RadioTV obvykle nabízí rozhovory s majiteli a řediteli jednotlivých rozhlasových stanic. Dnes uděláme výjimku. Jak české rádio vnímá moderátor Jakub Alexa? Položili jsme mu několik otázek, na které písemně odpověděl.
Než jste přišel do pražských rádií, začínal jste v regionech. Liší se Kiss 98fm, Beat nebo Olympic od jiných lokálních stanic?
Ano i ne. V Praze je znát svým způsobem malinko vyšší úroveň, ale zase ne ve všem. Ono ne vše co má formu, která se tváří na vysoký level má stejně hodnotný obsah. Ale poslední dobou mám pocit, že v pražských radiích, ač zní trochu více profesionálněji, velký rozdíl v zásadních věcech od regionů není. Regiony možná nemají tolik možností. Ačkoli vývoj je podle mě velmi pomalý, Praha je stále o krůček napřed. Na druhou stranu vidím, že ani pražská radia toho ale nevyužívají. Myslím, že nijak zvlášť schopnější lidé tady v pražských radiích nejsou.
Když začalo vysílat Radio Beat, rozhodl jste se Kiss 98fm opustit. Proč?
Když jsem začínal rádio dělat, věděl jsem, že pokud chci v budoucnu dělat alternativní rádio, budu muset absolvovat několik komerčních stanic. Nic jiného nejde dělat, když nejste z Prahy a začínáte. Na Kiss 98fm jsem nastoupil, protože jsem v té době potřeboval zůstat v Praze a věděl jsem, že už se po Radiu Vox chystá jakási první pražská rocková stanice. Shodou okolností se pak ukázalo, že tu stanici (Beat) budou stavět lidé z Kissu. Ti mě oslovili, protože bylo dost známo, že jsem přes kytarovou scénu, navíc se jim asi hodila barva hlasu.
Vím o Vás, že jste rocker, který pro hudbu žije srdcem. Jak hodnotíte Beat? Je to opravdu rockové rádio?
Beat je pro mě classic rockové rádio. Classic rock je jeden z hudebních směrů, se kterým jsem se v mém zatím krátkém životě potkal, a který člověku mnoho ukáže a mnoho poví. Hlavně to, že je třeba jít dál. Na druhou stranu pro mě vždycky rock and roll znamenal v určitém směru hlavně svobodu a tudíž pro mě vznik radia, které se z 80% zabývá hlavně jedním směrem rock and rollu, znamená svým způsobem zabíjení té podstaty samotné. Pozor – v situaci jediné rockové frekvence v Praze.
Stejně tak pro mě není úplně ok taneční rádio, které by mi celý den cpalo jen moje docela oblíbené breakbeaty, dále jungle nebo electro big beat. Ačkoli mi není úplně blízké klasické techno, nebere mne ani house a ani trance, pokud bych poslouchal jediné a třeba první taneční rádio v určité lokalitě očekával bych, jako posluchač, určitou paletu hudby, ke které se hlásím – tedy taneční. Tedy i techno, ambient, hip hop, atd.
Mluvím o tom, že chápu, že komerční stanice je komerční stanice, ale dobrá komerční stanice je schopná nabídnout svým posluchačům určitou kvalitu. Ono není moc složité v ČR teprve téměř 14 let po revoluci udělat v pozici Beatu takovou stanici jakou je Beat. Takhle: Pokud by v Praze byly čtyři rockové stanice – fajn – ať je jedna classic rocková, druhá ať si jede třeba anglickou scénu atd. Ale pokud se v Praze vyskytne možnost prvního a jediného rockového rádia, čekal jsem, že jí Beat pojme trochu víc barevněji a obsahově zajímavěji co se tyče běžného playlistu. Přesto, že jsem s classic rockovou hudbou strávil dost času a dodnes trávím, takhle si rockovou stanici nepředstavuji.
Myslím si, že právě v něčem jiném je umění: Prodat ne jednoduchý vzorec, ale třeba trochu náročnější a zajímavější model stanice. Trochu je mi to líto, protože jsem toho názoru, že vedení Beatu by toho rozhodně bylo schopno. Ale chápu, že classic rockový formát je ten nejjednodušší a nejrychlejší způsob.
Byl jste přímo u toho, máte možnost to posoudit. Za dva roky Beat získal 60 tisíc posluchačů. Čím to je? V čem tkví kouzlo jménem Beat?
V první řadě je třeba říct, že Beat má skvělé promotion. To je myslím opravdu ukázka toho, jak silné promo by mělo rádio mít. Druhá věc je již zmiňovaný formát. Třetí věcí je fakt, že není výběr. Jsou jediní a jsou vidět. Lidé v ČR ještě stále mají někdy v oblibě volit cestu nejmenšího zla. Znám spoustu lidí, kteří z Beatu až tak nadšení nejsou, ale když tu nic jiného není, tak… Myslím, že kdyby se na trhu objevily další tři stanice, Beat velmi rychle změní taktiku. Uznávám Beat svým způsobem. Ale ne jako rockové rádio. Jako classic rockové rádio jsou prostě jedineční. Ano. Jako rockové rádio jsou slabí. A lidé mají sklony k módním trendům. A Beat teď v módě rozhodně je.
Beat pyšně hlásá: Classic Rock a zároveň První rockové rádio v Praze. Jak to hodnotíte? Kytarové muzice rozumíte, umíte to tedy posoudit. Nemate Beat posluchače?
Popravdě řečeno – ano. Mám pocit, že Beat občas mate posluchače. A já to mám v určitém slova smyslu jednodušší – abych to viděl a slyšel. Jsem člověk, který měl možnost bez jakýchkoliv problémů možnost v nějakých dvanácti letech naprosto svobodně si vybrat. Poslouchal jsem Led Zeppelin, T-Rex, Pink Floyd a postupně jsem si k tomu našel paralelu v hudbě Seattlu, Manchesteru a dalších novějších scén jako byla i škatule tvrdý hudby, která se sem dostala. Spoustu zajímavých věcí jsem našel na anglické taneční scéně jak přelomu osmdesátých a devadesátých let, tak současné. Na druhou stranu to vlastně generace lidí, kterým je dnes kolem pětadvaceti třiceti lety, má trochu složitější v tom, že je prostě nucená zatím sjíždět satelitní stanice, anglická, holandská, či americká rádia po netu a čekat na určitou generační změnu. Starší generace (bez urážky) je díky minulému režimu v mnoha ohledech ochuzena, omezená o spoustu věcí. Hlavně bych řekl o touhou po nějakém poznaní. Ale je z velké části produktivní a proto cítím jak z radií tak televizí, ale i podle jiných oblastí kultury, že je spousta věcí nasměrovaná k ní. Je ale třeba si uvědomit, že tu neděláme všechno sami pro sebe, ale bylo by fajn nechávat určitý odkaz další generaci.
Jak hodnotíte dnes již velmi rozšířený styl: moderátor pouze předčítá připravené formulky z obrazovky počítače, nemá možnost zasahovat do programu, není mu umožněn vliv výběru hudby… Necítíte úpadek moderátorské profese v rádiu?
To je záležitost, která je velmi smutná. Hodně mě vytáčí, jak je dnes profese moderátora a nebo DJ degradována.. Nulová kreativita, pomalu žádný vliv na ‚ksicht‘ vlastního vysílacího bloku. Já netvrdím, že by každý moders měl mít plně v rukou svou frekvenci. Nikdo nejsme tak dokonalý, abychom si to mohli dovolit. Na druhou stranu právě proto by celé vysílaní neměli řídit dva lide v pozici programového a hudebního ředitele.
V mediálním prostředí je veřejné tajemství, že moderátoři jsou nespokojeni s programem, který jejich rádia produkují, přesto přistupují na hru, že se od toho oprostí a na tu chvíli zahrají komedii. Co Vy na to?
Nechci být vulgární, ale přesně jelita, která tohle dělají, nejvíce zabíjejí profesi moderse a DJ jako takovou. Samozřejmě je třeba přistupovat na určité kompromisy, protože jste v týmu lidí. Dneska nemáte brát ty prachy za to, že jste se narodili s dobrým hlasem, ale za nějakou tvorbu, kterou s tím nástrojem a svou hlavou uděláte. Ale ta podle mě nespočívá v tom zahrát toho kým nejste. To jděte dělat herectví a ne moderse. Pak totiž zabíráte místo lidem, kteří třeba znalosti mají, jen se jim ani nechce moderse dělat, když vidí kam se to řítí.
V čem je chyba, že dnešní česká rádia absolutně nenabízejí nějaký hodnotný program? Chybí vlastní novinky v programu, hudební playlist se omezuje pouze na pár skladeb, jenž se stále dokola opakují…
Mluvíme tu o nekreativitě jak v pozicích moderátora, tak o tom, že v rádiu dřepí dvě loutky, které sjíždějí allmusic, pár komerčních žebříčků a ládují tam to, co pomalu ani neví, jak zní. K tomu připočtěte prohnilost hudebního vydavatelství a z téhle rovnice vám leze přesně to, co leze z většiny našich radií.
Další věcí je klasická výmluva: Hrajeme to co naši posluchači chtějí. Aha. Kdyby to takhle dělal každý, tak bychom možná dneska neznali ani Led Zeppelin, Stinga nebo ani Placebo, Massive Attack, Ecstasy of. St. Theresa apod.
Podívejte na Johna Peela a podobné lidi. Nebýt toho, že tihle lidé mají v rádiich svý speciálky a frekvence, tak možná spousta lidí nemá dneska plakáty na zdi a cd ve stojanech. Ano, komerční stanice by neměly hrát od rána do večera novinky, rarity a vychovávat posluchače, ale myslím, že alespoň v nějaké malinko vetší míře by to mělo dělat každé rádio. Právě kvůli svým posluchačům.
Proč jste vlastně sám odešel z Beatu? A proč zrovna do Olympicu? Dost lidí to mohlo vnímat jako, že jste si pohoršil…
Víte, to je věc názoru. Já jsem prostě hledal něco bohatšího, pestřejšího… I za cenu menších čísel.
Z Beatu jsem odešel, protože jsem čekal, že vývoj půjde trochu jiným směrem. To je v podstatě celé. Já Beat a jeho pozici neodsuzuji, jen tu byla možnost jít malinko dál. Ano přišel jsem o pár věcí, ale proč plakat po speciálním pořadu, když tu hudbu najednou hrajete v normálním playlistu?
Olympic pro mě v období kolem března – července byl ve večerních časech rozhodně víc rockovým radiem. Byl pestrý.
Byl jste v Radiu Olympic. Tohle rádio je často kritizováno, že kopírovalo Beat kvůli svému rockovému formátu. Jak to vnímáte Vy?
Pro koho neznamená rock and roll jen Riff z Whole lotta love a Smoke on the water a nejznámější jména, ví že je to nesmysl. Poznal jsem spoustu lidí, kteří stejně jako Creedence cl. revival uměli ocenit Genesis, Manic Street Preachers, James, Muse, Radiohead, U2 nebo New Order.
Já vím, že se tyhle bandy objevily i na Beatu. Ale v jakém poměru a rotaci, že?
Olympic má tragicky nízkou poslechovost. Poslední Mediaprojekt naměřil jen 4 tisíce. Kde je chyba? A myslíte si, že slogan Jemně ve dne, tvrdě v noci byl vhodný?
Tady bych otočil to co jsem říkal u Beatu. Olympic měl velmi slabé promo. Slogan byl jeho součástí. Myslím, že už i samotný název Olympic není úplně ok. Já vím, že je to schopnost předsudku lidí, takže to není chyba toho radia, ale když to vím, možná bych hodně přemýšlel jak rádio pojmenuji. Je to jako slovo ‚pionýr‘. Myslím, že se nemusíme bavit o tom jaká by byla reakce každého druhého na Radio Pionýr. Přitom to slovo je původně úplně normální.
Ale je důležité říct jednu věc. Nevím jaký byl původní záměr Radia Olympi. Tudíž nechci kritizovat.
Je ale fakt, že s kytarovou hudbou jakou se Olympic prezentoval poslední dejme tomu půl rok, si tenhle název fakt nesedí. Pak se nemůžete divit, že lidé kteří čekají na pestré kytarové rádio se k němu jen tak nedostanou. Myslím, že s tímhle názvem a promotion by Olympic musel vydržet dva roky, než by na něj lidé přišli. Ti lidé.
Opět se změnil formát. Ne sice oficiálně, ale hudebně ano. I na oficiálních internetových stránkách je nový slogan Jediné oldies rádio v Praze. Proč opět tak náhlá změna?
To se neptejte mně (smích). Je možné, že žabomyší války s Beatem už majitele unavily. Je možné a myslím, že i pravděpodobné, že se čekaly vetší čísla. Jenže to nejde u kytarového formátu v roce 2003 v Česku tak rychle. Buď je třeba to dělat dlouho, nebo dělat classic rock. A ten už dělal Beat.
Olympic jste opustil kvůli změně formátu. Co bude dál? Nezkusíte třeba Hey v Ostravě nebo Brně, rádia, jenž tvrdí posluchačům, že hrají poctivou muziku?
Vůbec nevím. Nechce se mi radia nechat, protože někdo se prostě veze a někdo holt bojuje za trochu hodnot a pár kroků kupředu. Je fakt, že ale cítím, že můj zdravotní stav mi nedovoluje být 365 dní v roce ve stresu. A udělat to samé co jsem kritizoval u ostatních modersů nechci.
Beat jsem opustil, protože byla možnost se posunout o kousek dál ne proto, že bych neuznával classic rockové radio.
Olympic proto, že jsem byl celkem unavený. Musel jsem po té náhle změně vypnout a ne proto, že bych neuznával oldies formát.
Víte, snažil jsem se dotáhnout určitou cestu do konce. Nepodařilo až tak úplně.
Je ale fakt, že můj hudební rozhled není úzký, takže ačkoli můj ideál se pohybuje někde mezi kytarovým rádiem mírně koketujícím třeba s taneční scénou, je hodně směrů, které mohu dělat a nemusím se stydět. A mohu za tím i stát. Problém je v tom, že vaše ideály vám stejně po určité době nedají spát.
