Od startu Expres Radia uplnul rok a zdá se, že se na pražské rozhlasové scéně zrodil zajímavý fenomén. Stanice, kterou podle průzkumu poslechovosti poslouchá pouhá tisícovka lidí denně, by mohla být v určitém ohledu vzorem pro dlouhá léta slibovaný projekt ČRo 4, tedy veřejnoprávní stanici pro mladého, moderního a dynamického posluchače.
Když jsem loni v květnu recenzoval vysílání Expres Radia, pochválil jsem zajímavý hudební formát, který ale byl v zásadním rozporu s rozplizlým bulvárně laděným programem. Celkový nepřesvědčivý dojem pak podtrhovaly rozhárané výkony moderátorů a polovičaté zpravodajství, které se nedalo brát ani vážně ani s humorem.
Uplynulo osm měsíců a zdá se, že Expres si „sedl“. Bulvár, jak jsme ho znali před rokem, z vysílání takřka zmizel a nahradil ho humor a pro Pražany přínosné a neformálně zpracované informace. Ani dnes samozřejmě toto rádio nesnese srovnání s anglickými legendami, ale na české poměry se pánům Pokornému a Ondráčkovi podařilo vytvořit docela svěží dílko, ve kterém se zajímavá muzika sympaticky kloubí s programem, který člověka informuje, pobaví a přitom neobtěžuje a neuraží.
Těžkej Pokondr zpět v éteru
Tolik potřebný humor přinesla do pražského éteru Francouzská spojka Mišela Goše, kterou můžete slyšet každý všední den od osmi do deseti. I pánové Pokorný a Ondráček jsou si jistě vědomi, že kvalit vlastní show Těžkého Pokondra na Frekvenci 1 a Evropě 2 zřejmě nikdy nedosáhnou, ale Francouzská spojka si přesto zaslouží velkou pochvalu a hlavně díky „bonviánské“ profesionalitě Miloše Pokorného je podle mého názoru tím nejvtipnějším, co lze dnes v pražském éteru zachytit.
Stěžejní postavu Mišela Goše doplňuje ve Francouzeské spojce na poměry Expres radia až neuvěřitelné množství dalších figur. Kromě doprovodné moderátorky Laďky Něrgeš a informátora Petra Hamburgera můžeme slyšet hudebního šéfa Rambala Koše, polského bratrance Jacka Goše, „podržtašku“ Arthura Kačera nebo dopravního odborníka plukovníka Nachtigala. Ačkoliv za sebou Francouzská spojka nemá dlouhou minulost, řada z těchto figur už našla svoji tvář a po boku „hvězdného“ Mišela může dorůst hodně vysoko.
Muzika především
Není třeba si něco nalhávat, ale nosným prvkem Expres radia je a vždy byla muzika. Už ve svých začátcích Expres oslňoval hlavně muzikou a po roce života je třeba přiznat, že hudebně ještě dospěl. Denní hudební formát je stále založen na popu (převážně Britpopu) a softrocku, ale objevuje i nápadité novinky z oblasti klubové a taneční hudby a stále se statečně vyhýbá těm nejprofláklejším hitům. Po osmé večerní pak Expres ustupuje playlistům a až do jedenácté vychází vstříc svým posluchačům. Bohudík nereprodukuje nudná přání svých příznivců po vzoru většiny ostatních rádií, ale moderátor se pouze nechá inspirovat vkusem posluchačů. Autor článku je vděčen, že se moderátor na jeho přání nechal inspirovat skupinou Portishead…
V programu Expres radia samozřejmě najdeme i hluchá místa. V první řadě bych rád vytkl až neskutečnou rotaci některých předtočených rubrik. Pravdila rozhlasového vysílání samozřejmě povolují příspěvek několikrát zopakovat, ale když se během týdne podvaadvacáté dozvím, že Laďka vytáhla Petra do mexického bufetu a náramně si pochutnali, tak mne opravdu přejde chuť. Navíc jsou často zvukové „konzervy“ zbytečně dlouhé a posluchače mohou od dalšího poslechu odrazovat.
Nabízí se otázka, proč Mediaprojekt naměřil Expresu pouhý jeden tisíc posluchačů denně. Je jisté, že tento formát nikdy nezíská tolik příznivců jako stanice typu Blaník nebo Impuls, ale potenciál této „náročnější“ stanice je přece jen někde jinde – troufám si tvrdit, že v ideálních podmínkách může dosáhnout nejen dvaceti, ale při dobrém pokrytí v Praze až čtyřiceti tisíc posluchačů denně. K tomu je ovšem třeba kvalitní promotion, který Expres nikdy neměl. Pokud chce v pražském éteru zůstat, musí si své mladé, moderní a dynamické Pražany najít.
A nakonec zpět k možná překvapivému názvu tohoto komentáře. Přestože má Expres k dokonalosti daleko, v současnosti u nás zřejmě neexistuje lepší hudební základ pro budování veřejnoprávní stanice pro mladé, jakou známe např. v podobě FM4 v Rakousku. Denní hudební formát snad ani není třeba měnit, večery by ale možná pro veřejnoprávní celoplošnou stanici bylo lepší vyhradit hudebním speciálkám. Mluvené slovo by si jistě Český rozhlas vyřešil po svém, ale i zde by se humorem ála Mišel Goše a přirozeností v podávání informací mohl minimálně lehce inspirovat…
Podobné vyhlídky jsou sice zatím v nedohlednu, ale pokud vedení ČRo jednou získá další celoplošnou síť, možná se svého programu dočká i mimopražská mládež.
