Kdyby zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny navštívil člověk neznalý našeho mediálního rybníka, zřejmě by jen nevěřícně kroutil hlavou. Viděl by místopředsedu Rady ČT Fantu, jak není s to odpovídat na dotazy poslanců o podrobnostech důvodů, proč vlastně generálního ředitele odvolali. Slyšel by řadu věcných argumentů odvolaného Balvína, který ony „důvody“ logicky bod po bodu vyvrací. Viděl by radního Knížáka, který namísto aby argumentoval, se zvedne a uraženě odejde. Zíral by na radní Šilerovou, jak namísto toho, aby argumentovala, co všechno rada udělala pro to, aby ČT nebyla nekontrolovatelnou černou dírou, vyčítá poslancům, že nerozhodli, aby občané do díry museli sypat ještě více. Slyšel by také, jak se radní, kteří odvolali Balvína, rozplývají nadšením nad prvními kroky prozatímního ředitele Klimeše. Snad aby sami sobě vystavili potvrzení o správnosti svého vlastního postupu.
Potíž je v tom, že dílem Klimeš pokračuje pouze v tom, co nastartoval odvolaný Balvín. Dílem spouští to, za co by kdykoli jindy byl ředitel veřejnoprávní televize naopak plísněn a posléze odvoláván. Nabízí totiž sice vyrovnaný rozpočet, ale nikoli jako výsledek ucpaných děr, kudy teče, nýbrž jako výsledek omezení výroby nové původní tvorby. Česká televize chystá více repríz a cizí produkce. Prý to dokonce může zvýšit sledovanost. Nějak všem uniká, že tím však mizí ten hlavní důvod, proč si společnost veřejnou televizi vůbec vydržuje.
Balvín jistě není bezchybný manažer. Ale jedno mu upřít nelze: Je to televizák tělem i duší. Přes všechny finanční obtíže vždy trval na tom, že televizi dělá televizí právě původní tvorba. A aby ji udržel a postupně navyšoval, kráčel po tenkém laně sporů s radou o rozpočet. Je neoddiskutovatelné, že právě pod jeho vedením se po několika letech útlumu začalo v ČT v tomto směru blýskat na lepší časy. Poučení (a obávám se, že i nepoučení) laikové z Rady ČT však nyní rozhodli jinak. Cifršpión Klimeš nabídl na první pohled jednodušší cestu. Vede ale správným směrem? Radní (si) zatím tleskají. Ale jak dlouho to nadšení paralelnímu čtrnáctihlavému generálnímu řediteli vydrží? Do příštího koberečku u předsedy sněmovny?
Petr Štěpánek
