RadioTV nabízí druhou část dubnového seriálového rozhovoru s prezidentem rádia Evropa 2 Michelem Fleischmannem. Tentokrát o pokrytí, o vývoji rozhlasového trhu, o vytváření hvězd, o hudebním formátu, o Větráku, Sexíčku i Dance Extravaganze.
Než se dostaneme k vlastnímu programu Evropy 2, povídejme si ještě o současném tuzemském rozhlasovém trhu. Vím, že jste byl na návštěvním dnu u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Podle mých informací jste si stěžoval na stále se zhoršující pokrytí vašich stanic. Budete konkrétnější?
Ano, stěžoval jsem si. Považuji současnou situaci za neúnosnou. Už několik let Evropa 2 nedostává ani jednu frekvenci, na rozdíl od ostatních rádií. Ty stanice sice říkají, že to dostávají pro regionální pokrytí, přitom evidentně jsou již nadregionální. Radě říkám: tam, kde je Evropa 2 co se týče pokrytí v konkurenci s někým se stejným pokrytím, tak Evropa 2 je zdaleka nejlepší ve výsledcích poslechovosti. A pokud je někde třetí pátá, tak je to kvůli tomu, že tam má 400W, zatímco její přímý konkurent má v regionu tři, čtyři, pět, dvanáct vysílačů a úplně jiné pokrytí. A já se vždycky Rady ptám, o čem to tady je. Říkám ji: my děláme síť, zatímco konkurence tvrdí, že dělá regionální vysílání. Přitom obě dvě jsou sítě.
Na menším území a větším území…
Povídejte mi o tom, kdo má menší pokrytí. Jsou regiony, kde má Evropa 2 značně menší pokrytí než její konkurenti a přitom tam má stejnou poslechovost jako konkurenti. Myslíte si, že je to opravdu jenom pokrytím? Já si myslím, že je to také kvalitou programu! Jako měřítko si vezměme Prahu. Je tady Bonton DeeJay, Fajn, Kiss 98fm, City atd. Které je nejposlouchanější rádio v Praze?
Nevím.
Podívejte se na čísla… Ano, pokrytí je velmi důležité. Je to základní věc. A ta druhá je kvalita programu.
Pojďme už k vlastní historii Evropy 2. Domnívám se, že přelomové období bylo 1999-2000. Od té doby lze vypozorovat zásadní změnu – jak v hudbě, moderování, celkového zvuku – stanice. Ovšem také se Evropa 2 prakticky rozšířila do celé republiky. A poslechovost stoupala. Jsou to ty základní znaky budoucího úspěchu?
Koncem 90. let se stala jiná věc. Podařilo se nám udělat to, o co se nyní snaží Stamford. To znamená, že jsme se dostali k tomu, abychom měli vliv na lokální vysílání Evropy 2. Zkoncentrovali jsme síť Evropy 2. To co se vysílalo v Českých Budějovicích, Plzni, Praze, Ústí nad Labem, Pardubicích nebo na Moravě, vycházelo už ze stejného programového schématu, ze stejného zadání a ze stejných studií. Skončilo období, kdy do lokální Evropy 2 přišel nějaký místní šéf s moderátorem a dělali si tam cokoliv – mluvili co chtěli, hráli si co chtěli. Podařil se nám tento způsob lokálního vysílání zrušit. To je základ úspěchu. Evropa 2 se stala opravdovou programovou sítí a tímto posluchač získal kvalitu, ať už bydlí kdekoliv. Ve vysílání už nebyly „skoky“, které nás poškozovaly. A chápu, že v té době místní posluchač přeladil na jinou místní stanici, která sice nebyla tak dobrá jako Evropa 2, ale byla jeho.
Dobře. Evropa 2 se ale přece jen musela změnit. Už nevysílala jen pro Prahu a část Čech, ale rozšířila se do celé země. Už nešlo program stavět na místních lokálních prvcích. Muselo se začít vysílat neutrálně. Stali jste se tak trochu uniformní stanicí…
S tím nesouhlasím, ale dobře, je to Vaše interpretace. Všímám si ale, že módní trendy, které pro věkovou kategorii 12-29 let v České republice existují, jsou spjaté s Evropou 2. A ne s jiným rádiem. Ledaže berete Kajínka jako módní trend… (smích) Co je Leoš Mareš? Vyústění nějakého celkového trendu mladých lidí v Česku. Jeho úspěch je úspěchem nějakého zosobnění. Něčeho, co lidé měli v sobě a chtěli či viděli někde jinde. A jestli si myslíte, že je velký rozdíl mezi mladým klukem nebo holkou v Plzni nebo Ostravě, či v Paříži nebo Bordeaux, tak mi věřte, že ten rozdíl je minimální. Leoš Mareš by byl, kdyby česká Evropa 2 byla Europe 2, také ve Francii úspěšný. Protože je to něco, co odpovídá realitě mládeže. Ne všech. Kdyby to bylo všech, tak bychom měli ještě více posluchačů… Ale jistě, náš program je koncipován pro lidi, kteří s tím chtějí žít. My je nenutíme poslouchat, my nikoho nenutíme telefonovat do Testu věrnosti se Simonou. Oni to ale dělají, protože je to baví, zajímá je to. A já nemám vůbec záměr je poučovat atd. Jenom se snažím, abychom byli v rámci reality této společnosti.
Když už jsme se začali bavit o Leoši Marešovi. Evropa 2 vždycky uměla udělat hvězdy. Vzpomeňme třeba jen na Těžkej Pokondr, Gondíky. Zatímco z jiných rádií uslyšíte: nemáme zájem z někoho dělat hvězdu, proč bychom je propagovali. Vy jste s tím nikdy problémy neměl. Máte asi větší nadhled. Bral jste to spíše jako reklamu pro rádio?
Máme jinou politiku. Je ale nutné brát, že pro hudební rádio je prvotní hudba. Na té pracujeme nejvíce. Leoš Mareš je po hudbě Evropy 2. On je zosobněním lidí s rádiem. To je to, o čem jsem už mluvil. Když to děláte na lokální úrovni, třeba nepotřebujete tu hvězdu. Ona už je hvězdou jenom proto, že ve městě s 50 tis. obyvateli je každým známa. Místní lidé registrují, že je to ten kluk či ta holka, co vysílá v tom jejich místním rádiu. Děláte-li rádio, které pokrývá nějakých 40-50% obyvatel země, tak už to takto nejde. Musíte pracovat na image moderátorů. A když na tom pracujete, tak jim pomáháte, tlačíte je dopředu a oni se stanou hvězdou. A ukradne vám je televize.
Což vadí nevadí?
Děsně vadí. Nevadí mi, že se dostanou do televize. Vadí mi, že televize se s vámi vůbec o tom nebaví. Ukradne nám je a ještě se nám směje do očí.
To je jako s hokejisty, kteří utíkají do NHL…
Nemůžete to vyčítat tomu hokejistovi. (smích) V Česku prostě neexistují pravidla hry.
Chtěl byste, aby byly definovány?
Základní věcí je to, že by se mělo respektovat, co bylo do toho člověka a kým vloženo.
Chtěl byste, aby se zavedlo to, co ve fotbale? Nějaké finanční vyrovnání? Domlouvali byste se jako sportovní manažeři u kulatého stolu…
Co je programový ředitel takového rádia jako Evropa 2? Přece takový sportovní manažer. Takže ano. Ale ve Francii tomu tak je. Tam si nedovolí nějaká televize sebrat rádiu moderátora, aniž by se s vedením nějakým způsobem nedomluvila na podmínkách. Nebudu je nyní definovat. Nevím, zda jsou to peníze nebo spolupráce či vytváření společných programů. Já nevím, ale je slušnost nás kontaktovat.
Ještě to končí jinak…
Považuji za ještě méně slušné, když vynaložíte mnohé, abyste z lidí vytvořil hvězdy a oni pak jdou na RRTV požádat o nějakou licenci a dostanou ji. A když se zeptám radních, proč jim licenci dali, tak odpoví: mysleli jsme, že jsme to dali tobě, vždyť jsou to tví lidé. Je to o neprofesionalitě, neznalosti a hlouposti. Je to zároveň příklad toho, že jsme si vytvářeli hvězdy a tím jsme se ochudili o jiné věci.
Zanevřel jste tedy na hvězdy? Už nikoho nového „nevyrobíte“?
Ale nezanevřel. Bude další Leoš Mareš. Znova opakuji. To co se děje, nevyčítám těm lidem, oni jenom využívají zkušeností, které se naučili a co umějí. Byli by hloupí, kdyby to nedělali. Ale vyčítám to těm lidem, kteří o tom rozhodují, že se nechovají profesionálně. To je vše.
Kdo je další na řadě?
Myslím si, že jsme dostatečně udělali hvězdu z Kajdžas (účinkuje ve výjezdní party Evropy 2 po celém Česku – pozn.aut.). Nyní máme Simonu (je propagována v posledním vydání magazínu Práva – pozn.aut.) a domnívám se, že i Patrik Hezucký (se sourozenci Gondíkovými vystupoval v zábavném pořadu GO GO šou, nyní uvádí novou estrádu Tenkrát na východě na TV Nova, je propagován např. v pražském metropolitním magazínu Time In – pozn.aut.) je také dostatečnou hvězdou.
Už je také v televizi…
Už tam je. A budou pochopitelně další, protože rádio na to má. Proč bychom nedělali něco, co umíme. Je to naší prací a patří to k profesionalitě. A my profesionálové jsme, ačkoliv se čeští poslanci nás na nic nikdy neptají, přestože se nás to týká. To máte jako na RadioTV…
Povídejte, řekněte svůj pohled.
Některé články jsou profesionální, některé jsou neprofesionální, což mně děsně mrzí a štve. Některé záměrně pletou lidi, že si svévolně vymýšlejí pravidla hry, což nemám rád. Má být konsensus a ne, že si někdo něco vymyslí. A pak si čtete reakce v diskusích. Což je stálá skupina a je tam jedna smutná věc. Tato skupina několik let se stále chová neprofesionálně, nic se nenaučila, přestože to pořád čte. Kladu si otázku: jak je to možné? A pak je strašně negativní, vůči všemu. Proč? Snad nemají nic rádi, jenom sami sebe…
Ano, někdy se také divím. Třeba máme jednoho čtenáře, který neustále známkuje články čtyři nebo pět a přitom evidentně je pořád čte. Zvláštní, co?
To je ta česká nemoc.
Nyní jsme se spíše dostali k tištěným médiím. Je to další odvětví mediálního průmyslu, které stejně jako rádia trpí nedostatkem peněz, kreativitou a nutností se přizpůsobovat masovému čtenáři, stejně jako rádia posluchači. Česká žurnalistika neprošla přirozeným vývojem a dnes to pociťujeme a i nadále budeme. Co česká rádia? Je to podobné, že?
Problém českého rozhlasového trhu je dán i tím, že nejprve byly soukromé lokální hudební stanice a potom celoplošná rádia (Radio Alfa-březen 1993/Impuls-březen 1999, Frekvence 1-říjen 1993 – pozn.aut.). Kdyby to bylo naopak, tak by bylo méně rádií, trh by byl konsolidovanější, tím pádem bohatší a nemuseli bychom být svědky takových historek, jako je dávání licencí projektům, které evidentně nemohou přežít. Protože je to ekonomicky neudržitelné.
Myslíte si, že Česko nemá právo na to, aby zde byla rádia se specifickými formáty? Menšinové stanice, když do toho někdo chce cpát peníze.
Neříkám, aby tu nebyla rádia. Říkám, že je tu moc majitelů. Po republice je několik rádií, které se tváří jako Evropa 2. Přitom Evropa 2 stojí velké peníze. Nikdo neříká, že by v Česku neměla existovat pestrost produktu, pluralita. Jenom říkám, proč to má dělat Vonásek, Vomáčka atd., když to může dělat pět šest mediálních domů. Tomu nerozumím. Protože dům, který by provozoval rádia, by byl donucen trhem dělat i menšinové formáty. Udělal by jeden velký nosný ledoborec a ve své flotile by měl potom střední, menší, až ten nejmenší. A po komerční stránce by se to prodávalo jako jeden produkt.
Můžeme k tomu vůbec za současného stavu dospět?
Dospět můžeme, pokud to regulační orgány konečně pochopí. A záleží také na současné naší konkurenci, aby postavila něco jako máme my (mediální dům Frekvence1/Evropa 2 – pozn.aut.). Pokud to nepopletou, což zatím pletou. Nedělají to dobře, protože to nestaví na komerční bázi, ale na určité formě nacionalismu a regionalismu, tedy na pilířích, které nemají s poslechovostí a penězmi nic společného. Je to stavěné na politické a nikoliv komerční bázi.
Bavme se přece jen už o programu Evropy 2. Jak skončil debatní pořad Větrák, vysílaný od 20 do 22 hodin od pondělí do čtvrtka na Evropě 2, moderovaný Honzou Musilem, v období let 2000-2001?
Předběhli jsme čas. Filozofií tohoto pořadu byla tato jednoduchá myšlenka. Vpodvečer a večer končí pro rádio prime time, ten se přesouvá do televize. Přesto existuje určitá skupina mladých lidí, která si chce nějakým způsobem interaktivně povídat o určitých problémech. Evropská rádia takové pořady mají a my jsme to chtěli udělat také. Jenomže obec českých mladých posluchačů na to asi ještě nebyla připravena. Nebo jsme to asi neudělali dost dobře. Přestávalo to mít smysl. Ale jsem přesvědčen, že se k tomu vrátíme. Pracuje se už dlouho na tom, hledá se správná forma. Otázkou ale zůstává, jak najít pro takový typ pořadu správné a schopné lidi. Mluvit v tomto typu debatního pořadu tou vhodnou češtinou, umět publikum a posluchače nadchnout, donutit je a přesvědčit je, aby se nebáli svěřit s problémy a umět o nich hovořit, nechat si v nějaké vhodné formě poradit, aby se s pořadem ztotožnili. Požadavek je znám, ale ztvárnit ho je obrovsky těžké.
Sexíček také už skončil. Důvody?
Třeba už jenom kvůli věkovému opotřebování. Buben už není mladý člověk.
Jak jste tento pořad hodnotil poslední dva roky? Nepřitvrdilo se až moc? Nebylo to až příliš?
Osobně jsem byl proti přitvrzení a mně se to nelíbilo. Myslím si, že to bylo skutečně už mimo. A podle toho, co vidíme z průzkumu, tak mladí lidé – a pro ty vysíláme – tento způsob mluvy nechtějí. Oni jsou romantičtější, jemnější než tento tvrdý přístup, který odpovídal jiné generaci. Byly rovněž negativní reakce typu: co to je? Společnost se prostě změnila a je to nutné respektovat. Buben to nesl těžce, což chápu a vždycky mu budu děkovat za to, co pro Evropu 2 udělal. Ale jsou věci, které pomíjí. A v rádiu je to rychle vidět a my v Česku se potřebujeme rychle vyvíjet. (smích)
Co Dance Extravaganza? Tam také byly nějaké pokusy o likvidaci? Dost nestálé časy: 20-23, 22-24, 20-03. Proč?
Hledala se optimální forma, kterou bychom mohli vzhledem k celodennímu hudebnímu formátu věnovat i úzké skupině posluchačů, ale existující.
Dance Extravaganza začala vysílat v červenci 1997. Osobně jsem to slyšel. Hudba se dost změnila. Nejprve se hrály spíše klasické diskotékové mixy, polehounku se přecházelo ke klubové scéně a ještě později k opravdovým housovým apod. setům. Přitom se domnívám, že nejlepší období pro klubovou muziku byla léta 1996-1999. Dnes je to už jenom komerce. Pamatujete si, jak se rodil formát?
My jsme se k tomu dostali pomalu a postupně. Na jedné straně se snažíme nabízet trendy, které v jsou v naší společnosti. Na druhé není naší rolí je zakládat. Na to tady mají být jiní – hudební vydavatelství, klubový svět apod. Neděláme klub, jsme rádio. A to má svá pravidla a logiky, kterých se držím. K té historii. Všechno začalo chozením lidí z rádia ke mně a říkali mi, že tady něco vzkvétá, začíná růst a my bychom měli být u toho. Uvolnil jsem prostředky, abychom zjistili, jaká je realita. A z výsledků vylezlo, že to stojí za to, abychom to dělali.
Jak jste se dostali k dnešním playlistům? Evropa 2 má nezaměnitelný zvuk. Změnil se vloni hudební dramaturg, přesto to zní pořád stejně, má to stejný základ. V čem to je? Máte zvláštní přístroj?
Ve všech rádiích máme stejný přístroj.
Ale ten přístroj ovládá jiný člověk.
Máme pravidla.
Jsou mantinely? Nejsou totiž slyšet žádné odchylky.
Jsou.
A ten kdo chce dělat hudbu na Evropě 2, je musí respektovat.
Pochopitelně musí. Ale je i na něm, na jeho citu, co vybere. Ale musí to být přesně v tom formátu, který je přesně definován z průzkumů. A to nejen na základě trendů, na přání lidí, co by rádi slyšeli. Je dělán také na pohybu lidí. Kde jsou, kam jdou, co dělají, jestli jsou doma, v autě, v práci. Máme i striktní politiku testování oblíbenosti. Každý týden testujeme další tituly a máme nějakou odpověď, se kterou se dá pracovat. My to pak všechno zpracováváme. Hlavní změna právě nastala v tom, že s průzkumy pracujeme.
A skutečně se potvrzuje, že průzkumy fungují?
Během pěti let jsme zdvojnásobili poslechovost, takže ano.
Prozradíte, kdo vymyslel nový hudební formát Evropy 2? Kdo ho přímo definoval a stanovil mantinely?
Dělalo se to s tehdejším šéfem hudby Radkem Sedláčkem, ale za veliké pomoci programového ředitele celé skupiny LARI (Lagardére Active Radio Internacional, společnost vytvářející v zahraničí rádia skupiny Lagardére – pozn,aut.), což je francouzská skupina a náš majitel. Ve Francii ji patří Europe 1 a Europe 2 (vysílá od roku 1986 – pozn.aut.).
