kohout, Ladislav Vonz, Michal Jirák. Nebo v „irském“ Kiss 98fm. Odtud vzlétly ke hvězdám Slávek Boura s Markétou Mayerovou nebo Pavlína Wolfová-Spálená. Začínal tady i „věčný pražský zprávař“ Josef Sanitrák. V dalších pražských rádiích vysílali třeba i Michal Viktořík (Golem) nebo Pavel Svoboda (Vox).
Proč je to připomínáno? Třeba kvůli tomu, aby bylo vidět, kam až se moderátor postupem času může dostat. Na druhou stranu mnoho moderátorů je „bezejmenných“ (zvláště z regionů), kteří se nehrnuli do Prahy a velkou díru do světa neudělali. Avšak našli se i tací, kteří časem v Praze nakonec zakotvili – např. Honza Musil (Radio Apollo(?)), Vladimír Hron (Radio Most).
Moderátor osobnost, nebo dělník u pasu?
Doba šla kupředu a rádia se začínala profesionalizovat. Moderátor přestal být obsluhovačem techniky, být tím nutným, aby rádio mohlo fungovat. Pomalu ale jistě se rozšiřovalo automatické odbavování programu a speakr se mohl věnovat pouze mluvení do mikrofonu. Nastal čas, aby jeho vstupy byly profesionálnější, zajímavější atd. Ovšem také více nalinkované. Rozšířil se systém, kdy moderátoři čtou připravené vstupy, ve kterých se stále dokola opakuje to jedno – název stanice, slogan. Nejkřiklavějším příkladem je Radio City, které už v devadesátých letech najelo na tento styl vysílání. Moderátoři přestali být osobnostmi, bylo jedno jestli vysílá Petr nebo Pavel, často jste je od sebe ani nerozeznali.
Naopak Evropa 2 dlouho lpěla na osobnostech, vstupy moderátorů byly méně formální, přesto profesionální. Ovšem pro poslední čtyři roky už to neplatí. Dalším příkladem, jak lze moderovat, je Radio 1, jež si zachovává „uvolněnou morálku“. Avšak časy se vracejí a Expresradio nabízí podobný styl moderace, kterou měla Evropa 2. Zvláštním příkladem je Frekvence 1, která vysílala program, který málokdo zvládne a mohou ho dělat skutečně jen zdatní rétoři. Co se týče regionálních mimopražských stanic, mnohé z nich najeli na stejný systém vysílání jako v Praze, jsou tu však stanice, kde moderování je doslova tragické.
Zaškatulkování…
Jací jsou tedy vlastně moderátoři? Lze je rozdělit do několika skupin.
1. Profesionálové To jsou ti, kteří se skutečně chtějí stát rozhlasovými moderátory, studují obor – žurnalistiku, působili v ČsRo, časem chtějí pracovat v Českém rozhlase, budují si kariéru moderátora. (příklad: Martin Veselovský – ČRo 1-Radiožurnál, Lucie Výborná – Frekvence 1, Václav Moravec – BBC World Service)
2. Herci To jsou ti, kteří vystudovali či studují herectví nebo jiný umělecký obor, rádio je pro ně umělecká seberealizace, předstupeň budování umělecké kariéry (příklad: Dalibor Gondík, Aleš Háma, Martin Sobotka)
3. Zpěváci a hudebníci To jsou ti, kteří inklinovali či inklinují k hudbě a rádio je pro ně přirozené médium. Nevěnují se tak moderování, ale spíše hudební složce (příklad: Leona Machálková, Roman Holý, Dan Kohout, Karel Knechtl, Michal Viktořík)
4. Showmani Zvláštní kategorie, do které lze zařadit ty, kteří nejsou a nechtějí být klasickými moderátory, ale snaží si vybudovat kariéru profimoderátorů společenských akcí, mít svůj zábavný program, začnou zpívat apod. Tito moderátoři tvoří tzv. ranní show (příklad: Leoš Mareš, duo Těžkej Pokondr, Vladimír Hron).
5. Deejays Méně moderátor, více DJ. Jsou to ti, kteří si za a) pletou rádio s poutí, nebo ti za b) co méně mluví, více hrají a mají speciální pořady (příklad pro b: Marek Řeřicha, Milan Kroužil, Josef Sedloň).
6. Normální moderátoři Sem patří „bezejmenní“ moderátoři na živnostenský list. Ti co vysílají v soukromém rádiu, neusilují nijak výrazně o kariéru výše popsaných. Mnozí se nijak výrazně nezapíší do podvědomí posluchačů. Časem odcházejí do jiné oblasti nebo zůstávají jako „věční řadoví moderátoři“.
7. Studenti To jsou ti, co moderování mají jako přivýdělek při studiu na vysoké škole.
8. Z moderátora majitel Specifická kategorie, která nyní není moc aktuální. Vztahuje se na ty, co začátkem devadesátých let začínali jako moderátoři, okoukali prostředí a v regionech založili menší stanice, do kterých se nemuselo ještě tolik investovat na rozjezd. Příkladem může být dvojice Michal Sroka – Libor Zajíček z Radia North Music.
9. Z moderátora manažer Kategorie, která je více aktuální a častá. Moderátor se přestane po čase věnovat této své profesi a přestoupí na druhý břeh. Podílí se na vedení rádia, z jeho kolegů se stávají jeho podřízení (příklad: Petr Král, Roman Ondráček, Miloš Pokorný).
10. Nespecifikováno Jako všude i zde jsou výjimky či různé kombinace. Nechť si každý doplní podle zkušeností, nebo fantazie.
