MULTIMEDIÁLNÍ ROZHOVOR – Pražské Expresradio si v lednu 2009 připomene sedmé výročí zahájení vysílání. Ve svých začátcích se profilovalo jako hudebně-bulvární rádio, které svým posluchačům servírovalo kvalitní britpop a kultivované bulvární informace. Po roce fungování se ukázalo, že podobný model není dlouhodobě udržitelný, podle tehdejšího průzkumu Mediaprojekt byla poslechovost Expresradia na statistické nule. To odstartovalo sérii změn v programu. Nejprve se uvažovalo o radikální změně hudebního formátu, což se ale nesetkalo s pochopením tehdejších vůdčích osobností v rádiu. Posluchači Expresu tehdy dokonce sepsali petici s podporou serveru RadioTV, pod kterou se podepsalo více než 5000 fyzicky žijících posluchačů Expresradia. Na základě tohoto zjištění pak tehdejší vedení Expresradia upustilo od změny hudebního formátu, a zaměřilo se jen na zkvalitnění obsahu.
Pražské Expresradio, které se kdysi vymezovalo jako hudebně-bulvární, již dnes pod tímto přívlastkem nehledejte. Bulvár z vysílání na frekvenci 90.3 FM prakticky vymizel již v prvním roce jeho působení. Zpravodajství dostala na starost redakce Mladé fronty Dnes a serveru iDNES.cz a Expresradio se později přímo zařadilo do portfolia mediální skupiny Mafra, kam patří společně rádiem Classic FM, hudební televizí ÓČKO a několika tištěnými tituly. Zařazení pod křídly silného investora bylo zárukou toho, že Expresradio dokáže na trhu přežít i bez radikálních řezů v hudbě nebo svém programu.
O historii a současnosti Expresradia, i programových plánech jsme se bavili s šéfem vysílání Filipem Žemličkou a zástupcem ředitele jehož jméno je Pierre Beneš.
Od prvního dne jsme se chtěli vymezit.
RadioTV: Expresradio vstupovalo na trh v roku 2002 ako hudobno-bulvárne rádio a vtedy nikto neočakával, že by mohlo byť niečim výnimočné. Ako ste sa dostali od vnímania rádia, ktoré malo byť tuctové až do polohy zaujímavej alternatívy voči dnešným mainstreamovým médiám?
F. Žemlička: “V době, kdy Expres žádal o licenci, měli tehdejší majitelé s tímto projektem pocit, že uspějí – na to i byla licence, a Expresradio od 2. ledna 2002, co začalo vysílat, se snažilo být lehce bulvární. Nebylo typem klasických bulvárních novin, ale přinášelo bulvár slušnější formou. To jsme drželi rok, rok a půl. Pak se ukázalo, že tahle cesta není úplně dobře zvolená – i podle výsledků poslechovosti, takže se do programu šáhlo a od té doby se snažíme držet ten formát jak hudebně, tak i programově stejně. Od prvního dne vysílání jsme se chtěli vymezit. Nemá smysl dělat devadesáté stejné rádio, jak v Praze, tak v České republice, protože pak není důvod, aby si ho posluchač naladil – nedonutí ho nic. Tehdy jsme si ovšem mysleli, že bude hlad po kultivovaném bulváru, ale nakonec nebyl, takže jsme to překopali.”
RadioTV: Pokiaľ išlo o programovú stránku, tak aj v diskusiách na RadioTV sa dalo usudzovať, že došlo zo strany poslucháčov k nepochopeniu vášho smerovania, v zmysle, že vy ste mixovali poslucháčom bulvárny obsah s kvalitnou hudbou. Nevybíjali sa tieto dve roviny navzájom?
F. Žemlička: “To právě byl ten špatně zvolený mix. My jsme se to snažili zhruba jeden rok držet, ale pak jsme si řekli, že buď budeme přinášet kvalitní hudbu, ale k tomu nejde “kvalitnější bulvár”, a nebo budeme dělat špatnou hudbu, a k tomu budeme dodávat bulvární informace tak, aby to ty lidi zajímalo. Prostě není možné skloubit dobrou hudbu a bulvární informace. Tak proto se potom vysílání určitým způsobem přeformátovalo. Hudebně zůstalo zachované, protože o hudbu se v té době staral Roman Ondráček, a ten tu linii držel jasně striktně vymezenou, a jenom se předělalo programové schéma a začal se dávat důraz na jiné informace, a tou dobou, druhý rok vysílání, se začalo spolupracovat s MF Dnes respektive s MAFROU, která začala být zodpovědná za přísun informací a zprávy.”
Naše hudba je subjektivně kvalitní.
RadioTV: Akým sposobom ste formovali hudobnú stránku od začiatku vysielania? Je pravda, že každé rádio má isté posuny. Zvonku sa može zdať, že to rádio viac skomerčnelo. Ako vy vnímate ten hudobný posun zvnútra – od začiatku vysielania až po dnešok? Je to podľa vás prísun ku komercii alebo ostalo to v tej lajne ako ste to vnímali na začiatku?
F. Žemlička: “Hudbu ze začátku dělal Roman Ondráček, lidi z branže, kteří ho znají, vědí, jaký má Roman přehled a jakou má rád hudbu. A na hudební stránce rádia to bylo hodně znát. Pak Roman začal vysílat pořad WOW, takže se dohodlo, že se o hudbu začne starat kolega Zoltán Janík, a ten je vyškolen od Romana. On se snaží dodržovat ten nastolený směr, který tomu hudebně dal Roman. Ale je tam jistý odklon od trendu, který tomu dal Roman, ale nedá se říct, že bychom byli čistě komerční rádio. U nás se asi nestane, že zahrajeme vysloveně komerční záležitosti, které posluchač může slyšet na jiném rádiu.
Poslechněte si nový jingl Expresradia
P. Beneš: „Já bych to možná definoval ještě trochu jinak, protože dnes je obrovský posun v tom chápání, co je komerční a co nekomerční. Komerční je dnes téměř všechno, snaha toho průmyslu je prostě taková. My hrajeme Madonnu stejně, jako ji dokáže zahrát třeba Evropa 2, ale vybíráme si tak, abychom nehráli od ní to špatné. Protože i dobrý interpret nemá jen to kvalitní ve svém repertoáru. Ta definice tedy nestojí na tom, jestli jsme komerční nebo ne, jen se snažíme nehrát špatnou muziku, což je samozřejmě subjektivní. Ale můžeme to ilustrovat na příkladu: kapela Code Red a jejich Kanikuly na Evropě 2 zazní, ale u nás by neměla šanci, pro nás je to totálně špatná muzika. A přestože nejde pojem „špatná hudba“ úplně přesně definovat, myslím, že pocitově to všichni v tomto smyslu chápou. Takže i když hrajeme komerční interprety, koneckonců kapely, které hrajeme jsou v cizině komerční hrozně moc – Keane, Snow Patrol – to jsou prostě špičky britské muziky – u nás už to ani náhodou lídři hudebního průmyslu nejsou…“
RadioTV: …je fakt, že aj v polovici 90-tych rokov, kapely ako Stone Temple Pilots, Cure alebo Pearl Jam a podobné boli u nás vnímané ako tvrdá alternatíva ale v Amerike to „fičalo“ na hitových rádiách. Každopádne, ako testujete vašu hudbu na poslucháčovi? Dá sa to povedať tak, že nehráte hudbu, ktorú váš poslucháč neočakáva, že zahráte?
P. Beneš: „Myslím, že tak to není. My se potřebujeme v dnešní době hlavně odlišovat. A vlastně formát popového rádia je nejvíce problematický i z toho důvodu, že takoví posluchači jsou nejméně věrní, jsou to posluchači spíše obecní, kteří nemají nějaký hudební žánr jako životní styl. Třeba metalisti, rockeři, to je jejich lifestyle, ale v popu nic takového neexistuje. My asi můžeme říct, že hrajeme kvalitní pop/rock, plus přesahy do rnb, funku, hiphopu a podobných stylů. Kvalitní z našeho úhlu pohledu samozřejmě. Z dlouhodobé historie Expresradia je tu značná kontinuita, základ, na kterým se snažíme stavět, ať už jsou to jména, nebo styly. Jakákoliv přesnější formulace by asi nebyla úplně všeříkající. Ale rozhodně to není tak, že to, co hraje Evropa 2, bychom nikdy nezahráli. My hrajeme prostě pop, hrajeme nejlepší pop dle našeho svědomí a názoru.“
Nové jingle Expresu jsou kratší a dynamičtější
RadioTV: A akým sposobom u vás tvoríte hudobnú dramaturgiu? Máte už aj špecializované prieskumy, alebo je to v kompetencii hudobného dramaturga, čo on cíti, že by tam malo byť?
P. Beneš: „My nemáme žádné velké systémy jako má třeba Evropa 2, a máme fakt ztíženou pozici tím, že se musíme navíc vymezovat. Je to záležitost ne úplně stoprocentně v rukách hudebního dramaturga, ale třeba tak z 90 procent.“
Necílíme na stovky tisíc posluchačů. I méně je někdy více.
RadioTV: A vnímate to ako vašu výhodu alebo hendikep? Lebo teraz je dlhodobý spor o tom, či majú šancu rádiá, ktoré nie sú naformátované úplne presne podľa liniek veľkých konzultačných agentúr? Je podľa vás ešte šanca, aby sa takto nenaformátované rádio uživilo?
P. Beneš: „Expresradio aspoň z mého pohledu má takovou pozici, že nejde jen o kvantitu. My nikdy nebudeme mít weekly reach 150 tisíc, to si myslím že není možné, je to dané společností, tím, co se tady poslouchá, co mají lidi rádi. My se téměř snažíme, ač jakoby neradi, skoro plnit nějaké „edukativní“ záměry. A toho se prostě nevzdáme, nebudeme nikdy hrát podle toho, že bychom chtěli mít 200 tisíc posluchačů týdně, to určitě ne. Ty posluchači jsou daní nějakou kvalitou, a to koresponduje s obchodním oddělením, které neočekává, že budeme jednou top ten v rádiích, ale to, že nabízíme nějakou kvalitu posluchačů. Tohle rádio má prostě nějaký odér exkluzivnosti, chuť něčeho lepšího. Nehrneme se do toho, abychom dělali cokoliv pro obrovská čísla, to určitě ne.“
RadioTV: Pokiaľ ide o vašu cieľovku, je zaujímavejšia z nejakého pohľadu? Napríklad v Radiu Spin mi ich programový šéf hovoril, že ich cieľová skupina je zaujímavejšia tým, že si hudbu viac kupuje, že investuje viac do techniky a podobne. Máte čo ponúknuť inzerentom v tomto smere?
F. Žemlička: „To si myslím, že podle průzkumů máme. Nicméně, jestli někdo tvrdí, že si nějaká mladá cílovka kupuje hudbu, tak to je nesmysl. Že by bylo nějaké rádio, jehož posluchači by si nějak nadměrně kupovali muziku – to si myslím, že dnes už není.“
Expres ráno pro diabetiky
RadioTV: Skôr v zmysle, že je to otázkou prestíže, že niektorí poslucháči alebo skupiny chcú mať originálny nosič…
P. Beneš: „Myslím, že dneska to takhle nefunguje, CD nosič jako takový, je už mrtvý formát. Speciálně u mladých lidí.“
Ve druhé části multimediálního rozhovoru se zaměříme na současnou programovou stránku Expresradia a změny, kterými prošlo začátkem září. Řeč bude i o aktuální reklamní kampani s podtitulem Tohle nehrajem, a dotkneme se i nového zvukového obalu Expresradia, které upouští od zažitého image „amerického rádia“.
Čtěte zítra na RadioTV.
